Dr.film

Drama, které svou politickou explicitností muselo tehdejším funkcionářům řádně dráždit žaludky. Je jasné, že po šedesátém osmém neměla taková filmová koncepce žádnou šanci a okamžitě mířila do trezoru. Při zpětném pohledu je jistě pozoruhodná tvůrčí odvaha a politicky se jedná o nejzajímavější drama odrážející tehdejší režim před nástupem normalizace. Dějová kostra nabízí řadu zajímavých momentů, a Kachyňova režie dokonale navozuje depresivní až klaustrofobickou atmosféru. Proto zamrzí slabší katarze, jelikož nabývám dojmu, že scéna, kdy Ludvík již se sbaleným kufrem opouští domov a pomalu kráčí k brance patří k předčasnému vrcholu filmu.

Aronofsky zvolil komorní příběh včetně samotného vyprávění. Kameru nechává pouze nenápadně pozorovat necpe se do prostoru a veškerý obraz naleží Rourkovi. Celý snímek je nenápadně minimalistický, ale o to osobitější.

Poslední Boylův opus se stává čím dál více větším "hype". Selekce flashbacků dokázala vyvolat doslova davové šílenství a v čele s provařenou love story to na mou osobu působí jako dokonalý příklad kýčovitého mainstreamu. Na druhou stranu Dannymu hraje do rukou řada triumfů, které dokáží velmi obstojně držet balanc celého snímku. Jedním z nich je neotřelý a prakticky po prvním poslechu návykový soundtrack. Dále skvěle udělaný střih a úderné tempo. V neposlední řadě ansábl neokoukaných hereckých exotických tváří. Právě řada těchto složek dokáže přebít ono klišé a vzedmout pocit, kde se přistihnete, že Malikovi nakonec fandíte, aby dostál k vysněné částce tamních indických chechtáků. Danny Boyle vykročil správným směrem - vybral látku, která má dostatečně silný potenciál dát dohromady četnou masu řadových diváků, kteří budou pět pouze chvalozpěvy, a to na základě neohrabaného příběhu lásky a poukázaní na tamní sociální problematiku. To že Boyle dokázal tímto filmem elegantně propojit Hollywood a Bollywood dohromady je faktem - dech mi to však jistě nevyrazí.

Nejnudnější a nejméně zajímavý kousek v Almodóvarově režijní filmografii.

Film, o který si domácí kinematografie říkala již dlouhou dobu. Je to neuvěřitelné, ale v industriálních kulisách působí Dostojevského klasika naprosto odzbrojujícím způsobem. Hutné dialogy pronášejí všechny aktéři vynikajícím způsobem - tak trochu to působí jako nadčasová látka. Prolnutí reálného neštěstí a autorovi klasiky je plynulé, a nechybí ani Zelenkův sofistikovaný smysl pro humor. Karamazovi jsou maximálním kouskem s nádechem svěžího vánku v současné české průměrnosti.

V plodné době posledních let, kdy česká produkce tlačí na plátna jednu pseudo-dramatickou průměrnost za druhou, jsou Mistři tak trochu pomyslným zrnem mezi plevami. Od samotného průměru je odráží Najbrtova přesná režie a především herecký kolektiv, kterému náramně vévodí Jiří Ornest. Jeho role velice autenticky vystihuje náturu typického člověka žijícího v České republice - bohužel…

Rafinovaná struktura vyprávění dokáže tento "dialogový film" od začátku do konce poskládat jako puzzle. V podstatě se dá říct, že nemám žádnou výtku - Fincher trefil do černého.

Perfektně zachycená atmosféra, která zároveň lemuje Accattoneho zbídačený charakter. Pseudo-pompéznost podtrhují nádherné úryvky Johanna Sebastiana Bacha a odrbané chatrče mezi panelovými domy nabourávají tehdejší politickou korektnost. Samotná smyčka závěru nakonec poukazuje, že ani samotné hladovění nedokáže přetavit chuligánský charakter na civilizovaný způsob života.

Slušné konverzační drama. Dva cizince spojí kokainová lajna, aby jeden druhému otevřel svou třináctou komnatu. Svým způsobem osobité, avšak celé to jede na moc malém písečku, což mi potvrdili i flashbacky, které jsou spíše do počtu (Batemanuv sado-maso salon je však určitým způsobem delikátní). Celkově vše vyvažuje rozumná stopáž, kdy při tom nekonečném šňupání a postupném odhalování pravd vše moc příjemně odsípá.

Tato inteligentní satira jako by se urodila ve stejné kuchyni co legendární Monty Python. Dost možná, ale Italové neváhají tu a tam někoho znásilnit či mu useknout končetinu a nechat to celé v tom bryskním a parodickém těstu, pro které mám tolik rád třeba takového Daria Argenta.