Dr.film

Na opuštěném ostrově si vysnili nádhernou budoucnost a spokojený rodinný život. Návrat do civilizace mění všechny sny na prach a odkrývá pravé charaktery postav. Hezký obrázek o jednom naivním mladém snu, který se pod vahou všedních starostí složí jako domeček s karet. Velmi slibný Ingmar Bergman již ve svých začátcích.

M. Night Shyamalan vytáhl ze své studnice originálních námětů další zajímaví kousek. Dějová linka o nalezené nymfě začne své nitě rozprostírat do několika netradičních směrů až je jasné, že tu vlastně máme příběh o příběhu - "story about story". Obyčejní obyvatelé bytového komplexu působí jako fragmenty, ale jejich pozdější spojení je neodvratné, a právě zde je vidět ta úžasná sofistikovanost tohoto příběhu. K čemu dokáže posloužit filmový kritik nebo muž luštící křížovky je skutečně inovativní. Připadá vám šílené předpovídat budoucnost ve špajzu mezi kukuřičnými lupínky? Možná ano, zde však jde o to, pochopit jak to celé funguje a nebát se přistoupit na Shyamalanovu "hru".

Živočišný průsečík třech generací jedné rodiny zafunguje asi na každého úplně jinak. Soulož mrtvého prasete byla fajn stejně tak kamerové nájezdy a úhly. Soutěž žroutů mi zvedala žaludek a závěrečná scénka byla tak hloupě samoúčelná, že zanechala absolutně prázdné dojmy. Nerad bych tomuto filmu upíral originálnost je pouze vytěžena za cenu směsice samoúčelných nechutností.

Volver je na Almodóvara odlehčeným dílem v tom nejlepším slova smyslu. Někoho učaruje role Penélope Cruz jiného zase vnímavé Almodóvaro oko, které je schopné až neuvěřitelně detailně číst v ženské duši.

Jak na bázi napětí tak na bázi psychologického pozorování funguje Deliverance výtečně. Ani špetka samoúčelnosti - nýbrž motivy, které si situace žádá, aby člověk přežil. Úvodní kytarový duel je něco famózního (nepustit si ho několikrát po sobě je nemožné) a je zároveň indicií, že se "něco" blíží... Boorman nám předkládá čirou konfrontaci mezi civilizací a obzvlášť primitivním buranstvím. Oba "tábory" jsou zobrazovány natolik věrohodně, že jejich jednání realitě naprosto odpovídá. Scéna ve které dojde k znásilnění - se kromě homosexuálního základu opírá zejména o projev nadřazenosti a absolutního ponížení prvotin, které dělají muže mužem. Na druhé straně je zase možné vypozorovat proměnu charakterů, ke které extrémní situace postavy dohání. V jednu chvíli se "velitel" čtveřice mění na skomírají uplakanou trosku, kdežto nejméně výrazný a nejméně jistý Ed Gentry (Joh Voight) je nakonec nucen převzít záchranu do svých rukou. Nezapomenutelný je okamžik, kdy při pokusu o zasažení šípem způsobí málem více škody sám sobě, než-li potencionální oběti. Je to okamžik natolik civilní, že Boorman má za tohle u mě velkou pochvalu. Deliverance jsem si skutečně užil. Je mistrovsky zrežírované a má stejně tak tíživou atmosféru jako důrazné napětí.

Jako jednotlivé střípky mozaiky skládá Atom Egoyan své dlouhé a statické obrazy, aby krůček za krůčkem nakonec v samém závěru jasně vykreslil protipól obou hlavních postav. Skrytá atraktivita pod povrchem a přesně psané dialogy udávají celkem svižné tempo snímku, který má jinak vysoce komorní nádech a chvílemi možná až příliš ležérní kameru.

Formalistickou vytříbenost zvládá Silberling téměř až s Burtonovskou dokonalostí. V podstatě se dá říci, že "vizuál" drží snímek pohromadě. Hlavní osa příběhu jako by vypadla z televizních filmů studia Disney - totální prostoduchost. Za zmínku ještě stojí Carrey. Jeho talent tradičně válcuje ostatní kolegy a nemalou měrou se podílí na celkovém výsledku filmu. Nebýt jeho hodnotím minimálně o jednu hvězdu méně.

Jako nekonvenční love story rozhodně dobré. Pasáží, kdy na scénu vstupuje Willem Dafoe, se dostáváme na půdu mysteriózního thrilleru a přichází tím nečekaný "twist" v ději. Je velká škoda, že jak náhle se děj obrací o 180° a dostává tím snímek opravdu slušný spád, tak i velmi náhle tento náboj vyprchává. Uběhne několik minut a děj opět stagnuje... Zmařená šance - potenciál to rozhodně má mnohem větší, než-li by se mohlo zdát. ***1/2

Pozoruhodný film, kde okamžitě upoutává kompozice obrazu a kamera samotná. Střídání pohledů mezi realitou a snovými sekvencemi je velmi působivé - zejména svým výtvarným zpracováním a používání kamery. Snové sekvence svou slunností, nedotčenou přírodou a radostí kontrastují s realitou, která odráží chlapcovu zatemnělou a pokřivenou mysl následky války (scéna v malé místnosti s baterkou na mě udělala opravdu velký dojem!).

Dramatická struktura tohoto snímku, je přímo šitá na emocionální zásah do těch nejcitlivějších míst. Až s neuvěřitelnou lehkostí Vám vnáší slzy do očí a zanechává pomalu odeznívající pocit "těžkosti". Surrealistický epos, který má rozhodně dost síly na to, aby rozehřál i ta nejčernější srdce.