Dr.film

V době tohoto válečného konfliktu, jsem byl hodně mladý kluk. Ve zpětném pohledu, který mi film Válečníci nabídnul, jsem si opět uvědomil, co se v současnosti a "kousek" od našich hranic vlastně dělo... Velmi oceňuji, že je vše natočeno s potřebným důrazem na TÉMA a bez zbytečných filmových parádiček.

Další pokus o "vykřesání" posledních drobáků s klasiky jménem Saw. Naprosto soběstačný a svým způsobem i geniální první díl se za svého v pořadí již druhého brášku muže po právu stydět. Přímí tah na "ultra pointu" ve svém finále ztrácí poslední zbytky svého dechu a to díky velmi kostrbatému scénáři, který prostě "nenaladí". Možná proto závěr spíše vyšumí do ztracena, než-li by šokoval. I přes celkovou lehčí podprůměrnost nese snímek dva klady: jedním je navození odpudivé atmosféry - dalo by se říci charakteristické pro Saw a druhým kladem jsou výborné pasti, které alespoň z části uspokojili mou úchylnější stránku.

Poslední Ińárritův opus by měl zakončit pomyslnou dramatickou trilologii, kterou tento mexický režisér za poslední léta vytvořil. Předně říkám, že Babel je zakončením více než-li důstojným a za svými předchůdci pozadu rozhodně nezůstává. Babel je kvalitním dramatickým dílem, které vzbuzuje emoce a strhuje pozornost - rozhodně zde Ińárritu potvrzuje, že na momentální filmařské mexické vlně asi něco opravdu bude. Co všechno způsobí jedna darovaná puška napříč kontinenty a kdo za to ve výsledném dojmu bude pikat nejvíce... asi tolik k samotnému tématu, které je díky vypilovanému scénáři (opět Guillermo Arriaga) ohromě nosné a přivádí postavy na zásadní životní křižovatky. Babel beru jako výbornou tečku za úchvatnou trilologii.

Film Terrence Malicka se nejdříve tváří jako válečné drama, ale ta lyrická struktura a křišťálově vybroušené dialogy nakonec vypráví příběh o skutečné lásce.

Dvě hvězdy pro Cohena, nebýt jeho, hodnotím to zhruba stejně jako Klub sráčů.

Scénář "kovboje" Viewegha srší řadou nezapomenutelných hlášek a obsahuje i několik slušných scén. Na druhou stranu snímek zobrazuje ženy jako velmi jednoduchá stvoření, které musí jen dobře vypadat a "svému" muži odpustit takřka vše. Přesto musím jako celek film spíše ocenit - má svižné tempo a nenudí.

Pro mladého Thajce Kama, znamená slon hodně. Od domácího mazlíčka, přes vysoce výkonný všestranný zemědělský stroj, zaujme nakonec slon čestné místo v rodinně jakožto její rovnoprávný člen (rozuměj Kamův bratr). Potíž nastane, když si někdo dovolí Kamova milovaného sloníka unést. V tu chvílí se jemný mladík promění v neuvěřitelnou "killing machine" jež žene kupředu jediná myšlenka a tou jest zachránit svého slona a být spolu zase zpátky v "balíkově", kde mohou opět prožívat další šťastně chvilky na chobotu a na klech. Příběh tak lineární, až to chvílemi loudí usměv na rtu mi přesto nezabrání ohodnotit to celé velmi vysoko. Nutí mě k tomu velká láska k žánru bojového filmu a patřičné docenění celkového zpracovaní choreografie bojových scén. Uznání vysokého výkonu si také zaslouží Tony Jaa, který stejně jako v Ong-Baku podává výkon na 100%.

Emotivně suché dílo nebo by se klidně dalo říct i důchodcovsky filozofující pseudo-popkultůrní artikl. Menzel jako vypravěč skutečně zestárnul. Prakticky všechny postavy jsou absolutně ploché a nemají vůbec žádnou šťávu - výjimku tvoří Oldřich Kaiser, ale jeho prostor jak natolik minimální, že prakticky zaniká. Doménou měl být Ivan Barnev v roli Jan Dítěte, bohužel jeho projev působí spíše bolavě. Nemastný a neslaný skrček nevyřazuje ani náznak sympatie či špetku charismatu. Přitroublým pikolíkem je po celou stopáž a po nějakém vývoji či zásadní změně charakteru ani stopa. Na celém snímku se dá ocenit zejména řemeslnost - tady je Menzel velmi efektivní - dokáže navodit nefalšovanou atmosféru gastronomického snu všech znuděných milionářů. Musím říct, že zde mi kmitající Barnev vcelku i sedl. Přesto si Menzl si za tento snímek pohlavek rozhodně zaslouží. Režisér jeho kalibru, by průměrné adaptace točit neměl. Má za sebou řadu vynikajících snímku a bohatou zkušenost s Hrabalovými adaptacemi. Příště to bude chtít něco víc, než jenom mudrujícího Kaisera a morální lamentování důchodcovskou holí.

Něco na způsob holčičího filmu. Mladá dívka potkávající milého a zábavného mladíka (chvílemi trochu trdlo neboť to mají mladé holky rády) k tomu úspěšnou matku, která i na svůj věk vypadá velmi dobře a je dostatečně emancipovaná, milá a milující natolik, že své nemocné dceři nakonec dovolí, aby jí oslovovala křestním jménem. Vzplanuti náhlé lásky, roztomilé želvičky, deštník s motivem plujících mraků. Při velké dějové předvídatelnosti mě ani závěrečný "twistík" nepřesvědčil. Průměrný kousek, který sice na emocionální strunu zdánlivě tolik netlačí, ale jeho celková rozbředlost mu vytrčení z průměru rozhodně nezaručí.

"Co je to ten nový Rus?" Na tuto otázku, kterou Babka pokládá svým příbuzným při pohledu na zasněžené vilové novostavby z jedoucího žigula, by se dalo odpovědět více jak mnohovrstevně. Při pohledu do tváře této staré babičky dokáže člověk zachytit veškerou katarzi, která rusko za posledních sto let potkala. V babiččině tváři se zračí dobrosrdečnost, skromnost a určitá pokora - vytvořená během přetěžkého života v Rusku. Přesto že snímek je dějově triviální nabízí výborný pohled na současný stav východního obra, a naprosto výborným způsobem dokázala Nina Shubina v roli babičky ztvárnit postavu, jejíž výraz tváře nese snad všechny strasti, které Rusko bude ve své duši ještě mnoho let překonávat.