Dr.film

Atraktivní zejména v protikladu dvou ženských elementů v pomyslném trojúhelníku.

Komplikovanější struktura může být na první pohled svou schematičností trochu matoucí. Tak či onak pozitivní pocity převládají - zejména díky pečlivě budované formě a v několika pasážích strhujícímu soundtracku. Samostatnou kapitolou snímku je mladičká Saoirse Ronan. V roli třináctileté Briony Tallis válcuje své herecké kolegy v první půli filmu nemilosrdným způsobem.

Velká škoda. První dojmy byli ve skrze velmi pozitivní, jelikož jsem se díky Christopheru Gansovi ocitnul v Silent Hill. Atmosféra legendární hry je v prvních fázích pečlivě vystižena a skalní fanda si chrochtá blahem. Po jisté době vše hezké vyšumí a zůstává zklamání v podobě uspěchaného konce a hloupé pointy sektářského principu.

Normalizační teen - komedie opepřená hity pseudo-hitmaker(a) Michala Davida alá Kroky Františka Janečka. Zoufalá doba a jeden zoufalý film - naštěstí už je to za námi.

Chan-wook Park tentokrát spíše zklamal. Po obsahové stránce silně sofistikovaný příběh a chvílemi i s velmi nezajímavými pasážemi. Chybí větší gradace či působivý zvrat. Park jako by vše doháněl "pře-dokonalým" vizuálem a kamerovou hratelností. Což jistě potvrzuje "masakrová vsuvka", která je čirou pastvou pro oči.

Krysák Rémy má obrovský dar. Disponuje abnormálně velkým "čichovým talentem" - dá-li se to vůbec tak nazývat. Jeho čichové možnosti jsou mezi soukmenovci natolik velké a výjimečné, že se na žádost/rozkaz svého otce stane hlavním "očichávačem" potravinového sortimentu ostatních kolegů z hejna, neboť dokáže rozeznat i případnou "infekci" krysího jedu. Touha být něčím víc než pouhou krysou a výrok nejlepšího kuchaře na světe Augusta Gusteau, který tvrdí že, "vařit může každý" zavede nakonec Rémyho k vaření a posléze i do pařížského kanalizačního labyrintu - shodou okolností pravě přímo pod restaurant Augusta Gusteau... Pixar tentokrát udeřil skutečně hřebíček na hlavičku. Něco podobného jsem zažíval u Hledá se Nemo. Zvláštně pojatý příběh se postaral, že jsem měl skutečně několikrát slzy na krajíčku ale i přesto mně úsměv opouštěl jen na kratinkou chvilinku. Za vrchol se však dá považovat příchod Antona Ega. Na animovanou figurku má zatraceně velké charisma a jeho závěrečný monolog probourává poslední emoční bariéry.

Proboha ta nula, která hrála Juru je kdo??

Dustin Hoffman v mých očích opět stoupl. Je nádhera pozorovat, jak se čerstvý absolvent "střední" pomalu zbavuje snobského pozlátka, které mu přišili rodiče od útlého dětství. Ztráta panictví s rozmrzelou paničkou nastartuje gradaci výborných scén, které bohužel vrcholí na moje gusto až příliš "filmově" - nebýt toho dám pět. Každopádně se mi dostalo výborného zážitku - zejména díky výtečným dialogům, které se svým napůl čerstvě absolventským a napůl rádoby chlapským projevem Hoffman chrlí.

Festivalová ocenění jsou nevyzpytatelná. Nikifor i přes svou minimální rozmáchlost a komorní stránku na které je postaven dokáže zaujmout. Příběh o jednom nevšedním umělci si na nic nehraje. Neoplivá monumentálností ani nic zásadního nevzkazuje - pouze vypráví.

I přes svéráznější pojetí a "komplikovanější" narativní rámec toho Karcoolka v dnešní záplavě animáků moc nenabízí. Ale několik příjemně vtipných momentů se najde, jako třeba zpívající kozel nebo tyrolský dřevorubec.