Morien

Režisér mluvil o filmu tak, že bych snad za něj byla ochotná vložit ruku do ohně, ale film jako takový mi divácky nesedl. Berenika Kohoutová má tělo bohyně, ale projev stínu.

V rámci produkce České televize velmi příjemné překvapení. Přemýšlím, jestli za to může literární předloha, a nebo je to tím, že Bočan se nestačil zbláznit jako ostatní tvůrci.

"And he painted his father's Bible." Celkem mě fascinuje, že i tak rozdílní herci jako Tim Roth a Benedict Cumberbatch můžou vypadat přesně jako van Gogh, když se jim v očích zalesknou slzičky. Ovšem ta procítěnost ve slovech mi začala zhruba ve dvou třetinách lézt na nervy, protože nikam negraduje, jenom se opakuje.

S tím, že plné hodnocení nedám jen proto, že to nemám ještě do detailů nastudované.

Ruth Wilsonová bude pravděpodobně moje nová chráněnka... Jinak tedy strašná škoda té příšerné televizní formy, která to hodně sráží dolů (plus takové ty sentimentíčky a tak).

Další režisérka do sbírky. Bože, jak moc je pravda, že jediná kapka zla dokáže zčeřit, nenapravitelně zčeřit, jakékoliv dobro. A ani si člověk na to nemůže stěžovat nebesům, protože to na sebe přivolává sám. Ten poslední záběr je tak krutý, že jsem si musela v hlavě přehrát bezstarostnou písničku, abych vůbec získala dojem, že má smysl zvednout se a jít spát a ráno znovu vstát. Po dalším přemýšlení říkám, že je nutné umět se postavit a říct, že já už nebudu dál replikovat křivdy jiných lidí. A po ještě jednom dalším přemýšlení říkám, možná že tam bylo toho rámování dveřmi a okny a zdmi a ploty trošičku tak, že to ukazuje víc na debut než na vytříbený styl, ale pořád se mi hodně líbí, kde se to odehrává a jak to vypadá.

Tenhle film mě přivedl k myšlence zavést nějaký exkluzivní seznam filmů, jejichž prvních deset minut mě přinutí položit si otázku: "Co to jen dělám se svým životem?", odejít od obrazovky a dělat jiné věci. Ačkoliv musím uznat, že Thor mi tady přišel lépe vypadající než v prvním díle a u Natálie jsem si zase říkala, jaká to byla kdysi plnokrevná žena a dnes že už je to jenom uměle vypadající loutka. --- Tak už můžu s čistým srdcem hodnotit, protože kvůli tatínkovi jsem to už viděla celé. Fascinuje mě přerod, že v jedničce se neděje vůbec nic, zatímco tady se všichni zuby nehty snaží, aby se dělo všechno. Z mé volby slov je doufám jasné, že podle mého názoru tyto snahy moc nevychází. Nejvíc mě ovšem deptá, jakým způsobem zacházejí s pojmy jako je obětování, sebeobětování, loajalita, láska... Já jsem fanda toho, když se vyprazdňuje forma, aby pozornost tím intenzívněji ulpěla na obsahu. Tady se to děje naopak. A i když míchají sci-fi a fantasy a bůhví co všechno ještě dohromady, tak je to totálně bez výrazu.

Zpočátku jsem myslela jen na to, jak už skoro vůbec nejsem schopna sledovat kameru, která se takto pořád hýbe. Možná jsem paranoidní, ale to neznamená, že po mně nejdou. V mých očích to znamená, že tvůrci rozptylují diváka od vlastního myšlení a strkají mu svou předpřipravenou ideu, celé to těkání má co nejvíce ztěžovat její analýzu. Přesto ale nemám dojem, že by snímek přinášel nějaké relevantní podněty do debaty, že by se jím vůbec mělo zaobírat. Je to módní film, bez názoru. Bez jakýchkoliv známek, že by tvůrci něco potřebovali a chtěli jasně říct. To slovo módní se mi líbí, asi je pro tento film nejvíce symptomatické. Náhodná myšlenka č. 1: Vcelku jsem nechápala ty roztroušené momenty mezi hlavními figurami, které bych pojmenovala podle upoceného internetového memu "Now kiss". Konec náhodné myšlenky č. 1. Často vykřikuji o filmech, že se jedná o propagandu, a častuji je za to odpadem (jako příklad uvedu Forresta Gumpa, Lásku nebeskou nebo Temný rytíř povstal, abych nevypadala vyloženě jako konspirační blázen, ale jenom jako prostý blázen), o tomto filmu to nepochybně platí mnohonásobně víc. V poměrně krátkém časovém úseku už si podruhé lítostivě zoufám, proč nejsem chytřejší, abych mohla ideálně nahlédnout celou situaci a vybrat si pozici s tím, že vím proč. Teď můžu jenom říct, že mi to celé smrdí, ale připadám si příliš hloupá na to, abych přišla na to, co vlastně. Náhodná myšlenka č. 2: Na to, že je film vyprávěn z Bergova pohledu, je celá ta jeho linie pěkně nechutná a plastiková. Konec náhodné myšlenky č. 2. Citát výjimečně není z filmu, ale z dopisu Assangeho Cumberbatchovi. "Feature films are the most powerful and insidious shapers of public perception, because they fly under the radar of conscious exclusion." --- Dobře, a teď jsem byla ještě celou noc vzhůru a četla prohlášení všech možných reálných figur a už bych o tom s chutí psala diplomku.

Některá stylizační rozhodnutí mi hodně neseděla, ale přesto mám dojem, že něco takového jsem ještě neviděla - v tom nejlepším slova smyslu, jak to jen můžu myslet. Příběh je celkem jednoduchý, nicméně uvěřitelný. U nějakého uživatele zde jsem si přečetla něco o naivitě ze strany spisovatele - takový dojem jsem ze snímku neměla. Na kratším časovém úseku jsem zažila něco podobného a musím říct, že popsaný průběh velmi odpovídá mým reálným zkušenostem. Herecké výkony potom působí velmi autenticky. Nejvíc mě ovšem dostala práce s kamerou a kompozice obrazů. Těla se v prostoru vrší přes sebe, ostrá a rozmazaná, zblízka i v celcích. Nejsem si jistá, jestli to něčemu výrazně slouží v rámci filmu jako takového, ale hodně příjemně se na to dívalo. Zvlášť když vezmu do úvahy, že to je televizní film. Kéž by takhle někdy vypadalo něco z produkce nějaké české televize. Ale jistě že slouží. Film tematizuje vyprávění jako takové a těžiště spočívá v akcích v minulosti, současnost je o zachycení stavu a pocitů postav a k tomu se používá to obrazové komponování, není to jen manýra.

(1001) Ještě si to nechám projít hlavou. Byla jsem hodně zklamaná a asi nejvíc se mi teď zatím honí hlavou, že vlastně nechápu, co tím chtěl režisér říct. A tím nemyslím téma jako takové, ale tvůrčí přístup k němu. Nerozumím použité hudbě, nerozumím, podle čeho se rozhoduje, komu se dá kolik prostoru, nerozumím závěrečnému bohu na mašině. Jedná se o epizodické vyprávění, tak proč si Fassbender oproti ostatním pánům (hercům) hraje na boha. Vadil mi způsob snímání, který je sice hodně blízký, ale vlastně nezainteresovaný, jako by nesledoval žádný záměr. V tom zanikne spousta věcí, které by mohly a měly být vidět (lynčování, ukecávání Fassbendera) Chvíli je zvuk manipulovaný a potom už vůbec, proč. Jak může udělat tak parádní střihovou pasáž, jako tu zpívací Danovu/kázající Cumberbatchovu, a potom už v podobném smyslu nijak nekomponovat. Je-li to osobní příběh, proč nezůstáváme s tou osobou více beze slov a mnohem bolestněji (a víme, že to McQueen umí). Já doufám, že to má všechno nějaký vnitřní smysl, který jsem nepostřehla, hlavně ať to prosím není ústupek výtkám, že jeho filmy nebývají příliš divácké.