Příliš mnoho tajemství

Myslím, že název snímku dokonale vystihuje jeho podstatu i moje výhrady, neboť množina tajemství - a náznaků tajemství je v kombinaci s pozvolna plynoucím dějem skoro až vražedná. V podstatě se jedná o značně deprimující záležitost - poměrně záhy ztrácím sympatie ke všem postavám a jak se děj posouvá kupředu, vlastně už nejsem schopna rozpoznat cokoli pozitivního. Protože přítomností ani budoucností minulost nepřebijete. Nevymažete ji, neutopíte ani nezakopete hluboko pod zem - nemáte šanci se jí zbavit ... dokud se na ni nedokážete podívat bez milosrdných sebeklamů ... dokud se s ní - a sami se sebou nedokážete vyrovnat. Dítě je jen ošidná a značně riziková úlitba Bohům, kteří na vás ze svých výšin sotva dohlédnou. Protože žádné dítě se nenarodí proto, aby řešilo VAŠE problémy - to VY jste tady od toho, abyste se postarali o NĚJ ... 3,5* (26.05.2016)

Po všech stránkách velmi alternativní snímek. Citlivé syrové zpracování poměrně silného dramatického námětu, ve kterém by se dalo najít hned několik hlavních myšlenek. Což možná mohlo být i tak trochu na škodu, protože ve výsledném dojmu vše působilo lehce chaoticky. A ani závěr nebyl nějaký vysvětlující, nebo jen téma uzavírající. Jakoby film jen cosi řešil a v průběhu celého toho procesu nic nevyřešil. celé to tedy nějak dospěje k závěru bez jakéhokoli rozuzlení nebo pointy, nebo náznaku smyslu celého předchozího počínání. Což je škoda, protože jakýkoli z motivů v příběhu je dost silný na to, aby se na jeho základě dal natočit plně propracovaný dramatický film. Nevím, jestli byl účel "nic divákovi neříct" a jen takzvaně vypíchnout pár vztahově-psychologických momentů, které (jen tak mimochodem) mohou v životě nastat. Pokud ano, tak mi to nesedlo. Pokud ne a pokud tedy snímek obsahuje nějakou myšlenku, kromě samotného nastínění situace, pak mi tahle myšlenka v záplavě poetických záběrů nějak unikla. Kamera byla moc povedená a hudba taky a právě díky tomu má tenhle film takovou osobitou poetickou syrovou atmosféru. Silnější dvě hvězdičky. (15.11.2014)

Kde se vzala taková krásná zahrada mezi zanedbanými farmami? Nebo je mezi zahradou a farmou nějaká spojitost? Protože po spojitostech bychom se mohli ptát neustále, vyberu jednu, která (podle závěru) vypadá sice jako méně důležitá, která však celý film nese a ztmeluje: vztah dvou bratrů, který není nikdy bez zakopaných psů (a mnohdy i koček), a který se všem (včetně rodičů), jeví jiný (většinou idiličtější), než tomu bylo v jejich něžném věku skutečně bylo. Tak jsem si to myslel hodně dlouho i já (mám dva syny), ale teď, když žiji sám, a jsem mnohem citlivější, vidím vyplouvat na povrch (podněcuji je, aby vyplouvaly na povrch), různé věci (“flotsam and jetsam“), o kterých jsem dříve neměl tušení, a které můj pastorální obrázek trochu deformují. Je to tak vždycky a všude? Dictynna Hoodová tvrdí, že ano s tím, že patogenní agens se projeví jen v extrémních případech, a že jedním takovým se bude ve svém filmu zabývat. Pozn. k rodinným vztahům: Mám pocit, že "ideální" (raději s uvozovkami) rodinné vztahy (bratři, manželé, matka a dcera apod.) mohou vzniknout jen tehdy, když se jeden "stylizuje" do funkce dělníka a druhý do funce nástroje. Jen jednota dělníka a nástroje může být ideální (pokud není mamlas a nástroj nezničí nebo se jím nezraní). (29.12.2017)

Tak jo, byla jsem odvážná a dala jsem to bez titulků.. Čímž se mi mohl děj trochu zkreslit, ale ne zase tak o moc, u dramat, jako je toto se dá rozpoznat, o co go i beze slov... Bezpečně jsem rozuměla sice převážně větám "I fucked your wife" apod., ale i tak to stálo za to. Claire Foy dozrává jako to profláknuté víno a Benedict... kdo by odolal jeho psímu pohledu? Z Shauna Evanse příjemně mrazí, člověk si říká "jsi milý, ale kdyby ses rozhodl odstěhovat na druhou polokouli, vůbec by to neškodilo..." Přiléhavé drama, bez zbytečných odboček, donutí vás přemýšlet nad tím, že si sice můžete spoustu věcí naplánovat, ale komukoli se může přihodit cokoli, i když si říká "já bych nikdy..." (09.06.2012)

Film mi způsobem vyprávění i těkavou kamerou připomínal letmé pohledy přes jarním vánkem povlávající záclonu. Nezřetelné útržky, které divák zahlédne, dávají tušit, co se v minulosti dělo a jaké temné děsy chodí hrdinům stále v patách. To spíš přítomnost, rozhodování hlavních postav a neukončený příběh jednoho z bratrů jsou problematické a nevysvětlitelné. Spíš než jako záměr, na mě působily jako bezradnost tvůrců. /29. 9. 13./ (29.09.2013)