Příliš mnoho tajemství

Kde se vzala taková krásná zahrada mezi zanedbanými farmami? Nebo je mezi zahradou a farmou nějaká spojitost? Protože po spojitostech bychom se mohli ptát neustále, vyberu jednu, která (podle závěru) vypadá sice jako méně důležitá, která však celý film nese a ztmeluje: vztah dvou bratrů, který není nikdy bez zakopaných psů (a mnohdy i koček), a který se všem (včetně rodičů), jeví jiný (většinou idiličtější), než tomu bylo v jejich něžném věku skutečně bylo. Tak jsem si to myslel hodně dlouho i já (mám dva syny), ale teď, když žiji sám, a jsem mnohem citlivější, vidím vyplouvat na povrch (podněcuji je, aby vyplouvaly na povrch), různé věci (“flotsam and jetsam“), o kterých jsem dříve neměl tušení, a které můj pastorální obrázek trochu deformují. Je to tak vždycky a všude? Dictynna Hoodová tvrdí, že ano s tím, že patogenní agens se projeví jen v extrémních případech, a že jedním takovým se bude ve svém filmu zabývat. Pozn. k rodinným vztahům: Mám pocit, že "ideální" (raději s uvozovkami) rodinné vztahy (bratři, manželé, matka a dcera apod.) mohou vzniknout jen tehdy, když se jeden "stylizuje" do funkce dělníka a druhý do funce nástroje. Jen jednota dělníka a nástroje může být ideální (pokud není mamlas a nástroj nezničí nebo se jím nezraní). (29.12.2017)

Poněkud neoslovující a útržkovité provětrávání kostlivců v manželově skříni, čerpající z indicií nadhozených jeho náměsíčným bratrem, jehož význam vidím jen v podobě zdviženého prstu a dobře míněných rad pro všechny nezadané - před pevnějším závazkem je třeba se seznámit s rodinnou anamnézou a nenápadně se poptat v okolí, pokud je pozdě, je tady možnost mít dítě s kýmkoliv jiným v místě a bez případné rodové zátěže, takže vlastně není nakonec ani co řešit... (02.05.2013)

Film mi způsobem vyprávění i těkavou kamerou připomínal letmé pohledy přes jarním vánkem povlávající záclonu. Nezřetelné útržky, které divák zahlédne, dávají tušit, co se v minulosti dělo a jaké temné děsy chodí hrdinům stále v patách. To spíš přítomnost, rozhodování hlavních postav a neukončený příběh jednoho z bratrů jsou problematické a nevysvětlitelné. Spíš než jako záměr, na mě působily jako bezradnost tvůrců. /29. 9. 13./ (29.09.2013)

Další režisérka do sbírky. Bože, jak moc je pravda, že jediná kapka zla dokáže zčeřit, nenapravitelně zčeřit, jakékoliv dobro. A ani si člověk na to nemůže stěžovat nebesům, protože to na sebe přivolává sám. Ten poslední záběr je tak krutý, že jsem si musela v hlavě přehrát bezstarostnou písničku, abych vůbec získala dojem, že má smysl zvednout se a jít spát a ráno znovu vstát. Po dalším přemýšlení říkám, že je nutné umět se postavit a říct, že já už nebudu dál replikovat křivdy jiných lidí. A po ještě jednom dalším přemýšlení říkám, možná že tam bylo toho rámování dveřmi a okny a zdmi a ploty trošičku tak, že to ukazuje víc na debut než na vytříbený styl, ale pořád se mi hodně líbí, kde se to odehrává a jak to vypadá. (09.02.2014)

Tak jo, byla jsem odvážná a dala jsem to bez titulků.. Čímž se mi mohl děj trochu zkreslit, ale ne zase tak o moc, u dramat, jako je toto se dá rozpoznat, o co go i beze slov... Bezpečně jsem rozuměla sice převážně větám "I fucked your wife" apod., ale i tak to stálo za to. Claire Foy dozrává jako to profláknuté víno a Benedict... kdo by odolal jeho psímu pohledu? Z Shauna Evanse příjemně mrazí, člověk si říká "jsi milý, ale kdyby ses rozhodl odstěhovat na druhou polokouli, vůbec by to neškodilo..." Přiléhavé drama, bez zbytečných odboček, donutí vás přemýšlet nad tím, že si sice můžete spoustu věcí naplánovat, ale komukoli se může přihodit cokoli, i když si říká "já bych nikdy..." (09.06.2012)