classic

V roce 1961 se objevil v propagačních filmech pro sídliště Maryvale v západní části Phoenixu.

Naposledy se objevil v komerčním filmu ve snímku Cestou na fórum se stala divná věc (1966), který se natáčel ve Španělsku od září do listopadu 1965. Překvapil herce i štáb tím, že si mnohé kaskadérské kousky dělal sám, i když v dokumentu televize Thames se uvádí, že jeho stále horší zdravotní stav si vynutil v některých scénách použití dubléra. Naposledy se objevil na filmovém plátně ve filmu The Scribe z roku 1966, který v Torontu natočila organizace Construction Safety Associations of Ontario: zemřel krátce po jeho dokončení.

V roce 1965 se objevil ve speciálním pořadu televize CBS A Salute to Stan Laurel, který byl poctou komikovi a jeho příteli, jenž v témže roce zemřel.

V roce 1926 postavil v Beverly Hills za 300 000 americkýcg dolarů sídlo o rozloze 10 000 čtverečních stop (930 m²), které později vlastnili James Mason a Cary Grant.

V roce 2018 vydal režisér Peter Bogdanovich film Velký Buster Keaton. V roce 2022 vyšla během jednoho měsíce dvě díla o Keatonovi. Kritička Dana Stevens vydala kulturní historii Keatonova života a díla „Camera Man: Buster Keaton, the Dawn of Cinema, and the Invention of the Twentieth Century“. O měsíc později následovala biografie Jamese Curtise „Buster Keaton: A Filmmaker's Life“. V roce 2023 byl Keatonův život a dílo zachyceno v grafickém románovém životopisu „Buster: A Life in Pictures“, který napsal Ryan Barnett a ilustroval Matthew Tavares.

V roce 2012 vydala společnost Kino Lorber 14diskový Blu-ray box „The Ultimate Buster Keaton Collection“, který obsahuje 11 Keatonových celovečerních filmů. Dne 16. června 2018 položila nezisková organizace International Buster Keaton Society čtyřmetrovou pamětní desku na počest Keatona i Charlese Chaplina na rohu společného bloku (1021 Lillian Ave), kde každý z nich natočil mnoho svých němých komedií v Hollywoodu. Na počest této události vyhlásilo město Los Angeles toto datum „Dnem Bustera Keatona“.

Herec a kaskadér Johnny Knoxville uvedl Keatona jako inspiraci při vymýšlení nápadů pro projekty Jackass. Ve finále filmu Jackass 2 (2006) předvedl slavný Keatonův kaskadérský kousek. Komik Richard Lewis uvedl, že Keaton byl jeho hlavní inspirací, a hovořil o blízkém přátelství s Keatonovou vdovou Eleanor. Lewise obzvláště dojalo, že Eleanor řekla, že jeho oči vypadají jako Keatonovy.

Filmový režisér Mel Brooks ho označil za svého velkého inspirátora a řekl: „Busterovi vděčím za mnohé ve dvou rovinách: Jednak za to, že byl pro mě jako filmaře velkým učitelem, a jednak za to, že jsem jako člověk sledoval, jak tento nadaný člověk dělá úžasné věci. Díky němu jsem uvěřil v make-believe.“ Přiznal také, že si pro svůj vlastní film Silent Movie (1976) vypůjčil nápad na scénu v šatně ve filmu Kameraman (1928). Keatonův Sherlock junior (1924), v němž vstoupí do promítaného filmu, ovlivnil film Woodyho Allena Purpurová růže z Káhiry (1985), v němž postava vychází z filmu do skutečného života. George Lucas byl ovlivněn Keatonem pro postavu Jar Jar Binkse ve filmu Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (1999).

Režisér Orson Welles při prezentaci filmu General (1922) označil Bustera Keatona za „největšího ze všech klaunů v dějinách kinematografie... vynikajícího umělce a za jednoho z nejkrásnějších lidí, kteří kdy byli fotografováni“.

Výtvarník Salvador Dalí ve své eseji „Film-arte, film-antiartístico“ označil Keatonova díla za nejlepší příklady „antiumělecké“ filmové tvorby a nazval je „čistou poezií“. V roce 1925 Dalí vytvořil koláž nazvanou „Manželství Bustera Keatona“ s obrazem komika v sedící pozici, který hledí přímo před sebe a v klíně má svůj charakteristický klobouk.

Nezisková organizace International Buster Keaton Society byla založena 4. října 1992, v den jeho narozenin. Jejím cílem je přitáhnout větší pozornost veřejnosti ke Keatonovu životu a dílu a jejími členy je mnoho osobností z televizního a filmového průmyslu: herci, producenti, autoři, výtvarníci, grafici, hudebníci a designéři, stejně jako ti, kteří prostě obdivují kouzlo Bustera Keatona. Přezdívka společnosti, „Damfinos“, odvozuje svůj název od lodi v Keatonově komedii The Boat z roku 1921.

V roce 1957 byl uveden filmový životopis The Buster Keaton Story s Donaldem O'Connorem v hlavní roli Keatona. Scénář Sidneyho Sheldona, který film také režíroval, byl volně založen na Keatonově životě, ale obsahoval mnoho faktických chyb a spojil jeho tři manželky do jedné postavy. V roce 1987 byl natočen dokumentární film Buster Keaton: A Hard Act to Follow, který režírovali Kevin Brownlow a David Gill a jenž získal dvě ceny Emmy.

Šest jeho filmů bylo zařazeno do Národního filmového registru, což z něj činí jednoho z nejoceňovanějších filmařů na tomto seznamu: One Week (1920), Cops (1922), Sherlock junior (1924), General (1926), Plavčík na sladké vodě (1928) a Kameraman (1928).

Keaton má na Hollywoodském chodníku slávy dvě hvězdy: 6619 Hollywood Boulevard (za film) a 6225 Hollywood Boulevard (za televizi).

Kritik Roger Ebert o jeho „výjimečném období od roku 1920 do roku 1929“, kdy „pracoval bez přerušení“, napsal, že se stal „největším hercem a režisérem v dějinách filmu“. V roce 1996 časopis Entertainment Weekly označil Keatona za sedmého nejlepšího filmového režiséra a v roce 1999 ho Americký filmový institut zařadil na 21. místo mezi největšími mužskými hvězdami klasické hollywoodské kinematografie.

Na jeho památku byl pojmenován asteroid 347266 Carrière, který v roce 2004 objevil amatérský astronom Bernard Christophe na observatoři Saint-Sulpice. Pojmenování oznámila Mezinárodní astronomická unie 16. června 2021.

Za druhé světové války působil jako fotoreportér ve francouzské armádě.

Po celý svůj život byl obklopen kontroverzemi, ale jen málo z nich je tak politických, jako když byl obviněn, že je komunista. V dnes již proslulém incidentu nebyl Chaplin obviněn z toho, že je komunista a sympatizant SSSR, nikým jiným než Georgem Orwellem. Takzvaný „Orwellův seznam“ byl Orwellem uspořádaný seznam jmen, která podle něj nebyla vhodná pro psaní protikomunistické propagandy pro Brity.

O Chaplinovi je známo, že byl talentovaný ve většině věcí, které dělal, ale jeho talent vždy doprovázela posedlost perfekcionismem. Je známý tím, že trval na tom, aby všechno, co může, dělal sám. Ve filmu Světla velkoměsta (1931) měla herečka Virginia Cherrill říct pouhá dvě slova: „Flowers, sir,“ ale Chaplinův perfekcionismus ji přiměl opakovat záběr 342krát. V mnoha dalších případech Chaplin natočil tisíce stop filmu pro záběry, které měly trvat jen několik minut.

Přestože zůstane navždy v paměti jako vynikající herec, byl také vynikajícím hudebníkem a talentovaným skladatelem. Lásku k hudbě si vypěstoval již v mládí, kdy se učil hrát na klavír, housle a violoncello. Chaplin, který neměl žádné formální hudební vzdělání, pak s pomocí školených hudebníků složil hudbu k mnoha svým filmům.