classic

SIR SEAN CONNERY si mezinárodní slávu vydobyl jako sebevědomý, uhlazený (a podle mnohých také jediný opravdový) tajný agent 007 v šesti filmech o Jamesi Bondovi natočených podle literární předlohy Iana Fleminga. Zazářil také v hlavní roli filmu Johna Hustona Muž, který chtěl být králem, nezapomenutelné adaptaci románu Rudyarda Kiplinga, a v Nedotknutelných režiséra Briana De Palmy. Za svůj výkon v tomto filmu byl po zásluze odměněn Oscarem. Hlavní roli ztělesnil také ve filmu Past, který natočil v produkci vlastního filmového studia Fountainbridge Films, pojmenovaného podle edinburské čtvrti, ve které vyrůstal. V 1971 věnoval přes milion dolarů, svůj honorář z filmu Diamanty jsou věčné, na založení Skotské mezinárodní vzdělávací nadace, která podporuje mladé skotské talenty na počátku pracovní dráhy.

Kniha světoznámého herce sira Seana Conneryho není jen obyčejným životopisem, je vyznáním lásky ke Skotsku. Sám říká: Kromě Micheline, která je od roku 1975 mou ženou, mám ještě tři životní vášně - hraní, sport (obzvlášť golf) a Skotsko. Skotsko a skotská politika je z nich největší. 

Autor provází čtenáře skotskou historií, literaturou, legendami a strašidelnými historkami, architekturou, světem filmu a divadla i prostředím obyčejných dělníků z loděnic či dolů. S láskou popisuje díla mnoha uměleckých tvůrců, nešetří však kritikou nad byrokracií mnoha institucí a spolků, které místo, aby věci prospěly, často naopak škodí. Zmiňuje i vlastní přínos v mnoha aktivitách, kulturních, sportovních i humanitárních, ať už formou finančních příspěvků (nejčastěji honorářů z „bondovek”), nebo přímou spoluúčastí. 

Tato kniha rozhovorů s Fellinim je nejen cenným svědectvím o tvorbě a životě tohoto největšího italského a světového režiséra (Constantini je jediný, který znal velké tajemství Felliniho lásky s českou ženou, která žije v Římě), ale také zasvěceným  pohledem do italské společnosti vůbec, podaným živým způsobem, který přiblíží postavu Felliniho jistě i těm českým čtenářům, kteří zázračnou dobu Felliniho neprožili. Doufám, že bude také podnětem, aby se v českých kinech i televizi opět promítaly všechny Felliniho filmy, již dříve uvedené i dosud neznámé. Bylo by to velké obohacení našeho kulturního života, zvláště pro mladou generaci, která je dnes zaplavována tzv. akčními filmy. 

»Ať už o ní lidé mluví dobře nebo špatně, moje tvář byla pro mne šedesát let značkou, která se v divadelním a filmovém světe vyplatila,« píše v této knize Buster Keaton, muž, který se nikdy neusmál, komik s nejpohyblivějším tělem a kamennou tváří, známy jako Frigo, nádherný klaun, který spolu s Chaplinem, Lloydem a dalšími filmovými hvězdami prošel bouřlivou dobou prvních dvaceti let slávy Hollywoodu, kdy »komedie byla králem«. Svůj životní příběh vypráví Frigo se zvláštním smyslem pro absurditu skutečných situací, které jsou zdrojem humoru, i když v dané chvíli dokážou člověka nepříjemně zaskočit. Frigův vlastní životopis je stejně poutavý jako kdysi jeho filmové príběhy, které za pomoci gagů dokázal tak mistrně navodit, rozvinout a překvapivě zakončit.

99 filmů moderní kinematografie

představuje průřez posledním půlstoletím filmové produkce Evropy a USA. Text přináší řadu informací o vzniku a kontextu vybraných filmových děl.

Najdeme zde klasické snímky jako Lesní jahody, Sladký život, Zvětšenina, Smrt v Benátkách, Americká noc či Nebe nad Berlínem, opusy, které ve své době rozvířily veřejné mínění jako Divoká banda, Poslední tango v Paříži, Velká žranice, Buzíci, Modrý samet či Poslední pokušení Krista, ale i úspěšné filmy posledních let - Trainspotting, Fargo, Prolomit vlny, Americká krása, Magnolia, Matrix, Moulin Rouge, Láska nebeská.

Publikaci, která poskytuje základní přehled o stěžejních proudech moderní filmové tvorby, doplňují podrobné i výběrové filmografie režisérů, herců a ostatních klíčových profesí. 

Od sedmdesátých let patří k nejžádanějším mužům Hollywoodu. Býval dvorním hercem Martina Scorseseho. Hrál pro Francise Forda Coppolu, Eliu Kazana, Michaela Cimina, nezalekl se Terryho Gilliama nebo Roberta Rodrigueze. Talent osvědčil v gangsterce, muzikálu, sociální satiře, v komických rolích stejně jako v úloze maniaků.

Talentovaný, pracovitý, proslulý vztahy s krásnými ženami. Jaký je doopravdy Robert De Niro?

So 7 Oscarmi® vrátane najlepšieho filmu v roku 1962 je LAWRENCE Z ARÁBIE jedným z najväčších filmových majstrovských diel všetkých čias. Ide o najväčší počin legendárneho režiséra a držiteľa Oscara Davida Leana (DOCTOR ZHIVAGO). Vo filme hrá hlavný herec Peter O'Toole v jeho prelomovej úlohe T.E. Lawrencea, odvážny britský armádny dôstojník v prvej svetovej vojne, ktorý hrdinsky zjednotil bojujúce arabské púštne kmene, aby ich priviedol do vojny proti mocnej tureckej ríši. Brilantné výkony O'Toolea, Aleca Guinnessa, Anthonyho Quinna, Jacka Hawkinsa, Omara Sharifa a Anthonyho Quaylea robia z tohto filmu majstrovské dielo, ktoré si budete chcieť pozrieť znova a znova.

FAKTY NABITÁ KNIHA O VELKÉM BOUŘLIVÁKOVI HOLLYWOODU Z PERA UZNÁVANÉHO AUTORA MARCA ELIOTA VNÁŠĺ NOVÉ SVĚTLO DO ŽIVOTA JACKA NICHOLSONA NA PLÁTNĚ I MIMO NĚ.

Životní příběh amerického herce Jacka Nicholsona je sám o sobě natolik poutavý, že by se mohl stát námětem pro scénář. Dočteme se o jeho ne zrovna lehkém dětství v New Jersey, kdy veškerá tíha starostí o rodinu ležela na bedrech matky a hrozilo, že vypluje na povrch nepříjemné tajemství jeho pravého původu; o nevázaném nočním životě s Warrenem Beattym, plném bujarých večírků, alkoholu a drog; o vášnivých vztazích se začínajícími herečkami, Michelle Phillipsovou, Anjelicou Hustonovou a Larou Flynn Boyleovou; a též o spolupráci s tak skvělými režiséry a kolegy, jako jsou Dennis Hopper, Stanley Kubrick, Roman Polański či Meryl Streepová.

Publikace poutavým způsobem mapuje pět desítek let trvající kariéru Jacka Nicholsona, která mu mimo jiné vynesla dvanáct nominací na Oscara (tři proměnil), sedm Zlatých globů a nespočet legendárních rolí. Připomeňme mladého Nicholsona v Malých životních etudách, zranitelného a hledajícího vlastní identitu. Nebo hlavní roli McMurphyho v Přeletu nad kukaččím hnízdem, či skvělého Partanu v Čínské čtvrti, Melvina Udalla v Lepší už to nebude, jejž ztvárnil s nevšedním humorem a peprnou jízlivostí, či stárnoucího seladona v Lepší pozdě nežli později. S každou velkou rolí přínáší Jack Nicholson něco nezapomenutelného a neopakovatelného a vůbec nevadí, že dávno není ani mladý, ani pohledný. Je ovšem velký herec a na tom se nic nezmění.

 Malý velký muž, Tootsie, Kramer, Rain Man, kapitán Hook - muž mnoha tváří. Skutečnou tvář Dustina Hoffmana odhaluje tato kniha od Ronalda Bergana. 

Kto by nepoznal známu figúrku Charlieho, kto by nepoznal aspoň zopár z množstva filmov herca, scenáristu a režiséra Charlieho Chaplina, priekopníka americkej filmovej grotesky a klasika svetovej kinematografie? Jeho poetický svet skrz-naskrz preniknutý citom, ktorý dodáva jeho dielam nový rozmer, na svoje časy nezvyčajný tragikomický náboj, čo núti diváka smiať sa a plakať zároveň.

„Keď som dal život tomuto úbohému tulákovi,” hovorí o svojom hrdinovi Ch. Chaplin, „tejto vystrašenej, znepokojenej, biedne živenej bytosti s patetickou filozofiou, mal som na mysli satiru: palička predstavovala dôstojnosť, fúziky hrdosť a vyčaptané topánky ťažobu pozemských trampôt.”

Charlie Chaplin prešiel vo svojom vývoji veľký kus cesty. Séria krátkych grotesiek z prvého obdobia jeho tvorby je založená predovšetkým na gagoch a situačnej komike, ale zakrátko už preniká do jeho diel sociálna tematika a Chaplin vykračuje za novými námetmi a novou dramatickou formou, ktorá mu pomohla vyjadriť svoj postoj k rozkladu spoločenských hodnôt a predniesť humanistické posolstvo adresované celému svetu. 

Pamäti Ch. Chaplina, ktoré sa pod názvom Môj život po prvý raz dostávajú do rúk [už v roku 1989, keď som mal iba tri roky; pozn. classica] slovenského čitateľa, zachytávajú peripetie umelcovho bohatého života veľmi verne a dôkladne. Sú ľudské ako autor sám, pretože sú napísané spontánne a sú osobným vyznaním človeka, ktorý ako citlivý umelec v nich obnažuje svoje rozkolísané vnútro. Sú do značnej miery verným odrazom jeho životných radostí i sklamaní, ťažkostí i úspechov, a zároveň výrazom istého uspokojenia nad prekonaním nespočetných životných prekážok, ktoré sa pred autorom vŕšili na jeho ceste od živorenia na londýnskych predmestiach až k vrcholu umeleckej slávy a vyrovnanej starobe. 

Želáme čitateľom, aby im životopis Charlieho Chaplina priniesol práve toľko radosti ako jeho filmy. 

Dějiny filmu 1895-2005 jsou dějinami nejrozšířenějšího druhu umění z pohledu nestora polské kritiky Jerzyho Płażewskeho. Napsal je s jedinou myšlenkou - aby byly opravdu čteny a aby se informace s jeho komentářem dostaly k co největšímu počtu především mladých čtenářů, kteří o mnoha významných filmech slyšeli jen z doslechu. A to se mu skutečně podařilo: jeho kniha s bohatým fotografickým materiálem se dočkala v Polsku už šesti vydání!

Čeští [ale i slovensští; pozn. používateľa] čtenáři budou jistě překvapeni faktem, že tato rozsáhlá populárně-naučná práce neobsahuje jen historické přehledy a suchá shrnutí, ale oplývá také množstvím obrazných příměrů, vtipných glos a odkazů k jiným druhům umění. Kromě této stylistické obratnosti vykazuje autor rozsáhlé znalosti jak západoevropského a amerického filmu, tak i filmu severských zemí, Ruska, Turecka, Íránu, Indie, Číny, Japonska, Jižní Ameriky, Austrálie i Afriky. Polské filmové tvorbě se věnuje zevrubně; v širokém záběru ale zaznamenává i to podstatné, co vzniklo například v Československu (České republice), Maďarsku, bývalé Jugoslávii atd. Souběžný pohled na řadu různých národních kinematografií tak poskytuje ucelený obraz světových dějin filmového umění

Alfred Hitchcock (1899-1980)

britský a americký filmový režisér a producent, mistr thrillerů a kriminálních příběhů, patří mezi absolutní špičku nejznámějších osobností světového filmu. Za svou šedesátiletou kariéru režíroval více než padesát filmů, z nichž mnohé se promítají dodnes. Za všechny jmenujme Ptáky, Psycho a Hospodu Jamajku.

Autorka čerpá ve své biografii z důvěrných rozhovorů s Hitchcockem samým, jeho ženou Almou a dcerou Pat, které vedla po několik let, jakož i s plejádou filmových osobností, které s Hitchcockem měly možnost pracovat - např. Cary Grantem, Ingrid Bergmanovou, Grace Kellyovou, Laurencem Olivierem, Gregory Peckem, Henrym Fondou a Kim Novakovou. Podařilo se jí vykreslit živý portrét umělce, bez něhož si světový film nedovedeme představit. 

Jean Marais

* 1913 v Cherbourg
† 1998 v Cannes

Kráska a zvíře, Hrbáč, Kapitán, Hrabě Monte Christo, Muž se železnou maskou [resp. Železná maska, pozn. recenzenta]... všechny tyto filmy mají jedno společné - představitele hlavní role v každém z nich. Herce, který rozdával štěstí a měl nesmírně rád život. Byl jím charismatický Jean Marais.

Jiří Žák nás ve své knize, v níž vzdáva hold osobitému a šarmantnímu člověku, provází od prvních Maraisových krůčků v přístavním měste Cherbourg, kde se narodil, přes nespoutané roky života v Paříži, až po poslední dny, které strávil s přáteli nejbližšími v Vallauris. Jeho život nejlépe vystihují slova starosty tohoto města Paula Bongiovanniho, jimiž se s umělcem rozloučil: „On nebyl zosobněním štěstí, on byl štěstí... ”

Maraisův životní příběh poteší všechny, které dokázal okouzlit svým herectvím i tím, jak žil. 

Četník ze Saint-Tropez, Fantomas, Křidýlko nebo stehýnko, Oskar, Velký flám, Piti piti pa, Smolař... to jsou filmy, jimiž komik Louis de Funès oslovuje diváky na celém světe.

Jeho gesta zlidověla, výroky z jeho filmů si lidé pamatují a baví se jimi dodnes. Funès se stal legendou.

Ani Česká republika není výjimkou, naopak. Filmy Louise de Funèse se prodávají na DVD [i na Blu-ray; pozn. recenzenta] a televize je pravidelně zařazuje do vysílaní. Jak je to možné? Jsou Funèsovy snímky skutečně tak kvalitní, byla jeho komika opravdu tak originální?

A jaký byl vlastně Louis de Funès člověk? Zatrpklý samotář uzavírající se před veřejností do rodinného kruhu? Laskavý otec a příjemný kolega? Lakomec hromadící s harpagonskou vášní peníze a majetek? 

Na tyto a podobné otázky se pokouší nalézt odpovědi kniha Jiřího Žáka, který nejen poodhaluje nejintimnější zákoutí Funèsova života, ale zároveň ho zařazuje do dobových souvislostí. Kromě osobního příběhu slavného komika tedy autor mapuje i poválečnou francouzskou kinematografii a společenské poměry, v nichž Funèsovy filmy vznikaly. 

Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů specifických témat. 

V úvodní historické části se zaměřil na revizi dlouhodobě a mylně zavedeného obrazu historie italského westernu spojeného zejména s tvorbou Sergia Leoneho. V následujících, interpretačních kapitolách rozobíra příznačné rozpoznávací atributy tohoto žánru, úzce spojené s náboženskou symbolikou, kulturní intertextualitou, anachronickými prvky, žánrovými konstrukcemi a filmovou hudbou. Autorův text uvozují osobní historická svědectví o vlastních tvůrčích zkušenostech z pera scenáristy Ernesta Gastaldiho, který pro knihu napsal předmluvu, a režiséra Giancarla Santiho, s nímž autor vedl rozhovor. 

Psal se konec 60. let a uprostřed bouře květin a vůně marihuany si i nepružný a konzervativní Hollywood uvědomil, že doba se změnila a publikum už nezajímají jeho dokonalé prefabrikáty. O slovo se přihlásili mladí režiséři, vedení touhou prosadit vlastní hlas a vlastní vizi, a razantně smetli systém, který se v Hollywoodu formoval už od 20. let 20. století. Díky filmům jako Bonnie a Clyde, Absolvent, Bezstarostná jízda či MASH převzali moc nad americkým filmem režiséři a zahájili tak desetiletí „americké nové vlny”, která přinesla desítky vynikajících filmů - i osobních tragédií.

Kniha Petera Biskinda otevřeně popisuje, jak dnešní herecké a režisérske ikony amerického filmu (Francis Coppola, Martin Scorsese, Steven Spielberg, George Lucas či Robert Altman, z herců Jack Nicholson, Robert De Niro, Faye Dunawayová, Jane Fondová, Dennis Hopper, Harvey Keitel a mnozí další) začínaly, jak naložily se svými sny a jak za svůj úspěch zaplatily. 

Nesporné reputaci Občana Kanea jako jednoho z největších filmů světové kinematografie - podle názoru mnohých dokonce vůbec největšího - se může vyrovnat jen úctyhodné množství kritických komentářů, které mu byly věnovány. Co dalšího lze ještě říct o mistrovském díle, které se těší všeobecnému uznání? Laura Mulveyová svou originální interpretací dokazuje, že tematické i stylistické bohatství tohoto filmu je nevyčerpatelné. Její pronikavý a vnímavý kritický pohled se především zaměřuje na psychoanalytickou strukturu Občana Kanea, která dává tvar filmovému příběhu Kaneová života. Pro jednou je Wellesova zlehčující charakteristika filmu jako „zpopularizovaného Freuda” vzata vážně. Studie rovněž osvětluje historický kontext Občana Kanea, který se díky tomu představuje jako prorocký komentář k izolacionistické politice předválečné Ameriky.  

Sedmá pečeť je pravděpodobně nejznámějším dílem jednoho z největších světových režisérů, snímek, v němž se jasně zračí Bergmanův nezaměnitelný rukopis.

Atmosféru celého filmu ustavuje již úvodní scéna: kamenitá pláž pod olověnou oblohou, rytíř sám se svými myšlenkami, pak se objeví do černého hávu oděná Smrt, již rytíř vyzve k šachové partii. Bergmanova středověká alegorie o víře a pochybnostech je plná temných a děsivých obrazů: upálení čarodějnice, morová nákaza. Ale v některých scénách tu nalezneme i záblesky radosti a pokoje, symbolizované zejména mlékem a jahodami, které rytíři nabídne herecký pár, obraz nevinnosti, svaté rodiny.

Pohled Melvyna Bragga na tento film je velmi osobní, popisuje zážitek, jak na něj Sedmá pečeť zapůsobila, když ji viděl poprvé, jak mu pomohla objevit jiný typ filmů, který byl zcela odlišný od hollywoodské produkce, na níž vyrostl. Líčí také své pozdější setkání s Bergmanem při jednom z televizních rozhovorů, které bylo podnětem k bližšímu zkoumání jeho oosbnosti a jeho otisku v jeho filmech.

O KNIHE, O AUTORKE:

Keď táto kniha vyšla u nás po prvý raz, nórska herečka Liv Ullmannová bola už známa, uznávaná, slávna. V knihe PREMENA píše aj o tej sláve, aj o tom uznaní, aj o tom, ako ju v rôznych končinách sveta zasýpali poctami a kvetmi, aby napokon večer zostala v prepychovom apartmáne hotela sama. Sama so sebou, s myšlienkami, smútkom, túžbami, pocitmi ženy, v ktorej stále žilo dievčatko, placho sa dotýkajúc vecí sveta a intenzívne vnímajúce jeho dotyky.

Liv Ullmannová píše o sebe, ale vonkoncom to nie je „klasická” biografia - aj ona to popiera: nepíšem životopis. Sú to fragmenty zo života nadväzujúce i nenadväzujúce, alebo aspoň nie hneď, možno až kdesi ďalej, cez oblúk času i priestoru. Fragmenty o matke, detstve, o dcére Linn, voči ktorej cíti výčitky svedomia, lebo je žena a žena sa má, aspoň podľa dobového kánonu, venovať predovšetkým domácnosti, rodine, deťom. Fragmenty o svojej láske, láskach. Fragmenty o práci herečky v divadle i vo filme. A predsa je to ucelená výpoveď, kniha neobyčajná formou i obsahom, kniha sugestívna, premýšľavá, nabádajúca myslieť... KNIHA! Vraciame ju čitateľom, ktorí si ju pamätajú, a prinášame ju tým mladším, ktorých zaujíma plnosť života jednej obyčajnej, neobyčajnej ženy herečky.

Liv Ullmannová stále hrá a dnes (v roku 2003; pozn. classica) aj režíruje. Áno, Liv Ullmannová je na celom svete známa, uznávaná, slávna nórska herečka, no Liv Ullmannová je predovšetkým človek, skromný človek. Na prosbu o fotografiu ihneď odpovedá, vlastnou rukou napíše pár riadkov: Ospravedlňujem sa, ale som v Amerike a žiadnu fotografiu nemám. Teším sa, že u vás vyjde moja kniha a že mi jeden (!) exemplár pošlete. Ona slávna.

INGMAR BERGMAN (1918-2007)

švédsky filmový a divadelní režisér, dramatik a spisovatel. Svou tvorbou se nesmazatelně zapsal do dějin divadla a filmu. Na prvním poli ho proslavily zejména adaptace Strindbergových a Molièrových dramat. Ve filmu mu největší slávu přinesly snímky z konce 50. let a tzv. „trilogie” z počátku let šedesátých. Ty mu vysloužily nálepku existencialistického tvůrce.

Jeho profesní život byl životem experimentátora a výzkumníka na poli umění. Neustále zkoušel nové role, žánry, zkoumal neznámé tvůrčí krajiny. V mládí ho okouzlilo divadlo, a proto si sám chtěl vyzkoušet jeho inscenaci. Když se vrhl na divadelní dráhu, napadlo ho psát pro divadlo hry. Od her se dostal ke psaní a úpravě filmových scénářů. Když pracoval na scénářích, probudila se v něm touha převést scénář na plátno. Začal točit filmy v duchu tehdy módních melodramat, ale mohl si vyzkoušet, zda zvládne natočit i komedii. Později se pustil také do dokumentární tvorby a dokonce do režie operních děl. Svoji dvojlomnou lásku k divadlu a filmu asi nejlépe skloubil ve svých televizních adaptacích divadelních her. Bergman tedy není jen temný autor, vyslovující nemilosrdný soud nad člověkem jako žalostným tvorem, který nedokáže prožít smysluplný život, je to autor, který se raduje z tvorby, možná jediného smysluplného konání založeného na sdílení společných témat. A právě film nás dokáže nejsilněji zasáhnout:

 „Film je jako sen, jako hudba. Žádné jiné umění nám neproniká tak jako film kolem vědomí přímo k citům , hluboko do sešeřelých zákoutí duše.”

„Resnais vždy říkal, že jej zajímá mozkový mechanismus, mentální fungování, proces myšlení a že právě v tom spočívá pravdivý prvek kinematografie. Mozková či intelektová kinematografie, avšak nikoli kinematografie abstraktní, protože je zřejmé, do jaké míry jsou cit, afekt či vášeň hlavními postavami světa-mozku.”

Giles Deleuze