classic

Přestože zůstane navždy v paměti jako vynikající herec, byl také vynikajícím hudebníkem a talentovaným skladatelem. Lásku k hudbě si vypěstoval již v mládí, kdy se učil hrát na klavír, housle a violoncello. Chaplin, který neměl žádné formální hudební vzdělání, pak s pomocí školených hudebníků složil hudbu k mnoha svým filmům.

V roce 1914 natočil svůj první film. O rok později podepsal smlouvu se společností Essanay za 1 250 amerických dolarů týdně a 10 000 dolarů jako bonus. O rok později podepsal smlouvu na 10 000 dolarů týdně a bonus 150 000 dolarů. V roce 1918 byl již považován za bohatého člověka, ale jeho jmění se ještě zvětšilo podpisem smlouvy s First National za milion dolarů. Nakonec se stal spoluzakladatelem společnosti United Artists a dosáhl hvězdné slávy, přičemž se stal velmi bohatým mužem.

Diváci se vždy domnívali, že má hnědé oči. Je to dáno dobou černobílého filmu; většina lidí nebyla schopna rozpoznat, že měl modré oči.

V roce 1937 uvedla společnost Disney do kin Sněhurka a sedm trpaslíků, svůj první celovečerní animovaný film. Walt Disney si nebyl jistý, jak dobře si film povede, ale Chaplin ho údajně povzbuzoval, aby Sněhurku dokončil a distribuoval. Oba se stali obchodními partnery a Chaplin sehrál důležitou roli při šíření Disneyho jména.

Byl vůbec prvním hercem, který se objevil v časopise „Time“, a to ve vydání z 6. července 1925. Časopis je známý svými vlivnými a kontroverzními obálkami a pro herce to byl velký krok.

Oba jeho rodiče pracovali v zábavním průmyslu. Uvádí se, že v pěti letech Chaplin nahradil svou matku (která trpěla laryngitidou) na představení v music-hallu a před davem vojáků zazpíval svou první píseň „Jack Jones“. Ve dvanácti letech se objevil jako „pážátko Billy“ v představení „Sherlock Holmes“.

Poprvé navštívil Spojené státy ve věku 21 let. Právě zde prorazil do filmového průmyslu díky své živé osobnosti a nekonečnému talentu.

15. dubna 2011, den před jeho 122. narozeninami, ho společnost Google oslavila speciálním videem Google Doodle na svých domovských stránkách po celém světě i v dalších zemích.

V 80. letech 20. století používala společnost IBM obrázek Trampa k propagaci svých osobních počítačů.

Jako další pocta je po něm pojmenována menší planeta 3623 Chaplin (objevená sovětskou astronomkou Ludmilou Karačkinovou v roce 1981).

Chaplinovi vzdalo hold také irské město Waterville, kde v 60. letech 20. století strávil s rodinou několik letních prázdnin. V roce 1998 mu zde byla postavena socha a od roku 2011 se ve městě každoročně koná filmový festival komedií Charlieho Chaplina, který byl založen na oslavu Chaplinova odkazu a k prezentaci nových komediálních talentů.

Švýcarské město Vevey pojmenovalo v roce 1980 na jeho počest park a v roce 1982 mu postavilo sochu. V roce 2011 byly ve Vevey odhaleny také dvě velké nástěnné malby s Chaplinem na dvou čtrnáctipatrových budovách.

V Canning Townu ve východním Londýně se nachází pamětní zahrada Gándhího Chaplina, která byla otevřena v roce 2015 a připomíná setkání Chaplina a Mahátmy Gándhího v místním domě v roce 1931.

V Londýně, Hampshire a Yorkshiru je devět modrých pamětních desek připomínajících Chaplina.

V Londýně se na Leicester Square nachází jeho socha v roli Tuláka, kterou vytvořil John Doubleday a která byla odhalena v roce 1981. V centru Londýna je po něm také pojmenována silnice „Charlie Chaplin Walk“, kde se nachází kino BFI IMAX.

V Muzeu pohyblivého obrazu v Londýně byla dříve stálá expozice věnovaná Chaplinovi a v roce 1988 se zde konala výstava věnovaná jeho životu a kariéře. V Londýnském filmovém muzeu byla od roku 2010 do roku 2013 k vidění výstava s názvem „Charlie Chaplin – Velký Londýňan“.

Jeho poslední domov, Manoir de Ban v Corsier-sur-Vevey ve Švýcarsku, byl přeměněn na muzeum s názvem „Chaplin's World“. Otevřelo se 17. dubna 2016 po patnácti letech vývoje a agentura Reuters ho popisuje jako „interaktivní muzeum představující život a dílo Charlieho Chaplina“. V den 128. výročí jeho narození se na akci pořádané muzeem převléklo za Tuláka rekordních 662 lidí.

Šest jeho filmů bylo vybráno Kongresovou knihovnou Spojených států amerických k uchování v Národním filmovém registru: The Immigrant (1917), The Kid (1921), The Gold Rush (1925), City Lights (1931), Modern Times (1936) a The Great Dictator (1940).

V roce 1976 byl jmenován členem Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA).

V roce 1972 získal Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách a ve stejném roce mu filmová společnost Lincoln Center udělila cenu za celoživotní dílo. Ta je od té doby každoročně udělována filmařům jako The Chaplin Award.