Purpurová ruža z Káhiry

Po Ruži z Káhiry som sa cítil veľmi podobne, ako po Langovom Metropolise - uspokojený stále životaschopnou naivnosťou. Allen prostredníctvom kolízie medzi reálnym svetom a idealizovanou, fiktívnou filmovou "realitou" opakuje myšlienku z Manhattanu, akurát diktafón a svoju neodolateľnú neurózu ležiacu na pohovke vymieňa za okázalejšie, patetickejšie ale nie pôsobivejšie vyjadrovacie prostriedky (záverečná scéna tiež pôsobí ako alúzia na Godardovo Žiť svoj život). ............. Komediálny náboj filmu brzdí absencia nevypočítateľnosti, zabraňujúca rozohrať jazdu, ktorá by sa svojou streštenosťou mohla približovať Sleeperovi, napriek tomu, že vlohy na dosiahnutie tejto úrovne rozhodne má. ............. Napriek spomenutým výhradám je Purpurová ruža z Káhiry naďalej výsostne príjemnou melodrámou, vďaka hlavnej myšlienke s priam terapeutickými schopnosťami. (26.07.2014)

Pro mě osobně jeden z nejnudnějších Allenů. A to navzdory tomu, že jsem si vědom kvalit, které ten film má - pouhý "fakt", že je nějaký film "objektivně" dobrý, nemusí ještě znamenat, že vás "subjektivně" nemůže uspat k smrti. Nesedlo mi obsazení (Miu Farrow jsem nikdy moc nemusel) ani příběh, a celé mě to minulo podobně jako o 3 roky starší snímek Mrtví muži nenosí skotskou sukni, který mi přijde částečně podobný - asi mě podobné filmové pocty "starému dobrému" Hollywoodu neoslovují, protože jsem tu éru ani osobně nezažil, ani z ní neznám moc filmů, a tak nemám důvod si ji nějak idealizovat. Chápu celkové vyznění toho filmu, souhlasím s jeho závěrečným vyústěním, ale za sebe jsem si k němu zkrátka nenašel cestu a sledovat ho pro mě bylo úmorným přemáháním chuti to vypnout. (09.07.2017)

Pořád jsem čekal, kdy si Jeff Daniels rozcuchá vlasy, zburanští a začne plácat kraviny. O to ten film byl zábavnější. Ta hra s filmovou fikcí a lidskou realitou je výborná. Revoluce ve filmu je velmi zábavná, stejně tak Tomova návštěva nevěstince ("Kam půjdeme?" "Ke mně do práce"). Výborný film, navzdory tomu, že hlavní hrdinka je nesympatická a její manžel naprostý kokot. Allen se vrátil z zábavnému a komickému humoru, bez přemíry existencionálního filosofování (i když i na to se, samozřejmě, dostane). (17.02.2016)

Další zajímavý kousek Woodyho Allena, který opět přináší něco originálního - námět, aneb filmová postava vystoupivší z plátna do reálného světa. Purple Rose of Cairo je milý, něžný snímek s dobrým, dobovým hudebním doprovodem a jako vždy kvalitními dialogy. Závěr je překvapivě docela zdrcující, ale myslím, že je zcela na místě, neboť díky němu divák lépe pochopí, že nejde jen o pohádkový výplod Woodyho fantazie, ale především příběh z drsného života jinak nevýrazné ženy středního věku, jejíž jedinou láskou jsou filmy. Jen mi tam chyběl sám Woody a jeho vtipné a/nebo filozofické průpovídky... 7/10 (15.02.2008)

Scéna, kdy herci na plátně nadávají na poměry v Hollywoodu patří k absolutnímu vrcholu filmové tvorby - ústy postav jako bych slyšela samotného Woodyho. Navíc ta jemná ironie a roztomilé utahování si ze 100% klaďasů příjemně zalichotí. Woody umí svými komediemi tak nějak pohladit po duši, ale to už jsem tu určitě psala. Opět geniální... (17.11.2005)