Colby Sawyer

Killers of the Flower Moon patří do kategorie “filmů, co se musí vidět v kině”, nespadají však do podkategorie “taková pecka, že se to musí vidět hned”, ani “jedině v kině to bude aspoň trochu dobrý”. Nene, Zabijáci jsou povedeným filmem, který by byl doma neukoukatelný. Tři a půl hodiny ve společnosti fakt nepříjemných lidí je celkem síla a pocitově film sledujete půl dne. Hlavní výtkou je tedy Scorseseho sázka na “nediváckost”, za mě je to škoda. Je fajn vidět nekompromisní režisérskou vizi, ale stejně tak bych ocenil, kdyby Marty chtěl, aby si jeho film lidé užili a ne u něj tak trošku trpěli.

Úsvit, anglicky možná výstižnějším názvem We Have Never Been Modern, je po Bodu Obnovy dalším zjevením, opět se jedná o světově vypadající film navíc s velkým přesahem. Ze začátku to může vypadat na krimi, ale v druhé půlce se to zhoupne k dramatu, které diváky může nemedicínsky vzdělané diváky poměrně osvítit. Je škoda, že se tam hodně motivů načne a nerozvine, ale celkové poselství zůstává naštěstí. Svit aka Nový Zlín vypadá fakt dobře a snad je to začátek pomyslného standartu českého filmu a nebude tak pouze výjimkou.

Nakonec je to celé plusmínus na úrovní Mandaloriana. Je to málo? Je to dost? Toť otázka. Za sebe říkám, že Dave Filoni bohužel spasitelem předaleké galaxie není. Je to pouze takový snaživý resuscitátor. Věřím, že kdyby Kennedy konečně vyrazili a dosadili místo ní právě Davea, tak by se fanouškům SW mohlo blýskat na zlaté časy, protože stejně jako jeho mistr George Lucas, tak i FIloni je spíše schopný plánovač a pomyslný duchovní otec než realizátor koncových projektů. Pozice, kdy by celému universu udával směr, ale to koncovku by nechal zručnějším lidem, by mu sedla lépe, stejně jako seděla Lucasovi. Ruku na srdce. Nejlepší věci ve Star Wars napříč médii nám Filoni nenaservíroval, stejně tak to nebyl Lucas a už vůbec ne Disney. Nene, nejlepší SW nám dali Irvin Kershner (Epizoda V), Tony Gilroy (seriál Andor), Drew Karpyshyn (KOTOR) či Timothy Zahn (všechny knížky o Thrawnovi). Právě poslední pán by Ahsoce jako hlavní tvůrce děje určitě slušel více. Filoni dokáže dodat zajímavé pointy - Thrawn, nová galaxie, Nightsisters, dark jediové hledající tajemné cosi a navíc k tomu všemu dohodí oblíbené originální postavy. Jako celek to však nefunguje, stejně jako nefungoval Boba Fett. Ahsoka trpí otřesnými plot armory, spoustou nelogičností a ztrácením času, které občas není ani kompenzováno fanservisem a zůstává jen vata, kdy se mohl děj posunout mnohem dál. Vypadá to jako ty velké Star Wars, charisma Raye Stevensona skrze obrazovku naplní celý dům, Huyang je okamžitým miláčkem diváků a tak dále. Spoustu věcí tam je super, ale stejně tak není super, že je to rozfrcaný do osmi epizod, když to nakonec neuzavře prakticky nic a odpovědí dodá jen velmi velmi poskrovnu. Těším se na Skeleton Crew, těším se na Acolyte, těším se i na pokračování "filoniversa", jen se prostě člověk nezbaví toho hlásku v hlavě, který mu připomíná, že tohle Star Wars je od svého stropu dost daleko.

Finále je fajn, možná jen ok. Plot armor, nelogičnosti i fakt, že je to celé jen vata k tomu, co je každému jasné, že se stane. A kde je Baylan a Shin? Opravdu jen cameo cliffhanger? Nedá se to považovat za uspokojivé ukončení, když jsme nedostali žádné odpovědi a celé to byl vlastně jen prolog k tomu, co bylo každému jasné.

Kde je Tony Gilroy, když ho potřebujeme?! Vypadá to, že Rogue One je nejlepší Disney SW film právě díky němu. Přitom ve Stvořiteli je všechno od fajn herců až po parádní world design. Všechno je prvotřídní až na ten scénář. Já jsem člověk, který si užije Transformery i F&F, i když je to někdy hodně pitomé. Jenže Stvořitel je tak dějově debilní, že si člověk nedokáže naplno užít ten zbytek. Ještě u setkání s Nimratou, jehož odhalení bylo dost béčkové a vzhledem k tomu, že film má tak pět pojmenovaných postav i nepřekvapivé, jsem si říkal fajn. To by se ještě dalo kousnout a na nějakých 7-8/10 by to klidně ještě bylo, jenže co se začne dít potom, to zůstával rozum stát. Bod Obnovy z minulého týdne je z tohohle pohledu scénáristický majstrštyk. Štve mě to. Edwards ukazuje, že za málo peněz lze natočit hodně muziky, ale i přes nízký rozpočet tohle zřejmě propadne, protože kvůli pochybnému scénáři tomu šuškanda fakt nepomůže. Příště, když už seženu zdroje na originální sci-fi, tak by bylo fajn dát scénář přečíst někomu příčetnému. Protože jinak z Edwards bude druhy Blomkamp, který akorát sází na laciné ždímání emocí.

Scénář. Ach ten scénář. Proč když máte talent, odhodláni a trpělivost sehnat prostředky, proč to celé nepodpoříte brilantním scénářem? Samotný koncept “bodu obnovy” sice není nijak extra nosný a má spoustu much, ale to by se s klidem přehlédlo, kdyby to celé bylo někam parádně vypointované. Ve skutečnosti zůstane pocit, že člověk viděl jen průměrnou detektivku. Když to srovnám s mým milovaným Upgrade, tak tam finále korunovalo geniální výtvor. Tady finále zanechá mírnou pachuť. Přitom je všechno skvělé. Režie buduje atmosféru a napětí, vizuál je jak z Hollywoodského filmu a herecký ansámbl ukazuje, že talent v tuzemsku rozhodně nechybí. Přesto všechno se jedná o film, který se prostě musí vidět v kině. Zatímco Jáklův Žižka se jen tvářil jako česky výtvor, i když to byla americká slátanina. Tohle je od srdce český a ukazuje, že tu jsou lidé, kteří umí točit skvělé filmy a ne jen ty ptákoviny s Langošem.

Nebýt těch jumpscarů ala Paranormal Activity, tak se jedná o pěkný mix hororu a detektivky. Branaghanovi evidentně stále zmenšují rozpočty, takže po hvězdném Expresu a předigitalizované plavbě po Nilu si musí vystačit s nehvězdným obsazením a prakticky jednou lokací. Jde mu to velmi umně, větší stylizace tomu sluší, takže jestli tahle série pojede ve stylu zaměření se na specifické žánry, tak budu jen rád.

Přestože tušíte kudy cesta povede, tak se na ní stejně vydáte. Aromantická romantika, kde je ukázáno, že někteří lidé můžou být pro nás život speciální bez ohledu na čas a vzdálenost. Citlivá a lehce odtažitá přesto dokáže chytnout za srdce, nenabízí sice nic navíc než řemeslně kvalitně odvedenou práci. Palec nahoru si to ovšem zaslouží, protože tyhle seriózní romance na plátně zas tak často nevidíme.

První životopisný film, který jsem si opravdu užil. Respektive takový, který je čistě o životě jednoho významného člověka. Obecně s biografiemi mám ten problém, že bez ohledu na to, o kom to je, nebo kde tam hraje či to točí, tak z toho veskrze vyleze taková uchcaná nuda. Nolan tenhle problém vyřešil tím, že k tomu životopisu přibalil soudní drama i historický velkofilm. Střídání časových rovin, barevné palety i žánrů zajistí, že se Oppenheimer nevleče a baví i v těch nejusedlejších momentech. Samozřejmě v těch nejvýbušnějších šponuje napětí na maximum. Jestli to dostane Oscary, tak ho hlavně dejte Cillianovi, zaslouží si ho. Celý ansámbl by se měl pochválit, hvězdy tam nejsou pro nic za nic. Stejně mi ale nakonec ve filmu nějaké detaily a souvislosti chyběly. Známé herecké jméno většinou znamená důležitou postavu, ale je cítit, že do své cameo role byli utlačeni násilím. Holt tam nemůže být všechno, ale základy o Oppenheimerově životě mám, takže jsem spokojený. Příště bych si ovšem dal zase sci-fi.

Filmografii Grety Gerwig nakoukanou nemám, takže můžu jen říct, že je to lepší než Malé ženy. Jinak je to jako satira poměrně tradiční, ale setsakramensky zábavné. Někdy je to sice moc „on the nose“, ale ne nějak otravně. Naopak když se zdá, že to celé začne až moc moralizovat, tak přijde Gosling a zhoupne to zpět na komediální notu. Obecně Ken je nakonec hlavní tahák filmu. Barbie je od komentování a poučování, ale právě tenhle přitroublý blonďák diváka celým filmem protáhne. Upřímně čekal jsem to horší, jsem moc rád, že jsem se zase jednou mohl zasmát v plném sále. PS: Gosling svoji internetovou “literally me” pozici pozvednul zase o úroveň výše. Teď už se ho nezbavíme tuplem a mě to velice těší.