neo93

Atypical je zpět. Středoškolák Sam Gardner, trpící autismem se vrací, aby se znovu probíjel životem. A karty pro začátek druhé řady nemá rozdány vůbec snadno, naopak. Musí se vyrovnávat s mnoha nelehkými skutečnostmi. S ukončením sezení s terapeutkou Julií, přechodem své někdy protivné a škodolibé, ale stále milující sestry Casey na jinou školu, komplikovaným a pro něj matoucím vztahem s kamarádkou Paige a rovněž těžkostmi uvnitř rodiny, resp. manželským problémem mezi svými rodiči. Není tedy divu, že první epizody nové série jsou více laděny do pochmurnější a truchlivější roviny, než třeba v minulé řadě. Postupně ale přicházejí i veselejší a úsměvnější chvilky, ačkoli po celou dobu jsou hlavními motivy spíše depresivnější linky, které se točí kolem vztahu Samových rodičů, tak i kolem Casey a její změny školy, potažmo nových spolužáků. Je to však postava Sama, jenž je především v centru dění, a která se i díky těmto okolnostem, dostává do absurdních někdy komických jindy tragických situací, a to nejen svoji maličkost, ale také své nejbližší okolí. Druhá řada jednoduše staví na stejných prvcích jako v případě minulé série, což je jen dobře. Pro mě skvělý seriál na pomezí drama-komedie.

Úžasný snímek. Co bychom dělali, kdybychom z ničeho nic ztratili lidské smysly jako čich, chuť nebo třeba sluch. Jak bychom se zachovali či reagovali? Jak by to ovlivnilo společenské dění kolem nás? Nenastal by totální kolaps, chaos, zmatek? Dokázali bychom si udržet sociální vazby na rodinu, partnery, přátelé, kolegy v práci nebo bychom propadli depresi, zoufalství, naprosté beznaději? Tak takovými a ještě jinými otázkami se zabývá právě tento film. Lidstvo napadla záhadná nákaza, která postupně zničí určitý smysl v člověku. Tomu ovšem předchází nečekané změny nálad, pocitů, emocí. Všechny tyto problémy sledujeme prostřednictvím dvou lidí, šéfkuchaře Michaela a epidemioložky Susan, kteří si najdou cestu k sobě. Ani oni však nejsou uchráněni před nebezpečnou chorobou a musejí se tedy rovněž potýkat s nastolenou situací. Asi nemohla být lepší dvojka než Eva Green a Ewan McGregor, která by nás provedla celým snímkem. Jejich vzájemná blízkost se zintenzivňuje podobně jako gradující nemoc, zároveň však oba dva dokážou herecky zvládnout momenty, kdy se dané příznaky naplno projevují. Velmi zajímavým prvkem je také hlas Evy Green, který je vlastně vypravěčem celého příběhu, a to zejména při dokumentaristických záběrech na různé časti světa. Vůbec se zvukem se pracuje výtečně, třeba když Michael přestane slyšet, také my neslyšíme žádný zvuk, jen lehké šumění. Vše podtrženo skvělou hudbou od Maxe Richtera.

Jeden z nejlepších animáků vůbec. Zhlédnout ho znovu bylo pohlazení po duši. Už je to 10 let od jeho premiéry, což je docela dlouhá doba a samotná animace se zase o dost posunula, ale i přesto stále neuvěřitelně baví. Jen ten úžasný začátek, ve kterém sledujeme první setkání Carla a Ellie a jejich následný život ve čtyřech minutách, je krásný i dojemný zároveň. Ovšem příběh jako takový začíná až v momentě, kdy se Carl rozhodne nesmířit se s bouráním svého domu a odhodlá se uskutečnit sen své ženy, výpravu k Vodopádu Snů. Pro cestu si zvolí velmi netradiční dopravní prostředek, svůj dům. A když jeho idylická představa o letu skončí, díky nečekané přítomnosti skautíka Russella, dobrodružství může započít. Tomu, co se poté odehrává, říkám to pravé dobrodružství. Navíc zpestřené skvělým humorem, který čiší nejen z rozdílnosti dvou hlavních postav, ale i vhodným zapojením dalších postav do vyprávění, Russellových nových mazlíčků, tak i zlomyslného Charlese Muntza a jeho smečky oddaných psů. A nelze neopomenout ani celkovou emoční linku, na kterou se hraje od začátku až do konce. Vzhůru do oblak je prostě výborný film, který si vždycky rád zopakuji.

Druhé pokračování o slavném archeologovi doktoru Indianu Jonesovi. Nevím přesně proč, ale dlouho dobu jsem měl za to, že pravě tento druhý díl série, je o dost slabší než předchozí či nadcházející snímek původní trilogie. Po dalším zhlédnutí, jsem si však jistý, že jsem se mýlil. Už jen ten skvostný začátek napovídá, že starý dobrý Indy je zpět. A to v té nejlepší možné formě. Prvních asi dvacet minut je opravdu neuvěřitelných, tempo filmu se nezastaví. Ale hlavně je v nich vyobrazeno všechno, co je pro Indiana Jonese příznačné. Vzácný a důležitý předmět, zlotřilý padouch, jenž chce pravě tento předmět získat, a to za každou cenu. Věrný Indiho přítel, který mu vždycky pomůže, i kdyby měl zemřít. Neohrožený a neústupný Indy, jenž se nebojí použít své pěsti a své nástroje nebo okolní věci, pokud již slova nestačí. Akční scény, při kterých pravě tyto dovednosti naplno využije a to zejména když mu jde o holý život. Nechybí suchý humor ani romantika. A to vše navíc podtrženo úžasnou hudbou od Williamse. Je pravda, že po této části snímek poněkud zvolní, zvláště cesta do Pankotského paláce je spíše oddechová, ale poté se znovu rozjede, a to hned po naservírování místních "pochoutek" od mahárádži. Je ovšem zajímavé, jakým temným až drsným směrem film pokračuje, což se dotkne i samotného hlavního hrdiny. Jakmile ale Indy nahodí opět svůj tradiční kostým, vrátí se i film do starých kolejí, tedy do dobrodružně akčního ladění, kde zůstane až do konce. A takový závěr sledovat, především vozíkovou jízdu, ale i pasáž na mostě, je pastva pro oči. A i proto nelze hodnotit jinak.

Tak to byl hodně nevšední filmový zážitek, který jsem si dopřál. Nevím, jak dlouho jsem tento snímek neviděl, ale je to rozhodně už spoustu let. Možná naposled jsem ho zhlédl, pravě tehdy, když jsem byl podobně starý jako hlavní hrdina. Nekonečný příběh byla jedna z mála knih, která mě v dětství vtáhla do děje podobně jako Bastiana. A na film mám také jisté vzpomínky, díky pravidelným projekcím ještě snad ve školní družině. Na to se nedá jen tak zapomenout. Proto jsem se velmi rád znovu ocitl v říši Fantazie a prožíval dobrodružství v tomto podivuhodném světě, společně s malým Bastianem, který se sem utíká před problémy doma i ve škole. Ani po těch letech film neztratil nic ze svého kouzla, které tkví v jedinečném prostředí plných roztodivných tvorů, příběhu kolem Atreje a záchrany celé Fantazie, který potěší především mladší diváky, tak i v nezapomenutelném songu. Na to, že se jedná o fantasy snímek určeného zejména pro dětské publikum, obsahuje rovněž několik dramatických až skoro drsných scén, které bych v takovém filmu nečekal. Ať už pasáž v bažinách, před branami Sandonorika nebo při setkání Atreje a služebníka Nicoty, vlka Gmorka. Jen to samotné propojení reálného světa s tím imaginárním je také dost vzrušující. Zajímavou zkušeností bylo sledovat film v originálním znění s titulky, což nebylo vůbec špatné. Jednoduše řečeno, Nekonečný příběh je stále výborný film, který stojí za to vidět i dospělosti.

Již třetí řada úspěšného detektivně-kriminálního seriálu, který tento žánr posunul do těch úplně nejvyšších příček v televizní tvorbě, jaké si dovedete jen představit. Sám jsem se těšil na další sérii, znovu s novým obsazením a novým příběhem. Jenže tentokrát se jistá očekávání nenaplnila. V centru dění jsou dva detektivové Wayne Hays a Roland West, které sledujeme ve třech časových a dějových liniích. První se odehrává v 80. letech, kdy zmíněná dvojice začíná vyšetřovat podivné zmizení dvou dětí, dvanáctiletého Willa a jeho o dva roky mladší sestry Juli, které se byly projet odpoledne na kole, ale už se nevrátily večer domů. V druhé lince se střetáváme s touto nevšední dvojkou znovu, a to pro změnu po deseti letech, kdy je případ Purcellových dětí opět vyšetřován. A nakonec třetí rovina probíhá v roce 2015, kdy Wayne souhlasí s otevřením dávného a ponurého případu před zraky televize a je vyslýchán mladou reportérkou, jenž objevila se svým týmem nové informace kolem tohoto případu. V samotném rozdělení do těchto rovin není problém, vlastně se tím vracíme k první sérii, ale jednoduše to prostě nefunguje tak, jak v první řadě. Střídání rovin se děje příliš často, velmi nejednotně a nesoudržně, někdy proto nemůžeme vědět, zda to či ono se už stalo nebo ve které fázi se daná postava odehrává či jestli už ví nějakou informaci, kterou my již dávno víme. Tím, jak se několikrát za epizodu střídají časové období, se rovněž velmi těžce napojuje na hlavní postavy. Nedokázal jsem si najít bližší vztah k detektivům, a tím pádem také samozřejmě i na samotný případ, potažmo příběh. Všechno ze sebou docela úzce souvisí, a proto mi v celé řadě chyběla pořadně hutná atmosféra, která by mě pohltila. Rozhodně to není tak, že série nemá určitou atmosféru či napětí, naopak, v některých epizodách lze tyto aspekty snadno nalézt, především v prvních čtyřech, resp. pěti epizodách, ale zkrátka nedokáže jej udržet po všech 8 dílů. Co se mi líbilo, byl jistě skvělý výkon Mahershala Aliho, který v poslední době skáče z jedné velké role do druhé. A stále se jedná o výborně odvedenou profesionální práci a to nejen v rámci daného žánru. Jenže je to prostě málo, abych třetí řadu hodnotil lépe.

Druhá řada výpravného dramatického seriálu o britské panovnici. A hned první epizoda začíná velmi zostra, když královna Alžběta II musí řešit válečný konflikt, týkající se kolem Suezského průplavu, tak se i vyrovnávat s odletem svého manžela Philipa na pěti měsíční cestu. Stejně tak s jakou intenzitou a kvalitou skončila první řada, začíná i ta druhá. A podobně, jak jsme sledovali podstatné události v životě královny a jejího okolí v minulé řadě, tak jej sledujeme i nyní, jen s tím rozdílem, že jsme se přesunuli v čase do 60. let 20. století. Možná jsem tušil, že i druhá série bude pokračovat v nastoleném tempu, ale rozhodně jsem nečekal, že bude stejně tak skvělá. Znovu se zaobíráme především Alžbětou a jejími královskými povinnostmi a problémy, které se kupí jeden za druhým, tak i samotnou monarchií, která se musí změnit, jít s dobou, nemůže si dovolit být staromódní, trvat na starých zvycích a tradicích. Mimo tento hlavní děj, prožíváme i osudy dalších postav, které dostávají v jednotlivých epizodách ještě více prostoru. Jako třeba její manžel Philip. Kromě již zmíněného odloučení od své manželky a následného sporu mezi nimi, zaujme pohled na mladého Philipa v internátní škole ve Skotsku, do které nyní nastupuje jeho vlastní syn Charles. Mimochodem se jedná asi o nejlepší epizodu druhé řady. Nezapomíná se rovněž ani na sestru královny, Margaret, která stojí ve stínu panovnice, a proto se chce za každou cenu, alespoň na chvíli, vymanit z tohoto stínu a být středem pozornosti. A v neposlední řadě nechybí ani např. rozporuplné setkání s americkým prezidentem J. F. Kennedym a jeho ženou Jackie. Všechno, co zdobilo úvodní řadu, se vrací, a to v té nejlepší možné podobě. Uvidíme, jak si tvůrci poradí s hereckou obměnou v třetí sérii, ale jistě se máme na co těšit.

Úžasný film. Tak toto jsem opravdu nečekal. Že se budu bavit ve společnosti Vigga Mortensena a Mahershala Aliho jsem tak nějak tušil, podle zhlédnutého traileru, ale že se téměř celou projekci budu ze srdce smát, jako už dlouhou dobu v kině ne, jsem nevěděl. A přitom, ve své podstatě, tak jednoduchá zápletka. Věhlasný a bohatý černošský klavírista přezdívaný doktor Don Shirley hledá řidiče, který by ho nejen vozil, ale i doprovázel jako společník po turné po jižních státech amerických. Na tuto nabídku kývne Tony „Pysk", chlap, který se ničím ani s nikým příliš nepáře. Pro něj je to pouhá práce, z nichž by mu mohly kápnout docela slušné peníze, jenž potřebuje na uživení své rodiny, jelikož podnik, kde pracoval, je nyní zavřený. A tak se tito dva rozdílní muži dávají dohromady a vydávají se na neobyčejnou cestu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že film může být tak zábavný a vtipný. A je to zásluhou především Vigga Mortensena, který s naprostou elegancí hraje svoji postavu, samozřejmě bez jeho hereckého kolegy by jeho výkon přišel vniveč. Ten kontrast obou postav je do očí bijící, což vůbec nevadí, naopak, o to více je humor vydařenější. Na jedné straně elegantní, slušný, eticky zásadový, inteligentní a vzdělaný, avšak osamělý a uzavřený člověk, zaměřený pouze na své hudební umění, a na straně druhé, neomalený, hrubý, nekulturní, nechápavý a vulgární, ale dobrácký, milující otec a manžel rodiny, který má vše, co potřebuje, ačkoli sám o tom ani neví. Navíc skutečnost, že klavírista Shirley je afroameričan, dodává všemu ještě větší rozměr. Bez této drobnosti by snímek vlastně ani nemohl vzniknout, resp. by neměl takový humorný nádech a ve výsledku ani dramatickou linku, na kterou se hraje zejména v závěru filmu. Pro mě osobně jedno z největších filmových překvapení, které mě za poslední dobu asi nejvíce oslovilo.

Již čtvrtá sezona dramaticko-historického seriálu podle úspěšných knih od Diany Gabaldon. Tentokrát sledujeme osudy Jamieho a Clare v Americe, konkrétně v Severní Karolíně. Oba dva se po těžkých časech ocitají na místě, ve kterém se rozhodnou, že právě tady by mohli začít žít svůj vysněný společný život. Po úvodních nezdarech v nové zemi, se jim konečně podaří vybudovat domov, poklidný a soběstačný srub na samotě v horách. Jenže tento klid netrvá příliš dlouho a oni se musí znovu potýkat s nebezpečím, které jim hrozí, ať už z řad osadníků či původních obyvatel, tedy indiánů. Sice poznávají nové přátele a znovu se setkávají s těmi, které by nečekali, že je vůbec potkají, ovšem i s nimi přicházejí další nečekané problémy. Pokud se vám zdá, že se v některých z prvních epizod nic moc vlastně neděje, tak nezoufejte, jelikož v druhé polovině série se seriál už pořádně rozjede až do skvělého finále. Celý příběh se i v této řadě dále rozšiřuje a s ním i samotné postavy, které se vyvíjejí od každé epizody k další. Ne u všech se mi ale tento vývoj pozdával, jako v případě Brianny, resp. Rogera. Zpočátku se mi jejich dějový posun jevil jako ne úplně dobrý nápad, ale postupně začal dávat smysl, ačkoli se na jednu stranu opakuje, na druhou se navrací k první sérii. Pro mě osobně další výborná řada, která splnila očekávání a znovu navnadila na příští sérii.

Daredevil se již potřetí vrací ve stejnojmenném seriálu, resp. vstává z popela, a to doslova. Museli jsme si dlouho počkat na pokračování, ale výsledek stojí za to. Nová série začíná přesně tím, čím skončila první řada příbuzného seriálu Defenders. Náš hrdina z Hells Kitchen, jako zázrakem přežívá výbuch a pád budovy Midland Circle a ocitá se tam, kde vyrůstal, tedy v sirotčinci u sv. Anežky, ve kterém ho nyní dávají do kupy. Jenže nejde tak ani o jeho fyzické rány, ačkoli má velmi četná zranění, zpočátku neslyší na pravé ucho a ani nemá své zdokonalené smysly, jak normálně, ale jako spíše o nápravu psychického a duševního zdraví. Ztratil víru v Boha, své přátele i sebe sama a své poslání. A než se znovu dá dohromady, aby mohl vykonávat svoji dobrovolně povinnou službu své čtvrti, věci se dají do pohybu. Především se do hry opět dostane jeho úhlavní nepřítel, nikdo jiný než Wilson Fisk, brutální zločinec, jehož společně s Fogygm a Karen, poslali za mříže. A právě Fisk je ústředním bodem třetí řady. Což je jen dobře. Fiskova osobnost je natolik komplikovaná, že si zaslouží dostatek prostoru. Jeho vliv, moc, vydírání a zastrašování, nejsou možná konkrétně tak vidět, ale v atmosféře seriálu je to hodně znát, když postupně ovládne FBI, policii i další složky ve městě. Velmi zajímavé jsou ale i třeba interakce Daredevila právě s Fiskem, ve své mysli. Kromě něj se seriál zaměřuje rovněž na staré dobré parťáky a přátele Matta Murdocka, ambiciózního a dobrosrdečného právníka Foggyho Nelsona a odvážnou a cílevědomou novinářku Karen Page, které je dokonce věnována téměř celá jedna epizoda, kdy se dozvídáme podstatné informace z její minulosti. Nezapomíná se ovšem ani na další zásadní události, které se přihodili v životě Matta. Třetí série nám však přináší i nové postavy, které jsou znovu skvěle vystavěné, ať už je to agent FBI Ray Nadeem nebo jeho kolega Ben Poindexter, jenž sehrávají významné role v seriálu. Po příběhově stránce se nedá jednoduše nic moc, co vytknout. Nicméně bez určité akce, napětí a patřičného násilí by nebyl Daredevil, tím čím je. A třetí řada, v tomto ohledu, v ničem nezaostává za předchozími, ačkoli je jí možná méně než v minulé řadě. Ale když už na ní dojde, je naprosto uchvacující. Jako v případě dokonalé jednozáběrové akční pasáže ve vězení, brutální bojové scény v kanceláři Bulletinu nebo další surové akce v kostele. Závěrečný souboj, je už pak "pouze" očekávaným dějovým vyústěním, tří hlavních postav. Třetí a bohužel poslední řada seriálu Daredevil, třeba se ještě dočkáme další série, je znovu excelentní a znovu potvrzuje, že nemá mezi svými známými z Defenders, ale také mezi nejen komixovými seriály konkurenci a nabízí to nejlepší ze současné televizní tvorby.