neo93

Úžasný snímek. Obdivuhodné, jak dokázal režisér a scénárista v jedné osobě, skloubit do příběhu mladou dívku a nájemného zabijáka, právě takovým způsobem, jakým to udělal. A zároveň, na jejich vztahu této nesourodé dvojice postavit celý film. Nesmírně vyspělá, okouzlující a svůdná již tak v mladém věku Natalie Portman a prostý profesionál Jean Reno, který je čím dále více starostlivější. Už jen sledovat jejich vyvíjející se vztah, jenž se mění z přátelského až na skoro milenecký, je výjimečné. Ale aby to nebyla taková idylka, je tu Gary Oldman jako psychopatický a zkorumpovaný policista, který se postará o značný rozruch. Výborné akční scény, excelentní herecké výkony, zvláště Portman, ačkoli Oldman příliš nezaostává, tak i výtečná režie. Určitě pro mě ten nejlepší film od Luca Bessona.

Velmi povedené pokračovaní o jednom napraveném záporákovi. Když jednoho dne dobrácký nešika Ralf zničí Vanalopce, své kamarádce, volant od jejího super auta, ve snaze ji trochu okořenit, pro ni trochu už nudné závodění ve hře Cukrkáry, musejí se společně vydat do neznámého a zakázaného místa s názvem internet pro poslední volant, který existuje, jelikož bez něho nebude již nikdy moci závodit a tudíž ztratí smysl svého života. A bude to pro ně víc než obtížný úkol. Zajímavý nápad poslat tyto dvě postavičky z herních automatů, do světa neomezených možností. Celé prostředí internetu je skvěle zpracováno, od reklam, resp. spamů, dopravního spojení na jednotlivé stránky, uživatelských avatarů a jejich následných reakcí ve skutečném světě, darknetu tak i samotných webů, především těch gigantických, které navštívíme jako je E-bay nebo BuzzTube, což je variace na Youtube. Zejména se ale jedná dobrodužnou jízdu (třeba závod mezi Vanalopkou a Shank by se neztratil v žádném akčním filmu) s notnou dávkou humoru, ve které ovšem musí obstát přátelství mezi Ralfem a Vannalopkou. Mimo jiné také potěší všemožné odkazy na různé filmy či přímo disneyovské princezny a ta z jiného studia (Merida). A skvělé finále, jen podtrhuje celý vydařený snímek.

Tak to jsem čekal přeci jen více od tohoto filmu. Ukázka na Zlatý podraz mě docela zaujala, zvláště když snímek má pojednávat o československých mistrech Evropy v basketbalu v roce 1946, potažmo tehdejší těžké době od nějakých 40. až po 50. léta minulého století. Jenže film se jednoduše příliš nevěnuje ani jednomu. Ani samotné košíkované ani našim reprezentantům, kteří vybojují zlatou medaili. Jednak se s postavami ještě ani málem neseznámíme a už jsme s nimi na mistrovství a jednak hned poté sledujeme jejich první zápas proti domácímu Švýcarsku a vzápětí už i finále, ve kterém porážíme silnou Itálii. Vůbec nemáme šanci se s nimi nějak sžít, proto o nějakých emocích nemůže být řeč a celé to tak vychází vniveč. A nějaká historická linie, na tom není o moc líp. Ano, snímek začíná někdy během války, jenže nestačíme se ani rozkoukat a je po válce. Po dalších několika záběrech jsme už zase po únorovém převratu. Všechno, co vidíme je strašně útržkovité, nesouvislé. A to se týká rovněž oné romantického linky mezi hlavním hrdinou a dívkou Michelle, která je také dost zkratkovitá. Na druhou stranu filmařsky je snímek zvládnut povedeně a dobře se na něj dívá, ale je to prostě málo. Alespoň, že poslední asi půlhodinka, kdy se konečně něco dramatického a srozumitelného děje, spravuje celkový dojem z filmu. Ačkoli ta závěrečná titulková hudba to znovu sráží dolů.

I těch pouhých 5 minut strašně potěší. Emoce vládnou všem, dospělým i dětem. A co jsme se dozvěděli ? Resp. co už dávno víme? Že AC/DC spojují v jakémkoli věku a takový to kontakt, je samozřejmě ten nejlepší. Škoda jen, že není plnohodnotné pokračování.

Úžasný film. Stejně tak krásný jako smutný. Celý snímek se mi líbil z mnoha důvodů. Jen kolika nevyřčenými otázkami a tématy se ve své hloubce zabývá. Co je smrt? Jakou podobu může mít? Jak bychom se zachovali, kdybychom věděli, že je nám nablízku, či přímo v patách? Dokázali bychom si určit, co je pro nás nejdůležitější v posledních dnech možná týdnech? Jak bychom hodnotili svůj dosavadní život? Vyrovnali bychom se z nastolenou životní situací? To je jen několik otázek, které si můžeme v průběhu či po zhlédnutí filmu klást. Není to však pouze tento aspekt, který mě oslovil. Rovněž jsem si po celou dobu sledovaní, užíval výbornou hudbu společně s jistou nezaměnitelnou atmosférou, jenž na mě dýchala skrz na skrz. A navrch výborné obsazení, které mě přesně pasovalo do daných rolí. Brad Pitt jako na jednu stranu strnulý a prostý, na druhou nekompromisní a precizní Joe Black (bizarní ovšem nezapomenutelné scény s arašídovým máslem), Antony Hopkins, který hraje postaršího obchodníka Parrishe, jenž očekává nejhorší, Claire Forlani v roli jeho dcery Susan, která se až po uši zamiluje do Blacka nebo Jake Weber jako vypočítavý společník Drew. Všechno to do sebe tak nějak hezky zapadlo, že mě to ani nepokazil trochu zvláštní konec snímku. Moc rád si někdy zopakuji.

Skvělý film inspirovaným slavným hitchkokovým Oknem do dvora. Spojitost mezi těmito dvěma filmy je velmi zřejmá, ačkoli jsou oba snímky odlišné. Film jsem viděl již vícekrát a teprve tentokrát mě došla přímá souvislost. A tím, mě naprosto ohromil, až zaskočil. Disturbia využívá stejných či podobných prvků jako Okno do dvora, jen je zasazena do moderní společnosti, do teenage prostředí. Velmi strhující pro mě byl již začátek snímku s mladičkým Shia LaBeouf, možná i proto, že jsem snímek tak dlouho neviděl. Po této vstupní pasáži již všechno směřuje k přímému odkazování zmiňovanému filmu Alfreda Hitchkocka. V tomto snímku nemůže hrdina vycházet ven (pouze teda v malé vzdálenosti od svého domu), díky náramku na noze, podobně jako postava Jeffa v Oknu do dvora, jenž má zlomenou nohu. Postava Kale, také začne z nudy pozorovat lidi ve svém sousedství. Objeví krásnou novou sousedku Ashley a následně dokonale využije svých znalostí k seznámení s ní. Z intezivňuje se sledování, kdy nejprve vše pozoruje sám, poté s kamarádem, později právě s Ashley. Rovněž se zlepšuje samotná technika, kterou využívá ke sledování lidí. Postupně se také zvyšuje napětí i díky střetnutí ze sousedem přes jeho matku i přes Ashley. Vše poté vrcholí až do napínavého finále. Musím ještě ocenit výkon Davida Morseho, který je ve své roli výborný. Pro mě výtečný film, který mě na další zhlédnutí dost překvapil.

Parádní film. Nebylo vůbec snadné po zhlednutí perfektního Parazita v kině, opět zasednout k velkému plátnu a sledovat jeden z nejočekávanějších snímků roku. Zvláště, když se jedná o tak slavnou a tolikrát již ztvárněnou postavu Jokera, jenže tentokrát snad poprvé v samostatném filmu. Očekávání byla v tomto případě samozřejmě velká, ale musím uznat, že byla bezezbytku naplněna. Takto celistvý a komplexní pohled na nejznámějšího nepřítele Batmana, jsme tu doposud neměli, což je docela zvláštní, když si vezmeme o jakou podstatnou a nepřehlédnutelnou postavu se jedná. Teprve až zde sledujeme, z čeho se zrodil ten nejhorší zločinec, jakého si dovedeme představit. Právě tento pozvolný vývoj postavy, je to nejlepší na celém filmu. Zpočátku pozorujeme muže, který sice má jisté zdravotní komplikace a samotná práce komika a klauna mu také zrovna nekvete, ale snaží se starat o svou nemocnou matku, tak i zápasit se svým osobním životem. Ani po dalším incidentu, pro něj velmi obtížném, se však úplně nevzdává, ačkoli už můžeme vidět jistou změnu v jeho chování. Až ve chvíli, kdy se na něho sesype několik negativních událostí naráz, přestane se ovládat a začne se pomalu stávat tím, kým se má stát. Jeho postupná proměna je velmi znatelná a hlavně povedená, od gest, pohybu těla, řeči, přes kostým, make-up až po jeho brutální a nevyzpytatelné násilí a chování. Je to prostě ten správný Joker se vším všudy. Ovšem bez správného herce, který by dokázal zahrát tak složitou osobnost, by snímek nebyl tak skvělý. To se však netýká tohoto filmu, jelikož Joaquin Phoenix předvádí jedinečné přestavení. Mohli jsem vidět už různé vyobrazení, jeho výkon však rozhodně patří k těm nejlepším. Dost výrazná je ve snímku také hudba, která přesně zapadá do atmosféry Gotham City, kde se rodí Joker. Za mě vynikající film, který ukázal Jokera v tom správném světle.

Úžasné, spíše geniální. Měl jsem samozřejmě jisté očekávání, že snímek bude kvalitní, z různých ohlasů, ale i přesto jsem přeci jen krotil nějaké velké naděje, že film bude právě takový, jak se o něm říká. To, co jsem zhlédl, však předčilo vše, co jsem jen trochu očekával. Dlouho jsem neviděl takový snímek, který by vynikal v tak různých ohledech (vlastně nedávno viděl, a to Tarantinovu poslední filmovou lahůdku, jenže to už je Tarantino). Film byl originální, nápaditý, vtipný, zábavný, překvapivý, dramatický, napínavý a dojemný zároveň. Všechny tyto aspekty Parazit bez výjimky splňuje. A nejenže u něj dokáže člověk naplno vnímat, co se na scéně zrovna odehrává, a že toho není málo, ale i navíc se na film skvěle dívá jako takový, jelikož je natočen opravdu znamenitě. Co víc dodat? Možná jediné. Běžte se na něj podívat do kina a uvidíte sami.

Václav Marhoul a jeho téměř 11-letá práce s názvem Nabarvené ptáče, podle stejnojmenného románu od Jerzyho Kosińského. Byl jsem rozhodně zvědavý na to, zda snímek je opravdu tak brutální, násilný a mrazivý, jak se o něm koluje, již od premiéry na Benátském festivalu, kde někteří lidé z promítacího sálu odcházeli, tak samozřejmě i na to, jaký je film jako celek. A musím uznat, že film nabízí opravdu dost surových a nepříjemných scén, které se spousta lidem nebude zamlouvat, možná se na ně ani nebudou raději dívat, jak jsem zjistil v kině, a zejména pak na ty páchané na zvířatech, kterých film také hojně obsahuje. A právě s onou krutostí, nelidskostí, nenávistí, která je nám servírovaná v určitých intervalech, vidím jistý problém. Ne proto, že by se mi z nich dělalo špatně nebo jsem je nemohl zhlédnout, nebylo tam asi nic, co bych už někde neviděl, ale spíše, že na mě nějak působili asi jen do poloviny snímku, řekl bych do epizody s knězem. Poté jsem je již očekával, ale hlavně neměli na mě žádný hlubší účinek. Stali se pouze součásti vyprávění, jenže bez citového působení. A ani válečné scény, jako např. kozácký nájezd, který je jinak natočen velmi působivě, nevyvolává nějaké silnější emoce, což je velká škoda. Co se týče našeho hlavního hrdiny Josky, ten od počátku vykazuje určité cítění, které se postupně proměňuje, od jisté otupělosti vůči lidské bezcitnosti až do bodu, kdy se sám přiklání k násilí. Když už je řeč o hlavní postavě, nelze neopomenout obdivuhodný výkon Petra Kotlára, pro něhož to byla úplně první filmová role. Taktéž i další postavy, zastoupeny především mezinárodními herci, jsou neméně výborné. O samotné řemeslné práci je škoda mluvit, celý film je bravurně zvládnut, což není zas až takové překvapení, když si vezmeme, kolik snímek stál, tak i z prostého faktu, že za kamerou stál uznávaný český kameraman Vladimír Smutný, který toho má už spoustu za sebou. Nakonec tedy velmi pozoruhodný český snímek, který hodně vybočuje z řady, už jen tím obsazením a rozpočtem, tak v neposlední řadě zobrazovaným násilím, na české poměry nevídaným, který ovšem má své nedostatky a mezery, jež snižují celkový dojem.

Výtečné válečné filmové dílo, které mě bavilo od začátku až do konce. Přesně takové mám rád. Hned od úvodních záběrů, kdy spojenečtí letci vstupují do německého zajateckého tábora jsem věděl, že tento film bude výborný. A taky že byl. A rovněž snímek vůbec na nic nečeká a jde okamžitě na věc, tedy na hlavní motiv filmu, útěk z tábora, v podání několika odvážných vojáků. A to je jen začátek. Teprve až se plánu na opuštění věznice zhostí pověřený velitel skupiny X Bartlett, což je taktéž téměř ihned, započne ta pořádná podívaná. Co mě docela překvapilo, byl fakt, o jak detailní plán se jedná, s přesně rozdělenými rolemi a pokyny pro celou uvězněnou skupinu. Celá tato nejdelší část filmu, ve které nechybí akce, napětí ani humor, mě skvěle bavila. Ono když se o takovou zábavu stará plejáda hvězdných představitelů v čele se Stevem McQueenem, jehož postava se snaží o samostatné uprchnutí, které je samo o sobě zábavné, není se čemu divit. Ovšem ani závěrečná asi hodinka snímku v ničem nezaostává, naopak je možná ještě lepší, když sledujeme, jak se uprchlíci snaží dostat z okupovaného území do bezpečí. Jedna věc, vlastně dvě, mě přišli přeci jen zvláštní na filmu. Jednak samotné prostředí zajateckého tábora, které zrovna příliš nevypadá jako vězení, a jednak chování a myšlení bachařů a dalších věznitelů. Jasně, správa tábora nebyla pod velením gestapa nebo jednotek SS, ale německého letectva Luftwaffe, ale i tak. I přesto, nelze hodnotit jinak. Navíc, když si vezmu, že se jedná o snímek podle skutečné události, v němž je spoustu věcí, tak jak se odehrály v realitě, samozřejmě i dost vymyšlených, jednoduše nejde nedát plné hodnocení.