neo93

Skvělé. Nakonec velmi napínavý a povedený snímek od Stevena Spielberga. Ale nebylo to jednoduché. Prvních přibližně čtyřicet minut filmu, po velmi zajímavém intru přímo ve válečném Vietnamu, je docela náročných na pochopení. Není snadné proniknout do příběhu, jenž se točí kolem odtajnění tajných dokumentů, týkajících se války ve Vietnamu. Právě v první polovině snímku dostáváme spoustu informací, sledujeme několik linek s různými postavami a přesně nevíme, jak která postava souvisí s daným problémem, ke které straně patří, jakou roli zastává, zvláště pokud vůbec neznáme souvislosti ohledně tohoto tématu. Ovšem stačí určitým způsobem přečkat tuto část a poté, si již užijete napínavou a dramatickou jízdu, která se už nezastaví až do konce snímku, ve kterém jde hlavním aktérům, tedy zejména společnosti The Washington Post a jejím veškerým společníkům, o všechno. O prestiž, odkaz a značku firmy, samotnou firmu i práci jako takovou, tak i o nezávislost tisku. V ruku v ruce s napětím jde také výtečná hudba, což se nemůžeme divit, když je pod ní podepsán slavný skladatel John Williams. K tomu si rovněž přidejte Spielbergova dvorního kameramana Janusze Kamińskiho a můžete si být jisti, že o zábavu je postaráno. Veškeré toto dění nám zprostředkovávají, jak jinak než výborní, Tom Hanks jako šéfredaktor Ben Bradlee a Meryl Streep v roli majitelky novin Kate Graham. Nebýt onoho úvodního, trochu nezáživnějšího úseku, šel bych do plného hodnocení.

Po dalším zhlédnutí, musím uznat, že je to skvělé a musím přidat i tu pátou hvězdu. Pokud tedy snímek nemá být parodií na akční a kriminální žánr, neohroženého a nezastavitelného hrdinu a také na filmy typických parťáků. Řekl bych, ale že na sto procent má. Prvotřídní policista, vzor všech londýnských strážníků Nicholas Angel, je převelen do malého městečka Sandfordu, aby zde konal svou oddanou policejní službu. A je to pořadně nabitá, zábavná jízda, ve které nechybí snad nic. Nejprve je to pěkná nuda pro hlavního hrdinu, kdy se jednak seznamuje se svým novým kolektivem, a jednak musí řešit stupidní případy, jako třeba nezletilé alkoholiky, labuť nebo mladého zlodějíčka. Jenže poté, co se stane série podivně vypadajících "nehod", se mu, jakož to zkušenému policistovi, otevírá cesta k pořádné profesionální práci, která už ale nebude vůbec snadná. Simon Pegg a jeho kolega Nick Frost, se do toho pouští s vervou sobě vlastní. To, jak celý snímek funguje, jakým způsobem se dál posouvá a jak pracuje zmíněná dvojka v hlavních rolích, je prostě výborné sledovat. Ať už je to kriminální linka a jeho (Angelovy) dedukční schopnosti v odhalení pachatele, vztah dvou naprosto odlišných policistů a jejich další vývoj, nebo i následná, pořádně akční část, za kterou by se nestyděl nejeden akční hrdina 80. či 90. let. Navíc, když vidíte tolik známých herců, kteří se ve filmu objeví. K tomu si ještě přidejte suchý britský humor a vězte, že se budete královsky bavit.

Již třetí pokračování animované série, točící se kolem Drakuly jeho rodinného byznysu. Když se děda Drákula cítí osaměle a jeho dcera Mavis si všimne, že si potřebuje oddychnout, zařídí příšerózní dovolenou pro celou početnou rodinu a známé, na obrovské zaoceánské lodi. Všichni si užívají zábavy na lodi, až do momentu, kdy se objeví nenadálý nepřítel. Velmi prostý příběh, který se drží jednak dováděním monster na parníku a jednak Drakuly a jeho románku, který se samozřejmě nemůže obejít bez „nečekaného" zvratu. O nějakém nápaditém humoru nemůže být zrovna řeč, na druhou stranu jsem se relativně bavil a ani jsem se příliš nenudil. Závěrečná, zajímavě laděná hudební bitva, vylepšuje celkový dojem z filmu.

Parádní úlet. Samotáři jsou pro mě opravdu bizarním úkazem, který nemá na české scéně obdoby. V první řadě musím zmínit samotný humor a absurdní scény, jako když Japonci natáčejí dění v domě české rodiny, tři postavy hoří, nebo či jiné tři postavy leží u rybníka a nevědí proč, načež si uvědomí, že vlastně čekají na UFO. V naprostém závěsu, musím ocenit herecké výkony, zejména dokonalého Jiřího Macháčka jako zhuleného dobráka Jakuba, a rovněž výborného Ivana Trojana, jenž ztvárňuje dotěrně otravného doktora Ondřeje, který stále touží po přízni Hanky, v podání Jitky Schneiderové. Snímek, nejenže ukazuje třicátníky, kteří hledají své místo v životě a zároveň se utápějí ve svých vztazích, ale také skvěle reflektuje tehdejší dobu, která se zda být mnohem starší než je (přeci jen 20 let není zas tak dlouhá doba). To, jak se lidé ve filmu oblékají, jak vypadají, jak se chovají, jaké technologie používají (např. jeden stále natáčí na kameru, další pouští na disketách nahrávky matek) a vůbec samotné prostředí (nemocnice, bar, rodinný dům, atd.), přesně odráží danou dobu. Velmi povedená je též hudba od Jana P. Muchowa. Ve výsledku, to jsou ale zase postavy a jejich hlášky, které drží film opravdu vysoko, díky čemuž Samotáři už navždy zůstanou na českém filmovém výsluní.

Rozhodně povedený nový český snímek od Petra Zelenky a jeho přátel, jak je uvedeno v úvodních titulcích. A to i přesto, že jsem očekával asi něco trošku jiného, z traileru a vydaných synopsí. Čekal jsem více thriller, film je ale spíše psychologické drama, což ve výsledku vůbec nevadilo, jen jsem na to asi nebyl úplně připraven. Co mě naopak velmi potěšilo a překvapilo, bylo kolik humoru se ve snímku odehrává. Nevím, nakolik to byl záměr autorů a nakolik to pouze záchvěv publika, ale je fakt, že vtipných momentů je ve filmu spousta. Obstarávají jej zejména dva hlavní hrdinové, ambiciózní majitel dronů Plech, který chce především peníze a slávu, a jeho kamarád Pavel, poněkud odlišný, ale výborný pilot dronů, který přemýšlí úplně jinak oproti svému kolegovi. Především pak díky prvnímu jmenovanému a jeho jazykové poruše se vytváří humor (minimálně v první polovině, než si divák zvykne na to, jak mluví). Vůbec toto spojení, přátelské pouto mezi těmito postavami, je velmi silné a táhne celý snímek kupředu. Ztvárněné herecké duo, Jiří Mádl a Kryštof Hádek, podává skvělý výkon. Velmi atraktivní a netradiční je rovněž samotné téma dronů, díky nimž se postavy posouvají dále v příběhu. Na české poměry, je taktéž snímek hodně politicky zaměřený. Celkově se ale jedná o více než zdařilý film, který si rád někdy zopakuji.

Jaký může být Fantastic Mr. Fox? Jedině fantastický. Bezesporu. Je zajímavé, že k tomuto snímku Wese Andersona, jsem se dostal až nyní, tedy až poté, co mám jeho filmografii dosavadních celovečerních filmů celou zhlédnutou. Tím pádem jsem přesně věděl, co dostanu, což jsem také získal. Znovu Andersenův specifický styl, jen tentokráte s tím rozdílem, že je zabalen do skvělé loutkové animace. Už teď rovněž vím, že jedno zhlédnutí, je strašně málo a bude potřeba film vidět opakovaně, to ovšem nebude žádný problém, jelikož snímek nabízí opravdu spoustu motivů a odkazů, třeba na samotnou osobnost režiséra Wese Andersona. Parádní snímek, který jen potvrzuje, to co jsem věděl již dávno a to, že jsem propadl poetice Wese Andersona.

Důstojné seriálové pokračovaní ze světa Jasona Bourne. Pro mě určitě jeden z očekávaných seriálů, na který jsem byl opravdu zvědavý, jak dopadne. A řekl bych, že seriál Treadstone nedělá vůbec ostudu bournovskému vesmíru (oproti např. filmu s Jeremy Rennerem). Samozřejmě nestojí kvalitativně tak vysoko jako původní trilogie zabijáckého agenta, který se potýká se ztrátou paměti, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat, pokud vás tato série zajímá. Seriál má velmi slušné tempo, v němž nechybí akční honičky, pěstní souboje ani sledovací akce. Co mě také velice potěšilo, byla tepající hudba, přesně ve stylu bournovských filmů. Taktéž nejsme ochuzeni o rozlišné lokality jako např. Berlín, Londýn, Severní Korea, Amsterdam apod. Jejich časté střídaní, ovšem může pro někoho znamenat problém, minimálně v úvodních epizodách, když sledujeme několik postav, které ještě navíc také často různě cestují, někdy až opravdu příliš rychle. Když už jsem u těch postav, resp. jejich příběhových linek, asi nejméně se mě líbila ta ze 70. let, tu mohli autoři poněkud poupravit. Naopak nejlepší se mi jevili ty ze současnosti, konkrétně s postavou Douga, jehož hraje Brian J. Smith, tak i s korejskou hrdinkou SoYun, kterou představuje Hyo-Joo Han. Docela mě překvapila a zároveň potěšila přítomnost Marka Vašuta, který se mihne ve dvou epizodách. Přeci jen zahlédnout českého herce či herečku v zahraniční, resp. americké produkci se málo kdy vidí, třebaže jen na moment. Otevřený konec slibuje druhou řadu, tak snad se jí dočkáme.

Úžasný film. Jeden z nejlepších animáků vůbec. Je pozoruhodné, co všechno dokáže Nick Parker vložit do jednoho krátkého snímku, tak aby to dávalo smysl a nebyla to žádná slátanina. A v Nesprávných kalhotách to potvrzuje měrou vrchovatou, že se jedná o prvotřídní zážitek.

Fantastický seriál. Tak to jsem si zase jednou moc dobře vybral. Už dlouho se mi nestalo, že bych nový seriál zhlédl jednak za tak krátkou dobu, a jednak, a to především, v takovém očekávání a napětí do další nadcházející epizody. Rozhodně to bylo také tím, že se jedná o seriál mísící několik žánrů do jednoho celku. Zprvu to vypadá na takové rodinné dobrodružství, pro mladší publikum, přibývajícími díly se z toho však stává mnohem komplexnější, dramatičtější a napínavější dílo, které již není pro stejné diváky jako na začátku. Stejně tak se vyvíjí i samotná hlavní hrdinka Lyra, která se stává rozumnější, zkušenější, dospělejší. Pomalu ale jistě se mění s dívky na ženu, ačkoli je jí teprve dvanáct let. Právě na Lyře, jenž výborně hraje Dafne Keen, je samozřejmě založen celý seriál, takže pokud si ji postupně více oblíbíte, jako se mi stalo mně, tak si seriál užijete, naopak pokud si k ní cestu nenajdete, nejspíš se přestanete dívat úplně. Kromě ní se dostane větší pozornosti v podstatě už jen Ruth Wilson, jenž skvěle zastupuje tu zápornější část postav, jelikož např. takový lord Asriel v podání hvězdného James McAvoy, příliš prostoru nemá, kromě tedy asi posledních dvou epizod. Když pominu poutavý příběh, v němž hrají významnou roli tzv. daemoni, což jsou lidské duše ve fyzické podobě nějakého zvířete, nejvíce mě ještě fascinovaly různorodé lokace. Chvilku jsme v historickém Oxfordu, v tepajícím Londýně či honosných sídlech Magisteria a druhou chvilku už jsme zase v severském městečku, výzkumné stanici nebo v tajemné rybářské vesnici. A všechny tyto místa vypadají úchvatně. Je poznat, že HBO a BBC do seriálu vložili nemalé prostředky. Výtečná první řada seriálu, u kterého budu s velkým očekáváním čekat na druhou sérii.

Velmi povedená oddechová seriálová záležitost. A to i přesto, že přesně cílí na teenage publikum, jelikož se odehrává na jedné typické střední škole. Určitě by seriál zapadl do šedého průměru, kdyby nebylo originální zápletky. Otis je docela obyčejný, mírně nesmělý a stydlivý kluk, který chce jednoduše také trochu začít sexuálně žít, tak jako každý jiný v jeho věku. Pro něj by to bylo samo o sobě těžké, jenže on má ještě navíc jeden velký problém, který s tím úzce souvisí. Totiž to, že jeho matka se živí jako sexuální terapeutka. Tím pádem má na jednu stranu obrovské množství teoretických informací ohledně sexu a příbuzných věcí, oproti svým vrstevníků, na straně druhé je však silně poznamenaný výchovou, tak i prací své matky, potažmo svého otce, jenž vykonával stejnou činnost jako jeho matka, navíc právě jeho spatřil v dětství s klientkou při pohlavním styku. Když náhodně pomůže, společně s dívkou Meave, jednomu spolužákovi s velice ošemetným problémem, Meave ho přesvědčí k založení sexuální terapie na škole. A tím pro něj začíná to pravé sexuální dobrodružství. Nebýt právě této zábavné hlavní dějové linie, opravdu by seriál nenabízel nic výjimečného, jelikož najdeme v něm několik jiných schémat, které nám mohou být jasné hned na začátku. Co je však velmi dobře pojato, je humor, který přesně stojí na té pomyslné hranici, mezi vtipným a laciným, co se tedy týče sexuálních vtipů. S přibývajícími epizodami se seriál rovněž posune na tu vážnější notu, ovšem tím se kvalita jen zvyšuje. Asi ne náhodou seriál byl nominovaný v některých cenách jako nejlepší komediální seriál roku 2019 či hereckých kategoriích, což zaručuje určitou úroveň sledování. Těším se až si najdu čas na již vyšlou druhou řadu.