neo93

Václav Marhoul a jeho téměř 11-letá práce s názvem Nabarvené ptáče, podle stejnojmenného románu od Jerzyho Kosińského. Byl jsem rozhodně zvědavý na to, zda snímek je opravdu tak brutální, násilný a mrazivý, jak se o něm koluje, již od premiéry na Benátském festivalu, kde někteří lidé z promítacího sálu odcházeli, tak samozřejmě i na to, jaký je film jako celek. A musím uznat, že film nabízí opravdu dost surových a nepříjemných scén, které se spousta lidem nebude zamlouvat, možná se na ně ani nebudou raději dívat, jak jsem zjistil v kině, a zejména pak na ty páchané na zvířatech, kterých film také hojně obsahuje. A právě s onou krutostí, nelidskostí, nenávistí, která je nám servírovaná v určitých intervalech, vidím jistý problém. Ne proto, že by se mi z nich dělalo špatně nebo jsem je nemohl zhlédnout, nebylo tam asi nic, co bych už někde neviděl, ale spíše, že na mě nějak působili asi jen do poloviny snímku, řekl bych do epizody s knězem. Poté jsem je již očekával, ale hlavně neměli na mě žádný hlubší účinek. Stali se pouze součásti vyprávění, jenže bez citového působení. A ani válečné scény, jako např. kozácký nájezd, který je jinak natočen velmi působivě, nevyvolává nějaké silnější emoce, což je velká škoda. Co se týče našeho hlavního hrdiny Josky, ten od počátku vykazuje určité cítění, které se postupně proměňuje, od jisté otupělosti vůči lidské bezcitnosti až do bodu, kdy se sám přiklání k násilí. Když už je řeč o hlavní postavě, nelze neopomenout obdivuhodný výkon Petra Kotlára, pro něhož to byla úplně první filmová role. Taktéž i další postavy, zastoupeny především mezinárodními herci, jsou neméně výborné. O samotné řemeslné práci je škoda mluvit, celý film je bravurně zvládnut, což není zas až takové překvapení, když si vezmeme, kolik snímek stál, tak i z prostého faktu, že za kamerou stál uznávaný český kameraman Vladimír Smutný, který toho má už spoustu za sebou. Nakonec tedy velmi pozoruhodný český snímek, který hodně vybočuje z řady, už jen tím obsazením a rozpočtem, tak v neposlední řadě zobrazovaným násilím, na české poměry nevídaným, který ovšem má své nedostatky a mezery, jež snižují celkový dojem.

Výtečné válečné filmové dílo, které mě bavilo od začátku až do konce. Přesně takové mám rád. Hned od úvodních záběrů, kdy spojenečtí letci vstupují do německého zajateckého tábora jsem věděl, že tento film bude výborný. A taky že byl. A rovněž snímek vůbec na nic nečeká a jde okamžitě na věc, tedy na hlavní motiv filmu, útěk z tábora, v podání několika odvážných vojáků. A to je jen začátek. Teprve až se plánu na opuštění věznice zhostí pověřený velitel skupiny X Bartlett, což je taktéž téměř ihned, započne ta pořádná podívaná. Co mě docela překvapilo, byl fakt, o jak detailní plán se jedná, s přesně rozdělenými rolemi a pokyny pro celou uvězněnou skupinu. Celá tato nejdelší část filmu, ve které nechybí akce, napětí ani humor, mě skvěle bavila. Ono když se o takovou zábavu stará plejáda hvězdných představitelů v čele se Stevem McQueenem, jehož postava se snaží o samostatné uprchnutí, které je samo o sobě zábavné, není se čemu divit. Ovšem ani závěrečná asi hodinka snímku v ničem nezaostává, naopak je možná ještě lepší, když sledujeme, jak se uprchlíci snaží dostat z okupovaného území do bezpečí. Jedna věc, vlastně dvě, mě přišli přeci jen zvláštní na filmu. Jednak samotné prostředí zajateckého tábora, které zrovna příliš nevypadá jako vězení, a jednak chování a myšlení bachařů a dalších věznitelů. Jasně, správa tábora nebyla pod velením gestapa nebo jednotek SS, ale německého letectva Luftwaffe, ale i tak. I přesto, nelze hodnotit jinak. Navíc, když si vezmu, že se jedná o snímek podle skutečné události, v němž je spoustu věcí, tak jak se odehrály v realitě, samozřejmě i dost vymyšlených, jednoduše nejde nedát plné hodnocení.

Paráda. Po druhém zhlédnutí na velkém plátně, se mi už ujasnilo, jaký film jsem to viděl. Poprvé jsem měl velká, špatně směřovaná očekávání, až příliš jsem se chtěl upoutat na příběh, rovněž jsem nebyl asi vnitřně připraven na snímek a ani pořádně odpočinutý, jelikož jsem u prostřední části, tak nějak usínal. Důvodem, proč jsem i za takových okolností šel do kina, je prostý, prostě jsem už moc chtěl Tenkrát v Hollywoodu vidět. Podruhé to už ale byla úplně jiná písnička. Již jsem přesně věděl, co mě čeká, na co se mám zaměřit, jak si celý film naplno užít. A to jsem udělal. Nevím o pasáži, která by mě nudila. Užíval jsem si každou scénu, každý detail, jenž jsem zachytil a že jich tam je. Ať už vidět profesionálně odvedenou řemeslnou práci, při níž je např. úžasné sledovat pohyb kamery, zvláště v některých chvílích, poslouchat vystříbené dialogy, jež je nutné slyšet opakovně pro jejich správné docenění, pozorovat excelentní herectví obou hlavních představitelů, přičemž Brad Pitt si jednoznačně bere zájem pro sebe (každý jeho výstup je dokonalý), ačkoli i Leonardo DiCaprio se snaží ho dostihnout v ve výkonu, což se mu daří především v momentech, když samotná postava, Rick Dalton, hraje westernového padoucha, vnímat atmosféru 50. let nebo poznávat nespočet odkazů na kinematografii. A samotný závěr je už jen takové "menší" vyvrcholení filmu. Quentin Tarantino nám servíruje přesně to, na co jsem od něho zvyklý, v té nejlepší možné míře a navíc k tomu přidává ještě mnohem víc.

Moc příjemný romantický snímek od slavného Billyho Wildera. Již ty úvodní asi tři minuty jsou úžasné, kdy nás vypravěč, soukromý detektiv Claude Chavasse, uvádí do Paříže, kde lidé lépe jedí a také se častěji milují, a to na všech rozličných místech i ve všech různých podobách. Ihned poté, začíná samotný příběh, kdy se Chavasse po sledování jednoho mileneckého páru vrací domů, kde podle jeho slov, žije jen on, jeho dcera a její cello. A právě v tento moment přichází na scénu ústřední postava celého filmu a hlavní důvod, proč se na snímek vůbec podívat, totiž slavná Audrey Hepburn. A to ve své typické roli. Audrey představuje milou, chytrou, okouzlující ovšem naivní mladou dívku Arianu, dceru onoho detektiva, která se bezhlavě zamiluje do postaršího sukničkáře, který si pokaždé na chvilku užije s ženou, kterou potká, což je všude tam, kam zavítá při svých obchodních cestách po Evropě. Ve své podstatě velmi jednoduchý příběh, který je ovšem atraktivní už jen tím, jak se ti dva seznámí a ještě více následným vývojem jejich komplikovaného milostného poměru. Zajímavé je rovněž propojení detektivní linky otce s tou romantickou, kterou obstarává zase dcera. Nelze taktéž nezmínit čtyřčlennou cikánskou hudební skupinu, která je u všeho podstatného. Nejvíce ale samozřejmě potěší Audrey Hepburn, jenž je ve své roli opět skvělá, tak i její mužský protějšek Gary Cooper jako Frank Flannagan, který je také velmi dobrý. Výborný film, kterému nechybí ani potřebný humor, bez něhož by se takový to snímek prostě neobešel.

Skvěle bláznivá komedie v druhém režisérském počinu od Johna Hughese. Když nemůžete mít holku, tak jsi ji jednoduše vytvoříte. A to doslova. Tak přesně tím to heslem se řídí dva nesmělí puberťáci, Gary a Wyatt, kteří se rozhodnou pomocí počítače si svoji vysněnou dívku stvořit. Jenže ne tak ledajakou. Tato dívka, kterou si pojmenují Lisa, podle bývalé Wyattovy přítelkyně, je dost neobyčejná, jelikož dokáže vykouzlit cokoli, co ji napadne. Není tedy problém mít nové šaty, auto či cokoli jiného. Následně už nic nebrání tomu, aby naši hrdinové vyrazili ven a pořádně si to se svojí novou dívkou užili. Na to, ovšem není připraveno okolí, které nemůže pochopit, proč se taková dokonalá žena, tahá se dvěma mladými kluky. Dost bizarní zápletka, která ale přináší velmi vtipné a zvláštní momenty. Nejlepší jsou právě scény, když se Lisa střetne s jinými lidmi, např. s rodiči Wyatta, s bratrem Garyho Chetem nebo vůbec s vrstevníky hlavních postav. Do toho si samozřejmě započítejte samotné prostředí 80. let, a to se vším všudy, co k tomuto období patří a vznikne snímek, který by mohl pobavit. Já jsem se u něj třeba moc dobře bavil.

Skvělá česká komedie. Ještě asi lepší než jsem čekal. Milenecký pár, Josef Abrahám a Libuše Šafránková, je prostě úžasný. Roli samozřejmě hrál fakt, že v době natáčení, již byli manželé, ale i přesto věřím, že i kdyby nebyli tehdy už manželé, zahráli by své role s velkým přehledem i tak. Vzájemná konfrontace, různorodost názorů, potažmo mužské a ženské stereotypy, jsou v jejich podání báječné. Navíc myšlenkové pochody Abráháma jako Tomáše, stejně tak jeho ideální snové představy o trávení času se svou milou v Krkonoších, posouvají snímek ještě o level výš. A proto tomuto filmu dám klidně plné hodnocení, jelikož si ho naprosto zaslouží.

Napínavý thriller ze španělské produkce, který ze začátku vůbec nevypadá, že bude tak kvalitní, jak nakonec byl. Film nám představuje mladého úspěšného muže, který je ovšem obviněn z vraždy své milenky. K tomuto muži do bytu přichází zkušená obhájkyně, jenž mu má pomoci vysekat se z tohoto problému. A on začíná vyprávět, co se mu vlastně přihodilo. Samotný příběh, který vypráví, alespoň základní linka, není zas až tak překvapivá, ovšem jakým způsobem se poté zintenzivňuje napětí, čímž se také zvyšuje atmosféra a rovněž jak se přidávají další příběhové linky, je už výborné. Je zajímavé, že od začátku vrstvení linek až do poslední scény nevíme, co je pravda, a co ne, a vlastně se přesně nikdy nedozvíme, jak se to všechno stalo. Závěr filmu mě sice nešokoval, ale určitě překvapil, ačkoli jsem očekával ještě větší konec. Velmi dobrý snímek, který si rád někdy zopakuji.

Druhá řada dramatického seriálu z teenage prostředí. Byl jsem rozhodně zvědavý, jak se bude dále odvíjet tato následující série, jelikož první zanechala některé nezodpovězené otázky kolem sebevraždy Hanny Barker. Celá druhá řada se zaměřuje na soudní jednání mezi rodiči Hanny, Olivia a Andrew Baker, a střední školou Liberty High. Téměř každá jednotlivá epizoda je pak vyprávěna z pozice jedné postavy, která poté svědčí u soudu. Škoda, že jsem se na tuto řadu nepodíval o něco dříve, nebo si alespoň více nezopakoval první sérii, protože jsem spoustu informací zapomněl a musel jsem si vzpomínat nejen na události konce posledního dílu, ale i na všechny postavy a jejich různorodé vztahy. Na jednu stranu bylo dobře, že úvodních asi pět, šest epizod víceméně opakuje některé dějové linky týkající Hanny a dalších postav, ale na druhou stranu se nic moc neděje a tudíž se nikam v příběhu neposouváme. Je nutné, se tím to prokousat, poněvadž od sedmého dílu se děj konečně posune kupředu a seriál značně nabírá na otáčkách. Jednak se objevují výpovědi důležitých svědků, čímž se zvyšuje atmosféra nejen na škole, a jednak se dozvídáme další podstatné skutečnosti z minulosti, ačkoli některými si nemůžeme být jistí, zda jsou pravda. Závěrečné epizody jsou znovu skvělé jako v případě minulé řady a vylepšují tak dojem z celé série. Tak uvidíme, kam seriál bude směřovat ve třetí řadě.

Docela zklamání. Čekal jsem nadupaný thriller z blízké budoucnosti, který mě dostane a nějak osloví, ale dostal jsem jen lehké drama ze současnosti, které nepřináší téměř nic nového a atraktivního. Asi v půlce filmu to vypadalo, že se snímek přeci jen někam posune a začne směřovat jiným napínavějším směrem, bohužel se tak nestalo a dál tak kráčí v oné monotónnosti. Tedy ne úplně v doslovné, jelikož hlavní hrdinka Mae, která je zpočátku docela mimo ve své nové práci, tak i v životě, se otevře celému světu a začne sdílet každý moment svého života a stane se tak pravou tváří megalomanské korporátní sledovací firmy s názvem Circle. Podobnou ztrátu soukromí, totální závislost nejen na sociálních sítích, postupné odloučení od rodiny, jsme už viděli v jiných případech a to mnohem lepším způsobem. Jedním z důvodů, proč jsem chtěl film vůbec vidět, byla přítomnost Emmy Watson, kterou mám jako herečku rád, ale tady jednoduše nemá moc, co hrát. A ani, jindy skvělý Tom Hanks to nezachraňuje. Samotné hi-tech prostředí společnosti Circle je sice pěkné, ale co na plat, když snímek nemá pořádnou zápletku, která by nás více v táhla do celého filmu. The Circle není úplně špatný film, ale chybí mu potřebný prvek, který by nás oslovil.

Další série z prostředí americké burzy, obchodu a vysoké politiky je tu. Není zrovna lehké se po delší odmlce se znovu napojit na tento specifický svět, zvláště pokud neoplýváte znalostmi z tohoto oboru, avšak stačí pár prvních dílů, abyste se opět ponořili do osudů hlavních postav. Chuck Rhoades vypadá po vyhazovu na dně, ovšem netrvá příliš dlouho, aby se znovu a se vší vervou, pustil do vysoké politiky, tentokráte jako člověk kandidující na post generálního prokurátora státu New York, a tím se začal mstít všem svým nepřátelům. Také Bobby Axelrod není na tom příliš dobře, potom, co se odpojila Taylor Mason a založila vlastní společnost, která nyní konkuruje právě jemu. Ale ani on neskládá zbraně a zahajuje rovněž ofenzivu proti ní a jejímu společníkovi Grigoru Andolovovi. Válka na všech frontách může pokračovat. I ve čtvrté řadě sledujeme všechno to, co jsme viděli v předchozích sériích. Intriky, lsti, podfuky, podplácení, mocenství, spolupráci, společné zájmy, osobní útoky, všechny možné metody pro dosažení moci, zisku, úspěchu a celkového vítězství. Kromě toho v této řadě pozorujeme nejen některé pokračující spojenectví jako např. mezi Bobbym a Chuckem, ale i jiné, nové vztahy, které pořádně zamotají dějovými linkami, což je případ milenky Bobbyho a zároveň obchodní společnice Rebeccy nebo naopak součinnost Taylor a jejího otce. A nebyl by to Billions, kdyby v úplném závěru nedošlo k nečekanému odhalení. Opět výtečně zvládnutá řada, která znovu dosahuje vysoké kvality. Budu se těšit u páté řady.