neo93

Excelentní první řada britského seriálu. Hned první scéna úvodní epizody je velmi brutální a sugestivní, což jen ukazuje, jakým směrem se bude seriál dále vyvíjet. Ovšem nestaví přímo na samotné brutalitě či akci, ale naopak se zaměřuje, nevídanou měrou, na psychologii dvou postav v pomalé, ale hutné atmosféře. Je zřejmé, že je dán jasný zřetel na kontrast mezi nimi, jelikož jedna i druhá postava je velmi odlišná, zároveň však jsou si i podobné, určitým způsobem. Na jedné straně postarší detektiv v důchodu, který zabředl do stereotypu, obsahující jen alkohol a nechuť do života, což mu ale způsobují myšlenky na stále ještě nevyřešený brutální zločin, který nejde jen tak vytěsnit z hlavy, zejména když mu jej stále připomínán. Na straně druhé mladý muž, několikanásobný vrah, poznamenaný šikanou, ponižováním, sexualitou, výchovou, který si sice (ze začátku) užívá svého nadřazeného postavení vůči detektivovi, ale pořád je ve své práci ponižován tak i sexuálně obtěžován svou matkou. Je zajímavé, že od začátku víme, kdo je pachatel, to však nic nemění na tom, jak skvěle se pracuje s napětím a očekáváním, které se stupňuje s každým novým dílem, a to zejména na tom, jak se budou dále vyvíjet obě hlavní postavy, jak se budou dále konfrontovat mezi sebou, jaký to bude mít dopad na jejich rodiny a blízké okolí. Nelze nezmínit skvělé obsazení, v jehož čele stojí Brendan Gleeson, který se pro roli detektiva Billa Hodgese snad narodil, a Harry Treadaway jako psychopat Brady Hartsfield, jenž také příliš nezaostává. A úvodní titulková scéna, která přesně vystihuje našeho detektiva a je pokaždé malinko jiná, nemá jednoduše chybu. Pro mě jedna velká spokojenost.

Nemůžu prostě jinak. Asi jsem nečekal úplnou kvalitu, ale jistou míru profesionality asi ano. Tak strašně předvídatelný film jsem už dlouho neviděl. Již od prvních záběrů na asi tři postavy nám mohou být jasné některé skutečnosti, které bohužel nastanou. A co teprve vykreslení samotných postav. Jsou jednotvárné a jejich vývoj je zase skoro jasně daný nebo se dá očekávat jejich obrat o 360 stupňů. A hlavni konflikt a jeho výsledek už tuplem. Co mě rovněž místy dost vadilo, byla hudba, která až nevhodně a stále inklinovala k napětí, nuceným emocím, dotváření atmosféry, jenže vůbec tak nefunguje. Objevuje se také jedno klišé za druhým, rovněž mnoho paradoxů, resp. nesrovnalostí, které příliš nedávají smysl, jako např. věřící kluk chodí už šest let s nevěřící holkou, ale až nyní je to problém, zarytý ateista má taktéž přítelkyni, která věří v Boha, dva stále usměvaví a pozitivně naladění kněží, které asi vůbec nic netrápí nebo samotný hlavní hrdina, jenž z ničeho nic umí přednášet z patra, zaujmout své publikum, obhajovat své názory a přesvědčeni, správně argumentovat proti vysokoškolskému profesorovi. Je toho opravdu hodně, co mě kazilo nějaký zážitek. Co na tom, že myšlenka filmu je pěkná, když samotné provedení je tak špatné.

Neobyčejně obyčejný film. Moc příjemný a pohodový snímek. Takový, který nemá v úmyslu, abyste byli celou dobu při sledování naměkko, ani nechce, abyste se naopak smíchy popadali za břicho, nic z toho film nenabízí, až na pár výjimek, ačkoli ústřední motiv snímku k tomu všemu přímo vybízí. Příběh nám ukazuje normálního kluka, středoškoláka Simona, který má v podstatě všechno, co potřebuje. Blízké přátele i milující rodinu, jen ho na srdci tíží jeho vlastní tajemství, jenž nikdo neví, totiž že je gay. Samotné téma není ničím novým či originálním, ovšem jakým způsobem film vypráví, je to, čím, je snímek tak zajímavý a dobrý. Lehkým, citlivým, nevtíravým tónem, který jednoznačně potěší, všechny ty, kteří mají rádi nejen ty běžné problémy života, ale i ty zásadnější, jenž jsou v tomto případě zprostředkovány v poněkud mírnější podobě, ačkoli i zde dojde na ty silnější, emočně vypjatější momenty. Škoda ovšem konce snímku, ve kterém se odehrála až příliš velká sladká lovestory, která kazí celkový dojem. I přesto se jedná o moc povedený a sympatický film.

Skvělá akčně-komediální show. Dlouho dobu se mi tento film vyhýbal, ačkoli spojení Jackie Chan a Chris Tucker společně vystupující v Křižovatce smrti, je mně dobře známo. A musím uznat, že to je opravdu zábavná podívaná. Dát dohromady tak nesourodou dvojku, jako jsou ti dva, byl výborný nápad. Americký černošský policajt, který pusu nezavře ani na minutu a navíc pracující sám bez parťáka a na straně druhé, čínský detektiv, rozvážný a klidný člověk, přijíždějící poprvé do Spojených států s jasným cílem najít dceru čínského diplomata. Zní to možná trošku otřepaně, ale docela to funguje. Kombinace přirozeného komického talentu Tuckera a precizní bojová obratnost Chana dodává filmu potřebnou jiskru. Velmi svižný a téměř stále bavící snímek, který odcípá jedna báseň.

Perfektní. Je obdivuhodné, kam to až tvůrci, bratři Dufferovy, dotáhli. Již předchozí dvě řady byli úchvatné a třetí, je snad ještě dokonalejší. Tu vybrousili naprosto přesně, a to snad ve všech ohledech. Přitom úvodní dvě epizody potažmo třetí, nejsou možná to, co bychom zrovna očekávali. Všechno to má ale něco do sebe, jako třeba všechny ty nové skutečnosti. Nové vztahy mezi El a Mikem, posléze El a Max, nové roztržky a problémy mezi Nancy a Jonathanem, jenž oba pracují v místních novinách, Joyce a Jimem, brigádu Steva v cukrárně, tak vlastně i rozpad klukovské party, jako takové. Ukazuje nám též dospívání všech hlavních dětských hrdinů, kteří již nejsou malými dětmi, ale dospívajícími, kteří začínají mít jiné problémy než jen stále hrát deskové hry. Na pozadí tohoto jejich relativně poklidného života, se však začíná rodit ústřední dějový proud, který vrátí postavy do starých zavedených kolejí. A ten pravý zlom nastává právě po třetím díle. Po něm se představuje Stranger Things v onom pravém zaostřeném světle, na které jsme již zvyklí. Ovšem přináší toho snad ještě více, oproti minulým řadám. Více samotné akce, hororových prvků, tak naopak humoru, který někdy přichází i v dost nečekaných chvílích, o to více jsou vtipnější (např. duo Steve a Robin či Dustin a jeho píseň), nebo třeba dojemných scén, jež se dostavují především v závěrečných epizodách měrou vrchovatou. A to vše znovu zabaleno do osmdesátkového hávu, zahrnující dobovou hudbu, prostředí, tak i nespočet odkazů na film, a to ať už přímo či nepřímo. Nelze však ani ve třetí řadě opomenout, jak povedený příběh, který sice obsahuje pár chybiček, tak především herecké výkony všech zúčastněných, zejména pak těch nejmladších v čele s hlavní hrdinkou v podání skvělé Millie Bobby Brown, jenž roste nejen herecky. Excelentní seriálové dílo od Netflixu.

Docela příjemná a pohodová romantická komedie s Cameron Diaz a Benem Stillerem, potažmo Mattem Dillonem. Nečekal jsem nic a dostal jsem relativně mnoho. Hned úvodní flashbacková scéna před školou, tak i ta následující odehrávající se v domě Mary, jsou hodně povedené. Zejména ta v koupelně, se jen tak nevidí. Ani však po zbytek snímku, film neztrácí na vtipu a posléze přidává i tu romantiku. A je to zásluhou především všech těch hlavních, tak i vedlejších postav, které jsou skvěle napsané. Tři hlavní postavy jsou samozřejmě nejlepší. Smolař Ted, jenž stále touží být se svojí bývalou spolužačkou ze střední, Mary, která je stejně hezká a milá jako před lety, a zároveň i starostlivá, což je vidět při péči o svého retardovaného bratra Warena, a Healy, prolhaný detektiv, který chce taktéž získat srdce Mary a nebojí se při tom využít všech dostupných prostředků. I další postavy jsou však docela podařené. S berlemi chodící Tucker, kamarád Teda Dom nebo naopak přítelkyně Mary, Magda a její pes Puffy, který si bere velkou pozornost, jelikož jsou s ním dvě výborné pasáže, jež nemají jednoduše chybu. Nakonec opravdu dobrý film, který stál za zhlédnutí.

Jak Honza ke štěstí přišel, přes golf. Od tohoto filmu jsem očekával alespoň dvě drobnosti. Jednak, že se něco málo třeba dozvím o golfu, když se má jednat o film z prostředí atraktivních golfových greenů a jamek, jednak aspoň trošičku humoru a romantiky, když tvůrci snímek označují jako romantickou komedii. Ani jeden prvek se však neobjevil, resp. ne v takové míře jaké bych myslel. Ano, golf tu je zastoupen, ovšem asi jen první půlhodinku a poté asi až 15 minut v závěru. A že bych se něco zajímavého dozvěděl, to nemohu říct. Podle filmu asi stačí jen vzít do ruky hůl, jednou či dvakrát potrénovat klidně i v noci a máte zajištěný start na turnaji či rovnou máte v kapsi vítězství, tak, jak nám ukazuje hlavní hrdina Honza v podání Filipa Tomsy. Nebo naopak jste naprosté poleno a ten golf se nikdy nenaučíte, což pro změnu nám předvádí blondýna Simona v podání Evy Ujfaluši. A druhý bod jen na tom ještě hůř. O romantice ani vtipu nemůže být řeč. Za celou dobu nepřijde ani jedno. Jednou jsem se vlastně zasmál, to když Igor Chmela hrající fotografa, dělá obličeje na Filipa Tomsu, proto, aby se přirozeně usmál do objektivu jeho zrcadlovky. Ještě může zaujmout krátké cameo Karla Gotta, který se ve snímku na chvilku objeví. Jinak ničím jiným nemůže film jednoduše pobavit ani zaujat. Nemá pořádný příběh, postavy jednotvárné, obsazení sice relativně obstojné ovšem nevyužité a místy tak strašnou hudbu, která snižuje hodnocení ještě níže, než by bývalo zdrávo. Stačilo jednou vidět.

Skvělé pokračování jedné neobyčejně úžasné rodinky. Úžasňákovi jsou zpět, aby znovu zachraňovali svět. Čekali jsme dlouho na druhý díl, jenž přišel až po neuvěřitelných 14 letech. A znovu se jedná o prvotřídní animák, ačkoli není už tak výjimečný jako v případě jedničky. Přeci jen předchozí film měl punc jedinečnosti a originality, který dvojka již ztratila a není to jediné, čím dvojka přeci jen o něco zaostává před prvním dílem. Přesto jsem se u Úžasňákových 2 výborně bavil. Díky rodince superhrdinů a jejich charakterům a novým rolím. Otec a hlava rodiny, pan Úžasňák je nucen okolnostmi stát se mužem v domácnosti, který se musí postarat o své tři jedinečné děti, dceru Violet, jenž zažívá trable s klukem, synem Dashem, který naopak bojuje s matematikou, tak i v neposlední řadě s nejmladším členem rodiny, batoletem Jack-Jackem. Naproti tomu, jeho manželka Elastička se stává hlavní superhrdinskou hvězdou pro boj s ilegalitou superhrdinů. Je rovněž moc dobře, že se vracejí také další známé postavy jako např. Mražoun nebo třeba Edna. Zároveň filmu nechybí potřebný humor, který se značně produkuje prostřednictvím malého Jack-Jacka, který si bere hodně pozornosti a je vlastně ústřední postavou. Na druhou stranu, mě trochu zamrzelo, že snímek má jednoduchý a docela předvídatelný příběh, navíc s hlavním záporákem, který mě příliš neoslovil i s tím konečným odhalením. Kromě toho však film nabízí mimo jiné spoustu akce a zábavy, a proto se jedná o víc než zdařilé pokračování o jedné podivuhodné rodince.

Tak to byla velmi podařená osm desátková akční jízda v podání Sylvestera Stallone Hned od první scény, kdy se na place objeví Soudce Dredd, nasadí krutě přísný výraz v obličeji, začne vypouštět jednu hlášku za druhou a přitom pobíjet své nepřátele, protože on je zákon, je o zábavu postaráno. Navíc když se zanedlouho objeví jeho úhlavní sok, který "nečekaně" uprchne z vězení, nemůže být pochyb o tom, že to bude ještě zajímavé. Nicméně poté, co si Dredd sundá helmu, ukáže svou lidskou tvář, se tempo na chvilku zpomalí, ale jen proto, aby záhy mohl znovu úřadovat ve své funkci, zatýkat a soudit ostatní, tedy je nejlépe pozabíjet. Svižné akční sci-fi, které sice už neoslní speciálními efekty ani nějakým skvělým příběhem, za to potěší Sylvester Stallone a jeho soudcovství v praxi, jenž se neobejde bez pořádné dávky výstřelů či své fyzické dispozice k vykonávání rozsudků.

Povedený film. Přistupoval jsem k němu s mírným despektem, odstupem, ať už kvůli obsazení neherečky Lady Gaga do ženské hlavní role či vůbec kvůli samotnému žánru, který není úplně můj šálek kávy. Přes tyto počáteční neduhy, jsem se však velmi rychle dostal a snímek si posléze užil plnými doušky. Jednak to není čistě hudební film, ve kterém by se stále zpívalo, a jednak se spíše jedná o drama ze světa showbyznysu a jeho úskalí, překážkách, a hranicích. Hudba, je ve své podstatě jen určitým doplňkem ve vyprávění příběhu, který pojednává o ženě, jež se stala z pouliční a barové zpěvačky, ikonou a hvězdou pop music. A tím se přímo dostávám k druhému a ještě zásadnějšímu bodu, kterému jsem právě na začátku nevěřil. A to k osobnosti Lady Gaga. Asi jsem nedokázal uvěřit, že by právě ona mohla ztvárnit postavu Amy ve filmu. Nebylo pochyb o jejím pěveckém projevu, jenž je nezpochybnitelný, avšak její herecké nadání ještě nebylo příliš prokázáno (kromě American Horror Story). Až doteď. To jakým způsobem zahrála danou postavu je obdivuhodné. Hodně jí asi pomohla skutečnost, že hraje vlastně sebe samu a nebylo tedy pro ni tolik obtížné se vcítit do role Amy. Společně s ostříleným a znovu skvělým Bradleym Cooperem tvoří výborný pár. Jiskra mezi nimi ve filmu slušně funguje. A na to, že se zároveň jedná o režisérský debut Bradleyho Coopera, tak klobouk dolů před režisérem.