neo93

Krásný animák, jeden z nejlepších vůbec. Je ale pravda, že mě dlouhou dobu trvalo, než jsem se k tomuto legendárnímu snímku dostal. Na druhou stranu mi ale příliš dlouho netrvalo, aby se mi film zalíbil. Ono to moc ani jinak nejde. Celá příběhová cesta malého lvíčete až na lví královský trůn, je jednoduše moc povedená. Díky nádhernému zpracování zvířecího světa, skvělým postavám, kterým pro mě rozhodně vévodí Pumbu a Timon, tak i kvůli vynikajícímu hudebnímu doprovodu. Zábava od začátku až do konce pro malé i velké.

Na to, že muzikály nejsou zrovna můj šálek kávy, se mi Chicago docela dost líbilo. Jisté očekávání jsem měl, hlavně proto, že je snímek relativně známý a navíc získal o něh šest Oscarů. I přesto jsem tato o očekávání lehce krotil. A udělal jsem jen dobře. Tak jsem si mohl alespoň vychutnat povedený a zábavný příběh, skvělé obsazení, tak i chytlavé písně a různorodě výborné taneční choreografie. Ty se mi nečekaně líbily nejvíce, společně s výtečnými kulisami a kostýmy, které navozují tu správnou atmosféru. Asi přeci jen film neobdržel ceny, jen tak pro nic za nic.

Skvělá druhá řada tohoto dramaticko-komediálního seriálu z prostředí americké mládeže. Rozhodně jsem nečekal, že bude tak dobrá a že ještě překoná úvodní sérii. Ovšem musím uznat, že se tak stalo. Druhá řada začíná přesně tam, kde skončila ta první. Tedy tím, že Otis, hlavní hrdina seriálu, má jistý velmi intimní problém, který musí nutně vyřešit, jelikož mu dost komplikuje jeho začínající milostný život se svou novou holkou Olou. Po tomto krátkém, ale intenzivním intru o dané komplikaci, Otis znovu rozjíždí, společně s Maeve, svou ilegální činnost, točící se kolem poradenství v oblasti sexu. Je zajímavé, že první epizoda druhé řady končí stejně, jako ta první u předchozí, jen s tím rozdílem, že tentokrát Otis přemlouvá Maeve ke spolupráci. Ačkoli se může zdát, že hlavním motivem série, je právě a znovu Otisova sexuální terapie studentů střední školy Moordale, není tomu tak. Tvoří jen okrajovou část příběhu, v nichž tou nejdůležitější jsou nepochybně vztahy. Jak ty nové, mezi Otisem a Olou, Jean a otcem Oly Jacobem, Ericem a jeho novým přítelem, tak i ty staré, mezi Ericem a Otisem, Otisem a Maeve, tak i mnohá další, které se nově tvoří a dále rozvíjejí. Je také moc dobře, že se jednak vracejí některé postavy a zároveň se objevují nové, tak i to, že se série více věnuje rovněž některým upozaděným postavám. Co mě však ještě více potěšilo v této řadě, byl na jedné straně humor, který je znovu excelentní a je přesně takový, jaký bych si ho asi v tomto seriálu představoval a na straně druhé určitá závažnost problémů jednotlivých postav. Jednoduše výborná řada, u které jsem měl jak v průběhu, tak i na konci, moc dobrý pocit ze zhlédnutí.

Romantika jako blázen, ale strašně hezká. A navíc se mi přesně trefila do vkusu. Stačila jim chvilka na to, aby se do sebe šíleně zamilovali. Co na tom, že je Julia Roberts hraje v podstatě sama sebe, tedy slavnou filmovou herečku a Hugh Grant jednoho obyčejného chlápka z knihkupectví. I to stačí, aby to jednoduše fungovalo. A když si k tomu přidáte navíc velmi zajímvé vedlejší postavy, kterým jednoznačně vévodí potrhlý, ale laskavý spolubydlící Spike v podání skvělého Rhys Ifans, máte jistotu, že se budete výtečně bavit. Dlouho dobu mě Notting Hill unikal, o to více se budu k němu nyní asi vracet.

Jednoduše ptáci na drátě. Jeden velký a dalších pár menších. Jak to asi může dopadnout ?

Kolik stačí k dokonalé zábavě. Opravdu málo. Stačí nedát králikovy z klouboku jeho oblíbenou mrkev a uvidíte, co jste ještě neviděli.

Skvělé. Nakonec velmi napínavý a povedený snímek od Stevena Spielberga. Ale nebylo to jednoduché. Prvních přibližně čtyřicet minut filmu, po velmi zajímavém intru přímo ve válečném Vietnamu, je docela náročných na pochopení. Není snadné proniknout do příběhu, jenž se točí kolem odtajnění tajných dokumentů, týkajících se války ve Vietnamu. Právě v první polovině snímku dostáváme spoustu informací, sledujeme několik linek s různými postavami a přesně nevíme, jak která postava souvisí s daným problémem, ke které straně patří, jakou roli zastává, zvláště pokud vůbec neznáme souvislosti ohledně tohoto tématu. Ovšem stačí určitým způsobem přečkat tuto část a poté, si již užijete napínavou a dramatickou jízdu, která se už nezastaví až do konce snímku, ve kterém jde hlavním aktérům, tedy zejména společnosti The Washington Post a jejím veškerým společníkům, o všechno. O prestiž, odkaz a značku firmy, samotnou firmu i práci jako takovou, tak i o nezávislost tisku. V ruku v ruce s napětím jde také výtečná hudba, což se nemůžeme divit, když je pod ní podepsán slavný skladatel John Williams. K tomu si rovněž přidejte Spielbergova dvorního kameramana Janusze Kamińskiho a můžete si být jisti, že o zábavu je postaráno. Veškeré toto dění nám zprostředkovávají, jak jinak než výborní, Tom Hanks jako šéfredaktor Ben Bradlee a Meryl Streep v roli majitelky novin Kate Graham. Nebýt onoho úvodního, trochu nezáživnějšího úseku, šel bych do plného hodnocení.

Po dalším zhlédnutí, musím uznat, že je to skvělé a musím přidat i tu pátou hvězdu. Pokud tedy snímek nemá být parodií na akční a kriminální žánr, neohroženého a nezastavitelného hrdinu a také na filmy typických parťáků. Řekl bych, ale že na sto procent má. Prvotřídní policista, vzor všech londýnských strážníků Nicholas Angel, je převelen do malého městečka Sandfordu, aby zde konal svou oddanou policejní službu. A je to pořadně nabitá, zábavná jízda, ve které nechybí snad nic. Nejprve je to pěkná nuda pro hlavního hrdinu, kdy se jednak seznamuje se svým novým kolektivem, a jednak musí řešit stupidní případy, jako třeba nezletilé alkoholiky, labuť nebo mladého zlodějíčka. Jenže poté, co se stane série podivně vypadajících "nehod", se mu, jakož to zkušenému policistovi, otevírá cesta k pořádné profesionální práci, která už ale nebude vůbec snadná. Simon Pegg a jeho kolega Nick Frost, se do toho pouští s vervou sobě vlastní. To, jak celý snímek funguje, jakým způsobem se dál posouvá a jak pracuje zmíněná dvojka v hlavních rolích, je prostě výborné sledovat. Ať už je to kriminální linka a jeho (Angelovy) dedukční schopnosti v odhalení pachatele, vztah dvou naprosto odlišných policistů a jejich další vývoj, nebo i následná, pořádně akční část, za kterou by se nestyděl nejeden akční hrdina 80. či 90. let. Navíc, když vidíte tolik známých herců, kteří se ve filmu objeví. K tomu si ještě přidejte suchý britský humor a vězte, že se budete královsky bavit.

Již třetí pokračování animované série, točící se kolem Drakuly jeho rodinného byznysu. Když se děda Drákula cítí osaměle a jeho dcera Mavis si všimne, že si potřebuje oddychnout, zařídí příšerózní dovolenou pro celou početnou rodinu a známé, na obrovské zaoceánské lodi. Všichni si užívají zábavy na lodi, až do momentu, kdy se objeví nenadálý nepřítel. Velmi prostý příběh, který se drží jednak dováděním monster na parníku a jednak Drakuly a jeho románku, který se samozřejmě nemůže obejít bez „nečekaného" zvratu. O nějakém nápaditém humoru nemůže být zrovna řeč, na druhou stranu jsem se relativně bavil a ani jsem se příliš nenudil. Závěrečná, zajímavě laděná hudební bitva, vylepšuje celkový dojem z filmu.

Parádní úlet. Samotáři jsou pro mě opravdu bizarním úkazem, který nemá na české scéně obdoby. V první řadě musím zmínit samotný humor a absurdní scény, jako když Japonci natáčejí dění v domě české rodiny, tři postavy hoří, nebo či jiné tři postavy leží u rybníka a nevědí proč, načež si uvědomí, že vlastně čekají na UFO. V naprostém závěsu, musím ocenit herecké výkony, zejména dokonalého Jiřího Macháčka jako zhuleného dobráka Jakuba, a rovněž výborného Ivana Trojana, jenž ztvárňuje dotěrně otravného doktora Ondřeje, který stále touží po přízni Hanky, v podání Jitky Schneiderové. Snímek, nejenže ukazuje třicátníky, kteří hledají své místo v životě a zároveň se utápějí ve svých vztazích, ale také skvěle reflektuje tehdejší dobu, která se zda být mnohem starší než je (přeci jen 20 let není zas tak dlouhá doba). To, jak se lidé ve filmu oblékají, jak vypadají, jak se chovají, jaké technologie používají (např. jeden stále natáčí na kameru, další pouští na disketách nahrávky matek) a vůbec samotné prostředí (nemocnice, bar, rodinný dům, atd.), přesně odráží danou dobu. Velmi povedená je též hudba od Jana P. Muchowa. Ve výsledku, to jsou ale zase postavy a jejich hlášky, které drží film opravdu vysoko, díky čemuž Samotáři už navždy zůstanou na českém filmovém výsluní.