Chicago

Napriek množstvu pozbieraných Oscarov, si myslím, že muzikály (ak by ich vzniklo ročne viac) mali byť samostatnou kategóriou. Príbeh v nich je skôr vedľajší a je iba kľúčom k speváckym číslam a tie vám buď sadnú, alebo nie. Tu sa mi páčilo iba spoločné vystúpenie "nežných vrahov", ale inak ma to veľmi nenadchlo. Sošku mal toho roku určite prevziať Roman Polanski s filmom Pianista, ktorý u divákov zabodoval určite viac. Celkovo okrem muzikálu Vlasy som myslím máloktorému dal štyri hviezdy. Radšej mám film v pravom zmysle slova. 60%. (11.04.2012)

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Film, u něhož jsem si v kině už při prvních záběrech uvědomila, proč miluju filmy a že tohle bude jeden z těch nejmilovanějších. A taky, že jo, pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob s nedostižnou Zeta Jones. Ta ženská se pro muzikály narodila! Viděno snad už stokrát (to bez přehánění). Moje první a zároveň i poslední dvd, jehož vydání jsem se nemohla dočkat (a taky moje první speciální edice XD). 100% a ani o chlup míň. (02.12.2012)

Po dlhej dobe zase poctivý muzikál, ktorý dokončil víťazné ťaženie v kinách. Podobne iste dopadol aj v domácej zábave. Tento film ma ohromil, nič také som nečakal - prakticky všetko bolo dokonalé, hlavne záverečná hudobná scéna Roxie a Velmy. Podobne ako u Ewana McGregora a Nicole Kidman v Moulin Rouge ma prekvapila všestrannosť talentu Renée Zellweger a Catherine Zeta-Jones. Ale pozor! - Iba ak ste fanúšikmi muzikálov. Inak ruky preč. (10.12.2012)