neo93

Zajímavý kratas s neobyčejným hrdinou. Plechový panáček utíkající před nebezpečným batoletem. Dítě bylo tedy hodně děsivé to se musí nechat, na druhou stranu, není se až tak čemu divit, že vypadá, jak vypadá, když snímek je z roku 1988. Za hezkou myšlenku na konci přidávám čtvrtou hvězdu.

Kolik stačí ke skvělému filmu. Dobrý scénář a dva zkušení herečtí matadoři, kteří se postarají o veškerou zábavu. A ačkoli se může příběh jevit až příliš banálně, kdy se dva starší pánové sejdou na nemocničním lůžku s určitou formou rakoviny, přičemž jim nezbývá už moc času do konce jejich životů a tak se rozhodnou využít poslední dny svých životů naplno, není tomu tak. Odlišnost samozřejmě tkví v samotné rozdílnosti obou mužů. Jeden obyčejný automechanik obklopený velkou milující rodinou, který si ovšem musel všechno tvrdě vydobýt a na straně druhé, bohatý majitel několika společností, kterému zase zbylo jen jmění a odloučení od své rozbité rodiny. Pak už stačí obsadit do těchto rolí herecké hvězdy, kterými bezesporu jsou Morgan Freeman a Jack Nicholson a poté sledovat jejich výborné výkony. Kontrast obou postav, tak postupem času jejich náklonnost a blízkost, která se během filmu mění, dělají ze snímku naprosto úžasnou záležitost. Film se mi navíc přesně trefil do vkusu i momentální nálady a proto jsem s postavami prožíval každou chvilku, každý pocit, který na své cestě zažívají.

Výborný akční film. Jeden rozhodně z nejlepších z 90. let, možná i vůbec. Snímek jsem docela dlouho dobu neviděl, ale i po opětovném zhlédnutí musím uznat, že má své nezpochybnitelné kvality. Jen ten velmi ostrý začátek. Nejprve rychlý přepad armádního skladu zbraní vedeným generálem Edem Harrisem, následuje představení biochemického vědce FBI Nicholase Cage a jeho laboratorní někdy i nebezpečné práce a hned poté obsazení bývalé věznice Alcatraz komandem znovu pod vedením Harrise. Po vyřčení požadavků od generála Hummela, to vypadá na poněkud nudnější část, jenže na scénu přichází z hlubokých temnot neexistující trestanec Sean Connery. A ten si krade snímek na dlouhou dobu naprosto pro sebe. Když pomineme akční scény, které jsou samozřejmě podstatnou složkou filmu a jsou jednoduše skvělé, ač mohou vypadat až příliš na efekt, jako třeba v případě automobilové honičky přes San Francisco, je to právě herecké obsazení, které zvyšuje kvalitu snímku. Jak rozzlobený ale čestný generál Hummel v podání Eda Harrise, tak především duo Cage-Connery, které se asi od poloviny filmu spojí, mě neskutečně bavilo. Na jedné straně šarm, charisma a suchý britský humor Conneryho a na straně druhé potrhlost, nezkušenost a upovídanost Cage. Velkou roli hraje také impulzivní hudba, která jde v ruku v ruce s akčními pasážemi. Závěr snímku, který se už téměř celou dobu odehrává na obávané pevnosti, se nese znovu v ryze akčním podání, což je jen dobře. Za mě určitě Skála patří k žánrově nejčistším snímků a zároveň k těm nejvydařenějším filmům od Michaela Baye, se kterým jsem v současné době téměř skončil.

Bláznivý muzikál, který byl nakonec moc dobrý. Na to, že muzikály rozhodně nejsou můj šálek kávy, mě Cry-Baby dost pobavilo. Je to díky ztřeštěným scénám, chytlavým písním, tak i samozřejmě osobností Johnnyho Deppa, který celý film táhne vzhůru. Hraje drsňáka a rockera Uřvánka (v českém dabingu to zní opravdu strašně, ale co už), co se zamiluje do slušné a vychované dívky Allison. Chemie, mezi těmito hlavními hrdiny docela funguje, zejména v kontrastu obou táborů, ze kterých oba milenci pocházejí, tedy Sekáčů a Sucharů, což zní v českém znění rovněž hodně zvláštně. Je také zajímavé sledovat, jak se Allison, v podání pohledné Amy Locane, dostane v jednu chvíli na stranu drsňaků, kde už vlastně zůstane až do konce filmu. Změnu vidíme jak povahovou, tak i vzhledovou, což je patrné třeba ve scéně ve vězení, kde jí to neskutečně sekne. Ačkoli je film jako takový dost jednoduchý a divný, já jsem se u něj dobře bavil.

Škoda. Mohlo to být mnohem lepší, ale samozřejmě i horší. Neznám sice předlohu od Michala Viewegha, ale s takovým to originálním pojetím příběhu, ve kterém vystupují andělé, mohl film toho nabídnout skutečně více. Takto sledujeme několik postav, které se mají podle všeho určitým způsobem vzájemně protnout. Ze začátku to příliš nevypadá, naopak vše působí dost zmatečně, postupem času je už zase všechno více než zřejmé. Mimo hlavní postavy, které prožívají svůj obyčejný život, tu navíc máme čtyři anděly. Ti nám kromě nudného povídání o tom, co se děje v hlavách našich postav, neustálého až otravného pozorování postav, také zobrazují různé střípky právě z jejich životů. Celou dobu jsem říkal, jestli vůbec mají nějakou podstatnou funkci ve snímku a nakonec jsem zjistil, že vlastně ne. Kdyby tam tolik nebyli, bylo by to jen lepší. Na druhou stranu herci, kteří jsou obsazeni do lidských rolí, Polívka, Bydžovská, Melíšková, Neužil nebo Kronerová, jsou velmi přesvědčiví. Líbila se mi též hudba, která sice v některých pasážích postrádá větší smysl, ale i tak. Andělé všedního dne tak trochu odpovídají názvu, jelikož film je opravdu průměrný a všední.

Moc hezká česká animovaná pohádka. Jak málo stáčí k natočení příjemné a jednoduché pohádky. A jde to i bez vypravěče či zvuku.

Zlaté české ručičky. Baťa uměl vyrábět boty, o tom žádná, ovšem natočit si ještě k tomu povedenou reklamu třeba na takový střevíček je už jiná věc. A to i bez zvuku.

Skvělé válečné drama. Spíše tedy konverzační než válečné. Srpen 1944, Paříž. Nacisti jsou ve francouzském hlavním městě na pokraji kapitulace. Spojenci se každým dalším dnem přibližují k obsazené Paříži, místní odboj sílí v boji proti okupantům. Jediný možný plán jako zpomalit nepřítele před vpádem do Německa, je téměř kompletní zničení Paříže, včetně všech významných staveb. Jasný rozkaz od Hitlera dostává generál a nyní guvernér města Dietrich von Choltitz. Těsně před udělením přímého pokynu ke zkáze Paříže, se však setkává ze švédským diplomata Raoulem Nordlingem, který přišel za ním z prostého ale podstatného důvodu. Přesvědčit ho, aby destrukci města neprováděl. Vždycky jsem si říkal, jak je možné, že Paříž zůstala skoro nedotčená po válce. O tomto skutečném setkání, jsem neměl vůbec tušení. Rozhovor mezi dvěma muži, kteří mají rozdílné cíle, je jak jinak než založený na silných morálních aspektech. Konverzaci ovšem vyzdvihují výkony obou hlavních představitelů, herci André Dussollier a Niels Arestrup. Velmi chytře rozehraná dialogová hra o budoucnost Paříže, která naštěstí nakonec dopadla více než dobře.

Další mimořádně zvláštní, ale výborný kousek od Davida Ondříčka. Jiří Macháček jako pohodový smolař, který prostě věří, že všechno zlé se jednou v dobré obrátí, Ivan Trojan jako otec dvou dětí, ovšem také jako vyšinutý a chladný podivín a Marek Taclík jako ještě podivnější a primitivnější do party. A všechny tyto zmíněné postavy a mnohé další si vložte do absurdních dialogů, bizarních a komických scén a máte snímek, který jste ještě neviděli. Jasně, podobnost s lepšími Samotáři je jednoznačná, což není divu, když za nimi stojí téměř identický tým. Ovšem zábava je to znovu skvělá, alespoň pro mě.

Velmi netradičně pojatý, ale nakonec zajímavý snímek. Začátek filmu vyznívá dost depresivně a negativně, když sledujeme, jak Ben, student umělecké školy, se vypořádává s rozchodem se svou holkou, což má za následek až nespavost a stres. Jelikož v noci nespí, najde si noční brigádu v místním supermarketu, aby alespoň nějak využil nabitý čas. V něm se seznamuje s dalšími různorodými postavami. Potrhlou dvojkou mužů, Berry a Mattem, kteří nejraději jezdí v obchodě na koloběžce nebo provádějí jiné bláznivé nápady, nerudným šéfem Jenkinsnem nebo pohlednou prodavačkou Sharon. V nové práci se probouzejí jeho fantazie, při nichž dokáže malovat nahé a náhodné ženy. Mezitím také pozorujeme jeho první dětské milostné vzplanutí pro opačné pohlaví. Na to, že jsem od filmu vlastně nic moc nečekal, tak mě příjemně překvapil a zároveň i pobavil. Zvláště některé scény jsou hodně podařené, jako třeba fotbalový zápas, pasáže z dětství, malování žen nebo večírek. A nakonec i samotný závěr snímku potěšil. Za mě rozhodně stojí za to, aby se na něj člověk zkusil podívat.