Anjeli

Andělé všedního dne ( dále A.vd)…ano nepopírám stejný pocit v úvodu filmu, spoustu postav a vyznej se v tom čert. Snad si po chvilce jeden A.vd sedl vedle mne na prázdnou sedačku, vzal mě za ruku a vnukl mi…“usaď se, uvolni se a nech to být…však on se ti smysl ukáže“. A taky, že jo. Před mýma očima se mi rozkrývali příběhy jednotlivých postav, které se postupně pěkně propojily, jejich světy, jejich emoce…Dokonce jsem pochopila nepochopitelné u většiny ostatních, jakou úlohu hráli A.vd. Oni nepřišli nic měnit, ale rozhodně nebyli zbyteční. Jejich úloha je mnohem vznešenější…přišli provést posledními hodinami života a splnit poslední přání a podle mne ho splnili…měli to tedy jen tak tak, ale zase díky tomu ta smrt byla vlastně velmi šťastná…od teď si budu dávat pozor na nejsilnější přání, protože nevím dne, kdy… „ Sedněte si, zahoďte předsudky o předloze, nesrovnávejte s již natočenými „andělskými filmy“. Netlačte na pilu, dýchejte zhluboka a otevřete se…“ vaši Andělé všedního dne. (29.10.2014)

“Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní… (01.12.2015)

Andělé všedního dne jsou milým rozvířením filmových vod české kinematografie. Alice Nellis opět příjemně našlapuje do dramatické tvorby za pisatelského doprovodu Michala Viewegha. Andělé jsou jistojistě stále kolem nás, jen my si to ve své uspěchanosti čím dál méně uvědomujeme. Jsem zvědav jaký anděl strážný má na starosti mou schránku bytostně spjatou se Zemí i doufám, že je zasypán minimem pracovní činnosti a má dost času na andělské zevlování. (01.10.2014)

Je jen málo filmů, které dokážou hýbat s mými emocemi a těch českých ještě míň. Možná je to ohrané schéma, ale mě prostě v některých chvílích šel mráz po zádech. Nemám rád takové depkařské témata a ze začátku mi to přišlo fakt jako kravina... v celkovém důsledku to je kravina, ale pohnulo to se mnou... no jo jsem cíťa. Herci umí, kamera si chvilkami hraje na Matrix, hudba lahodí mému uchu a poprvé v životě uznávám, že se mi líbí kudrnaté vlasy a dokonce mladá Bydžovská :D. ... ČSFD projekce Atlas (07.10.2014)

MEGA SPOILER! Anjel sa zjaví žene a povie jej, že nemusí dúfať v anjelov, ale má žiť!!! Pred smrťou anjeli starnúcemu chlapovi umožnia po 6. rokoch mať sexuálny zážitok!!! Boh podľa jedného z nich je to, keď niekto niekomu urobí láskavosť!!! Druhý anjel pochybuje, že Boh je, pričom ale deklaruje, že Boh je jeho zamestnávateľ :) Ja vám neviem, ako by sa na tento film pozeral ateista, ale mňa to urazilo, prišlo mi to trápne a kladiem si otázku, či je toto maximum, čo autori predlohy a scenára vedeli a hlavne chceli k téme povedať. Ak áno, bolo by lepšie, točiť filmy o niečom inom. (10.10.2014)