Ryuuhei

Musím souhlasit s některými zdejšími recenzemi, že film se příliš dlouho zaobíral návštěvou australského běžce, která sice fungovala jako takový můstek k pohledům do minulosti a zdařile, ale zbytečně tím zdržoval od důležitějších částí. Stejně tak, že zde nebyla jednotnější dějová linka, která se moc větvila a nestíhala pořádně rozvíjet emoce na všech frontách. Samozřejmě uznávám herecký výkon Václava Neužila, který svou roli ztvárnil s grácií, ale ať už zastával Zátopka ve svých 20, či 40 letech, vypadal v podstatě pořád stejně (staře). Nicméně jinak jde na české poměry o zdařilý pokus o životopisňák, který si v tomto ohledu celkem dost troufá na světovou tvorbu. Jen jsem čekal maličko víc.

Film krásně ukazuje takový ten kontrast některých žen, které chtějí ve vztahu toho druhého ovládat svou panovačností a naopak mužů, kteří jim někdy nejsou vůbec schopni vzdorovat, ačkoliv by stačilo říct rázné „ne“. Máme tu hlavního hrdinu, staříka, který je víc než 30 let zaseklý ve vztahu, kde o všem rozhoduje žena a on neví, vlastně ani neumí se vzepřít a namísto toho se rozhodne předstírat alzheimera a utéct tím, že se nechá odvézt do blázince. Což je mimochodem strašně hloupý nápad, který si snímek díkybohu sám moc dobře uvědomuje, ale na druhou stranu tím přibližuje právě hrdinův charakter takového toho člověka, který nikdy svobodu neměl a není mu tudíž ani co vzít. V druhé řadě tu pak máme jeho nejbližší rodinu a kontrast párů, kdy v jednom vládne nesnesitelná manipulativnost ženy a ústupnost muže (který toho nicméně začíná mít dost a vzpouzí se) a naopak v druhém vládne harmonie, vzájemná nepodezřívavost a svoboda. Dohromady to dává film k zamyšlení, který místy pobaví, někdy i přinese dost nepříjemné pocity a celkově se do něj velice dobře vžívá. Nemám česko/slovenskou kinematografii posledních let v oblibě, ale toto je takové příjemné vytržení z těch klasických romanticko-komediálních stereotypů, jichž je jinak plná. Příjemné překvapení.

Takové hvězdné obsazení. Tom Holland, Mads Mikkelsen, nebo vůbec i Daisy Ridley. A tak srajdové zpracování... Zasazení na cizí planetu zde nepůsobilo vůbec cize, ani mimozemsky. Zkrátka jen kopie druhé Země bez čehokoliv zajímavého, nového. Ze začátku se tu sice objevili nějací malí tvorové, nebo došlo k mžikovému bizarnímu souboji s jakýmsi chapadlatým monstrem, ale nic víc. Šlo zkrátka o pobíhání po vizuálně nezajímavém, šedém okolí nějaké té pískovny. Byli zmíněni Tmelové, původní obyvatelé, mimozemská rasa, z níž děj ale ukázal jen jednoho jedince a víc se jim nevěnoval. Takže domorodci jen tak nechali lidi přiletět a víc si jich nevšímali? Aha. Příběh plytký, nezajímavý, jen eskort mise hrdinky, které se podařilo v tomto světě ztroskotat a setkat se s hlavním hrdinou, jenž nedokázal ovládat myšlenky. Jediná opravdu dobrá věc byl právě ten nápad myšlenek, jež vycházely napovrch a byly slyšet. Vizualizace vypadala děsně, ale sem tam s tím tvůrci dokázali zajímavě nakládat a ukázat, že když někomu utíkají myšlenky všemi různými směry a ostatní je slyší, vyústí to buď v průšvih, nebo přinejmenším trapnou situaci. Ale zbytek... Béčková, až céčková televizní srajda bez vyšší hodnoty, která vůbec nevím, jak se mohla dostat do kin. Nudil jsem se a doufal, že tenhle nesmysl už skončí a tím i mé stupňující se utrpení.

Třetí díl mě vůbec nebavil. Ani mi nedokázal připomenout, čím byly předešlé díly, které z mé hlavy již zcela vyšuměly, vlastně dobré. Zápletka nevynikla, hlavní záporák byl směšný a absolutně nevzbuzoval žádný respekt. Jako definitivní rozloučení možná fajn, příběh to zaobalilo. Stejně tak mě nadchly vizuály, které hrály všemi barvami i detaily a místy se od reality lišily jen nepatrně. Ale to je tak vše. Asi je dobře, že to skončilo, i když by si to bývalo možná zasloužilo pompéznější závěr.

Terminál na korejský způsob! Jen tedy s moderními technologiemi a trochu jinou zápletkou. Hrdina ve ztvárnění Alaina Chabata neskutečný sympaťák, takže sledovat celé jeho počínání jak na letišti, tak posléze, bylo o to příjemnější. Celé ty 2/3 filmu odehrávající se na letišti jsem jen napjatě čekal, co se stane, jestli se dotyčná objeví a jak moc k tomu dopomůže raketovou rychlostí vzrůstající sláva díky hrdinově sem tam až trochu moc velké vlezlosti a přátelskosti. Film taktéž ukázal, že moderní technologie nejsou jen pro mladé a i člověk ze starší generace může propadnout sociálním sítím a občas se v nich topit natolik, že přestane vnímat okolní svět. Snímek mi částečně imponoval už jen tím nápadem cesty do cizí země, kterou jsem sám před lety absolvoval z podobného důvodu (akorát na mě ta dotyčná na letišti opravdu čekala). Fajn podívaná na večer.

Za mě povedený, dobrodružný kousek, který může směle stát po boku dalších opomíjených Disneyovek, jako je třeba podobně laděná Atlantida, nebo absurdně pojatá Planeta pokladů. Jen tedy bez tradiční animace, jíž plně nahradila ta 3D, která ovšem nešetřila detaily, barevností a zejména divnosvět vykreslila v celé své osobité dokonalosti. Do toho figurovaly fajnové postavy, nebo zejména skvělý zvrat k závěru, který celý příběh zaobalil a dal mu naprostý smysl. Dobrodružný aspekt taky splnil veškerá očekávání, byla to jízda téměř od začátku až do konce. Příběh byl plytší a tradičně pracoval se schématy, jako je být tím, kým člověk opravdu být chce a ne tím, kým ostatní chtějí, aby byl, či v tom, že ten skutečný odkaz se neskrývá někde za horou. Stejně tak mi přišla úsměvná část, kde se část kladných postav stala na okamžik zápornou. Ale nic z toho v kontextu příběhového celku nevadilo a já se tak, ještě stále v rámci kina, dočkal příjemného animovaného filmu, z nějž jsem odcházel v psychické pohodě a v dobrém naladění.

Asi ze mě bude mluvit zbytková povánoční deprese, ale v těch nejhorších chvílích, kdy jsem pomalu nechtěl ani existovat, mi právě tento film přišel jako jediná záchrana. Zkrátka jsem sedl, koukal a úplně vypl. Bylo mi potom absolutně jedno, že se jedná dějově o přihlouplou pohádku. Vlastně se mi to zdálo jako fajn, nenáročná podívaná, ze které byla cítit ještě taková ta zbytková devadesátková atmosféra. A podobné romantické komedie z té doby mám jinak celkem rád.

Mě prostě tyhle abstraktní filmy neberou. Jistě, od Aronofskyho se nedalo nic moc jiného čekat, ale jak mi sedl jeho Wrestler nebo Černá labuť, tohle mě ze začátku vůbec nebavilo, pak jsem se trochu chytil a pochopil souvislosti, ale ve výsledku v tom nevidím nic víc, než jen film o smíření s nějakými těmi rádoby nadpřirozenými prvky. Nejvíc mě bavila prostřední část o hledání léku na rakovinu, ale ta byla příliš prokládána částí s výpravou za zázračným stromem a bizarní cestou v bublině vstříc umírající hvězdě. Snímek se mi zdál zkrátka nic moc, veskrze průměrný, absolutně mě ničím nezasáhl a neupoutal. Ať si je jinak populární, jak chce.

Zlý a krutý Lidl Hugh Jackman se rozhodne vzdát se své vlastní podlé povahy, aby unikl ďáblu, jenž se ho chce zmocnit. Na své cestě potká pár lidí, zjistí, že být hodný a slušný nebude stačit a nakonec riskne svůj vlastní osud pro záchranu jedné jediné děvy. A ono to, ve výsledku, nakonec nebylo tak strašné. Výprava celkem slušná, byť ji tvořily hlavně povedené kostýmy, kulisy a deštivo-blátivé prostředí lesů a tunder. Příběh příjemný, přímočarý, s nějakými těmi lehkými zvraty, prostě nic, co by urazilo. Jen jsem hrdinovi do samotného konce nevěřil, že se zcela změnil, protože jeho motivací nebyla jen zmíněná děva, ale i vymanění se ze sevření ďábla. Plus to, že v podstatě mohl v rámci dobra zabíjet ty zlé a absolutně to na něj nemělo žádný vliv, bylo buď cílené, nebo naopak nepromyšlené a vznikal tu tak dějový nesmysl. Ve výsledku jako celek fajn. Mihnul se tu i Vašut v hodně vedlejší a plytké roli, což bylo takové příjemné pomrknutí na to, že se film natáčel z části i u nás. Podruhé bych si to asi nedal a očekávat pokračování bylo stejně naivní, jako si myslet, že se tento film vymaní z béčkové podívané, ale na tom už nesejde. Koukat se na to dalo.

Jednička patří mezi mé vůbec nejoblíbenější filmy, od své premiéry onehdy v roce 2009 jsem ji stihl vidět xkrát a proto jsem měl od pokračování ohromná očekávání. O to víc jsem byl jako opatřený, když jsem po jeho projekci odcházel z kina s hodně smíšenými dojmy. Ale popořadě. Příběh v mnoha ohledech zopakoval to, co jednička. Motivy, nápady, směr děje, viděl jsem zkrátka něco už jednou viděné, akorát v jiném prostředí a s jinými, podle mě mnohem hůř prokreslenými postavami. Děj místy až moc přeskakoval od jednoho k druhému, jako by nevěděl, na co se zaměřit dřív. Jestli na otcem neuznávaného syna, adoptovanou dceru se zvláštními vizemi, na vedlejší linku pojednávající o rádoby velrybách, či na staronového záporáka, jehož návrat mi přišel uměle vykonstruovaný, až směšný. Jak jsem tu četl v jiném komentáři a s čím souhlasím, dějově jsem si (hlavně dle traileru) taky představoval něco, kde by byli více zakomponováni lidé a ne, že si sousto ukousnou opět jen domorodci a maximálně Avataři, kteří jsou zde vyobrazováni po vzoru lidí jako ti charakterně zlí a bezcitní (Spider jako spojka nestačil). Zároveň bylo k tomu všemu otevřeno a nedovyprávěno X dalších linek. Co vlastně ti navrátivší se lidé? Nebo co ten mořský biolog, který byl podle všeho proti všemu zlu? Počítám, že to akorát otevřelo vrátka dalším dílům. Cítím tu každopádně takové to náhlé Cameronovo ego á la: „Teď už nemusím zpracovat celistvý film s jasným zakončením, jako jsem to udělal v jedničce, ale všechno jen naznačím, abych vám mohl naservírovat další trilogii, tetralogii, nebo dokonce pentalogii!“ (Doprovozeno smyšleným zlým smíchem.) Dějství by se mi jinak tónem líbilo hlavně na začátku, kdy se vše odehrávalo stále ještě ve starých známých pralesích, z rodinné pohody se stal útěk před novou hrozbou a všechno to mělo takový dospělý, vážný nádech. Aby se to následně překlopilo po většinu času v křiklavě barevnou pohádku o propojení Na’vi a na můj vkus až příliš roztomilých podvodních tvorů. Voda mě zde zkrátka nějak neuchvátila, mnohem víc se mi líbilo pobíhání po světélkujících pralesích, po skalách a nad nekonečnými útesy. Už předem jsem tušil, že tohle bude problém a že podvodní a obecně vodní svět ani v případě Pandory nedokáže zázraky. Zpracování svým způsobem špičkové, ale necítil jsem, že by šlo o nějaký extrémní pokrok oproti prvnímu dílu. Voda fajn, podmořský svět fajn a asi by si až takhle hezky nemohl dovolit vypadat před těmi cca 13 lety. Ale jinak? Velice srovnatelné, stále zjevně digitální a pořád nepoukazující na vzdálenou budoucnost animace. Jak říkám, o filmu pořádně nevím, co si myslet. Ty 3 hodiny nebyly moc znát, celkem to utíkalo, ale mé nadšení se vytratilo zhruba někdy k půlce a pak už jsem na to koukal jako na řadový, byť v mnoha směrech originální sci-fi film. Možná budu potřebovat kouknout ještě jednou, možná desetkrát znovu, abych mu přišel na chuť stejně, jako jedničce. Ale stejně tak můžu u svého nepříliš nadšeného názoru zůstat. Ať už to dopadlo jakkoliv, určitě jsem zvědav, co nabídnou pokračování a jestli třeba tam nebudu mít o něco lepší dojmy.