Ryuuhei

Seriál jsem se rozhodl rozkoukat na základě četných doporučení. Popravdě nejsem fanouškem komedií, asi mi bude chvíli trvat, než na ni přistoupím, vyrelaxuju se a začnu se aspoň trochu „bavit“. Ale zatím musím uznat, že hrdina vážně hraje na notu všech mizerných geeků (vč. mě, samozřejmě) a téma reverzního isekai je natolik originální a neotřelé, že bych to teoreticky mohl i dokoukat. Uvidíme.

Začnu negativy. Cestování časem zde vůbec nedává smysl. Nebudu brát v potaz prostředek, jímž bylo podání ruky (což se dá brát za ohromnou originalitu), ale spíš fakt, že změny v minulosti neměly v podstatě až do konce série skoro žádný vliv na přítomnost. Jakákoliv sebemenší změna by v normálním případě všechno úplně převrtala. Postavy byly místy extrémně shounenovité - některé skoro až neporazitelné, i když jim byl schopen někdo předtím takřka rozmašírovat hlavu ocelovou trubkou - prostě se zakously, zvedly a dokázaly v bídném stavu klidně rozhodnout vývoj celé situace. No a hlavní hrdina byl do toho všeho až otravně ubrečený, neudělal za celou dobu skoro nic a spoléhal se jen na znalosti budoucnosti a že všechno takříkajíc ukecá. Proč tedy dávám 4*? Jelikož měla tato série jinak vše, co si od dobrého seriálu žádám. Akci, napětí, dobře prokreslené vztahy mezi postavami a navrch toho nesmyslné, ale pořád pádné cestování časem, které téma neustálých potyček pouličních gangů a cestu za záchranou nejbližších zajímavě okořenilo. Téměř nikdy se mi nestane, abych sedl, koukal a koukal a najednou skončila epizoda. A já chtěl víc! Série mě držela v neustálém napětí, jak se hrdina vypořádá s mnohdy skoro až bezvýchodnými situacemi a zda se mu opravdu podaří změnit nevábnou budoucnost. A ano, přistoupil jsem díky tomu i na nesmysly s časovými skoky. Autor přece jen nebyl žádný vědec, ale yakuzák - proto uznávám, že své znalosti zde dokázal prosadit a, byť hodně fantaskně a přikrášleně, přiblížit hrubé fungování gangů a mafie obecně. Je to celé taková pohádka, ale sakra dobrá pohádka, která se s ničím nemaže a i když dost spoléhá na sílu přátelství, zachovává si svou drsnost a surovost. Těším se na druhou sérii!

Jsem rád, že se našlo aspoň něco z posledních sezón, co mě první epizodou skutečně zaujalo. Cestování časem zbožňuju a i když si už teď nacházím jisté nesrovnalosti (např. kdyby hrdina opravdu v minulosti udělal i jednu malou změnu, pořád by to mělo ohromný vliv na celou budoucnost a mohl tak dopadnout úplně jinak), taková ta motivace někoho zachránit před jistou smrtí, či originální zasazení do prostředí pouličních gangů, to pořád drží nad vodou a přesvědčila mě, abych pokračoval ve sledování. Samozřejmě tohle je jen začátek a já jsem už teď zvědavý, co se stane příště!

Film je do poloviny prostě jen snímkem o urbexu, přátelství a tom, jak hlavní hrdina dospívá a přestává žít pouze ve fikčním světě své oblíbené filmové postavy. Vše, co vypadalo jako fajn, milý, romantický film, se samozřejmě očekávaně zvrtlo a začal trailery slibovaný masakr, klasické hororové neduhy typu nelogické jednání postav (aneb když se třeba hrdinka zamkne ve stodole namísto toho, aby upozornila své kamarádky o pár metrů dál, že se něco děje) a v podstatě až takovou řadovou vyvražďovačku s očekávaným koncem (pachateli rozhodně nebyly žádné nadpřirozené síly). Co film vykreslil opravdu dobře, tak skupinu přátel, jejich vzájemné vztahy a to, jak to třeba jiskřilo mezi úhlavním představitelem Alexem a Samanthou. Zkrátka maličkosti, které nicméně celou partu přiblížily tak, že si k nim dokázal člověk udělat i nějaký ten vztah - o to depresivnější pocity poté. Stejně parádně dopadl casting, Mathieu Berger se velice blízce podobá Freddiemu Highmoreovi (Arthur a Minimojové) a působí tudíž jako ultimátní hrdina příběhu, který se pro svou vášeň přímo narodil. Obecně mi přišlo, že byli obsazení herci velice talentovaní napříč tomu, že to pro některé byla vůbec herecká premiéra. Ve výsledku jde nicméně o skoro až zbytečný horor, který mohl být klidně pohodovějším dramatem zaměřujícím se spíš na mezilidské vztahy a dospívání, než aby to celé zničil prvoplánovou vyvražďovačkou.

Nic lepšího z žánru hororu kino tuto sezónu asi nenabídne (Arthura se spíš obavám, než abych se těšil, jak se budu bát). Solidně natočené, atmosféra sedmdesátek skvělá, zbytek příběhu spíš fajnový, než aby mě zvedl ze židle. Pokud nepočítám ucuknutí u četných a funkčních lekaček. Části pojednávající o možných variantách útěku byly napínavé, ale zbytek zkrátka něco postrádal, abych film mohl označit za skvělý horor/thriller. Závěr každopádně zajímavý a ve výsledku mohu zůstat u vlažného, ale pořád pádného doporučení.

Garland se zbláznil. Od tvůrce mého oblíbeného Sunshine nebo Dredda jsem očekával atmosférickou jízdu a první polovina by jí naprosto vyhovovala. Hrdinka, která si jede odpočinout na venkov, ale při procházce narazí na podivnou bytost, která ji potom pronásleduje. Proč ne? Ale následný vývoj děje, který vyeskaloval až v nepochopitelné a skoro nepopsatelné útvary, si u mě rozhodně sympatie nezískal. Mohlo to být dobré, ze začátku i bylo dobré, ale jak to prakticky přestalo dávat smysl, kouzlo bylo to tam. Nejdivnější film, na jakém jsem zatím letos byl. Nemám prostě rád, když někdo křečovitě nechává prostor pro volnou interpretaci, aby ji nakonec zničil závěrem. Podobně konstruovaná matka! tohle dělala mnohem lépe.

Prý si film užije jen ten, kdo si o něm nic předem nezjišťuje. Podmínku jsem splnil a jednoho večera, pozván na VIP promítání, jsem vyrazil, abych celý tento skvost vyzkoušel na vlastní bulvy. Zaplněn všemi možnými gastronomickými ohavnostmi jsem zaplul do sálu a brzy se stal svědkem něčeho nevídaného. Od cca půlhodiny mi nezbylo, než jen trpět návalem dalších a dalších nesmyslů, které možná neztrácely na kreativitě, ale ani nešetřily zbytečnostmi a absurditou. Poté, co ruka mého kamaráda sedícího po mé pravici začala ladně sjíždět po mém velice choulostivém ovládacím panelu a uvádět tím mou sedačku z polohy vleže do sedě, jsem pochopil, že už nejsem jediný, kdo má s filmem ohromný problém a nebýt velké investice, možná bych vzal nohy na ramena stejně, jako dva arabští návštěvníci v řadě za námi, kteří to vzdali už po první hodině (a dobře udělali). Výkvět kinematografické žumpy. Obsah mého přeplněného žaludku na plátně.

Popravdě moc nevím, co si o tomto filmu myslet. Začátek byl celkem napínavý, později se děj trochu plácal v nezáživných monolozích/dialozích, ale stále mě zajímalo, jak to celé dopadne, jelikož jsem o původním příběhu, na němž je snímek založený, dosud neslyšel. /// Viděno na Nova Cinema.

Nečekal jsem od první epizody zázraky, ale zatím to vypadá na takovou fajnovou, sympatickou oddechovku na odpoledne. Hrdina není žádným řadovým hezounem, ale kostlivcem, co se najednou probírá v rádoby herním světě a náležitě si užívá už jen první krůčky v něm poznáváním svých možností. Odmyslím si akorát hned první scénu, která až křečovitě pracuje se znásilněním - od dob Goblin Slayera, či Redo of Healer nějak vzrostla popularita rvát podobné kontroverzní věci do každého druhého titulu. Jinak říkám, vypadá to celkem snesitelně, byť na (zejména japonské) komedie nejsem. Ještě nevím, zda mě další epizody osloví tak, abych chtěl koukat dál.

Ptákovina, která se snaží těžit z jinak výtečného Božského Bruce, ale vůbec se jí to nedaří. Není to vtipné, ani zvlášť zábavné, spíš trapné. Škoda hereckých výkonů a vůbec i peněz. /// Viděno na Nově.