JamesSi

Poslední dobou jsem si stěžoval u animáku na "línou ToomBomovou digitální vektorovou plošku", Elvis je digitální ploška, ale v žádném případě není líná. Celá série naprosto srší stylem a vizuálem. Pokud je potřeba něco doanimovat ručně, tak to animátoři bez problémů zvládnou. Upřímně jsem od toho nic moc nečekal, ale ve výsledku jsem byl velmi příjemně překvapen. Podle premisy to nemůže fungovat, ale funguje. Nejvíce bych to přirovnal k Archerovi a animovanému Černému Dynamitovi od Adult Swimu. Zatímco Černý Dynamit dával do kontextu alternativní reality černošskou kulturu, Agent Elvis dělá totéž, jen je to kultura padesátkových pop hitů A kultura ukradená od afro-američanů. Je to vulgární a sprosté (někdy až zbytečně), ale já se smál. Priscilla Presley musí mít buď velké koule nebo málo peněz v peněžence, protože nechápu proč by jinak produkovala seriál, kde jí to s Elvisem nevychází, kde v drogovém rauši randí s Paulem McCartnym a kde zfetovaná opice vyhozená z NASA przní modelky, zatímco sledujeme spoustu nahoty a brutalit. Fajné. PS.:  Baz Luhrmann, režisér posledního na Oscara nominovaného Elvise, ve filmu hraje chlípného režiséra, který krále Rock N Rollu režíruje v soft-romantickém filmu s jeptiškami.

Mám rád sérii John Wick, Ne kvůli dobrému příběhu, né protože je kůl, ale kvůli skvěle choreografovaným akčním soubojům, které nemají v Hollywoodu konkurenci. Jasně v Asii najdete asi lepší akci, ale v Tinseltownu těžko. Čtyřka víceméně splnila to, co pro mě slibuje. Není to tak dobré jako trojka. Jako jsem si na 100% jistý, že velká část akčních scén (pokoj se skly, celá Osaka, bar v Berlíně) je natočená v jednom a tom samém ateliéru. Nemluvě o naprosto trikových scénách jako ta u Vítězného okruhu. Při scéně v baru zase nechápete, proč tanečníci naprosto ignorují drsné bitky hrdinů. Užil jsem si odkazy na Válečníky, Lawrence z Arábie a jedna scéna vypadala jak z Hotline Miami. Skvělé byly nové postavy - každá měla svůj gimick - Lovec Nikdo a Zatoičovský slepec Cain. Přijde mi, že mě to také baví v té přehnané koolovitosti, absurditě pravidel Rady a pseudointelektuálním hláškám (Na světě jsou jen tři druhy lidí...). RIP Lance Reddick.

Vždy když se mě někdo ptal, která je moje nejoblíbenější postava z Lást of Us je ten týpek, co spáchal sebevraždu. V TOMHLE SERIÁLU O NĚM UDĚLALI CELOU EPIZODU.

Ono to vlastně není o tolik horší než Historie Světa Část I, jen tomu chybí těch pár geniálních skečů. Původní film měl dva nic moc roztáhlé skeče a pak zhruba 4-5 naprosto geniálních kraťasů. Tady se opakuje jen pár období a nevyužívá to historii tak dobře jak by mohlo. Místo toho se dočkáme parodie na Jackass s Rasputinem nebo reality show Manželky Kalai Chána. Přijde mi, že pro tvůrce začíná historie před 150 lety, protože až na mnohokrát opakované skeče s Ježíšem se moc do hlubší historie nepodíváme. Nejvíc mě bavil dlouhý skeč s občanskou válkou, protože syn Abrahama Lincolna a generál Grant byli prostě dobrá dvojka. Na dlouhém skeči z období komunistického převratu v Rusku, jsem si užil jen skvělého Danny DeVitta jako posledního Romanovce a pár muzikálových písniček inspirovaným Šumařem na střeše. Užil jsem si i návrat jedné z mých oblíbených Třech Deber v roli pračlověkyně Konečně jsme se však dostali na Hitlera na ledě a Jews in Space. Teď už jen ten vikingský pohřeb. Ve výsledku takový horší, nadrženější a přisprostlejší Děsivé dějiny. Ale i ty měli snad více historických období a míň opakovaných vtipů.

Nový release od Michaela Cusacka, který mě na rozdíl od Koala Mana potěšil. Je to stále velmi kreativní a navíc to má příběh, který se proplétá všemi epizodami. Ohromné zlepšení od předchozí série, která byla jen plná lolrandom vtipů. Skoro-incel a věčný punching bag Lucas The Magnificant je povýšen na jednu z hlavní trojce a australský přízvuk stále přetrvává. Každá postava má vlastní linku (Sarah - zahrada, Rachel - empress, Lucas - love potion). Nakonec se to posledním 30ti minutovým dílem hezky uzavře a vypadá to, že půjde o kompletní konec seriálu. Cusack se přesouvá na druhou sérii Smiling Friends. Awesome Sauce!

Hraný Malý Princ byla od začátku prohraná bitva, ale největší problém na tom jsou strašné muzikálové písně  a obsazení živých herců jako "zviřátek". To fakt působí nepatřičně.

"POZN.: Mechová plíseň obsahuje penicilin." Osamu Tezuka je považován za praotce mangy a anime, ale jeho díla mě nikdy nenadchla. Stvořil Astroboye, Jungle Emporer Leo nebo v češtině vydanou Zprávu pro Adolfa. Pro mě jeho díla byla vždy dost naivní, s nevyváženou strukturou a bizarními volbami. Jeho finální dílo asi podle této adaptace nebude vyjímkou. Ohnivý Pták: Kapitola Úsvitu vypráví o hodně věcech, hodné postavách a hodně všeho. Odehrává se to 180 let po narození Krista v téměř pravěkém Japonsku. Vizuální styl bych nejlépe přirovnal k Mrazíkovi a styl je něco mezi historickou epikou a groteskou. V některých momentech se film zničeho nic změní na animaci, často použitou z jiných děl například z Astroboye. Například hrdinové boují z liškami a ty jsou v klasickém Tezukovo stylu a ještě při tom tančí jako v Disneyovce. O čem je příběh? Královna-věštkyně ve stylu záporácké verze Kněžny Libuše chce ulovit ptáka Fénixe, jehož krev vám dodá nesmrtelný život. Zabít ho se také pokouší válečník Saruta hraný samotným Vlkem Samotářem - Tomisaburém Wakajamou, který po trestu smrti za pomoci včel, získá obří falešný nos. Je zde také kluk Nagi pro kterého se Wakajama stane otcem, poté co mu skutečného otce zabije. Jak poetické. Je zde taky žena, která se převlíká za ošklivou ve stylu Dont Judge Me Challenge, protože jí mongolové zabili rodinu. "Já jsem, žena a ženy mají své zbraně, jako mít děti. A tak. Vytváření života" "Ha, já zničím život, co vytvoříš." Moralita je samozřejmě pro našince naprosto nepochopitelná, ale vypadá to, že to v nahuštěných dvou hodinách knihu adaptuje snad slovo od slova. Protože to skáče jak zběsilé. Postavy, které první půlhodinu vypadají jako hlavní buď z příběhu zmizí a nebo umřou během pěti minut. Všichni neustále monologují. "Proč bych měl žít?" Protože ses narodil" Vypadá to však draze a má to spoustu velkých akčních scén. Nakonec však pár bizarních scén nestojí za to, aby divák viděl celý film. Ale rozhodně doporučuji si pustit právě ty nejdivnější scény. Příběh nakonec skončí neuzavřeně, protože jde jen o první část mangy, která se odehrávala za japonského starověku. Další se odehrávala v budoucnosti a asi byla moc drahá na to, aby se natočila. "Útočí na nás příšery s dvěma hlavami a čtyřma nohama." "POZN.: V té době v Japonsku nevěděli, co jsou to koně."

Sis myslelas, žes Nikola Tesla, místo toho si jen na dno klesla.

Když si to pustíte v noci na sluchátkách s vypnutými světli, tak se opravdu poděláte strachy. Skinamarink je film, který zapadl do současného zeitgeistu internetových horrorů. Je zde jasná inspirace liminálními prostory, creepypastami, backrooms, Lo-Fi a analog horrorem jako Mandela Catalogue. Nakonec i samotná neurčitost a teoretizování, co se vlastně děje, jsou ke prospěchu filmu. Kevin a Keylee jsou dva sourozenci z rozvedené rodiny, kteří se probudí uprostřed noci, jen aby zjistili, že chybí všechna okna a dveře. A žádní dospělí v dosahu. Film působí, že vnitřní izolovaný svět má svoje pravidla, i když jsou pro diváka naprosto neznámá. Je to jen simple metafora na rozvod a násilné rodiče, kteří ovládají váš život? Kdo ví. Rozhodně film působí jako one hit wonder jehož úspěch ani samotní tvůrci nedokážou napodopit. Pokud chcete více podobného mohu doporučit Haze od Tsukamota nebo Chilejský The Wolf House. Jsme v době, kdy internetové strašidelné storky dokáží ovlivnit filmový průmysl. "What a time to be alive".

Jak zničit Afgánistán a sami sebe v několika jednoduchých krocích. F. D. Rooselvelt přijel do Afgánistánu v 50. letech aby ho zrekonstruoval za pomocí obřích přehrad jako udělal za velké hospodářské krizi ve USA. Ve stejnou dobu udělal dohodu se Saudskou Arábií, že jim bude prodávat levnou ropu a na oplátku US nebude řešit její náboženství. Radikální verzi Islámu zvanou Wahábismus. Byla na tolik radikální i na Saudskou Arábii, že aby se náboženských lídrů zbavil, poslal je šířit ji mimo vlastní zemi. A dostala se i do našeho krásného Afgánistánu. Postupně při snaze Afgánistán modernizovat, jak sověty tak Američany, zemi postupně podělali ještě více. Příště až mi bude lektorka umění vyprávět o artistických záchodech nebo britské ženy vytáhnou svoje afgánské chrty, budu vědět co je to zač. Adam Curtis splétá svojí pavučinu karmy, spojitostí a absurdit, čímž nám ukazuje, že není jen "DOBRO A ZLO". Jsou to jen pohádky, které nám vykládají, aby jsme mohli lépe spát. A podobně jako ve filmu Solaris, už se jim jen těžko věří.