JASON_X

První dva celovečeráky trhlého Afrikánce Blomkampa mě vůbec nenadchly (u Elysia jsem se dokonce několikrát trapností a hnusem pozvracel), takže k Chappiemu jsem přistupoval hodně obezřetně a nedůvěřivě, a pustil jsem si ho vlastně hlavně kvůli zvědavosti na účast bizarního dua Die Antwoord. No, co se týče jich, dospěl jsem k závěru, že Ninja si na drsňáka jen hraje a je to v civilu nejspíš nesmělý citlivý umělec a žádný gangsta. A Yo-Landi, na rozdíl od dekadentních klipů, ve kterých zhusta vypadá jako zfetovaná nezletilá mimozemská coura, dokáže zahrát tak roztomilou robotí maminku, že bych se do ní nejradši zamiloval... tedy kdybych byl šílenec, nebo svištěl na amfetaminu. A film samotný? Úžasná haluz. A prvotřídně udělaná. Škoda jen, že mi už není deset dvanáct. Ale moc milý návrat do mých dětských let, ve kterých bohužel běžel v kinech jen retardovaný E. T. od kýčařského prasopsa Špílberga, nebo srovnatelně senilní Číslo 5 žije. Tenhle robot by se mi tenkrát býval zamlouval mnohem víc.

Pro trpělivého diváka, libujícího si v pomalých filmech, se jedná o slastný zážitek, jenž ho přivede do stavu příjemného meditativního rozpoložení. Pro diváka pospíchavce, milce akce a překotných dialogů, dost možná 100 minut utrpení, proklikávání děje a proklínání celého filmového štábu. U depresivního jedince, trpícího existenciálními úzkostmi, může pak dokonce sledování tohoto filmu vyvolat sebevražednou náladu. Mně osobně tohle milé komorní dílko o malém psychopatickém sociopatovi dokonale sedlo a nemám důvod k nějaké závažnější výtce - tedy moje hodnocení je jasné. 90%. Snad jen nechápu, proč ho jakýsi expert zařadil do žánru "horror", ale za to nemůže film, nýbrž ona škatulkářská prasečí hlava. A moc rád bych se dočkal dvojky, odehrávající se u chlapečkovy maminky na Floridě.

Starý dobrý devadesátkový akčňák - žádné sterilní počítačové animace, ale poctivé kulisy, které mě opravdu hodně potěšily (zatopené městečko, model bortící se přehrady a tak). Je to tak dobře a atraktivně udělané, že i kdyby byl příběh ještě o něco pitomější, stejně mě bude bavit se na film dívat. Slatera mám od True Romance hodně rád, ale tady mi svým "mirkodušínovstvím" lezl dlouhý čas krkem; vrcholem bylo, když se snažil zachránit z vody chlápka, který ho ještě chvíli před tím chtěl oddělat (podobné excesy toleruju jen Jackiemu Chanovi). Ale pak jsem se vybodnul na kritiku, smířil se s tím, že Hard Rain je holt film pro mládež, a užíval si všeobecné vodní radovánky všech zůčastněných (škoda, že moje trafikové DVD neobsahuje bonusy o filmu, zajímalo by mě, jak se tahle taškařice natáčela a jak si ji herci užívali).

Od desíti k pěti a od pěti... no dejme tomu ke třem. Zkrátka od výborného začátku přes průměrný střed až k podprůměrné zápletce a k ubohému finále ve stylu patnáctého dílu deváté řady jakéhosi spotřebního kriminálního TV seriálu. A je mi to líto, protože začíná to opravdu skvěle, s jemně cynickým a drsným humorem, který mám tolik rád. Vlastně to začalo až příliš skvěle na to, aby se to něčím nepodělalo. A taky že jo, netrvalo dlouho a přišly rodinné scény dédyho a jeho princezny. "No dobře", říkal jsem si, "úlitba diváckému stádu a jen taková vedlejší větev scénáře...". Ale kdepak, ona to byla prosím dost možná ta hlavní větev. Co naplat, že Samuel L. hraje prvoligově a Ed Harris mu zdatně sekunduje, na tuhle banální televizní inscenaci mohli najmout klidně nějaké druhořadé kanadské herce a ušetřit tak fůru prachů na honorářích. Ale aspoň jsem dostal zajímavý tip na fakt nechutnou negerskou fachu, kterou bych docela rád někdy zkusil, třeba až mě přestane bavit lézt po stráních s motorovkou.

Na každou svini se prý sice vaří voda, ale podobní hajzlíci jako náš hlavní antihrdina Simon mají v reálu zpravidla kliku a bohyně Iustitia s jejich soudem mnoho nepospíchá - karmické mlýny totiž melou hodně hodně pomalu. Takže rozuzlení filmu mi místo katarze přineslo jen rozpačitý pocit a trochu zklamání. Rozpaky, protože závěr je hodně nevěrohodný a rádoby šokézní, a zklamání, protože je vlastně i dost banální, čekal jsem po slibně stupňovaném napětí poněkud grandióznější finále. Ale v některých momentech je to hodně záživný a působivý soft thriller a já mu chvílemi chtěl dát i čtvrtou, takže celkově slušná divácká spokojenost.

"Monstrum z galaxie Arkana" - když jsem jako kluk poprvé četl tenhle titulek na plakátech s programy pražských kin na zdi před naším barákem, na kterou jsem téměř denně zhypnotizovaně zíral, pocítil jsem asi to největší možné vzrušení, jakého jsem byl někdy v deseti letech schopen. Mně, malému nadrženci na sci-fi a horrory, kterýchžto žánrů se v Československu té doby bolestně nedostávalo, tenhle slastný název sliboval obé zároveň! A i když byl film kvůli nějakým těm nahotinkám v jeskyni myslím od dvanácti, hned při první příležitosti jsem na něj někoho z rodičů ukecal. A ještě jsem se na něj pak několikrát vrátil s kamarády, jak pamatuju. Sice jsem malinko zklamaně cítil, že to není tak úplně přesně to co jsem si vysníval, ale některé okamžiky se pro mě přesto staly orgasmickými a nezapomenutelnými. Konkrétně tedy všechny okamžiky s monstrem a hlavně s androidkou Androu (nejspíš od té doby mám fetišistickou slabost pro sexy robotky, mimozemšťanky, královnu Borgů a podobné zjevy). Nejšílenější moment filmu (bizarní scénu s kojícím vousatým otcem) ale moje podvědomí milosrdně téměř vytěsnilo - ještě i dnes se o mě při ní pokoušela nevolnost, mdloby a záchvat panické úzkosti. A po více než třiceti letech od poslední projekce oceňuju navíc i báječně horrorové audio.

V době invaze tohohle geniálního a nadčasového polského kultu do českých kin mi ještě do patnácti pár let chybělo, ale díky krátkozrakým (nebo spíš shovívavým) paním pokladním a uvaděčkám jsme se na něj s kamarády dostali už někdy v sedmičce. A byla to samozřejmě láska na první pohled. I na druhý a třetí. Vždyť tolik nahatých ženských najednou jsem do té doby v žádném jiném filmu neviděl! A božská Lamia v jejím bílém elastickém oblečku... aj aj! Celý děj s bezpočtem nesmrtelných hlášek se mi vryl tak hluboko do paměti, že i když jsem až dodnes tenhle film od půlky osmdesátek neviděl, obrazy i věty mi naskakovaly z podvědomí tak lehce, jako bych Sexmisi viděl naposledy někdy před pár týdny. Třeba: "Spolkni prášek!" Nebo: "A takhle samci mučili ženy!" Nebo: "Koperník byla žena!" Nebo: "Co to děláš? Jsem přece funkcionářka!" A ovšemže ten krásný moment s akustickým heslem, které v polském originálu vyzní ještě lépe než v českém dabingu: "Kurwa mać!"

Vytříbeně lahůdkový vizuál, nepřeberné množství skvělých gagů, kulervoucích dialogů, šťavnatých hlášek a ujetých vtípků, i ten šilhavý down v hlavní roli se od pana mentála Zeleného Lucerny dost dobře herecky vybarvil, ale na druhou stranu je v Deadpoolovi toho vtípkování a šaškování na můj vkus přeci jen příliš, mám radši filmové comicsy na temnější strunu, jako třeba Watchmeny, Nolanovy Batmany, nebo aspoň X-Meny.

Jsou béčka která mě svou hloupostí baví, ale jsou i případy opačné. A Open Graves patří k těm druhým. Na tomhle filmu bylo nejlepší to, že všechny ty krajně nesympatické postavy postupně jedna za druhou kapaly. Takže člověk se tolik nerozčiloval nad mentálně retardovaným scénářem, když se mohl občas pokochat bolestivou smrtí nějakého xichta či xichtky. Ale co čert nechtěl - scénárista naschválníček je na konci zase všechny nechal ožít, čímž mě naprosto znechutil. Hodina a půl mýho života v hajzlu. Ale na druhou stranu - viděl jsem už mnohem horší filmové hnoje.

Vůbec nechápu, jak jsem mohl na tenhle brakový klenot z mé sbírky trafikových DVDček zapomenout. Arachnid je totiž vzorové béčko jak se patří - mimozemští pavoučí mutanti, tropická džungle, stateční muži, krásné ženy, a spousta rozkošně nechutných scén. Můj důkladně propláchnutý mozek si spokojeně přede v hladině alfa, v téměř buddhovském rozpoložení se ukládám ke spánku a doufám, že v noci se mi bude zdát třeba o válečnické zdravotnici Susan, kterou neohroženě bráním mačetou před zákeřným obřím pavoukem, nebo ji vysekávám z jeho odporných pavučin, nebo... nebo tak podobně.