JASON_X

"Monstrum z galaxie Arkana" - když jsem jako kluk poprvé četl tenhle titulek na plakátech s programy pražských kin na zdi před naším barákem, na kterou jsem téměř denně zhypnotizovaně zíral, pocítil jsem asi to největší možné vzrušení, jakého jsem byl někdy v deseti letech schopen. Mně, malému nadrženci na sci-fi a horrory, kterýchžto žánrů se v Československu té doby bolestně nedostávalo, tenhle slastný název sliboval obé zároveň! A i když byl film kvůli nějakým těm nahotinkám v jeskyni myslím od dvanácti, hned při první příležitosti jsem na něj někoho z rodičů ukecal. A ještě jsem se na něj pak několikrát vrátil s kamarády, jak pamatuju. Sice jsem malinko zklamaně cítil, že to není tak úplně přesně to co jsem si vysníval, ale některé okamžiky se pro mě přesto staly orgasmickými a nezapomenutelnými. Konkrétně tedy všechny okamžiky s monstrem a hlavně s androidkou Androu (nejspíš od té doby mám fetišistickou slabost pro sexy robotky, mimozemšťanky, královnu Borgů a podobné zjevy). Nejšílenější moment filmu (bizarní scénu s kojícím vousatým otcem) ale moje podvědomí milosrdně téměř vytěsnilo - ještě i dnes se o mě při ní pokoušela nevolnost, mdloby a záchvat panické úzkosti. A po více než třiceti letech od poslední projekce oceňuju navíc i báječně horrorové audio.

V době invaze tohohle geniálního a nadčasového polského kultu do českých kin mi ještě do patnácti pár let chybělo, ale díky krátkozrakým (nebo spíš shovívavým) paním pokladním a uvaděčkám jsme se na něj s kamarády dostali už někdy v sedmičce. A byla to samozřejmě láska na první pohled. I na druhý a třetí. Vždyť tolik nahatých ženských najednou jsem do té doby v žádném jiném filmu neviděl! A božská Lamia v jejím bílém elastickém oblečku... aj aj! Celý děj s bezpočtem nesmrtelných hlášek se mi vryl tak hluboko do paměti, že i když jsem až dodnes tenhle film od půlky osmdesátek neviděl, obrazy i věty mi naskakovaly z podvědomí tak lehce, jako bych Sexmisi viděl naposledy někdy před pár týdny. Třeba: "Spolkni prášek!" Nebo: "A takhle samci mučili ženy!" Nebo: "Koperník byla žena!" Nebo: "Co to děláš? Jsem přece funkcionářka!" A ovšemže ten krásný moment s akustickým heslem, které v polském originálu vyzní ještě lépe než v českém dabingu: "Kurwa mać!"

Vytříbeně lahůdkový vizuál, nepřeberné množství skvělých gagů, kulervoucích dialogů, šťavnatých hlášek a ujetých vtípků, i ten šilhavý down v hlavní roli se od pana mentála Zeleného Lucerny dost dobře herecky vybarvil, ale na druhou stranu je v Deadpoolovi toho vtípkování a šaškování na můj vkus přeci jen příliš, mám radši filmové comicsy na temnější strunu, jako třeba Watchmeny, Nolanovy Batmany, nebo aspoň X-Meny.

Jsou béčka která mě svou hloupostí baví, ale jsou i případy opačné. A Open Graves patří k těm druhým. Na tomhle filmu bylo nejlepší to, že všechny ty krajně nesympatické postavy postupně jedna za druhou kapaly. Takže člověk se tolik nerozčiloval nad mentálně retardovaným scénářem, když se mohl občas pokochat bolestivou smrtí nějakého xichta či xichtky. Ale co čert nechtěl - scénárista naschválníček je na konci zase všechny nechal ožít, čímž mě naprosto znechutil. Hodina a půl mýho života v hajzlu. Ale na druhou stranu - viděl jsem už mnohem horší filmové hnoje.

Vůbec nechápu, jak jsem mohl na tenhle brakový klenot z mé sbírky trafikových DVDček zapomenout. Arachnid je totiž vzorové béčko jak se patří - mimozemští pavoučí mutanti, tropická džungle, stateční muži, krásné ženy, a spousta rozkošně nechutných scén. Můj důkladně propláchnutý mozek si spokojeně přede v hladině alfa, v téměř buddhovském rozpoložení se ukládám ke spánku a doufám, že v noci se mi bude zdát třeba o válečnické zdravotnici Susan, kterou neohroženě bráním mačetou před zákeřným obřím pavoukem, nebo ji vysekávám z jeho odporných pavučin, nebo... nebo tak podobně.

Někdy ve dvaceti bych párty v katakombách určitě považoval za parádní odvaz a skvěle bych si jí užil. Dneska po čtyřicítce už jen otráveně nadávám na ta hovada, která natočila takhle hovadský film o nějakých vylízaných hovadech, která se baví tím, že se slezou někde v kanálech jako stádo ovcí... pardon hovad, a tam pak chlastají a koupou se ve sračkách a melou přitom rádoby kúl hovadiny. Do toho nějaké hovado bliká stroboskopem a je snad samozřejmostí, že kamera i střih jsou ještě mnohem zhovadilejší, než námět a scénář. Ani Pink, která je mi obvykle v klipech sympatická, mě nebavila, naopak, byl jsem šťastný že ji brzy oddělali a já se na ni už nemusel dívat, natož ji poslouchat. Po úvodní provařené větě, že příběh je natočený na motivy skutečných událostí, jsem celou dobu myslel, že ti vtipálci měli na mysli mýtus o Mínotaurovi. Až teprve samotný závěr mi vše dovysvětlil. Za nečekané rozuzlení by se třetí hvězda dát určitě dala, ale za předchozí nudu, ve které holka s baterkou běhá po sklepě a volá "haló? haló?" jsou i dvě hodně.

Netroufnu si odhadnout jak bych film hodnotil, kdybych neznal originál. Asi bych dal o hvězdu víc, možná bych dokonce uvažoval o čtvrté. Ale v paralelním srovnání u mě Hong Kong nad Hollywoodem vede o několik délek. Největší slabinou remaku je "vylepšený" scénář - tam kde si Číňani vystačili s jemnými náznaky a atmosféru budovali trpělivě, pomalu a nenásilně, musí Amíci třeštit oči a hysterčit a chrlit ohně a výbuchy a skákat s kamerou a mít haldy patetických proslovů... a zachraňovat blonďaté holčičky (za tuhle ultradementní scénu na konci jsem ještě jednu hvězdu ubral). Ani herecky film nenadchne - Alba se nejdřív dlouho tváří jako Svatý Oukropeček a panna světice, což by ale nakonec ještě šlo, protože jakmile se začně niterně zvnějšňovat, tedy "hrát", je rázem spíš k pobavení než k politování (na rozdíl od jejího čínského protějšku). A na rozdíl od jejího čínského protějšku jí taky režie přidělí za partnera výjimečně nesympatického držku. No a malá Moretz s golfovým míčkem v hlavě je tolik tolik nasládlá a diblíkovitá a tak urputně přehrává, že mi byla protivná jak pondělí (tedy ne to velikonoční).

Tenhle vynikající film jsem už kdysi před lety zkoukl na DVDčku nebo VHSce z půjčovny, ale přitom bych na něj nejspíš úplně zapomněl, nepadnout mi včera do rukou jeho americký remake. Jako malého mě slepota, slepci i duchové zemřelých přímo infernálně děsili, takže kdybych Gin gwan viděl tehdy, jsem možná dodnes hospitalizovaný v bohnické pakárně na uzavřeném oddělení nejtěžších a beznadějných případů. Nebo bych se při něm aspoň vydatně počůral, třeba při scéně ve výtahu. Dneska už mi jeho příběh přijde spíš smutný a melancholický, než strašidelný, ale to nic nemění na tom, že je to určitě jeden z řekněme deseti nejlepších horrorů, jaký jsem kdy viděl.

Dovolím si parafrázovat jednoho pána ze Starého zákona: "Trapnost nad trapnost, všechno je trapnost." Vydržel jsem do pětadvacáté minuty, aniž bych se jedinkrát byť jen malinko pousmál, a pak jsem znechuceně doproklikal zbytek. Tak neuvěřitelnou zhovadilost jsem si už fakt dlouho nepustil, nehodlám mrhat mým drahocenným volným časem na další rozepisování se o téhle idiocii. Rozum mi nebere, že se jedná o dílo stejného režiséra, který o pět járů dřív zplodil nadprůměrně povedenou jedničku.

Ti Yankeeové se nepoučí a nepoučí, a furt a furt budou jezdit na ten Jih a nechávat se tam masakrovat od místních zdegenerovaných vidláků... Slušná porce kanibalské zábavy, ale když já mám prostě radši ty "opravdové", tedy vážné horrory. Ale při několika příležitostech jsem vážně zvažoval i čtvrtou hvězdu, třeba při kuřbě s "rovnátky", nebo při narážení pederasta na rožeň... Další pozapomenutá roztomilost z mé hromady DVDček v papíru.