JASON_X

Dokoukal jsem šestou řadu Walking Dead a pustil si tenhle film, abych se něčím oklepal z té patetické telenovelické břečky. A koho že to u všech ďasů uvidím hned v první minutě? Maggie, jednu z nej... Ne, tu bezkonkurenčně nejprotivnější pizdu z celého seriálu, která mě tím svým zpruzeným nesympatickým čumákem irituje už od druhé řady a já pořád marně čekám, kdy už ji "chodci" konečně sežerou. Takže mám na Boye důvodnou pifku hned od začátku. Postupně si mě film sice získal na svou stranu, jen mě trochu zklamalo fádní rozuzlení zápletky, které jsem vůbec nečekal, byl bych mnohem radši, kdyby... No nic. Příjemný komorní soft horrůrek, ale Chucky i Annabelle mají větší grády.

Tahle pohádka o ježibabě opravdu není pro děti. A určitě ani pro spoustu citlivějších dospělých. Ona to vlastně ani není pohádka, jako spíš po čertech dobré horrorové drama. Jen jednu věc jsem příliš nepochopil - proč se nejstarší dcera tolik obávala toho, že bude muset jít sloužit do vesnice? Odejít od jejích jurodivých rodičů a rozeřvaných fakanů-sourozenců z chalupy na konci světa by pro ni mělo být vytouženým snem, i kdyby pak třeba musela dělat matraci nějakému chlípnému pupkatému panu domácímu. Vždyť i smlouva se samotným Ďáblem by pro ni byla vysvobozením...

Zpruzená buchta, tatík od rodiny a nerudný technokratický dědek tvoří trio novozélandských lovců duchů, kteří se usalaší ve staré barabizně uprostřed ničeho, aby zdokumentovali zdejšího údajného poltergeista. Nevěrohodná, nepravděpodobná, divákovu náklonnost nevzbuzující partička. Ale netrvá dlouho a z dědka se vyklube pohodářský sympaťák, z buchty vcelku přesvědčivé médium, a z filmu záživná a skvěle natočená duchařina. Duchařina sice s porcí nadsázky a s občasným spikleneckým pomrkáváním na diváka, ale s o to nečekanějším, plnotučně duchařským závěrem. Naprostá spokojenost, Kiwiové umí, film po večeři jedna báseň.

Křehký a citlivý příběh jednoho slušného jemnocitného chlápka, kterému milosrdná Fortuna sešle přímo do náruče krásnou mladou dívku. Co na tom, že je mrtvá, láska je mocná čarodějka. A tak si ji náš milý hrdina vezme do péče, hezky ji obleče, nalíčí, nakonzervuje biolitem, a od té doby už nemusí večeřet sám. Dokonce krásnou útulnou rakvičku jí ve svém sklepě zhotoví, kluk šikovná. A nejedná se prosím o žádné nekro porno pro úchyláky, ale o čistě platonický a mládeži přístupný nekrofilní romanťák. Náš mládenec je totiž nejen zbožný a dobře vychovaný, ale i asexuální. Bohužel však démon rozkladu, hniloby a šílenství jeho čisté a nevinné lásce dlouho nepřeje... Film mě uvedl do stavu příjemné melancholie, hlavou mi znělo Johnovo "Aaah, look at all the lonely people..." a postava podivínského nekrofilního estéta mi docela přirostla k srdci. Když k tomu připočtu nápaditou režii a dobrou kameru, výsledkem je slušná čtyřka.

Čas je jak známo pojem relativní, a tak se i hoďka dvacet může subjektivně protáhnout třeba na dvě. Stačí k tomu jen a pouze tragický nedostatek scénáristovy invence. Že téma i struktura příběhu jsou x-krát omleté by mi vůbec nevadilo, ale vadí mi, když mě film nudí zoufalou nenápaditostí, většina scén filmu je totiž strašlivě pitomá. Vrcholem jsou proslovy pana Zloducha (mch. hodně směšná figurka), nebo rádoby psychologizující momenty hluchoněmé samomluvy. Výsledek je o to smutnější, že po filmařské stránce je to práce poměrně kvalitní (kamera), i hlavní herečka docela ujde. Mike Flanagan je možná slušný režisér, ale mizerný scénárista. Po Absentii a Oculu veliké zklamání.

Když jsem Jessicu Chastain viděl poprvé v roli mateřské zbožné ženy v domácnosti (Tree of Life), dlouho jsem jí její roli nevěřil, přišlo mi, že se na ni vůbec nehodí (možná proto, že mi svým zjevem tolik připomínala naší šílenou kuběnu Geislerovou). Ale po tomhle filmu mám definitivně za to, že se pro role mateřských zbožných žen v domácnosti přímo narodila. Jen na chlapy nemá bohužel chuděra štěstí. Nejdřív lehce schizoidní surovec Pitt, a teď těžce schizoidní paranoidní schizofrenik Shannon... Působivý film, sice mnohem méně bizarní a mysteriózní než jsem čekal, ale zklamaný nejsem, pro pomalé psychologické filmy, lehce říznuté sociálním dramatem, mám taky slabost. Nejvtipnější scéna: Táta v plynové masce si pokládá hlavu na rameno mámě v plynové masce (málem jsem si z toho ucvrnknul do slipů).

Psychologizující drama s thrillerovým ocasem o jedné hodně podivné večeři v kruhu dávných přátel, film, o kterém lze bez spoilerování těžko něco napsat. Takže jen heslovitě: Příběh působivý, herecké výkony celkem slušně přesvědčivé, ale scénář už tolik ne, většinu času jsem měl pocit jakési vyumělkovanosi, nepřirozenosti, scéna i dialogy mi připomínaly spíš divadelní hru, než běžné konverzační setkání běžných lidí. Myslím, že šikovnější scénárista by mohl z námětu vytěžit víc syrovosti, existenciální hloubky a realistického napětí. Atmosféra i tak ovšem výborná - dusná, nepříjemná, zlověstná, paranoidní. Tempo pomalé, klidné, relaxační. Čtvrtá hvězda za posledních dvacet minut, i za poslední (i když nepřekvapivý) záběr. 70%.

Po všech těch šokovaných komentech jsem tedy čekal ještě větší kruťárnu... Ale popořádku: Pokud už třeba spěcháte do hajan a nechcete se hned zkraje nechat otrávit, jako se to stalo mně, přeskočte skoro celou první hoďku, protože fakt o nic nepřijdete. Klidně vám ji pár větama vyspoileruju: Dédymu zamordujou jeho princeznu (samozřejmě blonďatou a roztomilou, se kterou si furt říká "ajlavjú"), jemu z toho těžce jebne, protože holka je jeho jedináček na kterýho je patologicky fixovanej, dlouho mu trvá než se dá jakž takž zase do kupy, no a po půl roce náhodou přijde na chlápka, kterej jí oddělal. Tak. A tady se už můžete začít dívat, protože dédy pochopitelně udělá přesně to, co by na jeho místě udělal každej zdravej normální chlap - chytne toho zmetka, přišroubuje ho k ponku ve sklepě a tam na něm pár dnů blbne "s kleštěma a letlampou". Je to šikovnej kutil, takže si přes Google vyrobí celou sadu všelijakejch fakt parádních mučících udělátek a dává si setsakra pečlivě záležet, aby zmetka nezabil, ale jenom hezky (vlastně nehezky) zmučil. Nevím jak kdo, ale já tenhle film bral jako takovou svéráznou černou komedii. Přišlo mi třeba hodně vtipné, jak dédy nadšeně maká na pláž, kde se prý našla jeho dcerka (si samozřejmě myslí že živá), no a v ústrety se mu potácí zvracející policajtka. Chechtal jsem se třeba i tomu, jak se dédy začal najednou okolo sebe usmívat, celej ožil, začal zase chodit do práce a surfovat, prostě všechna ta příprava a pak mučeníčko samotný mu do duše vnesly jakýsi klid, mír a spokojenost. Sice tvrdil, že ho to netěší, aby nebyl stejnej úchyl jako ten zmetek na kterým pracoval, ale já myslím že kecal, že ho to náhodou náramně bavilo a skvěle si to užíval. Nejoblíbenější (a nejvtipnější) scéna: Ležérní, usměvavé a jaksi mimoděčné zaražení šroubováku do zmetkova kolena, když si na chvíli odskočil do sklepa od návštěvy rodičů o patro výš.

Na pochopení anglických titulků k tomuhle light thrilleru bohatě postačí podprůměrná znalost angličtiny (tedy třeba ta moje). No, ony vlastně ani nejsou titulky moc potřeba, protože děj je prostý: Parta kolegů z práce se sleze na chajdě v lesích aby utužila kolektiv, samozřejmostí jsou hezké ženské (mezi nimi samozřejmě jedna mrcha), sympatičtí chlápci (mezi nimi jak jinak jeden šašek a nadrženec), nějaká ta temná minulost, nějaké to neznámé zlo, nějaké to vyvražďování... zkrátka klasika nejklasičtější. Co tedy tuhle milou záležitost odlišuje od spousty jí podobných? Nadsázka a sebeironie asi ne, ta už je dnes u těchhle filmů běžná. Takže... takže nejspíš asi nic. Ale stejně jsem měl při sledování takový příjemný pocit scénáristické svěžesti, ani nevím proč. Pohodová a nenáročná záležitost na zkouknutí při večeři nebo před spaním. A i když žádné hlubší vzpomínky v divákovi nezanechá, já osobně si z filmu zapamatuju aspoň jeden obzvlášť pěkný gag s medvědí pastí.

Nejsem nelida, děti mám rád. Ale ty opravdové. Filmové děti nesnáším. Je zajímavé, že jsem je nesnášel už od mala, tedy i v době, kdy jsem byl sám ještě dítě. Pamatuju si třeba, že úplně nejvíc jsem nesnášel Válečka Ebena v jednom ultradementním socialistickém seriálu pro děti v ČST. Ale hlavně jsem nesnášel děti v dospěláckých filmech. Jakmile se v potenciálně zajímavém a napínavém filmu objevilo nějaké dítě, byl jsem ihned znechucený a otrávený, protože mi bylo jasné, že s atmoškou je konec a celý film se neodvolatelně řítí do řiti. Tak vyzrálý a prozíravý jsem už tehdy byl. Musím uznat, že je pár světlých výjimek, kdy mě děti ve filmu baví. Třeba Hit-Girl v Kick-Ass. Nebo japonské vraždící holčičky s vlasy přes obličej. Vlastně jakékoliv vraždící holčičky. Nebo vraždící chlapečci. Ale Man On Fire bohužel není ten případ. Ten roztomilý blonďatý andílek, ta asertivní a nedětsky přemoudřelá malá bestie Puta mě nebavila od prvního záběru. Archetypální symbol pokleslé středoproudové kinematografie, stvořený podle stokrát omletých stereotypních šablon nečistými scénáristickými silami a vyvržený z pekelného jícnu Hollywoodu. Co naplat, že ji ochraňuje a mstí sympaťák každým coulem, trudnomyslný melancholický ožrala, kterého hraje výborný Denzel. Co naplat, že roztěkaná, lehce epileptická režie Tonyho Scotta je jako obvykle zajímavá. Leitmotiv celého filmu totiž stojí za starou belu. Jak jinak než průměrně mám tedy hodnotit brilantně natočený tuctový scénář, plný nízkého pathosu i slušné akce, s několika skvělými i s několika prachmizernými scénami?