Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 625)

plagát

Slunovrat (2008) 

Trochu těžký hodnocení. Objektivně tak na tři, ale pro toho, kdo prvně viděl skandinávský originál, je tohle už úplně zbytečný film, ve většině směrů horší než Midsommer. Teenageři z města jsou parta nesympatických dementů (až na Assmora, jednoho dobrýho herce tam dát holt museli), celý je to takový jakoby líbivější, akčnější, rozeřvanější, duchařštější (jasně že louisianský vúdú), přímočařejší, prostě hollywoodštější. A ten otřesnej digitální duch... eh. Jinak děj je až na jednu podstanou výjimku (z kluka je holka a ze dvou holek kluci) úplně stejnej, takže ani za případně víc řežebný finále body přihodit nelze. Do koše s tím, nechám si na exteráku jenom evropskou předlohu.

plagát

Letní slunovrat (2003) 

Soft thriller pro týnejdžry a o týnejdžrech okořeněný trochou duchařiny, vyrobený myslím po vzoru obdobných filmů amerických, ale přece jen se od těch amerických v lecčems odlišující. Třeba tím, že jeho týnejdžři nejsou úplně vylízaná a nesympatická hovada, ale vcelku kultivovaní jedinci (inu jsme ve Skandinávii), že tvůrci si dají i vcelku nadstandardní práci s úvodem a se seznámením diváka s postavami, že vše ve filmu je takové hlubší, pomalejší, introvertnější, méně uřvanější. I samotné finále (jehož pointu jsem uhádl o dost dřív než měla být uhádnuta) je asi méně krvavé, než jaké by natočili za oceánem. A musím říct, že to je v tomhle případě škoda, já osobně bych film završil pořádnou zabijačkou a výsledná kombinace 'dlouhá pomalá předehra kontra nečekaně brutální a tragický závěr' by mohla být hodně působivá. A trapným, ryzímu hollywoodismu poplatným epilogem na hřbitově, tvůrci film bohužel definitivně vrhli do bezbarvých šablonovitých vod středního proudu.

plagát

Peklo (2017) 

Ponechám-li stranou křečovitě multikulturní casting i zápletku, jde o svižný a v rámci žánru povedený krimithriller. Evropský krimithriller, a to se počítá. Jeho děj je sice enormně přitažený za vlasy a závěr už je na samé hranici parodie, ale takové holt krimithrillery často bývají odedávna. Film stojí z velké části na skvělém výkonu zajímavé a výrazné představitelky hlavní ženské role. Tahle uzbecká "Turkyně", která od začátku čumí nasraně jak pytel hoven, arogantně neodpovídá na pozdravy ani na otázky a chová se nevypočitatelně až pošahaně, je v civilu překvapivě sympatická a pěkná baba.

plagát

Styx (2018) odpad!

Opravdu mám tuhle retardovanou sluníčkářskou agitku, tenhle odporný filmový hnůj nějak komentovat? Opravdu mám zdůvodňovat mé hodnocení a být hysterický obviňován ze xenofobie a rasismu od všelijakých méněcenných blbů typu "pracovník humanitární neziskovky" nebo od podobné sebranky? Ale kdeže.

plagát

High Life (2018) 

Od téhle dámy jsem kdysi viděl jistou absurdní úchylárnu Trouble Every Day (zde momentálně 25%) s maniakálním šílencem Gallem, která mi parádně sedla. A nyní se pí rejžová rozhodla natočit scífko. No a bez šovinistického podtónu podotýkám, že je to ženské scífko. A jak známo, sci-fi žánr je ve své podstatě žánr výhradně mužský, nic naplat, stejně jako třeba knihy o kojení jsou žánr čistě ženský. To znamená, že z jistého úhlu pohledu se jedná o rozvláčnou, chaotickou, pseudopoetickou, pseudoerotickou, pseudoartovou, pseudohumanistickou a pseudopsychologickou krávovinku, ve které se pí rejžová snaží diváka k smrti otrávit a unudit zhuleným scénářem, retardovaným plkáním svých postav nebo sadisticky zdlouhavým koncem. Na druhou stranu mohl to být (a po některých komentářích jsem i čekal) o hodně větší průser. A já přiznávám, že po jalové první půlhodině se řvoucím miminem film začal mít vcelku zajímavou atmosféru a začalo mě zajímat, jak a kam se bude děj dál vyvíjet. No, popravdě si v tomhle směru ale žádné naděje nedělejte. A taky jsem třeba nepochopil, proč se Binoška chodila ukájet do boxu s nějakým sci-fi-šukacím strojem, když bylo na palubě několik pěkných nadržených chlapů, od kterých si se svůdným úsměvem brala na pokusy sperma v kelímku. Asi zobrazení sexuálních fantazií stařičké zvrhlice pí rejžové.

plagát

Suspiria (2018) 

Tenhle hodně volný remake myslím není horší než originál, spíš naopak. Každopádně je ale úplně jiný. Film nepochybně obsahuje (a nebo se jen tváří že obsahuje?) strašnou spoustu všelijakých parabol, hyperbol, alegorií, symbolismů, hermetismů, okultismů a podobných artových i spirituálních závažností, ale já jsem ho do svých pracek uchopil především jako fantaskní a fascinující filmový bizár a už jenom z tohohle úhlu pohledu jsem hodně hodně divácky spokojený. Fascinovaly mě třeba podivně zneklidňující taneční scény, připomínající mi jakési prastaré černomagické rituály (nezapomenutelná je hlavně ta s rozlamováním ubohé Olgy). Líbila se mi Dakota Johnson, ale ještě víc se mi v menší roli líbila Mia Goth. A všem herečkám (i těm pár hercům) suverénně kralovala aristokratická sfinga Tilda Swinton ve své trojroli. Vlastně to byl taky jeden z mých postřehů - že film téměř postrádá mužský prvek, mužům je určeno jen několik málo vedlejších rolí a jedinou větší mužskou roli hraje ženská. Ale tenhle způsob filmového feminismu já můžu. Zvlášť když ho režíruje chlap. I zasazení děje do rozděleného Berlína v době hysterčení okolo RAF mi přišlo zajímavé. Nová Suspiria moje srdcovka sice asi nikdy nebude, ale jelikož jsem té (taky povedené) Argentově dal čtyři, tady musím ještě výš, nedá se svítit. 90%.

plagát

John Wick 3 (2019) 

Co k tomu Wickovi furt psát, když je to furt dokola a furt stejný... Skvělá akce, debilní děj, topornej a divně hrající Reeves, občas vtipný momenty (likvidace protivníků kobylím kopáním, čokli jdoucí po koulích), mnohem častěji trapný momenty, jako třeba Bělorus Wick v Tarkovského (sic) divadle, drsňačka Berry... Vlastně trapná je celá ta alternativní realita se všudypřítomným asasínským Řádem a kodexem a pečetěmi a Continentaly a vším tím blbismem okolo. Wickova postava je plochá, bez charismatu a bez logiky ve svém jednání. Proč třeba pronáší přísahy, když je vzápětí porušuje? Zkrátka mi tenhle biják nepřijde moc zábavnej ani srozumitelnej a fantasmagoričnost scénáře nepovažuju za zajímavou. Ale objektivně mu jistý kvality přiznávám, jako na relaxačku se na to chvílema kouká docela dobře.

plagát

Heidi (2015) 

Jako kluk jsem chtěl být nejdřív lovec mamutů, později severoamerický prérijní Indoš a ještě později cestovatel časem anebo vesmírem, to podle toho, jaký druh knížek jsem momentálně četl. A být holkou, chtěl bych býval určitě být (aspoň nějaký čas) Heidi, děvčátkem z hor. Prostý a nadčasový příběh (z roku 1880!) plus nádherné alpské scenérie a světe div se, fungovalo to na mě ještě i teď. Naivní romantika, sentiment, nasládlá úsměvnost, infantilita i patos na naprosto snesitelných hodnotách. A údajně i vcelku věrné zpracování knižní předlohy, což ovšem nemůžu posoudit. Ale prohlašuju, že to byl jeden z nejlepších realistických dětských příběhů, jaký jsem kdy viděl (i když já tedy měl v dětství přece jenom radši tu fantastiku). Zásluhu na působivosti filmu mají i dobří a uvěřitelní herci. Misantropický dědek Bruno Ganz fajn, i malá Heidi, ale ještě víc než ona se mi líbila křehká Klara. Isabelle Ottmann mi celou dobu někoho strašně připomínala, snad nějakou herečku, ale zaboha si nevzpomenu kterou. / Po nesouhlasném přečtení některých zdejších canců zvyšuju na pět. +90%.

plagát

V/H/S/2 (2013) 

Oproti jedničce po všech stránkách zlepšení, což pro mě tedy bylo obrovské překvapení. Příběhy mají výrazně propracovanější a zajímavější obsah a jejich aktéři nejsou protivní retardi, obraz je kvalitnější a kamera se většinou o něco zklidnila. I hlavní "spojovací" dějová linie o dvojici pokoutních slídilských filcek se vcelku povedla. Skvělá byla povídka č.2 o zombiích, z té by mohl být parádní celovečerák, ať už v takovémhle lehce nadsázkovém a úsměvném duchu, nebo zahraný na vážnější a brutálnější notu. Ovšem naprosto kulervoucí je 3.epizoda o jisté ďábelské indonéské sektě se šíleným pedofilním guruem v čele. Škoda jen epileptické kamery v závěru. A škoda i slabé čtvrté povídky s nepůsobivou home invasion emzáků a kňučícím čoklem. A propos co takhle třeba začít točit FFka aspoň moderními smartphony se stabilizátorem obrazu?

plagát

V/H/S (2012) 

Všechny příběhy mají jedno společné - nedá se na ně dívat, což je řekl bych u filmů dost zásadní handicap. Samozřejmě že kvůli FFucking kameře, jak jinak. Ale žádná velká tragédie se nestala, neboť jsou až na jeden vcelku nezajímavé. Dřevorubec by řekl že jsou tak ňák vo hovně. A dějová linie která je spojuje jakbysmet. Jakž takž mě zaujal (respektive by mě potenciálně mohl zaujmout) příběh č.1 o lidožravé sukubě se zvláštně hezkou holčinou (okatá herečka ze SiREN), ale kvůli formě je celý film ztráta času a po použití letí rovnou do koše. Za normálních okolností, tedy natočeno normálním (=neskákajícím) způsobem, by ovšem z jednotlivých částí mohly být aspoň průměrné kraťasy.