JASON_X

Citelně temnější a horrorovější než původní verze, hlavně v druhé (tedy té podstatné) části. Žena je míň nesympatická, holčička míň nesnesitelná, jakýsi Somálec v roli umrlce menší kašpar, ale to nejlepší přijde až ve druhém poločase. Scénárista na těch správných místech vhodně vytunil (a v jedné zásadní věci i pozměnil) děj, takže z rodinného light horrůrku se stal téměř úplně dospělý horror. A to je dobře. A protože nejsem svázaný sentimentem s knižní předlohou ani s originálem z devětaosmdesátého, můžu bez zábran prohlásit, že jednička nestála za moc a atmosféričtější dvojka se mi líbila nesrovnatelně víc. Až na tu prasáckou coververzi Ramones na konci. Mch. nechápu, proč Ramones na tom hřbitově nechtěli být pohřbení, já bych do toho okamžitě šel! Teda až po smrti. A začal bych pomalu zalidňovat svět mrtvolama, lákavá představa...

Další film podle další knížky softhorrorového krále Kinga, kterou jsem nečetl. Nevím tedy jak kniha, ale film začíná jako pořádný vopruz. Rodinka s dětmi se stěhuje na venkov. To navnadí. Ano, to byla ironie. Protivná, nesympatická, popravdě vyloženě hnusná ženská s naprosto příšerně odporným sestřihem plus její afektovaně přehrávající a uječená "princezna" je duo děsivější všech horrorových monster. K tomu přízrak umrlce strašidelný asi jako Roden v Kytici a já už se to chystal proklikávat. Až někdy v padesáté minutě se začne blýskat na trochu lepší, horrorovější časy, zabité batole se totiž v amerických filmech příliš nenosí. Ani z mrtvých vstalé batole. A vraždící batole. (Jo sorry za spoiler...) Ale stejně je to furt v podstatě otravná středoproudová špílbergovština, batole nebatole. Pro děti to není, pro dospělé ale taky ne. Dejme tomu pro mládež. Největší (a jediné) pozitivum, které mi film přinesl je to, že jsem konečně pochopil text Pet Sematary od Ramones, dodnes jsem netušil, že je to filmový song, a to jsem Ramones sjížděl coby týnejdžr už někdy koncem osmdesátek.

Zprvu jsem si tak říkal: "Ááá, tady se někdo zdá se tak trochu zhlédl v italské nové vlně...". Celý úvod mi děsně připomínal něco staršího černobílého od Antonioniho - dialogy, herecké projevy i celkový režijní styl. Postupně jsem ale začal ve stále podivnějším ději trochu plavat a byl jsem ve strašným stresu že film vůbec nepochopím a co k němu v tom případě potom napíšu. Ba ne, kecám, je mi to buřt. Ruský filmy mám rád právě pro jejich specifickou atmosféru a často nejednoznačnou filmovou řeč a obého se mi dostalo vrchovatě. Krásná německá zrzka s kočičíma očima v hlavní roli, lehce vyšinutá policajtka s vizáží mladé baby Jagy ve vedlejší, všeprostupující zádumčivost, venku sychravý podzim (už se těším na podzim!), několik mile bizarních okamžiků (otec a syn u večeře po matčině smrti, zrzka na pohřbu, smích v podchodu), ovšem nejlepší scéna byla nečekaná bouračka na autobusové zastávce v úvodu, která mi na pár vteřin docela vyrazila dech a musel jsem si jí vícekrát zopakovat.

Vcelku nezajímavou zápletku a nezáživný děj vyvažují dvě výrazné hlavní postavy. Postarší flegmatický policajt, který má v civilu fůru merglí a přesto nepochopitelně stále vykonává své nevděčné povolání, a hlavně pošahaný bezostyšný sériový vrahoun, o kterém nevíte co si vlastně pořádně myslet. Je to jen prolhaný psychopat a nebo je to na pohled vymaštěný ale v jádru inteligentní psychopat, který moc dobře ví co dělá a hraje si s policajty jako kočka s myší? Žádná zapamatováníhodná filmová událost, ale na jedno zkouknutí fajn, za ztrátu času tuhle těžkomyslnou kriminálku nepovažuju.

Banalita scénáře je poněkud vykompenzována esteticky příjemným vizuálnem. Cirkusový stan na divokém venkově (ca 30.léta), zajímavě ztvárněná mořská panna (siréna) se žábrovitým obličejem... Ale potenciál příběhu je dost nevyužitý, i přes krátkou stopáž se dalo trochu přitlačit na pilu a ukázat víc červené barvy.

Blízce příbuzný 10.000 B.C. byla zábavná relaxační pohádka/haluzní hlína (jak kdo chce), která mě nadchla svým vizuálnem i infantilně dobrodružným dějem. S Alphou jsem ovšem měl od prvních záběrů dva zásadní problémy - 1)nevtáhl mě do děje, protože 2)nevěřil jsem mu. Nevěřil jsem ani za mák jeho hercům, nevěřil jsem jim jejich chování, jejich dialogy, jejich kvazipravěkou klingonštinu, jejich účesy, jejich nevěrohodně vystajlované pravěké ohozy. A jemnocitný křehotinkový hulibrk Omega v hlavní roli byl nejmíň věrohodná postava ze všech a ze všeho, totálně tragický casting. Exteriéry byly sice meditativně krásné, ale z přemíry CGI zároveň i sterilní, neživé, bezduché. Nevěřil jsem jim. Pokud byl záměr film pojmout s jistou surreálnou artovou nadsázkou, třeba s takovou s jakou byla vykreslena stará bájná Hellada v Immortals, minulo se to u mě účinkem. Jestli to měl být filmový kýč pro pubertální týnky (které jistě budou děsně žrát hlavního holkokluka) nebo pro homouše se zálibou v hošanech v kožených oblečcích hrajících si na pravěké lovce, tak to teda jóóó... Vlastně ne. Ale skončím smířlivě - Omega utrpením zmužní a dotáhne to nejmíň na Epsilona, z vlka vyrobí čokla, no a pro děti okolo 10 let bude tenhle biják určitě žůžo.

Ani moje silná zamilovanost do islandské krajiny nemůže přesvědčit můj rozum, aby hodnotil výš. Veskrze průměrná duchařina, ozvláštněná právě jen islandskou (severskou) strohostí, islandskými exteriéry, islandskými herci, islandštinou, tedy celkovou "islandskostí". V záplavě obdobné, především americké produkce, se jedná o zajímavé osvěžení, ale postupem času jsem až příliš často sledoval časomíru a rozpačitě pomlaskával. Nicméně po vizuální stránce jsem si film užil a některé jeho scény mi navozovaly příjemně meditativní náladu. Dal bych si líbit takový delší letní pobyt v prostém domě na islandském severozápadě, bez signálu, bez internetu, třeba jen s foťákem a se zásobou knih. A ovšem bez strašáka ze zelené ponorky.

Jak to bylo doopravdy s Ötzim neví samozřejmě dneska nikdo, dokonce ani pan rejža. Ale tahle jeho fikce je hodně podařená a ne úplně nepravděpodobná, jak vyplývá z poznatků o Ötziho ostatcích. Ale reálnost osoby pojmenované médii 'Ötzi' tu není vůbec podstatná a má za cíl jen vzbudit zájem větší množiny diváctva. Je to především dobrodružný film z pravěku z doby kamenné (pardon, měděné), s prostým příběhem o vraždě a odplatě, a s málomluvným, vlastně téměř nemluvným dějem. Jako kluk jsem byl jak pamatuju zklamaný ze zfilmovaných Štorchových knih s Bartoškou, ale tenhle film by mě býval tehdy určitě nezklamal. Dobrý příběh, více méně uvěřitelná realističnost i syrovost, slušná výprava, krásné exteriéry... Ale jednu výtku přece jenom mám: Nikdy bych nevěřil že já, který nesnáším užvaněnost, tu budu nějakému filmu vyčítat málomluvnost, ale je to tak. Vždyť víc si snad mezi sebou poklábosili i Neanderthálci, nežli tihle homové rozumní alpští! Jsem přesvědčený, že tehdejší Evropani museli vést mnohem obsáhlejší a složitější slovní komunikaci, když jejich současníci v Sumeru už vynalézali písmo. A i když na pochopení děje a zápletky nejsou slova zase až tolik potřeba, nějaké souvislejší (a otitulkované) dialogy bych uvítal všemi deseti.

Jak známo, nejlepší sebevražedná jednotka filmové historie je Židovské sebevražedné komando z Life Of Brian. Až za ním se umisťuje tohle comicsové, gothamské, Batmanem nejdřív pochytané a potom ke službě státu pod pohrůžkou smrti od CIA přinucené. Rozjezd je slibný a chvíli jsem i doufal, že by se mohlo hrát na trochu temnější notu, ale nakonec je z toho zase miloušce úsměvná komedie pro mládež. Superpadouši jsou sympaťáci sladcí jako cumel, mají různé výčitky svědomí i morální zásady, milují své děti a své přátele, prostě v jádru jsou to vlastně všichni správňáci. Ke konci už to připomínalo spíš Rychlé šípy. Další mínus je za ohavnou představitelku pí Wallerové, která za své obsazení do filmu vděčí jen a pouze pozitivní rasové diskriminaci. V normálním světě by se tahle vykulená baba dostala leda tak k roli nějaké uklízečky nebo domácí posluhovačky. No a nejstrašnější ze všeho je příšerná věta "ajlavjú dédy" na konci, která mě definitivně utvrdila v tom, abych ani za vizuál a triky třetí nedával.

I třetí Annabelle je po vizuální a řemeslné stránce nadprůměrně pohledný horrůrek... pro děcka. No právě že opět pro děcka. A s děcky, staré Warrenovy totiž téměř neuvidíte, v hlavní roli exhibuje holčičí trojlístek. Jsou celkem fajn, ty slušné bílé středostavovské maloměstské slečny, a i ta původně nesympatická bruneta se nečekaně projeví jako milá dívka, které se jen mocinky stýská po jejím mrtvém dédym. Ovšem způsob "strašení" je zhruba stejný model jako Špílbergovi Poltergeisti, takže pro horrorového diváka docela otravná nuda. "Chci tvou duši, dej mi tvou duši, buhůůůhehehe...", asi tak. Ale je tam pár lekaček, hýbají se předměty, ozývají se všelijaké hrozivé zvuky, holčičky třeští oči, ječí a děsem se jim chvěje hlas, takže diváci do 12 let a staré babky si u toho budou jistě strachem učůrávat do spoďárů. Ale nic se nebojte, stačí zarecitovat Otčenáš, zamávat trochu krucifixem a bude to v poho. A cukrkandlový konec vám jistě vyloudí na tváři šťastný úsměv. Ufff. Příště prosím trochu dospělejší level, děkuju.