JASON_X

Nikdy nečtu cizí komentáře před tím, než napíšu můj. Ale tady jsem to udělal - bylo jich tak málo. A teď mám pocit, že jsem viděl nějakej úplně jinej film. Syrovost? Věrohodnost? Brutalita? No nevím, já spíš viděl chaotickou amatérštinu. V Rusku je palivo i střelivo levný, sehnat tank taky není těžký, takže všude furt něco hoří a bouchá, pár tanků a starejch vojenskejch aut jezdí sem a tam v nějakým bloku určeným k demolici a v jedný vybydlený barabizně se odehrává většina děje, která spočívá ve vyumělkovaných válečných scénách, ve kterých si parta neherců hraje na vojáky. Některé postavy jsou absurdní až k smíchu, třeba žoldáci "negři", nebo duo litevských biatlonistek-odstřelovaček mířících do koulí. Kapitolou samou pro sebe je pak svérázný styl a obsah dialogů všech postav bez rozdílu, rádoby autentický, vojácký, drsňácký, v reálu spíš teatrálně směšný (viz třeba trapné proslovy plivajícího čečenského velitele "chirurga"). Úplně mimo mísu je pak věta z anotace, že "Scény jsou podány tak pravdivě, že realita nemůže být drsnější.". To je přímý důkaz toho, že emzácí existujou! Protože tohle musel napsat jeden z nich. Ale samozřejmě mám tisíckrát radši východní bratrance Rusy než nějaké zatracené mohamedánské kavkazské divochy, a taky je to dvacet let starej kousek, takže druhá z milosti i za tuhle tendenční, poloamatérskou a pologramotně polopatickou agitku.

Radost z nových X-Menů pominula už brzy po začátku. Zmalovaná kobyloidní Sansa opět v roli Jean je opět jako zlý sen, tentokrát ale o to horší, že její role je rolí hlavní. Takže když není na plátně, aspoň se o ní mluví a všichni ji (z různých důvodů) hledají. Probůh to je tvůrcům úplně buřt, že se tahle divná buchtovitá typka na svou roli typově absolutně nehodí a chtějí hlavně komerčně zužitkovat její (pofidérní) popularitu z GoT? (Pofidérní proto, že třeba mně neseděla ani tam. Vlastně si ji ani neumím představit v roli, ve které by mi seděla... Snad jako nějaká selka ze statku, nebo tak něco.) To taková Jessica Kaštan by byla nesrovnatelně lepší Jean. Ale ani jinak ten film za moc nestojí, kvalita i záživnost jdou u X-Menů systematicky dolů. Prvních několik dílů jsem nadšeně pětil, ale tahle utahaná konverzační scifárna pro týnejdžry nemá už se starými filmovými X-Meny mnoho společného, její náboj je jen zlomkovitý a závěrečné kočkování s emzáky ve vlaku to už nezachrání. A hlavně mám mnohem radši onu dějovou osu, ve které je Mystique/Raven záporačka v Magnetově týmu, a ne mučednice Xavierových zmutovaných pravdoláskařů.

Nejdřív jsem viděl mladšího celovečerního následovníka a až teprve teď shodou okolností tuhle starší krátkou verzi. A líbila se mi (respektive zapůsobila na mě) víc. McCann coby predátor je rozhodně zajímavější postava než zahrádkář, no a Mia Goth je opět skvělá, i bez mámy Smrtky.

Právem zapomenutá experimentální pseudofilosofující zbytečnost zaslouženě ležící na okraji filmového smetiště, kde jsem ji našel jen proto, že jsem pátral v čem ještě hrála ta pěkná holka z Grave/Raw. Ale netušil jsem, že v tomhle kraťasu hraje jen její hlas. Pokud budete chtít hodit dvacet minut svýho života do hajzlu, pusťte si to na Vimeu. Otřesná osmdesátková grafika je asi záměrem/znouzectností, ale idiotské plkání Marthy s Bernardem bylo nejspíš zamýšleno jako artově-poetické, scifisticko-humanistické, existenciálně hluboké, nebo tak nějak.

Hodně divný, nechutný a nezdravý film, s hodně hezkou subtilní holkou v hlavní roli, což je myslím zajímavý kontrast. Pí rejžová bude asi hodně svérázná baba, když si tuhle zvrácenou záležitost i sama napsala. Po filmařské stránce to není žádné veledílo, taky mě strašně štvala tupá stádnost života v kampusu a některé pasáže jsem občas úplně nepochopil (třeba co mělo znamenat to srocování a čumění studentů v přikrývkách na konci), ale tleskám každému aspoň trochu podařenému vybočení z průměrnosti hlavního proudu, no a tohle se fakt povedlo. Vzdáleně příbuzná záležitost: https://www.csfd.cz/film/69880-miluji-te-k-sezrani/prehled/

Citelně temnější a horrorovější než původní verze, hlavně v druhé (tedy té podstatné) části. Žena je míň nesympatická, holčička míň nesnesitelná, jakýsi Somálec v roli umrlce menší kašpar, ale to nejlepší přijde až ve druhém poločase. Scénárista na těch správných místech vhodně vytunil (a v jedné zásadní věci i pozměnil) děj, takže z rodinného light horrůrku se stal téměř úplně dospělý horror. A to je dobře. A protože nejsem svázaný sentimentem s knižní předlohou ani s originálem z devětaosmdesátého, můžu bez zábran prohlásit, že jednička nestála za moc a atmosféričtější dvojka se mi líbila nesrovnatelně víc. Až na tu prasáckou coververzi Ramones na konci. Mch. nechápu, proč Ramones na tom hřbitově nechtěli být pohřbení, já bych do toho okamžitě šel! Teda až po smrti. A začal bych pomalu zalidňovat svět mrtvolama, lákavá představa...

Další film podle další knížky softhorrorového krále Kinga, kterou jsem nečetl. Nevím tedy jak kniha, ale film začíná jako pořádný vopruz. Rodinka s dětmi se stěhuje na venkov. To navnadí. Ano, to byla ironie. Protivná, nesympatická, popravdě vyloženě hnusná ženská s naprosto příšerně odporným sestřihem plus její afektovaně přehrávající a uječená "princezna" je duo děsivější všech horrorových monster. K tomu přízrak umrlce strašidelný asi jako Roden v Kytici a já už se to chystal proklikávat. Až někdy v padesáté minutě se začne blýskat na trochu lepší, horrorovější časy, zabité batole se totiž v amerických filmech příliš nenosí. Ani z mrtvých vstalé batole. A vraždící batole. (Jo sorry za spoiler...) Ale stejně je to furt v podstatě otravná středoproudová špílbergovština, batole nebatole. Pro děti to není, pro dospělé ale taky ne. Dejme tomu pro mládež. Největší (a jediné) pozitivum, které mi film přinesl je to, že jsem konečně pochopil text Pet Sematary od Ramones, dodnes jsem netušil, že je to filmový song, a to jsem Ramones sjížděl coby týnejdžr už někdy koncem osmdesátek.

Zprvu jsem si tak říkal: "Ááá, tady se někdo zdá se tak trochu zhlédl v italské nové vlně...". Celý úvod mi děsně připomínal něco staršího černobílého od Antonioniho - dialogy, herecké projevy i celkový režijní styl. Postupně jsem ale začal ve stále podivnějším ději trochu plavat a byl jsem ve strašným stresu že film vůbec nepochopím a co k němu v tom případě potom napíšu. Ba ne, kecám, je mi to buřt. Ruský filmy mám rád právě pro jejich specifickou atmosféru a často nejednoznačnou filmovou řeč a obého se mi dostalo vrchovatě. Krásná německá zrzka s kočičíma očima v hlavní roli, lehce vyšinutá policajtka s vizáží mladé baby Jagy ve vedlejší, všeprostupující zádumčivost, venku sychravý podzim (už se těším na podzim!), několik mile bizarních okamžiků (otec a syn u večeře po matčině smrti, zrzka na pohřbu, smích v podchodu), ovšem nejlepší scéna byla nečekaná bouračka na autobusové zastávce v úvodu, která mi na pár vteřin docela vyrazila dech a musel jsem si jí vícekrát zopakovat.

Vcelku nezajímavou zápletku a nezáživný děj vyvažují dvě výrazné hlavní postavy. Postarší flegmatický policajt, který má v civilu fůru merglí a přesto nepochopitelně stále vykonává své nevděčné povolání, a hlavně pošahaný bezostyšný sériový vrahoun, o kterém nevíte co si vlastně pořádně myslet. Je to jen prolhaný psychopat a nebo je to na pohled vymaštěný ale v jádru inteligentní psychopat, který moc dobře ví co dělá a hraje si s policajty jako kočka s myší? Žádná zapamatováníhodná filmová událost, ale na jedno zkouknutí fajn, za ztrátu času tuhle těžkomyslnou kriminálku nepovažuju.

Banalita scénáře je poněkud vykompenzována esteticky příjemným vizuálnem. Cirkusový stan na divokém venkově (ca 30.léta), zajímavě ztvárněná mořská panna (siréna) se žábrovitým obličejem... Ale potenciál příběhu je dost nevyužitý, i přes krátkou stopáž se dalo trochu přitlačit na pilu a ukázat víc červené barvy.