Raw

Aneb láska prochází žaludkem...... Režijní debut francouzské režisérky Julie Docornau, Raw, je relativně netradiční alternativa k žánru coming-of-age filmů, kde je motiv dospívání a ztráty nevinnosti až druhořadou složkou. Prvotní je zde totiž byť jednoduchá, zato nechutná premisa: mladá vegetariánka Justine začíná studovat na veterinární škole, kde shodou okolností studuje i její sestra – a jakožto nováček musí povinně podstoupit krvavý 'přijímací rituál', při němž je zároveň donucena sníst syrovou králičí ledvinu – důsledkem toho se v ní probudí nečekané a dosud nepoznané pudy: neutuchající hlad po syrovém mase. To může vyznít lehce absurdně, jenže Julie Docornau se navíc snaží Raw autenticky vybalancovat na pomezí psychologického dramatu o dospívání, což se jí daří na výbornou. Snímek tak uvažuje o krvežíznivé touze po mase/kanibalismu na úrovni jakési analogie či metafory k motivu dospívání, kde se zlomové životní momenty (první sex, nástup na vejšku, hledání vlastní identity) řeší výhradně skrze tělesné zážitky, a to častokrát velice extrémní a emočně destruktivní...... Nelze se taky moc čemu divit – Raw je již z principu koncipován jako neuvěřitelný sadomaso a silně živočišný film, který své protagonisty obnažuje až na kost (DOSLOVA) díky čemuž získal pověst filmu, u něhož diváci při projekci mnohdy buď utíkají ze sálu, anebo je popadají mdloby. Já sám musím uznat, že mám celkem dost nakoukáno, a viděl jsem všelicos – nicméně tady jsou častokrát vyobrazeny tak neskutečně explicitní scény, při jejichž sledování jsem buď odvracel zrak, anebo se mi chtělo upřímně zvracet – a naopak jsou zde i primárně na efekt dělané scény, které jakoby Julie Docornau točila na truc, jen aby dodržela tradice a obyčeje francouzské extremistické kinematografie – a tou je šokovat za každou cenu. Raw je tak ve výsledku extrémně provokativní a silně nekomfortní zážitek, který vám nejenom nebude po chuti, ale rovnou vám obrátí žaludek naruby. Jinak jde o delikátní žánrovou lahůdku, kterou si žádný filmový fajnšmekr nesmí zapomenout přidat na své menu. HLAD JE STOPRO ZARUČEN. Slabším povahám však radím si na filmovým jídelníčku objednat jiný pokrm. Garance Marillier je mimochodem doslova k sežrání...... [VERDIKT: 8,5 syrových flákot z 10. Nejlepší reklama na vegetariánství, co jsem za poslední dobu viděl. Hannibal Lecter může závidět 🥩] (30.10.2021)

Európsky rakovinotvorný art. Ak sa dobre pamätám, tento termín zaviedol na čsfd užívateľ Tsunami_X, za čo mu patrí veľká vďaka. Pravda je, že tento špecifický žáner miluje festivaly a priťahuje intelektuálnych kritikov. Sem tam sa ale spoza nákazou premorenej masy ozaj zúfalých "rakom prežraných diel" vynorí perla. Hoci ju treba vyloviť spod riadne krvavej kaše. Film o dospievaní. Hyperbolicky, no presne zachytáva iniciačný prerod študenta, do určitej doby pod rodičovskou kuratelou, na divoké zviera, odrazu nachádzajúce záľubu v úplne iných veciach, ako v teple rodinného krbu. Dieťa strážené rodičmi nevyjaví vždy to, čo v ňom je, no bojí sa naplno prejaviť. Hoci je to častokrát paradoxne oveľa bližšie a prirodzenejšie povahe ich predkov, starostlivo maskovaných rúškom sporiadanej rodiny vyššej strednej triedy. (06.01.2021)

Ako veľmi sa musí človek snažiť, alebo nedávať pozor, aby to označil za metaforické coming of age? Film šokuje maximálne svojím zlyhávaním v každom smere. Na film o dospievaní je to príliš kostrbaté ( porucha Juliane je viac genetickou záležitosťou než záležitosťou veku - jej dospelá matka tým trpí celý život), autorka si vyberá vyberá príliš povrchné výseky života Juliane a skôr o obraz dospievania jej v nich ide čisto o výstrednosť, ktorej sa nám zasa až toľko nedostane.V bizarnosti a gore momentoch Raw nijako nevyčnieva, ani neprináša žiadnu novú krv do subžánru. ___ Prípadná metaforickosť ako taká je maximálne neoriginálna. Niečo také by vymyslel a spracoval David Cronenberg pred vyše 30timi rokmi, navyše oveľa funkčnejšie a prenikavejšie. ___ RAW by ešte mohlo teoreticky obstáť ako čierna gore komédia. Na toto zaradenie je film zasa málo "jebnutý", neposkytuje dostatok čierneho humoru a sebareflexie. __ Čo to teda je? Pravdepodobne slepá ulička smeru New French Extremity, prikláňajúca sa (napriek svojej ambicióznosti) zo všetkého najviac nie k artovkám a kultovkám ( ktorých charakter sa snaží dosiahnuť), ale k k americkým gore nepodarkom z 80-tych rokov. Prečo? Pretože aj na Raw presne sedí veta: "príliš smiešne na to, aby ste to brali vážne, príliš vážne na to, aby ste to brali smiešne." Bizarnosť, ktorá vzbudí krátkodobý hype a následne zapadne. Neviem si predstaviť, že Raw niekto vytiahne o 30rokov a úžasný dobový úlet, vychytávku, trefnú anomáliu....čokoľvek. (17.09.2017)

úplně vidím jak si režisérka a scénáristka v jedné osobě jednoho krásného večera nad sklenkou/několika sklenkami/lahvemi vína řekla,že natočí šokující hustokrutěpřísný horor/drama/whatever,kterým všem vytře zrak a diváci budou utíkat z kin a vyhazovat svoje televize z oken...no a pak na to ráno zapomněla a natočila tohle.Nudnou,roztahanou,divnou a prázdnou rádoby šokující slátaninu,která nedává smysl.Ne teda že by nutně musela,ale vzhledem k tomu co všechno tady nefunguje je to pomyslná poslední kapka...20% (30.04.2020)

Horory, nebo třeba drsnější alegorie, mohou být klidně "jednoduché", kdy metaforický prvek symbolizuje velmi přímočaře nějakou jednoduchou věc typu sex/rodič/ztráta dítěte - co já vim. To ale neznamená, že to může být rovnou tak brutálně banální a otravně doslovné jako v Raw. Musím říct, že mě celkem pohltilo prvních pár minut, předně díky hudbě a střihu, ale to rychle zmizelo a pak už jsem jen nevěřícně zíral, jak málo toho může být v jednom filmu. (09.07.2017)