Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 625)

plagát

Korisť (2019) 

Asi jediný důvod, pro který lze tenhle film někomu doporučit, je myslím technicky docela zdařile a vizuálně pohledně vyobrazená atmosféra hurikánem napadeného floridského městysu. Ale tím to hasne. Po mém prvotním nadšeném zaujetí ("Paráda, další na pohled pěkné, relaxačně výživné a trikově povedené béčko!") se můj pohled na film postupně změnil ("Sakra, další hloupej a hlavně nudnej film se slabým scénářem, nesympatickou holkou, kňučícím čoklem a obří porcí klišé..."). Kdyby všelijaká ta klišé a polopatismy byly aspoň podány s nadsázkou a kdyby byl film zábavný, jako rejžova po všech stránkách skvostná Piranha z 2010. Ale tohle je oproti žánrově příbuzné Piranhi o několik stupňů nižší level. Digitální krokouši (pardon, aligátoři) jsou sice docela působiví a několik scén s nimi je vcelku záživných, ale celkově na mě film příliš dojem neudělal a místo na exteráku skončí po jednom použití v koši.

plagát

Midsommar (2019) 

Každej mi říkal že to je horror... Nálepka horror je trochu zavádějící a hodně zjednodušující. Když už tak třeba aspoň něco jako psychedelicky artově folklórně mysteriózně fantaskní drama s prvky horroru. A vlastně i nechtěná komedie (rituální kopulování nebo ječící babinec ke konci). S parádním psychologizujícím rozjezdem (ještě než se odletí do Švédska), se skvělou kamerou a hudbou, s obstojnými herci i neherci, ale i s notně pitomým "švédským" scénářem a s pověstí, která jeho působivost a záživnost dost zveličuje. Nevtáhlo mě to do děje, neoslovilo mě to, nijak významně jsem to neprožíval, jen jaksi rezervovaně z povzdálí sledoval a říkal si: "Co? Tak tohle že je ten nepochopitelně vyhajpovanej horror, na kterej jsem byl tolik zvědavej?!" Zklamala mě hodně třeba evidentní nakašírovanost švédských reálií (navíc prý točených v Maďarsku), vesnice byla zřejmě nějaký skanzen, sterilní bezduchost domů a třeba i záhonů bila do očí stejně jako jakýsi lom s narychlo vztyčenými runovými obelisky vydávaný za posvátnou obětní skálu, dost možná že uměle zapíchnutá do země byla i poněkud nepřirozeně rostoucí borovice, pod níž si skupinka dávala na začátku houbovýho tripa. Na tyhle nedůsledně provedený detaily jsem dost citlivej a dokážou mi pak notně pokazit celkovej dojem z filmu. Jo a Májová královna by se měla jmenovat spíš Kyselá Prdel.

plagát

The Furies (2019) 

Australáci opět nezklamali. No popravdě aby divák nebyl tímhle filmem zklamaný, nesmí mít moc velký nároky a přehnaná očekávání. A naopak musí mít tu správnou náladu na lobotomizovaný brakový béčko. Ale pokud vám k diváckýmu štěstí stačí scénář tak retardovaný až je vlastně zábavný, pokud si užíváte blbé dialogy i blbé jednání postav, připadají-li vám komická všelijaká vraždící psychopatická monstra vydávající jen neartikulované skřeky, navíc bizarně až deviantně maskovaná, vyvolávají-li u vás salvy hurónského smíchu scény jako "skalpování" obličeje sekerou nebo vylupování očička lžičkou, pak jste ta správná cílová divácká skupina pro tenhle biják, který je tak trochu menšinový i v rámci svého žánru. A chci dvojku, protože ta hlavní slečna se mi moc líbila, hlavně na konci.

plagát

Patient Seven (2016) 

Jak už to u povídkových multirežisérských projektů chodí, hlavní charakteristikou filmu je nejednotný styl jednotlivých příběhů a taky jejich různá kvalita. I když ani jeden není vyloženě špatný, ani jeden není pětihvězdově vynikající. Nejvíc mě zaujaly první (asi nejhorrorovější atmosféra) a poslední (oblíbený zombie postapo žánr, ale bohužel i ukázkově zhovadilá práce "kameramana"). A zvláštní cena poroty se udílí za výjimečnou držku toho pána, který měl strach z kuchyňské fólie. Jinak ovšem průměrný levný horror na jedno použití, s dejme tomu trochu nadprůměrně povedenou spojovací dějovou linií s psychiatrem Ironsidem. A pointa samozřejmě nepřekvapila.

plagát

Psychopaths (2017) 

Keatinga mám nakoukanýho a tři ze čtyř jeho předcházejících filmů se mi hodně líbily. Neumětelská poloamatérská prvotina (Ritual) stála zpracováním za houby, ale aspoň měla slušný námět a divák prvotině i leccos promine. Psychopaths, jakožto rejžův pátý film, je už ovšem neomluvitelný průser. Za hovno stojí nejenom námět (vlastně jaký námět?), ale i chaotický scénář, ubohá režie, mizerné triky a trapně přehrávající herci. Masový vrah Starkweather i ostatní figury jsou leda k smíchu, dokonce i Ashley Bell, skvělá v Carnage Park, tu zklamala na celé čáře. Respektive ani ne tak ona jako její role. Líbila se mi jenom Angela Trimbur a pak ještě moment, kdy chlápkovi v ložnici zamordují manželku, zatímco on si po hádce s ní odskočil na verandu na cígo.

plagát

Deviaty život Louisa Draxa (2016) 

Před chvílí jsem se tu rozčiloval jak mě prudí infantilní pseudohorrory s dětmi a vzápětí jsem se příjemně divácky ukojil u lehce detektivního psychologického filmu o dítěti. O hodně svérázném dítěti. Ten kluk svou roli zahrál fakt znamenitě, byl skoro tak znamenitý a skoro tak svérázný, jako jistý Oskar Matzerath v Blechtrommelu, na který jsem si při filmu často vzpomněl (kvůli hlasu vypravěče i kvůli fyzické podobnosti obou prcků). Docela se mi líbila Sarah Gadon, ale ještě mnohem víc cynická policajtka Molly Parker. Nevšední a těžko stručně charakterizovatelná záležitost s hodně zajímavou mysteriózní zápletkou prolínající realitu se snem/vizí/halucinací (jak kdo chce) a s celkem překvapivou pointou.

plagát

Potomok (2019) 

Když při odjezdu do porodnice šišlá těhule na svoje psisko "přivedeme ti domů bratříčka" pochopil jsem to tak, že se chystá porodit čokla. Ale porodí jen dalšího otravnýho fakana, kterej bude otravovat v dalším rádoby horroru. Infantilizace horrorového žánru tak pokračuje i nadále a potvrzuje to i tenhle film. To jsou furt strašidelné děti, nebo strašené děti... Uznávám, že jsou tam tři čtyři docela dobrý scény, ale všeobecně už mi tyhle dětský pseudohorrory lezou krkem. A ještě ta klukova neustále blbě civící matka... Chci ňákou pořádnou řezničinu s dvoumetrovým stokilovým hovadem v řeznický zástěře a s motorovkou!

plagát

Země na scestí (2019) 

Stručně a výstižně? Je to bestiální hovadina, ale moc hezká, záživná a s vysokým koeficientem relaxačního účinku (aspoň na mou psýchu). A výhrady? Kamera by nemusela ve vypjatých scénách tolik skákat a stopáž mohla/měla být kratší. Ovšem promine-li tolerantní divák ještě i tucty pavědeckých lapsů ve scénáři, jako třeba zničehonic prudce vzrostší gravitaci Jupiteru (Země letící vesmírem a zapálení Jupiteru je samozřejmě v poho), jedná se o prvotřídně oddechové, vizuálně opojné scífko, no a aspoň já osobně podobná béčka s áčkovou výpravou zbožňuju. A ani neprskám nad nějakým tím patosem a melodramatickými šablonami, protože je to natočeno s podobným typem nadsázky, jako třeba můj oblíbený opus 2012. Jen záchrana lidstva neleží tentokrát na bedrech Amíků, nýbrž uvědomělých altruistických Kitájců. Dočkáme se rovněž jednoho šokujícího překvapení - podle schématické mapky Země na displeji Mezinárodní vesmírné stanice dojde dle tvůrců v budoucnosti k opětovnému sjednocení Súdánu, což mi způsobilo závratnou radost! A film taky mimo jiné nastoluje jednu obzvlášť složitou, existenciálně závažnou otázku, na kterou popravdě neumím jednoznačně odpovědět: Nasadili byste si v ohrožení života na hlavu přilbu, i když byste v ní měli brutálně nablito?

plagát

Detská hra (2019) 

Roztomilé volné pokračování roztomilých příběhů o Chuckym. Hraje se už trochu jiný level - Buddi/Chucky není vlastně pravý Chucky, jeho temné já není převtělený zabiják nýbrž pomsta ponižovaného vietnamského nádeníka, nicméně šlape to a funguje celkem dobře. Nemůžu si však pomoct od pocitu mírného zklamání, že z námětu by se bývalo dalo lehce vytlouct ještě mnohem víc zábavné řezničiny, ale i tak je ve filmu několik milých momentů. Třeba obličejový skalp na melounu, krutý konec tlustého zpoceného perverta ve sklepě, vražední medvídci s červenýma očičkama, no vrcholem pro mě byla jistá scéna z nákupního střediska v den zahájení prodeje Buddiho 2: Natěšený, štěstím zářící dětský holčičí obličejík zbožně koukající na potácejícího se reklamního panáka, kterému se ovšem záhy dostane ledové sprchy v podobě teplé tepenné krve z panákovy krkavice. Kouzelný gag.

plagát

Replicate (2019) 

Pár podobných filmů (s podobnou zápletkou) jsem už viděl, ale byly hrány ve vážnější a temnější tónině. Tentokrát je to spíš komedie pro mládež, ale taky dobře. Hodně nápaditá černá komedie se sympatickým trojlístkem týnejdžrů, která je občas i víc horrorová než komediální... Už třeba první záběr má skvělý grády a musel jsem se honem ujistit, že jsem si ten film nepustil omylem z prostředka... No, on se u několika scén člověk sice občas zasměje, ale že by to byla zrovna komedie... Hm, když nad tím tak zpětně přemýšlím, ona to vlastně ani moc není komedie... Vlastně vždyť to je normální horrorový scífko, i když hlavně pro náctiletý a pojatý s dobře odměřenou porcí nadsázky... A bez nějakýho pitomýho happyendu... Sakra, vůbec teď nechápu, proč jsem měl ten blbej nápad tomu dát tu blbou nálepku "komedie"! Moc mě to bavilo, po celodenním kácení kůrovčáků solidní relax.