JASON_X

Šmarjá to je ale sraní, pardon, tedy pseudodemokratického okecávání a rádoby humanistických dilemat - můžeme a nebo nemůžeme vlastně mučit teroristy, islámské fundamentalisty a podobné pičusy, když to poslouží "vyšším" zájmům a "vznešeným" účelům? Když tím třeba zachráníme nějaké ty živůtky našich "nevinných" občánků? Co bych odpověděl já? Jasně že mučit, sakra, stáhnout ty mohamedány z kůže, roztlouct jim kosti kladivem, uříznout jim hlavy a hodit to na YouTube, ať se mají v chalífátu po večerech na co koukat... Samuel L. skvělý jako vždycky (a jemu a jen jemu patří moje čtvrtá hvězda), Carrie-Anne Moss skvělá a sexy jako vždycky (ovšem hraje strašnou kravku), skvělá filmařská práce, jen to alibistické a vykastrované moralizování stojí za vyližprdel a ze závěrečné scény objímání dětiček je mi vyloženě na blití... Obávám se, že naše vyměklá západní společnost na tu svou slabošskou tolerantnost jednou nepěkně dojede. A vsadil bych se, že se stále najde dost salónních intelektuálů i jiných masochistických pitomců, kteří budou hýkat cosi o lidských právech a ženevských úmluvách a toleranci k všelijakým menšinám i tehdy, když už ony menšiny budou dávno většinami a budou nám vesele podřezávat krky... H. to řekl Brodyové správně - "On není ten problém, problém jste vy." Tolik můj vulgární (protože nasraný) příspěvek k náboženské toleranci a multikulturalismu.

Zatímco u čtyřky jsem si stěžoval, že scénárista nechal postavy jednat jako naprosté dementy, v pětce byl nejspíš lehce dementní sám scénárista... No ale přijde mi podobný typ demence zábavný? Ano! Bavil jsem se? Ano! Je to přesně ten typ filmu o kterém říkám "je tak blbý, až je roztomilý?" Třikrát ano! Od vyvražďovačky s mutanty na dobrou noc přece nebudu očekávat nějaký intelektuální náboj, natož nějakou logiku... Mám prostě podobné pitomosti rád. I když při scéně, ve které mutant krmí blondýnu jejími vlastními střevy, jsem si říkal, že to už je fakt blbé i na mě... Ale to byla jen taková chvilková slabost.

Návaznost na předchozí díly je minimální a příběh je prostý a přímočarý - parta mladých, krásných a náruživě šukajících lidí se při výletě na chatu octne ve sněhové bouři a vezme zavděk úkrytem ve zchátralé budově starého sanatoria. Ovšem v jeho útrobách číhá na svou kořist trio zmutovaných sadistických kanibalů... Chvílemi jsem si až říkal, že za zábavnost bych mohl dát čtyři, ale fakt nemůžu, protože scénárista svoje postavy nechal jednat jako naprosté dementy a navíc (spoiler) ta nejnesympatičtější a nejotravnější kravka ze všech (ano, ta v bleděmodrém), to přežije až do finále. Ale jinak báječná oddechovka, mutanti jsou zatím nejlepší z celé série a čeká nás řada vtipných vraždiček a krvavých detailů. Oblíbené scény - skvostný retro úvod, krvavá sprcha z Claire, labužnické filetování Daniela a Bridget rozfrézovaná skútrem.

Po slušném prvním a výborném druhém dílu, je třetí díl citelně slabší ve všech směrech - ubohý scénář, ubohé dialogy, ubohá výprava, ubozí herci... Potácení se skupinky pitomců naaranžovaným lesem, s občasnými útoky dementně se smějícího plešatého mutanta, je jen slabý odvar nápaditých a zábavných předchozích dílů. Možná možná, že kdybych film viděl samostatně, tak mu tu třetí hvězdu za oblíbený žánr a za průměrné gore dám, ale takhle ne-e, dvě jsou tak akorát. Ale úplný průser to zase není, pár vraždiček je vcelku vydařených, jedno hezky vystřelené očičko šípem určitě pobaví zvrácené nátury a čerstvá mozečková pochoutka snad taky. Dá se, za dlouhých večerů...

Největším tahákem druhého dílu Wrong Turn byl pro mě namakaný intoš Henry Rollins, miláček amerického undergroundu, rockový zpěvák a pisatel syrových minipovídek typu: "Přišel domů z práce, sedl si do křesla a vystřelil si mozek z hlavy.". Sem tam se ve filmech mihne, ale tady dostal konečně větší prostor a zužitkoval ho do mrtě! No ale žádný alternativně kulturní biják od téhle dvojky nečekejte, klasická vyvražďovací řezničina s komediální nadsázkou. Ale určitě originální, to jo, kombinaci survival soutěže s vraždícími zmutovanými kanibaly jsem ještě neviděl... Mutantí herci hrozně přehrávají, méně by bývalo bylo více, ale jinak lahůdkové pokoukání, skvělá zábava a jedna z perel žánru. Nejoblíbenější scény (je jich spousta, tak aspoň tři) - kopulující mutantka s 'obličejovou maskou', mutantská večeře za účasti veganky a s modlitbou v mutantštině a začátek s nesympatickou blondýnou, které nejdřív mutanti ohlodají tlamu a pak ji rozpůlí širočinou; vtipný záběr na padající vnitřnosti a následné rozhození nožek považuju za vrchol filmu. Velké mínus - příšerná ruční skákající kamera; toho kreténa, který ji držel, bych hodil mutantům na hraní... ale to už se zase opakuju.

Jižanský venkov zabydlený špinavými a bezzubými vidláky, v hlubokých lesích rodinka zdegenerovaných a zmutovaných kanibalů, lovící, vraždící, porcující a baštící zabloudivší měšťáky, nebo outdoorové turisty... v čem já jsem už podobnou zápletku viděl?? (pro Sheldony Coopery - ano, to byla prosím ironie)... Ale to přece vůbec nevadí, že je to furt na jedno brdo, takovéhle filmy já totiž můžu pořád. No a tenhle není vůbec špatný - skvělá výprava, můj oblíbenec Desmond Harrington v hlavní roli, dobrý začátek... Jen ti kanibalové jsou k smíchu, připomínali mi Jekotu, Blekotu a Mekotu z Arabely. No a logiku v jednání postav taky fakt nehledejte, marná snaha, nenašli byste... V rámci žánru ovšem slušný nadprůměr, silné tři.

S odřenýma ušima za tři, protože je tam pár scén, které na mě v dětství zapůsobily - třeba topení v moři, rvačka s odstřelem v koupelně, a hlavně pohled do hlavně skrz špehýrku ve dveřích, to je vážně moc povedený moment. Plus výborný (a nečekaný!) závěr s připalováním cigarety a jako bonus jedna odhalená dámská ňadra, což byl pro mě kdysi dávno významný erotický zážitek. Ale dneska už si všímám i slabomyslné zápletky a směju se směšnému záporákovi a jeho absurdnímu infarktovému monologu ke konci filmu. Ale Delon je Delon a navíc mě ještě hodně pobavila návštěva dvou blonďatých usměvavých gentlemanů, z nichž jeden vedl s dámou zasvěcený rozhovor o umění, zatímco druhý mezitím v koupelně mordoval jejího starýho.

Další z klasických francouzských "politických" kriminálek, kterou jsem od dětství viděl už několikrát a na kterou se rád podívám i dneska. Ale ani množstvím "vážných" dialogů a předstíraně hektickým dějem se nedá zastřít skutečnost, že její příběh je pouze průměrný až nudný, a že postava Spravedlivého, Čestného a Statečného pana Maréchala je sice okázale sebejistá a namachrovaná, ale zároveň i hodně plochá a neživotná. Nemůžu si ovšem pomoct - tenhle film se mi líbí a dobře se mi na něj kouká, líbí se mi Delon, líbí se mi Klaus Kinski se svou skvělou fráninou, líbí se mi tři sedmdesátkově krásné ženské (Stéphane, Ornella a Mireille), líbí se mi jeho hudba i celková atmosféra, zkrátka ačkoliv to sice není film hluboký, má šťávu a je hezký na pohled.

Ryzí, čistokrevná, plnotučná, oldschoolová krimi, i přes svůj věk pohledná a napínavá, nenapadá mě nic podstatnějšího, co bych k ní napsal. Policejní inspektor Delon je samozřejmě skvělý, skvělý je i chladnokrevný gangster Trintignant... Ale zatímco Delonovi policajta docela věřím, Trintignantovi zabijáka už tolik ne, působí na mě příliš jemně a kultivovaně, i když se snaží tvářit drsně a nevypočitatelně. Závěr ve venkovském hostinci je vynikající, epilog taky. (A film je mimochodem i názornou ukázkou toho, že bez bonzáků by toho policajti asi mnoho nevyřešili...)

Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám...