JASON_X

Jo, tenhle film je sice sentimentální romanťák, ale zato podle mého nejlibovějšího gusta - podrazy, bitky, přestřelky, sebevraždy, brutální vraždy, krvesmilstvo... no a do toho holt i trocha té červené knihovny. Samuel L. je cool bourák, Ruth Negga je roztomilý diblík a slaďoušek a být konec filmu aspoň o trochu míň melodramatičtější a červenoknihovnější, dám bez váhání pět.

Mám rád horrory, thrillery, mám rád dějově střídmé, pomalé severské filmy, mám rád nízkorozpočťáky, no a Villmark tohle všechno je. Ale přesto - nuda, nuda, nuda, vůbec mě nezaujal, nebavil, nevtáhl do děje, nechápu jeho srovnávání s nesrovnatelně záživnějším Blair Witch Projectem, nechápu vyzdvihování jeho (prý) husté a temné atmosféry, nechápu jeho vysoké hodnocení ani pochvalné komentáře, není to zkrátka vůbec můj šálek čaje. Nehrát v něm dvě hodně hezké holky, minimálně od třetiny bych ho už proklikával. / Po více než dvou letech jsem si před projekcí dvojky film zopáknul a divím se, jak jsem na něj byl kdysi bodově přísný, jednu hvězdu přidávám. Ale že se všechny postavy chovají divně až pitomě, je fakt.

Tak se mnou tvůrci nepěkně vyjeb... vyběhli - asi od druhé minuty a pak ještě dlouho poté jsem si totiž myslel, že samozřejmě vím vo co go, že je to zase další film s provařenou (a mojí oblíbenou) zápletkou, tj. se schizofrenií a s rozštěpením osobnosti... a ono hovnajz, ono to bylo zatím tak, že jsem sedl na lep nějakým anarchisticko-dadaistickým žertýřům, kteří se rozhodli vytřít si s váženými diváky zadek. Logiku nebo nějaký smysl tedy v tomhle bizarním filmu radši nehledejte. Ale díky zlému Samuelovi L. se na to dobře kouká, i když je to ptákovina. A nebo má Meeting Evil možná nějaký skrytý, esoterický smysl, který mi zůstal pro mou omezenost skryt, čert ví. Každopádně v jednom mám jasno - já mít tak tupé a tlusté děti a k tomu ještě kurvící se manželku, byl bych radostí bez sebe, kdyby mi je nějaký šílený negr chtěl zadara oddělat...

Moje zpočátku velké nadšení v průběhu filmu bohužel negradovalo, ale spíš stagnovalo, čekal jsem něco... čekal jsem víc. Příběhy jsou citelně slabší než v jedničce, respektive nejsou tolik bizarně deviantní. No ale je to tam, to nádherné noirové comicsové fluidum... až mě skoro mrzí, že comicsy nečtu. Asi bych nakonec těch pět i dal, protože dvojky geniálních jedniček to mají vždycky těžké, ale ke konci mě strašně zprudily fiktivní (a megatrapné) dialogy mezi trapným Willisem a trapnou Albou; doufám, že až budu starý povislý dědek, nebudu se ukájet vizemi, jak se kvůli lásce ke mně zjizvují a uchlastávají mladé krásné holky... Ale jinak celkem spokojenost. Jsem rád, že děj druhého dílu předchází ději prvého, takže si divák zase dosyta užije zběsilce Marva, dozví se, jak přišel jeden velký černý pán o oko a vychutná si práci nelítostné Miho s katanami i lukem. I nové tváře zapadnou do světa Sin City dobře - Brolin jako Dwight (určitě stylovější než Owen), Gordon-Levitt (jeho postava ale slibovala mnohem víc, než nakonec předvedla), Liotta (škoda, že tak málo prostoru) a Ladyboy GaGa si taky jistě najde svoje... specifické publikum... No a fanoušky (i některé fanynky) Evy Green pak zase určitě potěší, že se jejich idol objevuje na scéně většinou nahatý.

Druhého G. I. Joea hodnotím mnohem výš než prvního. Proč? Lepší scénář, ještě pohlednější vizuál, temnější atmosféra, dospělejší děj a nesrovnatelně klidnější kamera. Dwayne Johnson namísto mongoloidního Tatuma je skvělá volba, dál se mi hodně líbil vyzrálý Storm Shadow, učarovala mi Jinx a Willis mě bavil určitě víc, než nevýrazný Quaid. Pohledná a "sexy" kombinace comicsu, akční pohádky a bondovky, s několika vtipnými momenty. Nevyžívá se tolik ve zbraňové a trikové exhibici jako jednička, ale sází spíš na tradiční, přímočarý akční příběh. Hodně příjemné překvapení, silné čtyři.

Taky u tohohle pokračování jsem se nejen opět nezasmál, ale navíc ani nepousmál... Trapné, nevtipné, sterilní.

Trailery k neexistujícím filmům mě nesrovnatelně víc pobavily třeba v Tropic Thunder (a nebo geniální trailer na Macheteho v Planet Terror, to byl tenkrát náářez...) Ani jsem se nezasmál, jen místy pousmál. Předstírání odvážného a nestandardního humoru, ale přitom je vše samozřejmě v mezích zákona a středního proudu, třeba jako silvestrovské estrády v socialistické ČST, které mi tenhle kraťas nevím proč připomněl. Slabota, zívačka...

Hyperaktivní galimatyáš, který jako by vyhřezl z třeštící hlavy kokainem nabuzeného scénáristy, a který by byl i docela zábavný, kdyby byl aspoň o trochu méně přihlouplý. K tomu naprosto příšerně skákající kamera, epileptický střih a lobotomizované dialogy. A jako pochybný bonus jedna nadprůměrně dementní lovestory; navíc on (Tatum) má zjevně lehký Downův syndrom a její (Miller) veškerý herecký talent spočívá v tom, že má hezky vyrýsovaný zadek v elasťácích. Ale dětem, které si rády hrají na vojáčky, se to snad bude líbit. A vyhulenci, nebo milovníci bizarností, to možná ocení jako dobrou komedii. T: Nerad bych se pletl, ale nejenom že Karlín není Paříž, ale na severním pólu nejsou žádné skály...

Z hlediska akčnosti lepší než jednička, a taky dospělejší a temnější než jednička. Takže docela spokojenost. Děj snad nemá cenu komentovat - prostě Kapitán Amerika dává přes držku padouchům a zachraňuje svět... Překvapila mě Scarlett Johansson, protože jsem jí zprvu málem nepoznal; jak měla ten svůj ciferník napajcovaný nějakým kosmetickým sajrajtem, myslel jsem chvilku, že je to nějaká modrooká mulatka. A přiznám se, že se mi líbil Kapitán, tedy ne že bych byl homo, ale taky bych chtěl mít takový ramena a prsáky a bicáky a tak... Samozřejmě Samuel L. skvělý jako vždycky, jak vždycky opakuju. No a železný dědek Redford je (aspoň pro mě) onou pověstnou třešínkou na dortu. Oblíbené momenty: Pobavily mě poznámky v Kapitánově notýsku, skvělá byla scéna ve výtahu (asi nejlepší z celého filmu), utržení volantu týpkem s kovovou rukou, nebo kung-fu baba Scarlett. Bohužel ale film trpí jednou dnešní rozšířenou, nechutnou a prudce nakažlivou zvráceností, a to zhovadile se třesoucí kamerou v (nejen) akčních scénách.

V hodnocení prvního Kapitána Ameriky jsem rozpolcený. Sice z hloubi duše opovrhuju takovým tím americkým primitivně vlasteneckým pathosem pro nejširší lidové vrstvy, ale v tomhle filmu mi kupodivu příliš nevadil. Naopak jsem byl překvapený, jak je mi postava mrňavého, hubeného, ale Statečného a Spravedlivého Steva Rogerse sympatická. I po jeho vytunění modrým sérem supervojáka a vita-zářením, nebo čím. Snažím se chápat existenci (vznik) téhle symbolické postavy v historických souvislostech - zkrátka jejím úkolem bylo kdysi motivovat/demagogicky oblbovat obyčejné (=hloupé) Američany pro válku s Německem. Dnes už je pro smích, nebo v lepším případě pro shovívavý úsměv, ale kupodivu na mě její fluidum celkem fungovalo, respektive jsem mu to dovolil - film se mi vizuálně moc líbil, nenáročně jsem se pobavil, navíc jeho "huráamerikanismus", kterého jsem se děsil, si občas dělal legraci sám ze sebe, bylo to celé takové příjemně odlehčené... Trochu mi sice nadzvedla mandle pozitivně diskriminační účast černocha a Japonce (sic!) v Kapitánově jednotce, ale původně jsem čekal mnohem větší průser, moji zkaženou náladu a můj nasraný a uštěpačný komentář. Heil Hydra!