JASON_X

Jako film pro mládež do 15ti let(!) je Divergent fajn - má snesitelný příběh, hodně hezký vizuál, dobré triky, sympatické herce... Ale těch scénáristických infantilismů je v něm až bolestně příliš. Třeba nevím, komu jinému než dětem nebo mentálům by měly být určeny ony svíravě trapné scény v úvodu, s rozesmátými a běhajícími a skákajícími a výskajícími retardy z frakce Neohrožených. Tahle partička ve mně okamžitě vyvolala neodbytnou touhu po založení frakce Nasraných nebo Negativních nebo Nihilistických, kteří by se oblékali do černého, zamračené obličeje pomalovány nějakým ďábelským makeupem a jejich poslání by bylo jednoduché - mlčky a zachmuřeně chodit městem a na potkání bít každého člena frakce Neohrožených. Nebo to vypočitatelné, šablonovité a naivní pracování s diváckými emocemi během vstupního tréninku, plného přiblblé americké soutěživosti. Nebo fakt, že po sobě parta děcek během vojenského cvičení pálí ostrými jehlami, aniž by měli aspoň brýle na očích (ale ono holt těm roštěnkám a šampónům musí být vidět do xichtu, to je jasný...) Nebo to, že si divergentní jedinec, který samozřejmě za boha nechce, aby někdo na tu jeho divergenci přišel, nechá vykérovat přes celý hřbet značky všech ostatních kast, to má fakt logiku. Nebo ten jako už tradičně debilizovaný závěr... A naštvalo mě, že jsem se nedozvěděl, jak to vlastně vypadá za Zdí, což mě od začátku zajímalo nejvíc. No, takže když už jsem se tady teď dovyventiloval, můžu tomu napařit s klidným svědomím aspoň tři, protože mě to vlastně popravdě většinou docela bavilo, určitě mnohem víc než třeba Elysium nebo podobný pseudoscífka...

Příběh je sice trochu přihlouplý (stejně jako byl přihlouplý už v prvním dílu), ale vizuální stránka a atmosféra filmu jsou tak povedené (stejně jako už v prvním dílu), že na nějakou hloupost příběhu kašlu. Oproti S.H. 2006 je myslím jeho pokračování trochu víc klasický dějový film než zfilmovaná hra, ale třeba se mi to jen zdá. Každopádně je podsvětí Silent Hillu opět zabydleno bizarními stvůrami, které si libují v nejroztodivnějších formách týrání a mučení obětí, z nichž asi nejvíc zaujme staré známé přerostlé hovado v kožené zástěře se struhadlem na hlavě, tentokrát pracující s obří halapartnou (a že mu jde práce s rukama hezky od ruky...) Jeho příbuznost s mým oblíbeným monstrem z Resident Evil: Afterlife je více než zjevná.

PC hry nehraju, tenhle způsob zábavy mě bohužel nějak úplně minul, ale to neznamená, že nedokážu ocenit dobře zfilmovanou hru (stejně jako třeba dobře zfilmovaný comics, i když comicsy nečtu). Silent Hill je coby zfilmovaná hra nadprůměrně působivá a pohledná záležitost, ale kdo se těší na nějakou standardní filmovou duchařinu, bude možná zklamaný, scénáristická, výpravná i triková stránka jsou poplatné faktu, že se jedná o hru. Nebýt poslední užvaněné půlhodiny plné krkolomného vysvětlování a zdůvodňování, uvažoval bych o slabých pěti hvězdách, tolik se mi to líbilo. Naštěstí po zdlouhavých plcích přijde příjemně krvavé finále a samotný konec je pak taky výborný, i když očekávaný. Největší pomyslné mínus filmu je fakt, že Jodelle Ferland nedostane skoro žádný prostor. A za nejzajímavější scénu považuju tu, ve které jeden přerostlý pan démon se struhadlem na hlavě jedním trhnutím stáhne (strhne) kůži z těla jedné bezbožné hříšnici.

(Betonové boty zná každý, kdo sleduje mafiánské filmy, ale betonový... klobouk? Ten je pro mě příjemnou novinkou!) Borgman je zajímavá absurdní thrillerová groteska, jejímž výkladem si nehodlám lámat hlavu, i když se mi samozřejmě pár brakových teorií mihlo hlavou: Plíživá invaze padlých andělů? (viz úvodní kvazibiblický citát). Nebo mimozemských klonů s telepatickými schopnostmi? Řádění fanatické sekty asasínských magorů, nebo zfetovaných uctívačů nějakého šíleného boha či démona? Ale myslím, že si prostě parta Holanďanů pro zábavu střihla takový jemně dadaistický a absurdní kousek a hotovo (praštěná scénka se zahradním divadlem mi to jen potvrdila). Takže jsem se vykašlal na hledání všelijakých těch parabol, hyperbol a alegorií, ale pouze se nechal bavit (a občas i nechtěně - třeba kácením stromu se zabržděným řetězem). Každopádně hodně příjemná změna.

Gilliamův Tideland oplývá bizarním humorem, vyšinutou groteskností a famózním výkonem malé Jodelle Ferland. Nedokážu si odpustit polopatický SPOILER: Malá holčička pravidelně připravuje svému tatínkovi dávku heráku, aby tatínek mohl "jet na prázdniny". Když jí umře maminka, sprostá a vylízaná flundra s vysmaženým mozkem, holčička se raduje, že teď může sníst všechnu její čokoládu. Pak jedou s tatínkem autobusem hodně daleko do pryč, protože tatínek chytí feťáckou stíhu. Tatínek nahlas prdí a smrdí jako prase a svádí to spolucestujícím na svou dcerušku... Přijedou do vybydleného squatu uprostřed prérie, kde na půdě řádí bojovné a nebezpečné veverky, tatínek si šlehne a umře taky. A holčička si hraje s jeho mrtvolou. Pak se mrtvola nafoukne, smrdí a vypouští konečníkem hnilobné plyny a holčička jí laje do tlusťochů a smraďochů... Ani sousedi holčičky nejsou normální, je to párek podivínských a retardovaných sourozenců... Šílená paní, která si ráda zpívá spirituály o Džýzysovi, pomůže holčičce tatínka mumifikovat (má v tom praxi). A její retardovaný bratr si s holčičkou hraje na manžele, pusinkují se a chtějí spolu mít bejby... Tyhle scény jsou už fakt za jistou hranicí, polévaly mě pocity nepříjemné trapnosti a studem jsem odvracel zrak... Bláznivý, morbidní a deviantní film. A... ehm... líbí se mi, to je snad jasné.

Tak jako mě nedávno maximálně potěšil nový Jarmusch, potěšil mě teď i nový Gilliam. Nedoufal jsem, že by ještě na stará kolena natočil film srovnatelný s geniálním Brazilem, ale povedlo se. A nelze jinak, než tenhle film s Brazilem srovnávat, skrze Brazil ho komentovat, protože se Brazilu hodně podobá. Takže: Pokud se vám Brazil líbí, měl by se vám líbit i The Zero Theorem. Stejně jako u Brazilu platí - úžasná hravost a fantazie, nekonečně nápaditá, typicky gilliamovská výpravnost, fantaskní děj zaplněný bizarními postavami... Ale ani omračující, úchvatná a bombastická vizuální stránka bohužel nezastře fakt, že filmový příběh neskrývá žádné velké moudro a poselství, ačkoliv je jeho leitmotivem Gilliamovo oblíbené téma - hledání smyslu života. Na film se hezky kouká, ale obsahově je myslím hodně plochý, i když to zpočátku tak nevypadá. A ta pohádka, kterak se do starého ošklivého povislého chlapa zamiluje mladá krásná samička, která v bílém latexu a zrzavé paruce vypadá jako ztělesněný sex, to už není orwellovská groteska, ale jen úsměvná erotická fantazie starého dědka (promiň, Terry). Nejlepší věta z celého filmu je jeden z úvodních reklamních sloganů: "Znuděni buddhismem, otráveni scientologií? Církev Batmana Vykupitele může být odpovědí!" Škoda, že filmový děj nešel radši tímhle směrem...

Nestvůrný kříženec slaboduchého romanťáku a pokusu o duchařský softhorror, navíc sadistickým režisérem (a škodolibým scénáristou v jedné osobě) roztáhnutý do nesmyslně dlouhé stopáže; vleče se to jako smrad. Tím je myslím řečeno vše podstatné, chytrému napověz... Vydržel jsem tu klauniádu sledovat bez proklikávání jen díky zajímavé hlavní herečce, která je sice bez omračujícího hereckého talentu, ale zato má lepou tvář, útlý pas, sexy hlas... prostě zatraceně pěkná baba. No jo, já vím, hodně ubohý důvod, proč dát téhle absurdní a bezpohlavní taškařici celé dvě hvězdy.

"Je cosi shnilého v maloměstě americkém", jak pravil klasik. A tohle brilantně deviantní filmové podobenství to potvrzuje. Na pohled slušní otcové rodin tam przní vlastní dcery, týrají manželky a ve sklepích občas drží v zajetí nějakou tu kanibalskou saskwatchku. Slizký tyranský srábek a jeho narušený syn jsou postavy tak mužskošovinisticky hnusné, že podezřívám pana rejžu z latentního feminismu. Naproti tomu ženy jsou buď oběti (jako vždy výborná Angela Bettis, její filmová dcera i krásná paní učitelka), nebo silné a zemité (a nelidské) živočišné entity. Konec s anoftalmickou sestrou mě definitivně přesvědčil, abych pálil všemi pěti. Takhle bizarní a ujeté filmy se totiž často neurodí a je třeba si jich považovat.

Jednoznačně nejslabší McKeeův film, není tedy divu, že je tu v červených číslech :/ Příběh o pomstě starého chlapa na partě drzých fracků mě hodně zklamal, čekal jsem zábavný exploaťák a dostal nudnou, sentimentální, moralizující, ufňukanou a vyteplenou středoproudovku. Těšil jsem se že poté, co mladí hajzlíci odbouchnou dědkovi pudlíka, onen chytí rapla, vyštrachá v kůlně nějaký pořádný kvér a vyčistí celý městys nejen od nich a od všech jejich příbuzných, ale i od těch, kteří se jim aspoň jenom trochu podobají. No a pak se hoďku a půl dívám na tenhle div ne romanťák, bych zvracel... Všichni ti pánové a dámy, kteří tu avizují nějaký "brutální" a "krvavý" film, jsou zjevně poněkud jemnocitných naturelů, já tedy tomuhle říkám slaďák.

Další podařený kousek z dílny pana McKeeho. Nadprůměrně pohledný a řekl bych i nevšední čarodějnický horrůrek z prostředí americké dívčí internátní školy z šedesátých let, ale s atmosférou strašidelné novely z viktoriánské Anglie. Začíná celkem tradičně, nepřekvapivě, myslel jsem si, že mám vcelku jasno a že vím, o co zhruba půjde. Ale nakonec se příběh tak nějak nečekaně rozkošatěl a posunul, a přinesl několik zajímavých prvků (mléko, černá krev, kameny...) Podařený scénář i výprava, skvělé herečky, hodně příjemný softhorrorový zážitek.