JASON_X

Nolanova prvotina byla posledním filmem, který jsem od něho ještě neviděl. A je jeho prvním filmem, který nehodnotím všemi pěti. Ale na celovečerní (téměř) prvotinu, která na první pohled působí jako nějaký studentský film (jedná se prý o film "bezrozpočtový"), je to skvělá práce. Rozsekání příběhu na mozaiku časově nelineárních střepů mi samozřejmě připomnělo následné Nolanovo geniální Memento a já osobně shledávám tenhle způsob vyprávění hodně zajímavým. Původně jednoduchá zápletka se díky několika nečekaným zvratům změní v zápletku překvapivou. A námět filmu mi dal živě vzpomenout na moje existenciálně silné pocity poté, co mě kdysi vykradli, byl to fakt úžasný zážitek; no a po filmu se ze zajímavostí dozvídám, že popudem k jeho napsání byl pro Nolana také zážitek s vykradením jeho bytu...

Obrovsky příjemné překvapení - komorní, minimalistický a přitom pohledný a záživný thriller s výbornými představiteli ústřední trojice. Skvěle jsem si ho užil, moc se mi líbil a bavil mě, ale stejně si neodpustím pár hnidopišských "ale": Stejně jako jsem psal už k The Grey - jak si každý zvídavý člověk může snadno ověřit, útoky vlků na lidi jsou z 99% mýtus. To bych ale scénáristovi vyčítal nejméně, vždyť přitažené vlasy k podobným filmům neodmyslitelně patří a scény s vlky jsou nejlepší z celého filmu. Víc mi však vadily jiné drobnosti - třeba když mrzne až praští a já strávím noc na sedačkové lanovce, budu mít určitě přes noc čepici i kapuci přetaženou přes xicht. A určitě se ráno neprobudím s holou rukou přimrzlou k zábradlí, protože ruce bych si i ve spánku samozřejmě instinktivně udržoval v teple, zvlášť když nemám rukavici. A i kdybych byl stydlivá dívka, nevím jestli bych se v téhle situaci radši pochcal do kalhot, než na chvíli vystrčil frndu na vzduch, obzvlášť když by můj "soused" spal... Ale jak říkám, celkově velká spokojenost, třeba ty otevřené zlomeninky byly fakt rozkošné...

Ano, je to přesně tak - pro děti to příliš není (i když je to místy dost přeslazené) a pro dospělé taky ne. Tak pro koho vlastně? Nejspíš především pro fanoušky Angeliny Jolie, která hrála fakt dobře. Jen s těmi lícními kostmi to možná kapánek přehnali, ale budiž. Za zmínku stojí ještě určitě Sam Riley jakožto muž-havran. Aurora/Růženka je ovšem tragická - její oligofrenní tvář a retardovaný úsměv mě silně odpuzovaly a vyvolávaly ve mně hodně nelibé pocity. Scénář filmu psala žena (autorka scénáře k Alice in Wonderland) a je to znát - děj je zřetelně feministický, hlavními hybatelkami příběhu jsou ženy, mužům jsou určeny role troubů (princ), submisivů (havran), hnusných hajzlů (král), nebo tupých trubců-vojáků. Takže pokud jste žena, máte ráda Angelinu a nesnášíte chlapy, mohlo by se vám to líbit. Jo, abych nezapomněl - vizuálně je film přece jenom docela pohledný.

Od Amélie z Montmartru jsem asi neviděl tak vizuálně opulentní, nápaditý film, z jeho obrazů jsem byl hodinu a půl skoro permanentně unešený. Navíc v něm ještě hraje taková spousta známých a skvělých herců, že jsem nevěděl, kterého si vychutnat dřív. No ale co je všechno tohle platné, když mě nezaujal a nebavil zmatený a nezáživný příběh... Věčná škoda mrhání tak výrazným výtvarným a režisérským talentem na tak slabý, bezpohlavní scénář...

Nezapomenutelný duchovně estetický zážitek. Viděl jsem tenhle dokument kdysi dávno na ČT2, jen jednou, ale tak silně na mě zapůsobil, že se mi myšlenky na něj čas od času stále vrací. Kdybych byl umělecky tvořivý a chtěl tvořit nějaké to "umění", chtěl bych dělat přesně takový druh umění, jako Andy Goldsworthy. Umění jakožto součást přírody, krajiny, umění úmyslně jen dočasné a pomíjivé, což mu (možná paradoxně) dodává obrovskou existenciální sílu a hloubku. Křehká stavba z ledových rampouchů, která začne zákonitě zanikat s vycházejícím Sluncem, dlouhý pás ze spojených stromových listů, který jako zelený had pomalu pluje po hladině meandrujícího potoka, dřevěný propletenec na mořském břehu při odlivu, jehož život neodvratně skončí s dalším přílivem... Vrcholná krása.

Jedna z nejlepších asijských duchařin, kterou jsem kdy viděl, není ani japonská, ani korejská, ale kupodivu thajská. To "kupodivu" proto, že všechny thajské filmy, se kterými jsem měl dosud tu čest, na mě působily tak nějak neumětelsky, rozvojově, nedomrle... Ale tohle je prosím plnotučný a plnokrevný filmařský počin s místy parádně hustou atmoškou, srovnatelný s jakoukoliv obdobnou japonskou nebo západní produkcí. Jsem za tuhle thajskou perlu moc rád, silné čtyři. Jen mě mrzí, že závěrečnou pointu jsem já blbec zahlédl ještě před sledováním filmu, když jsem na něj šteloval české titulky. Nevím tedy, jak bych na ni reagoval nepřipravený, ale určitě by pro mě byla hodně mrazivě (tedy příjemně) překvapivá. Ale i tak působivý zážitek.

Těšíte-li se na superrychlé zombie, běhající ulicemi, lezoucí po stropech a trhající a žeroucí všechno živé, co jim přijde pod zuby, budete asi zklamaní. Tenhle decentní a komorní film totiž pojímá fenomén nemrtvých z úplně jiného hlediska... Přesto je v něm několik působivých thrillerových výjevů a pomocí několika dějových zvratů je dosaženo slušné dávky napětí. Španělé opět zaváleli, na tamní současnou kinematografii bych si měl asi pořádně posvítit.

Dokumenty (zatím?) nekomentuju, protože to už by mi z toho psaní asi hráblo, ale tenhle mě natolik zaujal, že musím. Neměl jsem totiž až dodnes o umírání Detroitu ani potuchy. Takže tedy pro mě velké překvapení i velká zajímavost. O příčinách pádu města se ve filmu mluví dost, tedy jen krátce k těm následkům - po zhlédnutí filmu a po přečtení si nějakých dalších informací nechápu, že v tomhle vybydleném a "afrikanizovaném" městě ještě stále zůstává oněch deset procent bělochů, stejně jako bych nechápal třeba to, kdyby žilo deset procent bílých v Chanově. Ona možná ta realita nebude zase až tak extrémně nesnesitelná, jak nám ji tvůrci vylíčili... Vždyť tam přece musí nějací lidi chodit třeba i do práce a vydělávat love, protože koho by tam potom ti negramotní negři na ulicích přepadávali, že jo... Neradostný dokument, Mogadišo uprostřed Severní Ameriky... A za všechno může rozporuplná osoba Henry Ford, který byl na jednu stranu celoživotně postižený chorobným antisemitismem, ale natáhnout do "bílého" města desítky tisíc zaostalých zulukafrů z Jihu mu rozpaky nečinilo... Ovšem jedno pozitivum na celé situaci vidím - až budou hollywoodští zase točit nějaké epické postapo, nemusejí stavět drahé kulisy, ale můžou přijet natáčet exteriéry sem.

Klasická a přímočará akční krimi, která si na nic nehraje a nesnaží se vzbudit dojem něčeho jiného, než čím je - tedy standardní a staromódní akční zábavou. A to myslím samozřejmě jako velký kompliment. Dva nepravděpodobní parťáci (nájemný vrah a policajt) společně bojují proti bandě grázlů a zkorumpovaných policajtů. Žádné velké digitální serepetičky, žádná zběsilá epileptická akce plná řevu a výbuchů, která má ohromit povrchního diváka, ale standardní oldchoolový béčkový příběh, jednoduchý scénář s dobrými bitkami, střílečkami a hláškami a slušná herecká sestava. Sly ležérně marloweovsky monologuje celým filmem a spokojeně si užívá svou obvyklou nenáročnou bouchačskou roli, bez ohledu na to, že by se na podobné šablony už dávno mohl vybodnout, zdatně mu sekunduje jeden "Koreoamerický" sympaťák (chápu zdejší rozhořčení z téhle postavy i herce, ale když já mám ty východní Asiaty rád), ženský půvab do filmu vnese jedna perská štětka... totiž kočka, no a hned po Slyovi mě nejvíc potěšil můj jmenovec Momoa, kterého mám čím dál tím víc radši, a kterému šla práce se sekerou krásně od ruky. V mezích žánru naprostá a bezvýhradná spokojenost.

Po nepříliš povedené a utahané dvojce je třetí díl Hatchetu neskutečná pecka, která ještě o kousek předčí díl první. Působí jako balzám na duši všech milovníků pokleslé, béčkové a hodně ujeté zábavy. Krvavě vtipných momentů je v něm tolik, že se je ani nebudu snažit vyjmenovat. Scénář je hodně povedený, roztomile hloupoučký a přímočarý děj má spád, nejsou v něm snad žádná výrazně hluchá nebo nudná místa. Afektovaná Danielle Harris se dá výjimečně docela vydržet (a chvílemi jí to i dost sekne), a epizodní účast Sida Haiga, mého oblíbeného klauna ze Zombieho The Devil's Rejects, je pověstnou třešničkou na dortu. Lobotomizovaný děj, krev, maso, vnitřnosti, to vše zabaleno do nadsázky a sladce zvráceného humoru, zkrátka přesně můj šálek horrorové parodie, mňam! Silné čtyři.