Douglas

Dokument o člověku, o němž by bez nešťastného konce, kterým se "proslavil", asi slyšel málokdo. S medvědy grizzly v divoké přírodě žijící Timothy Treadwell nebyl žádný bojovník jako Dian Fosseyová (jež žila mezi gorilami) a jestli něco z Herzogova filmu vyplývá, tak Treadwellova neschopnost existovat v civilizaci a vzdorovat jejím nástrahám (např. alkohol). Většina lidí z jeho okolí, které Herzog zpovídá (ať už kritiků, nebo adorátorů), potvrzuje fakt, že se nesnažil být ani tak člověkem mezi medvědy, jako se spíše toužil stát jedním z nich… ___ To ostatně potvrzuje i mnoho záběrů, které na svých pravidelných mnohaměsíčních osamělých pobytech v divočině natočil. Nenajdeme v nich prvky vědeckého přístupu (podle odborníků na medvědy grizzly jim svou přítomností spíše škodil), ale zato nesou stopy jakéhosi absurdního pokusu antropomorfizovat medvědy a aplikovat na jejich chování vzorce fungování lidské společnosti. Grizzly Man prokládá tradiční dokumentární metodu zpovědí a rekonstrukce života zkoumané osobnosti s dlouhými minutami scén Treadwellova "videa z divočiny". Hlavně ale nepředkládá portrét "jednoho jediného" Treadwella… ___ Pokud bychom u Herzogova snímku mluvili o filozofujícím nádechu, spočíval by hlavně v neustálém kladení otázek a nabízení různých přístupů k Treadwellově životu, práci a osobnosti. Nedává k dispozici jasně definovanou tezi, kterou by v průběhu stominutového filmu dokazoval. Jednotící tematická linie odhalující pozadí tragického úmrtí Treadwella a jeho přítelkyně pod tlapami agresivního grizzlyho se nakonec ukáže být když ne marginální, tak určitě jen jedním z řady dalších otazníků. Werner Herzog vzbuzuje naši pozornost a vytváří nejednotný obraz podivína, který ze sebe chtěl mít medvěda a z medvědů lidské bytosti.

To jste fakt nikdo nečetli Americkou tragédii nebo neviděli Místo na výsluní? :)

Doteď si pamatuji, jak jsem si dost dlouho nadšeně myslel, že Rychlá rota je ve skutečnosti z Brna, protože v úvodní znělce se zpívá "po stopě vždycky jdou až na Lesnou". Když jsem se později dozvěděl, že je to "naleznou", bylo to strašné zklamání. :)

Jeden ze seriálů, které jsem jako kluk strašně žral... Zejména jeho obří tašku do kapsy, ve které sice nosil strašné množství krámů (kajaky atp.), ale já vždycky snil, že by se v ní dala tahat celá knihovna. :)

Napodruhé je to strašný film. Hloupý, křečovitý, pompézní, mizerně zahraný... S jednou vyhrocenou scénou, ale jinak chladný jako kus ledu.

Moc pěkný odkaz na Zakázanou planetu. :)

Film neotřele kombinuje hororové prvky s groteskními, čímž vyvolává zvláštní pocit divácké nejistoty, nakolik má cítit napětí, a nakolik se bavit... Situace volně přechází z hororových do absurdních (muž vidí na chodbě děsivou postavu - což je i natočeno jako hororová sekvence, schová se pod postel a celá situace je dohrána jako komediální). Hlavní mužská postava obrýleného chlapíka, který z se nesmělého a bázlivého smolaře vlivem situace a v touze ochránit svou vyvolenou stane chrabrým hrdinou, v mnohém otevřeně odkazuje k Haroldu Lloydovi. Celý příběh vlastně připomíná Lloydův/Roachův film Haunted Spooks, přičemž ho zároveň rozvíjí do několika rovin a využívá ostrých světelných kontrastů ve stylu německého expresionizmu, který občas přímo paroduje (včetně expresionistického hereckého stylu).

První série byla skvělá (zejména první polovina před probuzením Colina), druhá mizerná, třetí - soudě podle těch dílů, které jsem bohužel viděl - tragická. Prudké pády některých seriálů do hlubin romantického sentimentu mě nikdy nepřestanou překvapovat.

Studenti jsou tu nesnesitelná hovada... Jediný sympaťák je Brzobohatý.

Film, který mě uhranul na Dnech evropského filmu, víceméně nabízí model, jenž by asi rádi předkládali Hřebejk s Jarchovským, kdyby ovšem uměli tak tisíckrát lépe točit. Stezky světla jsou nádherný film o neuchopitelnosti času a relativitě pohledu, ve kterém postavy postupně ztrácejí to, pro co žily, a přesto nakonec mohou žít dál. A když se v impozantním závěru osleplý klenotník i zestárlá modelka setkávají, najednou se zdají být oba handicapy naprosto malicherné. Čas v jejich životě přestává hrát roli a co by se mohlo zdát z pohledu normálních lidí jako složitý problém, je z jejich pohledu problém pouze relativní. Zejména herectví Györgyho Cserhalmiho tu dokazuje, jak moc zůstaly jeho schopnosti v tezovitých Želarech nevyužity.