Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Posledné recenzie (525)

plagát

Bez výčitiek (2021) 

BEZ VÝČITEK (Without Remorse, 2021) je podivně nesourodý a vykořeněný film, a to svým fikčním světem, svým vyprávěním, svým hrdinou, svým koncem, svým stylem i svými těžko uchopitelnými snahami napojit se na reálný svět. Na film, který byl původně natočený pro kino, má překvapivě "stístněný" fikční svět. Svět, v němž jsme uzavřeni v pokojích, chodbách, budovách a halách - a ven se podíváme zpravidla v noci. Nevím, zda jste z něj měli či budete mít podobný pocit, ale osobně jsem cítil velký problém vnímat BEZ VÝČITEK právě jako svět, v němž za zobrazenými prostorovými rámci pokračují nějaké nezobrazené - a v němž skupinka postav reprezentujících politiku, armádu, tajné služby či věznici představuje jen jedny z mnoha dalších politiků, vojáků, agentů a vězeňského systému. Jak píšu rozsáhleji na blogu, je to asi dáno tím, jak málo se propojuje jeho prostor a čas, jak skokově se střídají žánrové rámce, jak mechanický je vlastně postup hlavního hrdiny odvíjený od nahrazujících se cílů - a kupodivu i volbou jinak pozoruhodného stylu, který tyto aspekty stístěnosti a uzavřenosti světa vlastně jen podporuje. Je to škoda, těšil jsem se, ale výsledek působí (nejen kvůli poslední scéně) spíše jako pilot televizního seriálu z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bez výčitek vás směřuji spíše k NIKOMU, který překonává tento podivný origin úplně ve všem - překvapivě i včetně efektu napojení se na problémy skutečného světa.

plagát

Duchovia Marsu (2001) 

DUCHY MARSU jsem takřa dvě dekády odkládal, protože jsem o nich neslyšel mnoho dobrého a nechtěl jsem si pokazit vzpomínky na svého milovaného Johna Carpentera. Chyba lávky! Jasně, je to hrdý škvár a na hollywoodské poměry hodně laciný sci-fi horor, který v řadě aspektů působí poněkud nedodělaně. Nepřekvapilo, že Carpenter později přiznal, že během něj vyhořel, načež si dal dlouhou pauzu. Jenže je to hrdý škvár, který má v každém svém detailu nezaměnitelný carpenterovský styl. Má členitou, chytře vystavěnou detektivní strukturu do sebe zapuštěných flashbacků, vypravěčů a několika paralelně uplatňovaných žánrových schémat. Najdeme tu vývojové vzorce spojované s "lupiči těl", "zombie apokalypsou", "obranou pevnosti před přesilou", "protivníky, co se stanou parťáky" a především s "rekonstrukcí tragédie od známého konce". Ano, určitě by skoro kdokoli byl lepší drsňák než Ice Cube, ale Henstridgeová se Stathamem film suverénně táhnou - a epizodická struktura, která odvádí pozornost od příliš živočisných padouchů, je v kooperaci s konstrukční volbou rámcující detektivky funkční. Carpenterovská nálada na rozdíl od některých jeho devadesátkových filmů nejede na setrvačník v další variaci na všudypřítomné chlapáctví. E-e, je totiž pozoruhodně posunuta důrazem na drsňačky, které ovšem zůstávají ženami a carpenterovské chlapáctví vlastně zábavně shazují. Řadím si tak DUCHY MARSU mezi filmy, které sice nelze při nejlepší vůli považovat za velká inovativní díla a jejich neambiciózní hříčkovost je zjevná z každého okamžiku, ale které dokážu mít upřímně rád... a rád se k nim někdy i vrátím. Co mě ovšem zarazilo nejvíce: Jednoznačně nejslabší je na filmu monotónní burácivá hudba, a přitom právě v hudební sféře se Carpenter v poslední dekádě našel nejvíce... a jestli DUCHOVÉ MARSU mají do mistrovského díla při vší rozpustilosti daleko, jeho trojici hudebních alb LOST THEMES za mistrovská díla považuji bez zaváhání. S podobně skvělými hudebními nápady by DUCHOVÉ MARSU postoupili o příčku výše. Tak či onak, na WARD (2010) se odteď upřímně těším.

plagát

Der Steinerne Reiter (1923) 

Dnešní velký objev! Víceméně neznámý expresionistický film, který mě úplně uhranul, ale bohužel jen těžko půjde sehnat v nějaké optimální kvalitě a méně uhánějícím počtem okének za vteřinu. Dobová kritika i avantgarda ho vnímala spíše rozporuplně až odmítavě, protože pro ně spojoval nespojitelné. Ovšem právě jeho estetika propojování na první pohled protikladných estetických postupů je dneska tak uhrančivá, protože nabízí značně odlišný pohled na "encyklopedizované" komerční avantgardní hnutí filmového expresionismu. ___ Najdeme tu radikální expresionistickou scénografii a úžasné vizuální nápady, jako je třeba obří stín nenáviděného padoucha na koni, který padne na vesnici, když tento přeruší svatbu (viz obrázky). A třebaže davové scény jsou inscenovány expresionisticky, herectví některých klíčových figur je buď velmi jemně nuancované či překvapivě naturalistické (zejm. neproniknutelná hrdinka a motivicky nečitelný padouch). Celý příběh je navíc rámcován do místní legendy, což mu umožňuje ignorovat psychologii a skákat rozvíjejícími epizodami napříč v dravém tempu, jež je navíc podporováno na expresionisitický film dost suverénní práci s analytickou střihovou skladbou nástřihů na polodetaily. ___ Film v řadě okamžiků svou atmosférou střetávání spíše komornějšího venkova se středověkými síněmi hradu předjímá některé horory Universalu o dekádu později, které na expresionismus otevřeně navazovaly, ovšem pravděpodobně ne na KAMENNÉHO JEZDCE. Paráda, již stojí za to vidět i dost odporné - pouze na YT dostupné - kopii navzdory.

Posledné hodnotenia (6 266)

Murders in the Rue Morgue (1932)

09.05.2021

Columbo - Labutia pieseň (1974) (epizóda) (S03E07)

09.05.2021

Markens grøde (1921)

09.05.2021

Rok, který změnil Zemi (2021)

08.05.2021

Dokonalá planeta - Sopky (2021) (epizóda) (E01)

08.05.2021

Jedničky a nuly (2019) (študentský film)

07.05.2021

Wonder Woman 1984 (2020)

02.05.2021

Bez výčitiek (2021)

30.04.2021

Mortal Kombat (2021)

24.04.2021

Reklama

Posledný denníček (19)

Dvouhodinový rozhovor pro MovieZone aneb "S Civalem na pivu"

Jak možná někteří zaznamenali, před měsícem jsem se na celé dvě hodiny (prostřednictvím domácí kamery) sešel a popovídal si s Petrem Cífkou alias Civalem v rámci jeho talkshow na stránkách MovieZone.cz.

Ty kdysi spoluzaložil a i po dlouhých patnácti letech od svého vzniku představují nejen velmi živý populární časopis o filmu, ale především partu pořád stejně nadšených filmových psavců kolem. Partu, s níž jsem ostatně před ještě delšími dvaceti lety jako (stejně) mladé ucho začínal psát na stejných webech, potkával se ve stejných kinech a diskutoval ve stejných hospodách.

Generační spřízněnost i společné začátky ostatně do rozhovoru vnesly témata z mého mládí, na která jsem vlastně zapomněl... případně bych na ně raději zapomněl. Povídali jsme si o filmech a o psaní o nich, o generační proměně filmových nadšenců, o filmové vědě, o filmových režisérech od Spielberga, Scorseseho, Hitchcocka a Finchera přes Dreyera až k Taušovi - i o tom, jak jsem coby náctiletý filmový nadšenec s sebou nosíval bič. ;)

Jak vidno a slyšno, mnohokráte jsem zapochyboval, že naše povídání může někoho zaujmout... ale světe-div-se, setkalo se s příznivějšími ohlasy, než jsem se vůbec odvážil očekávat. Každopádně Petrovi děkuji za pozvání, redakci MovieZone za jejich soustavnou práci... a nám všem přeji brzký návrat do kin.

Reklama

Reklama