Douglas

HRABĚ MONTE CHRISTO je režijní i scenáristickou adaptací stejného tvůrčího tandemu Alexandra de La Patellièreho a Matthieua Delaporteho, který se scenáristicky ujal už dvojdílných TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les Trois Mousquetaires, 2023). Oba přitom v HRABĚTI MONTE CHRISTO navazují na svůj revizionistický, leč náladou velmi věrný přístup k dumasovské fikci, která oproti jiným adaptacím ohlazuje některé pozitivně romantické rysy, zatímco zdůrazňuje rysy gotičtější, naturalističtější či zaměřenější na hodnotovou složitost jeho fikčních světů. A funguje jim to kupodivu ještě lépe než ve TŘECH MUŠKETÝRECH, neb nabízejí sevřenější, koncepčnější, preciznější a zároveň méně hollywoodský tvar. Konkrétním postupům výstavby filmu se věnují ve svých poznámkách zde.

Vladimír Slavínský ve svém strhujícím filmu O velkou cenu obratně propojil nebezpečné prostředí automobilových závodů, milostné i rodinné drama plné zvratů a zejména působivý příběh o podceňovaném outsiderovi, který bojuje o vše.  ____  Sportovní drama O velkou cenu je v řadě ohledů vyvrcholením první tvůrčí etapy jednoho z nejpracovitějších filmařů české historie: Vladimíra Slavínského. Tento nebývale činorodý, tvůrčí, zapálený a všestranně nadaný muž od roku 1919 filmy nejen produkoval, psal, režíroval a hrál v nich hlavní role, ale především měl cit pro úspěšné podnikání, dokázal se prosadit na trhu a nalákat diváky na kaskadérské atrakce, jejichž protagonistou byl zpravidla on sám.  ____  Takovou atrakci najdeme i ve filmu O velkou cenu, v němž ovšem Slavínský na rozdíl od svých předchozích snímků poprvé nehraje, snad i pro vyšší náročnost režie velkého množství postav, linií a akcí – nemluvě právě o atrakci ve formě rozsáhlé závodní sekvence. V centru je navíc hrdinka, a to v podání Nelly Bondy (ve filmové premiéře i derniéře), jejíž boj s osudem tvoří dramatickou páteř snímku, v lecčems reagujícího na tradici odvážných hrdinek amerických filmových seriálů.  ____  Slavínský ovšem vypráví jinak než americké filmy, když ve světě automobilek sledujeme do sebe často členitě zaklesnuté příběhy o různých rozsazích. Jedním je příběh otce, druhým příběh dcery, dalším příběh dvou jejích nápadníků… jehož detaily jsou jí utajeny – anebo epizodky o hrdinčiných sourozencích testujících v parcích kandidáty na dědečka. Na dnešní poměry neobvykle nitkovitou konstrukci nicméně propojuje právě impozantní pasáž automobilového závodu.  ____  Ten formou podmanivé paralelní i křížové montáže dílem rozvíjí předchozí dění a dílem reprezentuje samostatný vložený příběh s vlastním rytmem a vlastními dílčími dramaty. Příběh, do kterého se teprve stupňovitě zapojují ony dosavadní dějové linie – a vše definitivně zauzluje až rozsáhlý epilog. Zatímco v předchozích filmech Slavínský scenáristicky pracoval hlavně se vzájemně se variujícími epizodami a kratšími scénami atrakcí, O velkou cenu je na obou úrovních mnohem ambicióznější mozaikou. ____  Film se podařilo prodat i americkému filmovému studiu Universal, ale nastupující krize (nejen) filmového průmyslu a nehoda při natáčení následného projektu Cikán Jůra Slavínského dravě rozehranou kariéru se třemi celovečerními výjimkami ukončily na celých deset let – než se stal jedním z nejúspěšnějších tvůrců následujících dvou dekád. Happyend pouze zdánlivého outsidera… jako z jeho vlastního filmu.

Ambiciózní adaptace Máchova romantického románu je významná nejen svým mezinárodním stylem a působivým výběrem prostředí od Benátek po Kokořínsko, ale především hravostí i přehledností složitého vyprávění s velkým množstvím flashbacků. ___  Snímek Cikáni byl společně s Křížem u potoka (viz též má analýza na blogu), Babičkou a Ukřižovanou součástí první vlny filmových adaptací kriticky respektovaných českých literárních děl devatenáctého století, ve všech případech z roku 1921. Na romantických Cikánech Karla Hynka Máchy je přitom pozoruhodné, že sám vyprávěný příběh se motivicky tolik neliší od kriticky ironizovaných děl sentimentální prózy. I v Cikánech najdeme vášnivý milostný trojúhelník, dvě osudově propojené generace, záměny narozených dětí, vraždu z vášně, vilného šlechtice, náhody a odhalení skutečných identit. Proč se tedy Cikáni coby scenáristický a režijní debut čerstvého dvacátníka Karla Antona dočkává na rozdíl od adaptací těchto děl pozitivního kritického přijetí?  ___  Anton patřil do komunity nastupující generace velmi mladých filmařů, která se sdružovala kolem kavárny Rokoko a osobností Jana Stanislava Kolára a Karla Lamače. Tato přitom systematicky usilovala o porozumění mezinárodním standardům filmové praxe, přičemž inspiraci čerpala hlavně z Ameriky, Francie, Německa, Švédska a Dánska. Následovali členité vzorce plynulého vyprávění, budovali dramatické oblouky, rozvíjeli vnitřně propojené sledy příčin a následků, nemluvě o množství nástřihů na detaily. I Antonovo uchopení Cikánů tak vzdor nepravděpodobnosti leckterých příběhových zákrut na pozdější historiky i diváky působilo mezinárodně, a tedy progresivně.  ___  A právem, protože promyšlená struktura vyprávění Cikánů je zjevná a v řadě ohledů se odlišuje od původní předlohy: začíná i končí soudržnými dramatickými celky, z nichž první je milostným dramatem a druhý detektivkou, přičemž nakonec oba mají stejného protagonistu. Oproti tomu prostřední část filmu vykazuje mnohem výpustkovitější povahu, v níž flashback střídá flashback a jejími hrdiny jsou představitelé následující generace. Díky prologu je ovšem snadné se v takovém vyprávění orientovat, nemluvě o jeho sekundární atraktivitě, protože se odehrává a byl i natočený přímo v exoticky podmanivých Benátkách – se zkaženým šlechticem v báječném podání Theodora Pištěka. ___  Pro nás je nicméně pozoruhodná i ona paralela mezi Antonovým a Kubáskovým přístupem k podobnému typu příběhu (srov. Děvče z hor), kdy ten Antonův je sice v kontextu dějin české kinematografie oceňovanější, ale Kubáskův typičtější.