Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Posledné recenzie (565)

plagát

Mlčanie jahniat (1991) 

Když jsem se svým zahraničním studentům rozhodl pustit MLČENÍ JEHŇÁTEK, nenapadly mě hned dvě věci. Zaprvé to, že někteří se budou z projekce třiatřicet let starého snímku vzpamatovávat ještě desítky minut po závěrečných titulcích. A zadruhé, jak moc po těch letech svou promyšlenou strukturou překvapí mě samotného.  ___  V mých vzpomínkách byl totiž psychotický Buffalo Bill významnější postavou, zatímco nyní jsem jej vnímal především jako dynamický funkční prvek, který uvádí do pohybu tři klíčové příběhy, na jejichž průsečíku je film vystavěn: aspirantky FBI Clarice Starlingové, uvězněného psychiatra Hannibala Lectera a unesené dívky Catherine Martinové.  ___  Každá z těchto postav přitom vyjednává s problémem, který je soustředěn do jiného časového pásma: Claricin příběh je zakotvený v hluboké minulosti, Lecterův příběh směřuje k vidíně budoucnosti - a oba jsou úzce propojení s příběhem Catherine, která v psychotikově jámě řeší zatraceně současný problém a zbývající čas jí dochází (tik-tak-tik-tak). ___  První půlhodina filmu je přitom vystavěna na intelektuálním oťukávání se Clarice a Lectera: oba objevují svoje schopnosti i svoje metody, učí se vzájemně respektovat, je to souboj myslí. Clarice vyřeší první hádanku, ale zároveň je nám skrze ní naznačeno trauma minulosti spojené se ztrátou otce. Lecter pro změnu nabídne pomoc při vyšetřování, dostane-li příslib budoucnosti. ___  Teprve nyní do vyprávění vstoupí Catherine, jejíž únos z vyšetřování případů někdy dříve činí případ vysoce aktuální a do dialogu Clarice s Lecterem vnáší novou dynamiku, protože Catherinina matka je mocná žena. Intelektuální souboj se stává vyrovnaným - a Clarice z něj vychází vítězně: Lectera obelstí a získá klíčové vodítko. ___  Stane se nicméně ještě něco jiného: vzájemně na sebe začnou působit, protože (a) Clarice je jediný člověk, v němž Lecter nevidí nástroj svých her, nýbrž ji začne respektovat a jednat víceméně nezištně, ač to tak nevypadá, (b) Lecter se vlastně stává Clariciným terapeutem a učitelem, motivuje ji pojmenovat trauma, překonat je - a trénuje ji v kriminalistických taktikách.  ___  Oba se objeví v jednom rámu - a následně se film přesně v polovině změní, a to ve vyprávění s třemi protagonisty. Lecterova linie se odděluje a vrcholí šokující demonstrací jeho schopností, Catherine začne bojovat o život a Clarice s nepřízní nadřízených. Lecter do vyšetřování vstoupí už jen nepřímo, čímž se symbolicky ukončuje Claricin výcvik. Stejně jako Catherine je na to sama. ___  Do fikčního světa jsme vstupovali dlouhým nájezdem na přibíhající Clarice a opouštíme jej dlouhým odjezdem od odcházejícího Lectera, přičemž prvním slovem filmu bylo její jméno, zatímco jejím posledním slovem je ve filmu Lecterovo jméno (načež zazní už jen v druhém plánu krátký dialog muže s neradostnou budoucností). ___  MLČENÍ JEHŇÁTEK je konstručně fascinující dílo, symetricky scelené začátkem a koncem, a přesto rozdělené na dvě odlišné části: (a) intelektuální hru protagonistky s antagonistou, (b) trojici protagonistů v boji o svobodu... v různých slova smyslech, přičemž nejdrásavější scéna těží z ustavených vodítek (můra, výcvik a noční vidění) a jsme hned dvakrát podvedeni křížovými sekvencemi. ___  Excelentní film.

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Naštěstí jsem se rychle smířil s tím, že Paulův vývoj se bude odvíjet podle očekávatelné trajektorie - zejména když se Villeneuve na rozdíl od Lynche rozhodl následovat didaktické schéma zrodu diktátora. Proč naštěstí? Protože jsem se díky tomu záhy začal soustředit na perspektivu Chani, brzy ustavené coby postava věcná, analytická a empatická. ___ V tomto ohledu se dá DUNA II uchopit trochu jako MATRIX, kde šlo o záměr: Zdánlivě se jedná o příběh mužského hrdiny, ale ve skutečnosti je celý film vystavěn jako analytické pozorování mnohem bystřejší ženské postavy, jež se rozhoduje, zda jí ten chlap stojí za pozornost a důvěru. Chaninou antagonistkou je pak podobně nenápadně rozvíjená hlavní mrcha Jessica. ___ Příběh Chani v paralele k příběhu Jessicy je nakonec jediná soustavně rozvíjená dvoj-linie. Oproti tomu linie traktované jako centrální jsou čím dál eliptičtější, zmatečnější a náhodnější. Imperátor je neatoritativní, původní mladý padouch se stává ponižovanou vedlejší postavou, nový mladý padouch je přepálená karikatura - a čarodějnická špionáž působí v té zkratce jako z bondovské parodie.  ___ Výhoda perspektivního napojení se na Chani je i v tom, že si stejně jako ona můžeme říkat: "Co se s Paulem sakra děje? Proč dělá, co před chvílí říkal, že dělat nebude? Hráblo mu?" Nemluvě o tom, že slib věčné lásky pět minut předtím, než požádá o ruku jinou ženskou, je pohříchu pochybná milostná diplomacie. ___ Jediná dramaticky funkční část filmu je pro mě ta romantická, když se postupně sbližují - a vyvrcholí to cestou na červovi. Napadla mě paralela se STAR WARS III, kde šlapaly naopak ona politická rovina, hrdinova proměna i pocit zmaru z rozkladu světa.  ___ Ano, kompozice, tonalita a práce se zvukem jsou pozoruhodné, leč žádná scéna krom milostných a prvního sedlání červa (což je de facto taky milostná scéna, opět je klíčová Chanina perspektiva) mě nezasáhla: nebyl jsem stržen dramaticky ani esteticky, nezažíval vzrušení z filmařiny, z hry tvarů, světla a zvuků, z výstavby scén či z rytmu, jež třeba u Nolana zažívám běžně. ___ DUNA I odvážně reinterpretovala příběh členitého světa skrze relativně intimní, fázované drama několika postav. DUNA II je naopak překvapivě konvenční "temný" velkofilm o boji rebelů se systémem, jen jsou všichni svině nebo blbci. Krom Chani. A červů.

plagát

Mŕtvy muž (1995) 

Dneska jsem se o tomto Jarmuschově filmu bavil s kolegyní antropoložkou, která se na něj (brzy po)dívá ze své odborné perspektivy, neboť jej bude uvádět i při veřejné projekci našich studentů. A když jsem následně nakoukl sem - veden zvědavostí, kterak si stojí u současného publika -, lehce mě překvapilo, že jsem před sedmi lety nenasdílel svůj svůj video-úvod k MRTVÉMU MUŽI. Chci věřit, že je v něm dodnes několik fajn nápadů, pročež tak i s oním časovým odstupem činím. :)

Posledné hodnotenia (6 841)

Krásná vyzvědačka (1927)

19.03.2024

Animatrix: Neznámé území (2003)

16.03.2024

Animatrix: Detektivní příběh (2003)

16.03.2024

Animatrix: Poslední let Osirise (2003)

16.03.2024

Animatrix: Dětský příběh (2003)

16.03.2024

Umberto Eco –⁠ Knihovna světa (2022)

10.03.2024

Pán Dokonalý (2015)

09.03.2024

Land of Bad (2024)

08.03.2024

Duna: Časť druhá (2024)

02.03.2024

Reklama

Posledný denníček (24)

Záznam mé přednášky o kořenech (české) filmařiny tváří tvář výzvě celovečerního vyprávění

NA TÉTO ADRESE nově najdete záznam první ze dvou dlouhých přednášek, které jsem letos na Letní filmové škole v Uherském Hradišti pronesl: „Celovečerní“ tvůrčí problém aneb kořeny českého filmového vyprávění. Záleželo mi na ní ještě víc než obvykle, protože jsem mohl konečně veřejně vysvětlit mnohé z východisek, otázek a dosavadních výsledků mého stále probíhajícího výzkumu české kinematografie. Zatímco v úvodu se věnuji obecnější problematice psaní estetických dějin českého filmu a proč se vůbec dějinám českého filmu věnovat, následně se zaměřuji na svůj vlastní výzkum dějin české kinematografie do roku 1925 a nakonec na možnosti jejího dělení, porozumění i vysvětlení skrze trojici tzv. uměleckých světů, které jsem identifikoval. 

V centru mého výkladu stojí otázky spojené s unikátní uměleckou výzvou, jež byla pro tehdejší tvůrce nová a s níž se museli nutně vyrovnat: Jak (může) vyprávět celovečerní film? Jak přitom na základě své analýzy tvrdím, každý z těchto tří uměleckých světů, tj. skupin soustavně spolupracujících filmařů, přišel s jinými postupy a způsoby, jak lze celovečerní film coby vyprávění pojmout. Svou soustavnou prací během několika let (1918-1925) přitom vytvořili trojici paralelních modelů, s jejichž dědictvím se možná potkáváme dodnes - a které tak můžeme chápat jako základ narativních možností tradice českého filmového vyprávění.

Podle pozdějších komentářů lidí v publiku byla přitom přednáška plně srozumitelná i tehdy, pokud jste žádný český němý film nikdy neviděli, což bude spíše běžnější než naopak, obávám se. :) Přednáška byla spojená s celou sekcí, již jsem dramaturgicky připravil a uvedl - a sice mou vysněnou veřejnou prezentací českých němých filmů, z nichž drtivou většinu posledních skoro sto let nikdo veřejně neviděl a jež se i díky mému výzkumnému projektu dočkaly digitalizace (za což pochopitelně vděčím vstřícnosti Národního filmového archivu). Jeden z nich, DRVOŠTĚP (1922) Karla Lamače, se navíc momentálně dostane i do programů českých Filmových klubů!

Takže kdo chce, může se se mnou vydat na stoletou cestu časem do minulosti české filmařiny!

Záznam mé přednášky o kořenech (české) filmařiny tváří tvář výzvě celovečerního vyprávění

Ovládací panel
7. naj používateľ Česko
4 433 bodov