kareen

Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru.

Tak tohle mě nenadchlo ani omylem. To, co by mělo být největším kladem seriálu, to jest humorné situace, které plynou z kulturních rozdílů mezi Amerikou a Švédskem, tu z mého pohledu vůbec nefungují. Jediná odlišnost je vlastně jen ve výšce a typicky severském blonďatém vzhledu té švédské rodinky, jinak jde o humor veskrze americký, navíc dost založený na sexu a tělesných funkcích, což mě zrovna dvakrát nebere. A postavy mi taky dvakrát neučarovaly, Bruceova milá a její matka jsou studené jak psí čumák, ta bratrova variace na přestárlého, ujetého puberťáka má být asi vtipná (ale není) a snad jen otec z toho trochu vybočuje svou celkem roztomilou mimózností. Což je všechno dost škoda, protože samotný hlavní hrdina, Američan Bruce, je neuvěřitelně sympatická postava, která by si zasloužila o moc kvalitnější seriál, než je tento.

Celé divadelní provedení v moderním kabátku je protkáno vtipem a povedlo se nad očekávání (snad jen tu vážnější část ve druhé polovině nemuseli pojmout zas tak vážně), ale jakmile se na scéně objeví společně nebo i jednotlivě Catherine Tate a David Tennant, vyhoupne se pokaždé barometr zábavnosti do těch nejvyšších sfér. U Doctora to ještě mohla být náhoda, ale po tomto představení mám jasno - tahle herecká dvojka je pro sebe prostě stvořená. Catherine tu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejlepších britských komiček a David je natolik excentrický, že s ní v pohodě drží krok. U výstupů, jako když například Benedict i Beatrice poslouchají fingované tajné rozhovory ostatních, při žádosti o ruku a mnohých dalších jsem se smíchy třískala jako už dávno ne, zvláště Davidovy výrazy a pohyby mě úplně rozsekávaly. A k tomu samozřejmě Shakespearovy dokonalé dialogy...co se mě týče, tohle rozhodně nebude záležitost jen na jedno zhlédnutí.

Dneska je to ode mne za tři hvězdy, ale tak nějak se nemohu zbavit pocitu, že je v tom možná něco víc, nějaké skryté významy, co jsem prostě jen nepobrala a proto jsem film nakonec podcenila. Na mě asi až příliš minimalistické, navíc mi dvakrát neučarovala ta krimi linka, na druhou stranu jsem ocenila fungující atmosféru, herecký výkon ústředního aktéra i pár vizuálně dokonalých záběrů. A ten ochočený vlk byl vážně nádherné zvíře.

Byly doby, kdy patřil seriál Veronica Mars k mým nejoblíbenějším a taky proč ne, když se tak příjemně lišil od tehdejších teenage sérií odehrávajících se na střední škole. Nebylo to hloupé, hlavní hrdinka nebyla žádná ufňukaná bárbína, ale zajímavá, nebojácná kočka, co nikdy neměla problém kohokoliv odpálkovat trefnou hláškou a ještě to fungovalo jako docela slušná detektivka. A jelikož byl seriál zrušen po třetí sérii bez uspokojivého ukončení, jsem tak trochu vděčná za toto rozloučení po deseti letech. Sice už pro mě film nemá takové kouzlo jako tehdy seriál (což je pochopitelné), Veronica dospěla a z té drzé, sarkastické holky už zbyly spíš jen občasné záblesky a nemůžu se ubránit dojmu, že samotný krimi případ byl sešit hodně horkou jehlou, jen jako nezbytná berlička k setkání se starými známými, popř. k uzavření nevyřešených linek. Ale nostalgie je holt nostalgie a já se ještě naposledy ráda vrátila do Neptunu, zavzpomínala na staré časy a vlastně si to i celkem užila, takže za lepší tři. SPOILER: Už jen proto, že jsem se konečně dočkala toho, až se dají Veronica a Logan definitivně dohromady, áááách...

Naprosto skvělé a silné konverzační drama, které si i přes závažné téma a tíživě vypjaté i smutné psychologické scény dokázalo zachovat také velmi vtipné a pohotové dialogy, které mi přivodily nejedno pobavené pousmání. Celý film se odehrává jen na ploše malého domku a vystačí si jen se dvěma herečkami, ale víc ani není potřeba, obě jsou skvostné a obě vybavily své naprosto povahově odlišné postavy matky a dcery neskutečnou aurou osobitosti a pravdivosti a spolu s výborným scénářem mi připravily zážitek, který mě nenechal ani na okamžik chladnou a na který jen tak snadno nezapomenu.

Kdybych měla soudit jen podle pilotu, bylo by mé hodnocení tak o dva stupně slabší, protože tak neoriginální a šablonovitý úvodní díl k seriálu se jen tak nevidí. Naštěstí mají Alphas s každou další epizodou vzestupnou kvalitu, zpočátku nezajímavé postavy (kromě autisty Garyho, toho jsem si stejně jako ostatní oblíbila hned) se začínají v rámci příběhu vyvíjet a výhodou jsou také docela nápadité a inovativní schopnosti výjimečných jedinců. V čem má ale seriál pro mě velkou výhodu nad podobnými v rámci žánru je naprosto vtahující napětí a výborné akční scény, které mě v podstatě každý díl přiměly k zaujatému sledování. A tou akcí nemyslím ani tak superhrdinské eskapády, vůbec schopnosti hlavních hrdinů jsou sympaticky využívány jen minimálně a vsází se spíš na starou dobrou, poctivou akci a taky potěší ne zcela jednoznačný pohled na dobro a zlo, které občas nutí přemýšlet,zda je vždy pravda na straně těch "dobrých", kteří si navíc také občas neštítí ušpinit si ruce. Jako napínavá oddechovka rozhodně vyhovující, jen škoda toho předčasného ukončení ve druhé sérii, pár dílů bych ještě klidně snesla.

Když jsem se náhodou zrovna nebavila (i když takových míst tam bylo opravdu minimum) nad vtipnými dialogy a komediálními zmatky kolem natáčení filmu, tak to vždycky ještě zachránila roztomilá romance mezi knihovnicí Annie a scénáristou, kterému propůjčil své nadprůměrné herecké schopnosti i velkou dávku sympatie P. S. Hoffman. Ona se tady sešla vůbec docela velká plejáda známých herců a musím uznat, že nikdo z nich nezklamal, dokonce ani S. J. Parker, kterou jinak zrovna moc nemusím. Za sebe určitě doporučuji.

Paradoxně to na mě moc nezapůsobilo jako horor, zato jako zdařilé mysteriózní podobenství o vině a vykoupení, zasazené do drsného severského prostředí, prostoupené velmi silnou atmosférou a výbornými hereckými výkony, už ano. Skutečně bych neuměla rozpitvat Saunu po myšlenkové stránce, tohle není zrovna druh přímočarého filmu a přílišná doslovnost by mu jen uškodila, o to víc však o něm mohu ještě dlouho přemýšlet a snad v něm nacházet i jiné roviny, co mi zatím zůstaly skryty. A někdo další v tom může vidět zas něco jiného, každý podle svého založení i světonázoru. Což je fajn.

Taková nenápadná romantická skorokomedie, kde se to nehemží samými modelkami a modely, ale obyčejnými lidmi, kteří by si rádi mezi všemi těmi bolístkami z minulosti i strastmi všedních dní, pro sebe urvali alespoň trochu toho štěstí a lásky, i když má třeba do dokonalosti daleko. Prostě tak, ze života...