HonzaBez

"Každá dějinná událost má své kuře s nádivkou…" Poměrně nehumorná "komedie" o tom, co se stane, když se vymkne kontrole "chyba v systému pana dokonalého".  Jak mám Jiřího Bartošku v těchto typech rolí docela rád, tak třeba v porovnání s Teorií tygra mi to.přišlo dost chabé. Zvláště konec se mi zdál vrcholně nepravděpodobny. Aby se stav člověka po mrtvici z čistá jasná tak změnil, že dokáže najednou dokonce sám řídit auto, to  fakt nevím.  No a Ivana Chýlková se tu chová jako  vážně neuvěřitelná  "kráva".

Tyto typy pořadů normálně nehodnotím, natož abych je komentoval. Ale udělám výjimku, protože píseň Časy se mění, která v průběhu inaugurace (během zdravice nového prezidenta z balkonu Pražského hradu) zazněla, mě zcela dostala. Škoda, že nevyšel původní plán, aby s prezidentem Pavlem v inkriminovanou chvíli stála na balkoně Marta Kubišová, která ten  původní protest song Boba Dylana u nás česky nazpívala. Každopádně nezbývá než si přát, aby se ta změna časů v souvislosti s novým "hradním pánem" bezezbytku naplnila.

Film Spolu asi není (hlavně ze scénáristického hlediska) český Rain Man. Přesto ale nějak nechápu, že minimálně někdo z herecké trojice Kozub, Žilková, Janovičová nedostali aspoň nominaci na Českého lva. Letos se tedy těch autistických rolí nějak urodilo, ale postava Kozuba z nich byla rozhodně nejnáročnější. On tedy i celý tento film není jednoduché ustát. Ne proto že by byl špatný, ale proto, že je člověku z jeho sledování občas dost úzko. Hlavně když sledujete vztahovou linku mezi Terezou a její matkou a slyšíte jak dcera své matce vytýká, že kvůli jednomu člověku, který ji potřeboval, vypustila všechny ostatní i sama sebe. Asi dobře za ten cca 2-3 minutový happyend, jinak by to byla dost slušná depka.

"Touha může poškodit zdraví…"  Několik párů v "manželské polepšovně". Na komedii je to slaboduché, na drama plytké. A dva policisté na scéně detektivku nedělají. Z hereckého hlediska mě zaujala asi nejvíc Ivana Uhlířová jako autistická recepční "Patrika Matrika". Ale ani její vcelku roztomilé sbližování s policistou Radkem Holubem a pár bonmotů Jiřího Bartošky na víc než dvě hvězdičky za mě nestačí.

"Když dáš někomu slovo, tak to vlastě uzavřeš tu největší smlouvu, protož musíš dobře vážit co říkáš, než něco slíbíš, ale když už to uděláš, tak se tomu nesmíš zpronevěřit." Hodně zvláštní film, ať už jde o to, že v něm skoro není hudba (kromě té při závěrečných titulcích), tak hlavně pokud jde o kameru, která mnohdy snímá jen půlku toho podstatného, či toho kdo mluví nezabírá dokonce vůbec. Přesto za mě má film v sobě silné téma. Naplno to hlavní postava notáře Václava (výborný Martin Finger) říká během scény s dcerkou v moři: "popřít, co jsi řekla, to je jako ztratit život za života."  Popřít sama sebe by musel Václav, pokud by vstoupil do Komunistické strany či podepsal prohlášení vyjadřující faktický souhlas s událostmi po srpnu 1968. Někdo by možná řekl, že jeden podpis nic neznamená, že to jsou po hamletovsku jen slova, slova, slova. Václav ale dobře ví, že tak jak "Pán Bůh stvořit život slovem" tak " ta síla slova, ta se nezměnila..." I přes takto silné téma jsem s hodnocením dost váhal. Poctivé tři hvězdičky jsou to určitě, tu čtvrtou přidávám za prorodinnou pozitivní atmosféru, kdy přes složité téma jsou ve filmu milé scény včetně té závěrečné se společným zpěvem celé rodiny ve stěhovacím autě. Zvláštní film, ale rozhodně ne špatný.

"Všechno po čem toužíš, je na druhé straně strachu…" Filmový návrat Alice Nellis se určitě povedl. Příběh stárnoucí ženy, která se až doposud ohlížela jen na druhé a úplně přitom zapomněla ten svůj "úhel pohledu", je sám o sobě zajímavý. Mě zde ale velmi zaujala zejména Martha Issová v roli dívky s Aspergerovým syndromem. Českého lva za vedlejší ženskou roli si Issová bezesporu zasloužila. Jinak musím též vyzdvihnout hudbu Jana Ponocného (s chytlavými anglickými písněmi), která spolu s pěkně nasvícenými záběry dodává filmu příjemnou náladu.

"Je jen jediný začátek: vidět v lidech dobro." Bulgakův apokryf o římském prefektu Pilátu Pontském a jeho špatném  svědomí v podobě potulného filosofa Jošua Hanukrihoje poněkud pokřivenou variancí na biblický příběh. Jako by v něm skoro vše bylo jinak, než jak známe z Bible. Jošua si Pilátovi stěžuje, že Matouš při zapisování jeho výroků překrucuje jejich obsah, a ten sám se snaží Jošuu po jeho odsouzení zabít, aby jej tak zbavil utrpení na kříži. Jidášova sebevražda byla ve skutečnosti vraždou objednanou samotným Pilátem, který se ani takto nedokáže zbavit zlého svědomí za to, že odsoudil na smrt nevinného muže... Tohle televizní zpracování Bulgakova stojí bezesporu na skvělém hereckém výkonu Luďka Munzara v roli Piláta. Kolem něj se točí celá řada dalších výborných herců (Vetchý jako Jošua, Šťastný jako Jidáš, Hanzlík jako Matouš  další), ale Luděk Muzar je jen jeden. A ačkoliv se Oldřich Daněk tentokrát nemohl spolehnout na kdovíjakou výpravu, spolu s výbornými herci vytvořit velmi kvalitní inscenaci.

Kristiana, mladičká žena barona Norberta (vcelku standardní Miloš Kopecký - až jeho závěrečné dojetí) je vskutku "výstavní exemplář", takže mě dost vytočil ten závěr. "Proboha, vždyť to se přeci nedělá," chce se mi křičet spolu s baronem... Jediné, co mě ve finále udělalo radost, je "muzikálově" laděná hudba Karla Svobody.

"Já nevím, proč Vás jenom nesmím  bít…" :D Neříkám, že je tahle taškařice úplně hloupá. Zvláště Jiří Sovák je docela k popukání.  Dvojice učňů – číšníků jsou zas pěkní zmatkaři a popletové, kteří však svoji popleteností odhalí v hotelu pěkné nekalosti. Všechno zlé (popletené), tak bylo k něčemu dobré. Těm zmatků však bylo na mě až trochu moc. To ať se na mě František Filip nezlobí...

"Buď požehnána a žij na věky..." Jiráskova Lucerna o hrdém a nepoddajném mlynáři i velkorysé paní kněžně budiž stále živa. Na divadle jsem ji viděl minimálně dvakrát a nikdy jsem nebyl zklamán. V tomto televizním zpracování se však Františku Filipovi podařilo vyčarovat vskutku pohádkovou atmosféru. Ač se velká část děje odehrává za večera, inscenace je po většinu času zalita světlem, které člověka doslova vábí, aby snil o časech, kdy se po českých jevištích i  filmové plátnu pohybovali takové osobnosti jako Vlasta Fialová, Jan Pivec, Radovan Lukavský. Snad každý z herců této inscenace by stál za samostatný komentář, mě ale svou energií doslova připoutala k obrazovce Iva Janžurová coby Klásková. Fakt pěkná dryáčnice :D