HonzaBez

"Dělání, dělání všechny smutky zahání...." Pohádka mého dětství (se spoustou chytlavých písniček Jaroslava Uhlíře, co dokola hráli tehdy ve Studiu Kamárad a stejně se mi nikdy neozpívali). Co jsem jako dítě nechápal, byl ten černobílí prolog s nešťastnou Bohdalovou. Dnes, když na to občas s vlastními dětmi koukám, tak mi naopak tohle propojení pohádky s reálným životem přijde jako veskrze originální věc (ač opět moje děti toto nemusí). Jinak tahle pohádka je kouzelná i v tom, jak i v "papundeklových" kulisách se dá udělat skvělá pohádka. To takhle musíte spojit jednoduchý námět ala princ Bajaja (nebo že by Bachacha...? :D), poslat na plac Vladimíra Menšíka, aby rozjel ty svoje "menšíkoviny", k tomu přidat za mlada krásnou princeznu (zde i rebelku hrající na elektrickou kytaru) Ivanu Andrlovou a to celé obalit těmi chytlavými písničkami. Ve výsledku pak ten papundekl už ani nevnímáte.           

"Když padáš dolů, tak jsi vždycky sám..." Scott Fitzgerald (famózní Luděk Munzar) je možná "pozer, ožrala a zoufalej ztroskotanec". Přesto v rozhodujícím okamžiku střetu se samolibým filmovým producentem (Rudolf Hrušínský v té nejlepší formě)  v sobě ještě najde jiskřičku hrdosti, aby si mohl vážit sama sebe. Jiří Hubač napsal skvělý scénář s bryskními dialogy, v nichž je přes všechno to životní zoufalství prostor i pro ironii a opilecký humor ("Zebou mě nohy, tady v týhle jeskyni by omrzli nohy i jeptišce"...."Nesu, nesu koledu, scénář máme u ledu."), a celé to herecké trio (včetně mladičkého Oldřicha Kaisera v místy hodně vypjaté poloze), v určitě ne rutinérské režii Jiřího Adamce, to skvěle sehrálo. Za jedinou vadu na kráse považuji ne vždy úplně příjemnou hudbu bratří Ormů. Ač jsem místy v hudbě slyšel náznak něčeho, co se pak naplno rozjede v seriálu Sanitka. Jinak ještě malá poznámka na okraj. Nevěděl jsem že průpovídka "to je blbý, to se bude líbit", má hollywoodské kořeny. Já ji znám z forbín Wericha s Horníčkem. Každopádně tato neznámá inscenace se může líbit, i když není ani za mák blbá...

"Nevěš hlavu milý Fredy, trochu neviny přeci uneseš" Možná celé, co se v tomto televizním filmu Františka Filipa podle hry Friedricha Dürrenmatta odehrálo, měla být jen "parodie na něco co neexistuje a čemu ale tento svět pořád věří,".  Alfredo Traps však tuhle "parodii na spravedlnost" neunesl a mě to vyústění přišlo vskutku mrazivé, ale i absurdní zároveň. V porovnání s tím, čeho jsme zde svědky po většinu času, tedy jakési "bujné pánské jízdy", se to celé na konci nějak zvrtne a z těch dvou "rozsudků", které Radovan Lukavský s grácií sobě vlastní pronáší, tak nakonec převáží nikoliv ten "právnických" ale ten "metafyzický".... Jako Dürrenmatta hra je toto vskutku silné. Typické „modelové“ drama, kdy je ona situace jakési "metafyzické viny" dovedena do krajnosti. Pokud jde o hereckou stránku, tak musím říct, mi vůbec nepřišel špatný Václav Postránecký, jak tu někteří píší. Zvláště na konci, když zoufale říká "vy nevěříte, že jsem schopen vraždy", to bylo hodně působivé. Z oné čtveřice "starých pánů" mě vedle již zmíněného Lukavského určitě nejvíc zaujal Luděk Munzar. Jeho "obžalovací řeč" byla famózní. Režijnímu pojetí Františka Filipa bych asi vytkl je tolik, že je v jistých chvílích až moc v područí hereckých kreací oněch hereckých legend, kteří ale tu svou opileckou bujarost někdy až trošku přehrávají. Ale jinak dosti silný zážitek a velká spokojenost.

"Každá dějinná událost má své kuře s nádivkou…" Poměrně nehumorná "komedie" o tom, co se stane, když se vymkne kontrole "chyba v systému pana dokonalého".  Jak mám Jiřího Bartošku v těchto typech rolí docela rád, tak třeba v porovnání s Teorií tygra mi to.přišlo dost chabé. Zvláště konec se mi zdál vrcholně nepravděpodobny. Aby se stav člověka po mrtvici z čistá jasná tak změnil, že dokáže najednou dokonce sám řídit auto, to  fakt nevím.  No a Ivana Chýlková se tu chová jako  vážně neuvěřitelná  "kráva".

Tyto typy pořadů normálně nehodnotím, natož abych je komentoval. Ale udělám výjimku, protože píseň Časy se mění, která v průběhu inaugurace (během zdravice nového prezidenta z balkonu Pražského hradu) zazněla, mě zcela dostala. Škoda, že nevyšel původní plán, aby s prezidentem Pavlem v inkriminovanou chvíli stála na balkoně Marta Kubišová, která ten  původní protest song Boba Dylana u nás česky nazpívala. Každopádně nezbývá než si přát, aby se ta změna časů v souvislosti s novým "hradním pánem" bezezbytku naplnila.

Film Spolu asi není (hlavně ze scénáristického hlediska) český Rain Man. Přesto ale nějak nechápu, že minimálně někdo z herecké trojice Kozub, Žilková, Janovičová nedostali aspoň nominaci na Českého lva. Letos se tedy těch autistických rolí nějak urodilo, ale postava Kozuba z nich byla rozhodně nejnáročnější. On tedy i celý tento film není jednoduché ustát. Ne proto že by byl špatný, ale proto, že je člověku z jeho sledování občas dost úzko. Hlavně když sledujete vztahovou linku mezi Terezou a její matkou a slyšíte jak dcera své matce vytýká, že kvůli jednomu člověku, který ji potřeboval, vypustila všechny ostatní i sama sebe. Asi dobře za ten cca 2-3 minutový happyend, jinak by to byla dost slušná depka.

"Touha může poškodit zdraví…"  Několik párů v "manželské polepšovně". Na komedii je to slaboduché, na drama plytké. A dva policisté na scéně detektivku nedělají. Z hereckého hlediska mě zaujala asi nejvíc Ivana Uhlířová jako autistická recepční "Patrika Matrika". Ale ani její vcelku roztomilé sbližování s policistou Radkem Holubem a pár bonmotů Jiřího Bartošky na víc než dvě hvězdičky za mě nestačí.

"Když dáš někomu slovo, tak to vlastě uzavřeš tu největší smlouvu, protož musíš dobře vážit co říkáš, než něco slíbíš, ale když už to uděláš, tak se tomu nesmíš zpronevěřit." Hodně zvláštní film, ať už jde o to, že v něm skoro není hudba (kromě té při závěrečných titulcích), tak hlavně pokud jde o kameru, která mnohdy snímá jen půlku toho podstatného, či toho kdo mluví nezabírá dokonce vůbec. Přesto za mě má film v sobě silné téma. Naplno to hlavní postava notáře Václava (výborný Martin Finger) říká během scény s dcerkou v moři: "popřít, co jsi řekla, to je jako ztratit život za života."  Popřít sama sebe by musel Václav, pokud by vstoupil do Komunistické strany či podepsal prohlášení vyjadřující faktický souhlas s událostmi po srpnu 1968. Někdo by možná řekl, že jeden podpis nic neznamená, že to jsou po hamletovsku jen slova, slova, slova. Václav ale dobře ví, že tak jak "Pán Bůh stvořit život slovem" tak " ta síla slova, ta se nezměnila..." I přes takto silné téma jsem s hodnocením dost váhal. Poctivé tři hvězdičky jsou to určitě, tu čtvrtou přidávám za prorodinnou pozitivní atmosféru, kdy přes složité téma jsou ve filmu milé scény včetně té závěrečné se společným zpěvem celé rodiny ve stěhovacím autě. Zvláštní film, ale rozhodně ne špatný.

"Všechno po čem toužíš, je na druhé straně strachu…" Filmový návrat Alice Nellis se určitě povedl. Příběh stárnoucí ženy, která se až doposud ohlížela jen na druhé a úplně přitom zapomněla ten svůj "úhel pohledu", je sám o sobě zajímavý. Mě zde ale velmi zaujala zejména Martha Issová v roli dívky s Aspergerovým syndromem. Českého lva za vedlejší ženskou roli si Issová bezesporu zasloužila. Jinak musím též vyzdvihnout hudbu Jana Ponocného (s chytlavými anglickými písněmi), která spolu s pěkně nasvícenými záběry dodává filmu příjemnou náladu.

"Je jen jediný začátek: vidět v lidech dobro." Bulgakův apokryf o římském prefektu Pilátu Pontském a jeho špatném  svědomí v podobě potulného filosofa Jošua Hanukrihoje poněkud pokřivenou variancí na biblický příběh. Jako by v něm skoro vše bylo jinak, než jak známe z Bible. Jošua si Pilátovi stěžuje, že Matouš při zapisování jeho výroků překrucuje jejich obsah, a ten sám se snaží Jošuu po jeho odsouzení zabít, aby jej tak zbavil utrpení na kříži. Jidášova sebevražda byla ve skutečnosti vraždou objednanou samotným Pilátem, který se ani takto nedokáže zbavit zlého svědomí za to, že odsoudil na smrt nevinného muže... Tohle televizní zpracování Bulgakova stojí bezesporu na skvělém hereckém výkonu Luďka Munzara v roli Piláta. Kolem něj se točí celá řada dalších výborných herců (Vetchý jako Jošua, Šťastný jako Jidáš, Hanzlík jako Matouš  další), ale Luděk Muzar je jen jeden. A ačkoliv se Oldřich Daněk tentokrát nemohl spolehnout na kdovíjakou výpravu, spolu s výbornými herci vytvořit velmi kvalitní inscenaci.