psychohippo

Craiga mám prostě rád, i když mi vzhledem (i chováním v rolích) připomíná Vladimíra Putina (to byl taky docela dobrý špion ;) Moje největší výhrada k filmu je tato: Sám film by neměl být nikdy zastíněn kvalitou titulové předehry. Jinak prostě craigovská bondovka. Bez ultrasuper gadgetů, zato s patosem. Krásná skotská bažina, za tu dík. Bez Bardema (i když trošku vypadal jako Malkovitch) by to byl propadák. Docela dost velký výskyt nelogičností a scénáristického tápání. Ale jo, 4* dám...

Depresivní a bezvýchodné jako Nouzový východ... Jinak točené, jinak zahrané... Roztřesené snímání z ruky i u statických scén je sice už trošku klišé, ale tady se to hodilo. Kdo sám na své kůži zažil podobné situace, samoroztáčící bezmocný vztek, kruté hádky z lásky nebo bolest z možné ztráty partnera či dítěte, ten si to chvění vybaví... Gosling zase na jiný způsob (vlastně na dva - s pleškou sice připomínal Nika Gage, naštěstí jen výzorem) a zase dobře. Já dávám 75% a přitom dokážu respektovat i diváky, kteří jsou na opačné straně škály. On to vůbec nebyl romantický film, chvílemi to bylo k nepřežití, odporné scény, opakující se fráze, hysterie a tupost. Život... Oprava: Film se mi vedřel pod lepku i hruď, musím zvednout hodnocení na 85%.

Jakoby jen další lúzrovská story, postmoderně bez pointy, bez hrdinů, bez patosu... Pod tímhle nátěrem je však příběh tak syrový, jako když pleskneš rozmraženým hovězím o podlahu... Příběh o Americe mezi Bushem a Obamou, příběh o lidech mezi čertem a ďáblem, protože anděl, stejně jak dobrá politická volba, prostě neexistuje... Geniální propojení frontline děje s backroundem, poskládaným z reálných projevů politiků, pasáže sedí jak prdel na hrnec (např. "občané se obávají o bezpečnost svých úspor" v situaci obírání hráčů herny...). A ty dialogy, český filmař se má co učit! Ať se kdokoliv baví s kýmkoliv, velká postava s malou, dlouho či chvilku, jsou to dialogové perly, které dosahují úrovně tarantinovských hlášek. Jo, je to občas jak rozbitý zrcadlo, jak nedodělaný puzzle, ale i kdyby to byla je série filmařských etud, tak se skvěle povedly. I když výsledný pocit z filmu není zrovna radost ze světa a života... No a?

Ano, je docela dost teenage filmů o dospívání v USA... Ano, všichni puboši jsou v podstatě stejní... Ano, už to tu všechno bylo... Ano, Emma Watson strašně nechce být Hermiona... Mě ale tenhle příběh a hlavně jeho zpracování docela chytlo. Jako pro někoho, kdo dospíval za normalizace v ČSSR ve stejné době je pro mě dospívání v USA napořád jak magický, tak naivně ulítlý. Mohl jsem si tedy udržet odstup i úsměv diváka. Jako psychologa mě k mému údivu docela pointa překvapila, jinak mi film nedovolil ušklíbat se nad pseudopsychologií, prostě to sedělo. Jako poradce v partnerské poradně mě trefila hlavní otázka: Proč si dobří lidé k sobě vybírají ty nevhodné... A ten soundtrack! Naprosto souhlasím s výrokem Botiče: "Vyzrálá, neurotická, rozbitá a vnitřně zničující dokonalost.!"

V některých chvílích jsem se neubránil hluboké empatii s hrdiny snímku... Pán pravil: Nezabiješ!, ale to nepočítal s TV reality show, s Hlasy, Talenty a Superstars, Facebookem a Youtube... Ale k filmu samotnému: Jak psali jiní, originalitou nevyniká, mnohé již tady bylo, ale nějak mám pocit, že to ten film reflektuje (Bonnie&Clide, Follow Down, Kick-Ass, Leon aj.). Že sám žije z toho, co kritizuje? No a co? Dělá to třeba v politice někdo jinak? Není právě to, co roky pohání sitkomy jako jsou Simpsonovi atd.? Že může být návodný pro různé psychouše? Nebo pro mě? ;) Za to, jak mě to pobavilo rovné 4.

Po návratu z hospůdky, po předchozím shlédnutí Nothing Hillu, s panákem tulamorky tak někdy okolo půlnoci to šlo. Jenom mě chyběl zrnící obraz z videa a simultánní hanácké překlad. Ale jo, bavil jsem se, roztomilí skini třeba... Nicméně by dle mého i z tak provařeného lógru šlo udělat trošku míň zatuchlý kafe, Danny by měl jednu fláknout jako samotnému režisérovi, tak tomu, kdo tam narval tu hroznou hudbu. A střihač rovnou facky dvě!

Peter Dinklage se ukazuje jako mistr tak jemného a citlivého herectví, že téměř nepohne svalem ve tváří a i tak to hne srdcem diváka. V tomhle filmu je dokonale vybraná trojka postav, na jednu straně šíleně odlišní a právě v té odlišnosti příbuzní. Pro všechny něčím nenormální a občas nepochopené lidi je tenhle film terapeutickým balzámem.

Dle mých informací historicky věrohodné, příjemné dílko, jen toho genderového revolučního tématu tam bylo pro mne příliš. Ale když opominu tu ideologickou uvědomělost, tak jsem se bavil. Atmosféra dobového Londýna, vtipné "britské" dialogy, taktéž vtipné a přitom velmi citlivé zpracování "ošetřování hysterie", pěkně vykreslené a výborně zahrané postavy (včetně figurky "šíleného" vynálezce a hláškami odkazujícími na dnešní přetechnizovanou dobu). Prostě vzácná ukázka, že lez udělat vtipný, zábavný a současně inteligentní film.

Odteď mám pohled na Belgii rozhodně jiný a nedivím se, že Hercule Poirot emigroval do Británie... Mafie jsou všude, ale tahle středověká pudová nenávist mezi Vlámy a Valony je jenom v Belgii. Ve filmu to jakoby nehraje hlavní roli, ale ve skutečnosti je v tom základ celého kolotoče zla. Beznaděj, bezmoc, jediný východ je porážka. Ne však porážka v souboji, ale chladná, neodvratná jateční porážka nadopovaného a uštvaného dobytka... Nějak mě přešla chuť na steaky a objevil se velmi nepříjemný pocit okolo stydké kosti...

Zvláštní, meditační road movie. Už jen za ty nasnímané barvy a krajinu. Už jen za ta ty drobné role (boží Frances). Už jen za ten soundtrack... A to jen tancuju kolem ohně... Sám příběh, ve kterém se míchá historie hrůzy (holokaust) a historie rocku se současnou nudou a beznadějí rodin, je skvělý. "Něco je tady špatně... ale nevím co to je..." mě od shlédnutí toho filmu provází a ty psí oči Cheyenne nemůžu z hlavy vymazat. Usmívám se jak blb, když vidím u Kauflandu důchodkyně s vozíčkem na nákup a nechci se vidět, co budu dělat v letištní hale s kufříkem na kolečkách...