psychohippo

Pro mě jeden z nejlepších crossover filmů (válka, akce, špionážní atd.). Až na ten vtip s helikoptérou tam byly opravdu jen nedomyšlené drobnůstky, jak píše cheyene. Při tomhle filmu mám vždy pocit, jako když jsem poprvé hrál Wolfensteina - napětí od začátku do konce. Samozřejmě tu musejí být Němci tak trochu tupí opravdu jak v tom Wolfovi, ale to se u žánru vyžaduje. Jak hodně propracovaná zápletka, tak akce zaslouží do síně slávy.

Po třech dílech dávám 3. Po prvních dvou to byly ještě 4. Sam Neill je skvělý, ale to spolu s divným tajemstvím nestačí. Postupné návraty zmizelých vězňů vypadají jako docela nesmyslný nápad a obávám se, že po mnoha a mnoha a mnoha dílech se vůbec nedovíme, o co šlo. Jak už poznamenali mnozí přede mnou, vynořuje se obava z opakování zakončení LOST. No shlédnu alespoň ještě 2 díly... pak se k hodnocení vrátím...

Léty ten film již trochu zapadal prachem, hlavně ta výprava, ale co se týká hereckého koncertu hlavních postav nikoliv. Bez ohledu na to, že je to dnes politicky a genderově nekorektní (čímž má u mě plus), tak ten duel ženy a muže je nedostižný. Richard Burton i Elizabeth Taylorová tam nesmazatelně otiskli sami sebe, nejen bouřlivý vztah, ale i osobní charakteristiky, od emoční lability po závislost na alkoholu a v hávu agresivity skrývanou slabost. V té kadenci dialogů je problém se stíháním poněkud archaicky přeloženého českého překladu, v originále bych to nedal tuplem a ani s titulky...

Já jsem silně ovlivně tím, že od dětství miluju Junga a o všech událostech filmu vím docela dost a ke všemu jsem poznamenán psychologickým vzdělání a mnohaletou praxí - takže zcela subjektivně a zaujatě: Líbilo se a ještě dlouho jsem na to myslel a v noci jsem v tom hrál ve snu. Nicméně celý film jsem měl divný pocit, že tam je nějaká díra, že tam něco chybí. Asi studiový střihači zapracovali. Kdyby to dělalo BBC nebo HBO jako 4 dílnou sérii, asi by to vzhledem k příběhu bylo lepší. A i tak 8/10. Protože oba pánové skvělí! A Keira, která vysouvá sanici jako Alien (všimlo si zde více kolegů) a začíná se v obličeji drobet podobat Weawerové, naprosto špičkově nastudovala hysterku. Pokud musela studovat, což nemyslím hanlivě, ale s úctou. Její herectví bylo místy tak fyzické, až to bylo nepříjemné. Což setkání s takovým klientem v praxi bývá (znám...) A když k tomu přidám výpravu, vybrané exteriéry (skutečný byt Freuda, Junga atd.). A ty kultivované dialogy s náznaky přicházejícího temna (antisemitismus, ruská revoluce, válka), skvěle vypracovaná rozdílnost obou kultivovaných mužů - tak trochu dětsky egoistický a jaksi švýcarsky mimózní Jung a ješitný, ukřivděný a úzkostný Žid Freud, ale oba autority. A k tomu v kontrastu Casselem geniálně lehce zahraný destruktivní Gross. Krása.

Britské. Drsné, reálné, vtipné, zvláštní... Britské. Výprava bez chybky (kde berou tak zachovalá stará auta, přístroje, nábytek?), krásně a věrohodně vytvarované postavy včetně vedlejších, hlavní téma dědictví též typicky a jedinečně britské. A přitom tak moderní šmrnc! A při té vší zábavě tam někde na zátylku mrazí. Nejen ten potopený Titanic, ale to, že prostě víme, že za chvíli začne první světová válka a všechna tahle krása zmizí, všechny tyhle zámecké pletichy se stanou proti vší té nastávající hrůze nicotnými. V tomhle seriálu sledujeme poslední záchvěvy "starých časů". Ano, nostalgie, patosu se dočkáme docela dost, ale je to stejně jako earl grey tea s mlékem. Divné ale má to glanc!

Mnozí žehrají na přemíru sentimentu... Na tu Havaj... Na kontaktování hranice kýče... Někteří píší že "že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie". Jaká je ale ta skutečná důstojnost smrti v našem běžném životě, podřízeném tolika pravidlům a plným klišé. Je něco víc kýčovitého, než ty pohřební tanečky, soustrasti od známých a hlavně "o mrtvých vše dobré!" A sakra, co je na tom patologického, když otec, který jasně reflektuje svoji rodičovskou bezmoc a bezradnost, využije pomoci odborníka v situaci, kterou by jen málokdo dokázal zvládnout... A že lidi v tak krizových situacích mají tendenci být patetičtí, dělat velká rozhodnutí, razantní zvraty či vysílat poselství pro další generace? Vždyť je to adekvátní. Zažil to z kritiků někdo? Koukal na displeje přístrojů na JIPce u postele blízkého člověka, probděl mnoho nocí, když třeba jeho dítě mělo bolesti, nebo mu umíral třebas "jen" pes? A je si jist, že v ty chvíle jej nenapadaly různé patetické myšlenky, jako sliby, co všechno změní, když to dopadne dobře, nebo slova prosící o odpuštění, nebo jen záplavy slz z bezmoci? Dřív se stavěla boží muka a kapličky, dnes možná místo nich potřebujeme takové filmy...

+ Vcelku zajímavý námět (vzhledem k výhledům i naší společnosti), výprava v duchu dekadence, opravdu vytěžené možnosti používání slova "čas" v dialozích, padouch jak má být... - Ty nelogické seky ve scénáři, spousta vymrhaných sekund i minut na romantické muchlání šlo opravdu proti základnímu námětu atd., film se jako celek prostě nějak rozsypával. Mimo Murphyho mě napadá, jestli tam byl obsazen ještě nějaký herec? A přidám se k Cervenakovi - příliš nalevo... Takový ten naivní marxistický intelektuální postoj, díky kterému opakovaně vyhrává drancující lůza...

Tenhle film byl u mě mezi 3-4. Nakonec vzhledem k tomu, že jsem jej shlédl společně se ženou, venku bylo hnusně a vůbec... dávám 4. Je to spíš taková absolventská studie na téma dekadence z pohledu ženy, jako somonosný film to neobstojí, ale je to pěkné. A místy vtipné - zejména hrátky s odkazy na pařby zlaté mládeže v současnosti (což odkazuje na paní režisérku a její dospívání...). Hudební mix k atmosféře sedí a těch pár zajímavých flashů (třeba záběr na konversky je lahůdky) to dolaďuje jak kadeřník načančaný účes. A je mi sympatická ta politicko hostorická nekorektnost. Na koukání pro samotného chlapa to ale není... Ztraceno ve Versailles...

Další ukázka přirozeného ne-herectví Brendana Gleesona - prostě a jednoduše, bez velikých exhibicí a přitom vykouzlí tak zajímavou postavu, jako je tenhle polda. A docela dobře postavená "dvojka" parťáků: typicky USA politicky korektní Don Cheadle se hodí do Irska asi jako kocour do psího útulku (skvělá scéna obcházení místních). A ty hlášky! Tarantinovští gangstři a Nietzsche... Dobrá zábava pro všechny, který leze krkem politická korektnost a přizdisráčství.

Nuda? Kde, proboha? Že je to jen takový obyčejný skoro dokument o policajtech, životě v ghetu a lůze? No jo, that's live... "Pusťte bratry domů!" byl i mým bojovým pokřikem při zákrocích VB na bigbítových akcích před rokem 89 a už jen za to tomu filmu děkuju... Nemluvě o žiletkové a automobilové scéně s lehkou děvou - Dvorana slávy kinematografie.