psychohippo

Jak se tu na ČSFD často píše, zpočátku scénáristická rozpačitost, poněkud bipolární tempo, ale jako celek to na mě fungovalo. Hynek Čermák přesně v roli. Predrag Bjelac aspiruje na Lva za vedlejší roli!

V kontextu aktuální skutečné tragédie airbusu ve Francii působí první povídka dost mrazivě. Možná tento film nalezne vyšetřovací tým ještě založený v DVD přehrávači kopilota zříceného letadla... Příběh o parkování a úřadech může pak také působit návodně. Byla to taková variace na Volný pád, jen s happyendem. K trpkému pousmání nad testosteronovou stupiditou přiměje příběh s audi. Jinak však pro mne velké zklamání. Nevyvážené příběhy, bez dramaturgické logiky, bez nějakého vtipného vzájemného propojení. Kdosi to tu na ČSFD přirovnal k Bakalářům, moc se nespletl. Je škoda, že se tvůrci rozhodli abdikovat na pravidla moderního povídkového filmu, nastavené Pulp Fiction. Ale je neomluvitelné, že zcela pominuli kodex povídkového filmu, který nastavila třeba italská škola 70. let. Nad tak vysokým číslem hodnocení kroutím hlavou, v poslední době na ČSFD často...

Český lev je slepý. Neocenit tak invenční debut, jeho nápady, jeho skvělé dětské herce a Jirku Mádla, který zjevně sleduje vyšší cíle, než ustrnout ve škatulce magora před kamerou, je symptomatické pro cinema sekci českých kavárenských intošů. Pojedeme k moři se všemi vytýkanými chybami (já žádné neregistroval) mezi současnou produkcí trčí. Žánrově i lidsky. Je to rodinný film, který funguje. A nemusí se stylizovat do jiných žánrů, do bezvýchodné grotesky nebo sociálního dramatu. Mádl to nechává být. Je na divákovi, jak si to v sobě sestříhá. Český lev je vůl...

Vlastně nic nového. Zlo se ukrývá v rodině a v malých komunitách. To věděla jak Agáta Christie, tak Steven King. To ví každý, kdo sleduje severské detektivky. To ví každý, kdo bydlí v Sudetách. Když to chmurné, vlezlé a neuchopitelné rodinné zlo, které vystrnadilo Satana s jeho velkým Zlem, dáte do dobrých kulis, které obsadíte dobře vybarvenými postavičkami, a pak nasvítíte, nasnímáte a nastřiháte s invencí, dá vám to sérii, která Vás nepustí. A to moře s útesy! A ta hudba!

Ten Oskar pro Julianne Moore je více jak zasloužený. Zoufalá snaha hrdinky zastavit nezvratný rozpad osobnosti je v jejím podání tak uvěřitelná, až z toho mrazí. Ten mráz ale nepřináší choroba sama, ale to, co odkrývá: Naivitu víry v exaktní vědu, odcizení dvoukariérového manželství, deprivované dospělé děti. A bezmoc, když si Alice uvědomí, že díky nemoci nic z toho nemůže dát do pořádku, že den bez pomočení je její den zázraků. Stále mě překvapuje, jak docela dost komentujících až nevybíravě haní Kristen Steward, možná jsou nadosmrti zasažení obludným Stmíváním, ale tahle mladá dáma si už pár let bez okázalosti a hvězdného prachu s pokorou prošlapává cestu k dokonalému minimalistickému herectví (myslím si, že Frantíci nedávají své Césary cizinkám jen tak pro nic za nic viz: Sils Maria, tuším, že byla první Američankou, které se té cti dostalo). Tady měla taky malou, ale tak trošku autobiografickou roli. A Alec Baldwin mě překvapil, přesně se sem hodil. Některým divákům už filmy o různých smrtelných nemocech lezou krkem. Docela to chápu. Akutní Alzheimer je ale taková sviňa, že zastíní všechny možné rakoviny. A jeho největší hrůznost je v tom, že přichází téměř zásadně k těm, kteří se svým intelektem, svou převzdělanou myslí, živí, kteří na ni spoléhají. Takže se já, jako psycholog, mám čeho bát...

No, když jsem viděl to vysoké hodnocení na CSFD, tak jsem si řek: No to jistě! Někdo pad na hlavu... Bože, jak já se pak u toho filmu bavil! Jo, lze mu vyčítat mnohé, lze ho kriticky poměřovat. Což dle mého znamená nepochopení smyslu tohoto díla. Bavit! A připomenout to, co nás bavilo dřív. A dělá to ten film skvěle! Colin akční hero? Jako bez váhání! A ty odkazy, ty pocty old shool škole! Některé scény maj šanci na Síň slávy. Stejně jako hláška severské princezny ;)

Mně se film líbil. Mohl bych tím skončit. Všiml jsem si totiž, jak nafouknuté, obsáhlé, všepojímající, plné nastavované kaše či slámy jsou komentáře mnohých, co přesně tohle Nolanovi vyčítají. Jděte a natočte to bezpřebujelého patosu, bez kydů o lásce atd. Mně se to prostě líbilo. Celkový můj dojem, lidský, subjektivní, nevyvážený. A jsem rád za to, že jsem to viděl. Nechtěl bych nic z toho, dokonce ani tu patetickou lásku, na vlastní kůži zažít. Bojím se, že se někdy budeme dívat ve zprávách na cosi, co bude tomu filmu dost podobné. Bez hepyendu.

No vida, oscarový kandidát a bez patosu, bez potoků slz, bez velké otočky padoucha na dobroděje. Ron je na začátku řádnej hajzlík a na konci není o nic menší, jen aby mohl dál pochlastávat a ještě naposled vyrazit na bejkovi, tak musí dělat i jiný věci. Třeba přežívat. K tomu potřebuje nejen fungující léky, bylinky atd., ale taky na ně vydělat. A to bez dalších HIVáků nejde. Nutno tedy spolupracovat, nutno s nimi žít. Ano, máme tady americkou pohádku o boji osamoceného kovboje se zlými farmaceutickými rančery a podplacenými šerify, pohádku "based on true story". Pohádka je to ale taková vychrtlá, ušmudlaná, není ze zámku ale z buranova a možná i díky tomu ji věřím víc a baví mě víc než pozlátkový Vlk z Wall Street. Ukazuje nám USA ve stejný době, ale ze zcela jiné perspektivy. Místo optiky zkreslené kokainem a miliony dolarů je tu najednou optika zakrytá nemocniční rouškou, kde pitomých 400 dolarů znamená další měsíc života. A to hlavní: herci! Jak Matthew McConaughey tak Jared Leto jsou jedineční. Zejména Jared je jak roztančená kostra a naprosto neokázalé zakončení jeho role ve filmu filmaře velmi ctí. K tématu filmu: pro srovnání doporučuji dokonalou minisérii Andělé v Americe

Čtyři hvězdy dávám jen a pouze za charismatický výkon DiCapria. Jinak bych dal 3, na procenta max. 72%. Ani nejskvělejší herec s darem od Boha prostě nemůže sám utáhnout 3 hodiny filmu, jehož pointu známe od prvních pěti minut. S podivem koukám na pětihvězdová hodnocení a přemýšlím o tom, koho tak může nadchout 2,5h čistého času koukání na fetky a štětky, na šukání a lajnování kdekoliv, kdykoliv... Možná je to mým věkem, možná jsem v 90. letech bizarru českého kapitalismu, který si vzal právě do vínku odkaz takových vlků, byl už příliš starý na to, aby jel v piku a šukacích soutěžích a nějak mě to nebaví ani teď, po čtyřicítce. Možná jsem zklamán tím, že jsem od Scorseseho čekal větší sílu příběhu (Casino je taky dlouhý film, ale má rozložené těžiště do více klenutých postav, zejména dokonalý Joe Pesci, i propojené osobní příběhy a divák z něj nemá pocit zaseklé smyčky) chyběly mi nějaké ty hlubší podtóny, náznak napětí a osudového zlomu a, přiznám se, alespoň trošku katarze. Možná je to moje chyba, protože Scorsese natočil realitu: Taková je Amerika, takoví jsou Američani, buď žijete životem nudících se chudých pitomců, nebo životem fetujících bohatých pitomců, ale nic jiných v současných USA Vám život nenabídne. Tohle jsem si odnesl z poslední scény z metra. Opakuji: DiCaprio excelentní, stává se z něj expert na životopisné snímky, charisma má jak bejk. Několik vynikajících scén, plazení se do Ferrari je tu už zmíněno jako kultovka, ale líbil se velmi slibující začátek, iniciace brokerem Hannou (McCaughey, jak jinak než skvělý), setkání s Donniem (též dobrá, byť odporná, figurka), manželská hádka s vodou a scénky z počátku rozjezdu firmy. Kdyby to bylo na 2 hodiny, bylo by to skvělé. Nemůžu si pomoct.

Od tohoto filmu jsem nečekal nic moc, spíš sladkobolnou podívanou, takovou tu americkou technikolorovou představu života ve válečné Evropě. A právě to jsem našel, ale v jaké podobě! Knižní předlohu jsem nečetl, ale rozhodně už chci. Pro mě je základem každého filmu, ostatně každého uměleckého díla, jakož i života lidí, dobrý příběh. Tady byl. Ano, pohádkový. Přesně tohle potřebujeme. Zrovna v dnešní době, která se době filmu začíná přibližovat. Ne, už nás neoblbuje ani tak politická propaganda jednoho Vůdce, ale i tak pozbýváme lidství, přestáváme číst a sdílet příběhy, mimo těch z palcových titulků (což je už skoro stejné jako volání Sieg Heil na náměstí u pálení knih). Takže příběh sedl. Když k tomu přidáte naprosto skvělé obsazení, herci svým charismatem přesně padli do rolí (Geoffrey Rush a Emily Watson zejména), v lidském rozměru těch postav se mi vybavily vzpomínky na Kachyňův Vlak dětství a naděje, což beru jako poctu. Slečna Sophie Nélisse byla tedy výtečná! I jeji kamád Rory - Nico Liersch, který film obohatil o kouzelnou postavu typicky árijského kluka, který chce být černý sprinter. Pro všechny naše dospívající děti a jejich rodiče by měl být film povinností: Číst! Vidět svět kolem jak příběhy a ty příběhy sdílet. Až do smrti i se smrtí (která je vlastně taky takový vyprávěč, jak nás naučil tenhle příběh).