psychohippo

Na hlavní vysílací čas je to fakt divná věc. Podvratná "taušovina" jak vyšitá. Kdo čekal nedělní odvazovou krimi akci, ten asi zíral. A zírat by měl každý. Visuál je totiž zatím asi největším překvapením. Barevné ladění, snímání z ruky, nečekaný střih. Vybledlost obrazu odpovídá odcizenosti většiny postav, doslova vyblitosti jejich životů, kterou skvěle vybraní herci ztvárňují. Docela věrohodně. Šlachtovitost psychopatického policisty stvárněného Neužilem je až půvabná. Po Vodníkovi další Taušův pokus o redefinici české seriálové kriminálky.

La Belle Époque. Každý ji měl. Tu svou "krásnou dobu". Ty svý "krásný časy". Měla je i francouzská kinematografie. Měli ji spolu s ní i diváci na celém světě, kteří se v oblacích cigaretového dýmu zamilovávali do krásných, přitom silných a nezkrotných femmes fatales. Kteří obdivovali charismatické, povětšinou nosaté a v obličeji poněkud nesouměrné, leč přesto božské chlapy. Zlatá doba filmů, kde se nehrálo na politickou korekci a kde znělé "merde!" bylo prostě půvabné. La Belle Époque. Žádný "Tenkrát podruhé". Překladatel názvu by se měl lískat tak často, jak si čistí zuby. Když ale oni si ti soudruzi od kultury pořád myslí, že diváci jsou povětšinou nevzdělaní soustružníci nebo kombajnéři a že debilní český název jich přiláká do kina víc, než malebně znějící originál. "Tenkrát podruhé" by se hodil tak akorát pro název nějaké druhořadé varianty na Prcičky, kdy se citově zakrnělí postadolescenti snaží o druhou ztrátu panenství/panictví, za pospolité opilosti, zvracení, blití atd. Dát tenhle název tak zralému, cituplnému filmu, který už, do prdele, svůj trefný název má, to je punc kreténství. La Belle Époque. Nabízí se vícero srovnání. Zejména s filmy Woodyho Allena. Tomu se bude asi hodně líbit. Jen je tam méně introspektivního monologu. Zato je tam víc pohledů do očí. A všichni je mají nádherné! ("Jak labrador", jak tam zazní...). Vynoří se asociace na Eternal Sunshine. Znovu zachytit, co už bylo, prostě nejde. A v jedné chvilce se mi vynořilo Zítra vstanu a opařím se čajem, v tom bunkru s Hitlerem. Ten film diváka prostě bere za spolutvůrce, nechá vás těmi asociacemi dotvářet děj. Bere vás za partnera. Ctí vás a dává vám prostor. I proto tolik slz a fronta na dámském záchodu u zrcadel a fronta u baru, kde to pánové zazdívali drinkem. Vodkou nebo whisky. Pivem nebo vínem. Jak v tom filmu. La Belle Époque. Doba je prý taková či onaká. Ale prd. Doba je vždy taková, jací jsou lidi. A ti jsou v tomhle filmu krásní. I epizodní postavičky mají svou pevnou funkci pro kontext filmu a všechny postavy jsou skvěle obsazené. Film ukazuje naději na další La Belle Époque francouzského filmu tím, jak na oldschoolovou parádu Auteila s Fanny Ardantovou skvěle navazují Canet s Dorií Tilierovou, kteří jsou oba ve vrcholné formě. A Doria je prostě ta klasická, stará dobrá francouzská femme fatal. S afektem i patosem, se slzami i s tím "merde". La Belle Époque. Každá minuta v sále u tohoto filmu byla pro mě La Belle Époque! Díky!

BBC One přišla se zajímavou variací na Kmotra. Seriál McMafia jsem skutečně vnímal jak specifický remake slavné ságy, kdybychom jí posunuli do 3. tisíciletí. Kdybychom zaměnili Michaela Corleoneho, který se vrátil z války, za současného typického představitele „vyšších mileniálů“. Kdybychom zaměnili rodinu původních italských utečenců v USA za rodinu ruských vyhnanců v Anglii. Seriál ukazuje, jak se mění jeden z největších byznysů světa. Jak se mění způsob práce drogové mafie i mafií vůbec. Mění se hodně. Nabízí se k tomu mrazivá paralela: Mění se podobně, jako se v nacistickém Německu změnilo původní bestiální vyvražďování Židů střílením a pogromy v precizně vykalkulované „zpracování“ panem Eichmannem v táborech smrti. Seriál nejen, že je aktualizovanou verzí Kmotra, on zároveň navazuje na poslední díl kmotrovské ságy. Do „poctivého“ byznysu mafií se přimíchává politika a ta se nakonec ukazuje být mafií nejsilnější. V McMafii vidíme, jak je mafie srostlá s bezpečnostními a mocenskými složkami, zejména v Rusku. Ale nejen v Rusku. Pražská linie příběhu je docela výmluvná. A Karel Roden je v roli skvělý. BBC se opět vytáhla a ukázala, že umí vytvořit jak divácky atraktivní, přitom obsahově velmi kvalitní seriál. Veké ocenění zaslouží casting. James Norton byl s rolí naprosto sžitý a jeho proměna v chladného drogového „Eichmanna“ byla uvěřitelná a silná. Není to sice Al Pacino, ale ani neměl být. Al Pacino je chlap ze staré školy, James Norton je mileniál. A proto se do role hodil. Odcizenost, neosobní přístup, nezakotvenost. Přesný. Jako člověka, který vyrůstal s povinnou ruštinou, mne potěšilo to, kolik prostoru ruština v seriálu dostala. Protože tomu odcizenému násilí dělala ten afektový, lidský kontrast. Ruský opilec, umírající touhou po vlasti v Londýně. Ruský sociopat, který lehce umlátí policistu stejně jako polonahý seká dřeva na své prosté dače, kde pečuje o milovanou dceru i matku. Ruský „kágébák“, který je snad jedna z nejpoctivějších postav celého filmu. Jo, bez Rusů a ruštiny by to nemělo ani poloviční váhu. Dobré byly ale i vedlejší role. Ruský Izraelec, poslanec a obchodník s bílým masem i drogami, tvrdý osobní strážce s měkkým srdcem, naivní hrdinova přítelkyně, věřící na poctivý kapitalismus. Právě dobře vykreslené lidské stránky těchto postav ještě víc vyretušovali postupné odcizování hlavní postavy. Od snad původní poctivé a odvážné myšlnky ochránit rodinu přes zalíbení v moci po konečný přerod do „bankéře“, pracujícího pro Deep State. Za mě plných pět hvězd.

Původně jsem chtěl dát za 3*, ale pak jsem si tu přečetl ty komentáře a dávám za 4*. Mám potřebu bránit ten film i bránit Vandama. Jsem docela zděšený, v co se změnila diskuse na filmovém webu. Jsme snad někde na Respektu nebo dokonce na A2larmu? Nebo v Rudém právu za normalizace? Teď jen čekám, že režisér Alrichter podlehne těm ideologickým tlakům a začne se někde omlouvat, že byl pomýlený. No s tím běžte do prdele. Vandam ve filmu je filmová postava. Jestli jste takovýho týpka potkali v realitě a dal vám po držce, plačte u terapeuta, ale netrhejte tenhle film. A ty kydy o lidech, co choděj do takových pajzlů, jako je Severka? To si taky řešte u cvokaře. Do podobných pajzlů po desetiletí chodila většina vašich otců. Kdo chodil do lepších, byl často větší hajzl, než Vandam. A vy, co ten film a lidi v něm dáváte do souvisu s volebními výsledky, tak vy jste se trefili. Trefili, ale nepochopili. Nenávistí k těmto lidem jejich nenávist nezměníte v lásku. Tak, trochu jsem se vypustil... No a k filmu. Schmitke to není. Ani neměl být. Ale musím říct, že v Národní třídě se mi libí nejvíc ty pasáže, které jsou "schmitkovské". Les a vše z lesa a s lesem spojené nebo Vandam ve čtvrti zbohatlíků. Jedna z nesilnějších scén je pokuřování s "pičulou". A v těch chvílích skvěle sedí hudba a opět dokonalý zvuk. Opakem je akční finále, pro mě přespříliš vytočený. A v něm naprosto chybně Cina. Ten mi ve filmu spíš vadil. Možná jen je ho už moc (Čermáka sice též, ale ten se mi zatím nezajedl), možná byl na mě Psycho jen moc vyjetej, afektovanej, víc než bylo třeba. Severka a její lid byli naopak přesný. Než budete na ty lidi plivat, zkuste mezi ně víc chodit. A možná riskovat jednu po tlamě. Moje osobní zkušenost je, že když se chovám s respektem, spíš nedostanu po držce, ale panáka. Vandam není žádnej ufňukánek. To si může dovolit napsat jen ten, komu před očima vyskočí fotr z balkónu, fotr, kterej vám napřed naprogramuje hlavu. Já s takovými lidmi pracuju. Míra agrese je často přiměřená míře traumatu. Jo jasně, dá se s tím dělat něco jinýho, než být hrdej na svou sociopatii a být "tyran spravedlnosti". Jenže oni ty lidi ze Severky jen tak ke cvokaři nedojdou. Už jen proto, že se jim pravděpodobně věnovali kolegové už v dětství, ale asi docela blbě. Ke cvokařům se dostanou často až v base. Takže jsou rozervaní, nevyzpytatelní, nebezpeční, ale taky nemilovaní, nepochopení a nechtění. Ale někdy se projeví jako ti jediní, kteří pomohou, když to ostatní vzdají. Jenže... nikdo je nenaučil pomáhat jinak, než destruktivně. Ten film tohle všechno odráží, snad i kniha (musím ji přečíst). Proto se asi nedá uchopit černobíle, resp. rudohnědě, proto úplně nedrží jednu lajnu, proto je na jednu stranu hospodsky přízemní a na druhou končí lesní mystikou. Možná je to těžký pobrat při psaní komentáře do CSFD ve vystajlovaný pražský kavárně u sojového laté, ale takový lidi tu existují, žijí a i oni mají svá práva. I to volební. A mají právo i na to, aby o nich někdo realisticky psal a točil o ich filmy, i když to nejsou knihy a filmy pro ně. Nemusíte je mít rádi, oni vás taky ne, ale nenávist fakt není řešení. Já jsem rád, že autoři filmu nevsadili jen na tu nenávist, ale byla tam i láska i naděje. Málo, ale co byste chtěli...

Terapie! Woody Allen je starý poctivec. Jdu na Woody a prostě dostanu Woodyho. Dostanu Woodyho s jeho neskrývanou láskou k filmu, neskrývanou láskou k Mannhatanu a samozřejmě s neskrývanou láskou ke stehnům mladých dívek. Ostatně, co jiného od #metoo obvniněného sexuálního predátora očekávat. Woody roky chodil na psychoterapie a je jen férové, že já, psycholog, mohu na terapii k němu. O tom, jaký Woody je, svědčí i v tomto filmu to, kdo v něm hraje a jak v něm hraje. Zádumčivý režisér v podání "Ray Donovana", tedy Lieva Schreibera je přesný archetyp uměleckého režiséra evropského až ruského střihu, který se obětuje umění podobně jako jeho scénárista v podání Jude Lawa, který tu svou malou roli pojal s velkou láskou. Nechybí ani tradiční zesměšněná role machistického nafoukance, kterou s milou sebeironii zahrál Diego Luna. Ale jako moc příjemné překvapení zafungoval hlavní představitel. Tim Chalamet rázně povyrostl z dětských rolí a jak znám cit Wodyho Allena pro talenty, o tomhle mladíkovi ještě hodně uslyšíme a uvidíme! No a konečně ty dívčí stehna... Ještě předevčírem bych do sebe neřekl, že dobrovolně půjdu na film se Selenou Gomez a že v ní naleznu jisté zalíbení a budu skoro tleskat při hapyendovém polibku v dešti. Woody udělal totiž skvělou věc: Nechal Selenou v jejím textu i v replikách partnera oživovat vzpomínku na ty otřesný dětský role, prostě Selena se přiznává, že byla protivnej a drzej fracek, drzost, tak příhodná pro fyziognomii její hispánské tváře, ji zůstává a k tomu se přidal, a to znatelně, intelekt a skutečný humor. A ty pěkný nohy. Zato Elle Fanningová zahrála kontrastní blbku s neskutečným nadšením. Woody s ní udělal vlastně totž co se Selenou, nechal jí odkazovat samu na sebe. A Elle, jako fanynka Marylin Monroe, nezklamala. Třeba ten fór, kdy se chce prokazovat průkazem, že jí je 21 (což jí skutečně je), aby jí nebrali za nezletilou (což donedávna byla a Woodimu by to asi ani nevadilo). A ty pěkný nohy. Nejen! No prostě další Woody Allen, který mi dal to, co jsem chtěl a dopřál to, co jsem si ani neodvážil přát. Jo!

Skvělé a pohlcující. Když sedíte v optimálním místě před velkým plátnem s kvalitní projekcí a hlavně Atmosem. Překvapující a inovativní. Když se letí na pomoc lodi volající SOS. Ta pasáž by stála možná za větší prostor nebo celej fim, jak píše @Marigold. Meditativní a duchovní. Všechny ty mlčenlivé scény a minimalismus Brada Pitta. Obtěžující až urážející. Když do těch meditativních pasáží začne blábolit voiceover cosi, co má logiku jako když Vás na ulici přepadne Svědek Jehovův. Zbytečné až groteskní. Ty akční scény, které by vypadaly přetaženě i od Marvela. Průlet prstenci Neptuna... Proč? Někdo už to tady asi vystihl.Ambiciosní umělecky cítící režisér chtěl natočit něco jako poctu Tarkovského Solaris s paralelou na Coppolovu Apokalypsu (a najal kameramana, co je kouzelník a skladatele, co vůbec není špatný) a pak se podělal před arogantním producentem, pro kterého je vrcholem scifi Armagedon... nebo vlastně vůbec nezná scifi, jen slabší kusy od toho Marvela (jak jinak by někoho mohlo napadnout to s tím Návratem od Neptunu, Bože...)

Láska! Láska září z toho filmu jak lesy v Černobylu a dotýká se srdce silou stisku psí čelisti (což si budete po shlédnutí filmu ještě dlouho pamatovat). Tarantino je pořád zamilovaný. A té lásce, lásce k filmu, je Tenkrát v Holywoodu vše věnováno a též vše podřízeno. Chlapi jsou zas chlapi a ženy ženy. Auta duní silou koňských stád bez omezovačů a kouř z cigaret stoupá k nebesům, které křižují Jumba bez ohledu na uhlíkovou stopu. Barvy jsou barvy a songy jsou songy. Brad Pitt má téměř Redfordovské kouzlo a Leo DiCaprio neskutečně povýšil umění sebeprdele. Fňukna s plamenometem. Kouzelné. V mé psychologické branži máme takový sloužitý název jedné terapie: "Pozitivní transkripce traumatické události". Ve zkratce: Když si dokážete nějaký hrozný věci, co se Vám staly, po letech převyprávět, jakoby dopadly dobře. mozek to vyhodnotí, že to dopadlo dobře, nebo to alespoň kapku vyváží. A tuhle terapii jednoho z největší holywoodských traumat udělal Tarantino skvěle!

Takhle má vypadat konec ságy. Divák má mít slzy i vztek. Že to končí. Ale vůbec ze všeho nejvíc mě bavil Thor jako Big Lebowski. To bylo moc dobrý!

4,5* protože mě to mile překvapilo! Rychlý, že ani ta romance nezdržovala. A nebylo to ani způlky tam blbý, jak poslední Star Wars. A ty očiska! Ty se povedly! Těm jsem prostě neodolal. Major Kusanagi z GITS má zdatnou soupeřku. Velký respekt "naturákům", tedy reálným hercům, jak se ctí přijali roli pouhých přihrávačů umělé postavy. Protože tím ten film povyrostl. A japonský duch tam byl teda fest cítit. Některé scény měly až gore styl. A že je to v Atmosu naprostý audiovizuální mazec, není třeba ani dodávat.

Most, který rozděluje... Seriál Most! má být podle České televize "projekt, který si s nadsázkou bere na paškál složitá témata, jakými jsou nesnášenlivost či xenofobie". Já se u prvního dílu zasmál, spontánně, od břicha, pár gagů mě dostalo. Hlavně v první polovině. Hofmann mi přišel úžasnej v roli Luďka, i další postavy sedí do rolí. Ale od nástupu transsexuálního tématu mi nějak neseděly samotný role. A ten příběh. A hlavně smysl projektu. Druhý díl mne zasekl úplně. Má tohle bavit? Tím, že jednomu nácičkovi nestojí péro a houpne mu, když kouká na umělý kozy transex bratra hrdiny? Má bavit "unikátní" scénou načapání u onanie? Má bavit exknězem ožralým jako korytnačka? Má bavit akcentovanou stupiditou téměř všech postav (bílých, cikán Franta je snad jedinej z reálnýho světa)? Nebo má ten projekt něco jako ukazovat, nějaký podobenství, poučení, memento? Je to forma boje proti nesnášenlivosti a xenofobii? Tím, že ukazuji divákovi extrémní a extrémně hloupou podobu xenofobie, homofobie atd.? Jo, já se rád zasměju, někdy i jednoduchým, pudovým či vlhkým vtipům. A jasně, že se někdy rád zasměju i něčí hlouposti, tedy hloupému jednání. Ale u tohoto úžasného projektu mám dojem, že se se autoři posmívají. Že oni, ze svého intelektuálního piedestalu, takto nazírají na všechny lidi, kteří jejich výšin nedosahují. Že každý, kdo někdy cítí xenofobii, každý, kdo se cítí bezpečně v tom, co je jeho, co zná a je nesvůj z něčeho, čemu nerozumí, je stejnej debil, jako jejich postavy. Být před volbama, tak si říkám, že je to útok na SPD, ale on je to útok na velkou většinu lidí, kteří nejsou na těch úžasných intelektuálních výšinách, který nejsou "nad věcí" a nerozumějí té umělecké nadsázce, protože ten reálnej život žijí. Jsem zvědavý, jak moc se tento veřejnoprávní boj proti xenofobii, homofobii atd. líbí reálným transkám či dalším dotčených menšinám, které chce seriál chránit před nenávistí. Možná reaguju přehnaně, ale já se prostě u druhého dílu docela přestal smát a marně hledám jak vtip, tak to poučení... Nebo je to tim, že tuhle věc dala Česká televize hned po Raplovi, kterej se dle mého extrémně povedl. A v něm mi tedy bylo jasný hned, jak je to s tou xenofobií (skvěle provedení náckové, taky s nadsázkou, jako debilové, ale docela reálnou). Prostě tomu nerozumím. Česká televize umí produkovat skvělé a neotřelé věci, silné, jako třeba Rapl nebo Labyrint, a pak tohle... Samozřejmě, tohle všechno je věc subjektivního dojmu. Tohle je ten můj.