psychohippo

Prej to měl bejt hit vánoc, ta velká výpravná věc... Není pěkný číst nenávistný statusy o Vánocích a ještě horší je je psát, ale v tomto případě je podněcovatelem masové nenávisti vůči sobě sama ČT. I po dni mi ta šílenost nepřeje klidu! A to jsem to ani nedokoukal. Teď mi právě došlo pár klasických hřebů do hlavy opsaných snad z 50. let: Téma živnostníků: Všichni kradli nebo šidili, poctivá byla jen kořenářka Bohdalová, co dávala bylinky zdarma. Jak tak uživila sebe i dítě v pěstounské péči je otázka pro ministryni Maláčovou. Téma šlechty: Nic nedělá, krom lhaní. Dokonce použili ve scénáři opakovaně "my jsme šlechta" k posílení negativního dojmu. Chyběl snad jen tlustý prelát... Téma "najdi svého Žida": Tož jak jinak lichvář. To bylo skoro jak z Cimbury. Jen pejzy mu chyběli. A pak zlotřilý rádce zlého Neklana. Ten byl v tom kaftanu a čapce jak ze Sionských mudrců. Výzor a jednání hlavního hrdiny je na několik samostatných studií. Od genderových přes politologické po psychopatologické. Tak blbým castingem se nemusí zkazit jen pohádka a nálada většiny z 2000000 sledujících, ale i další profesní život začínajících herců. Ovšem mládenec se o to zasloužil věru docela sám...

Právě jsem dokoukal... Roky jsem jsem se cítil nepříjemně, že jsem tu ságu nevím proč odkládal. Není divu. Teď cítím, že jsem měl prostě v sobě díru. Filmy o mafii miluji od prvního shlédnutí Kmotra kdysi 80. Všechny ty velký opusy. Ale bez Sopranos to není... komplexní (tohle slovo v recenzích na Sopranos zaznívá často a oprávněně). Bez nich bych byl jen popcornovej divák. Tony a jeho rodina mě ale přivzali na celý roky k sobě do života. Jo, ke všemu jsem profesí psycholog. Po mnohých nasráních na seriálové a filmové zpracování mé profese jsem padl na zadek. Nejen ze samotné terapie a terapetuů, kteří film provází, ale i ze skvělého vykreslení postav, které zcela nahradí nudné monografie o psychopatologiích, zejmona o psychopatech a psychopatizujícím vlivu rodiny a prostředí. Jo a ještě za jedno děkuji Tonymu. Nějak si už nezabírám svých 106kg. Jak ze seriálu patrné, nějakých pár kolo navíc u statného chlapa nijak nenaruší ani jeho respekt, ani charisma. (Jen musíte mít pevný ego a mužná být občas trošku psychopat).

Javier B. a Penelope C. bezchybní. Až dokumentárně syroví. Pablova vizáž a ilustrativní rozvoj psychopatického obrazu a Virginiina naivní stupidita a postupně narůstající hysterická odpornost. Zahrát odporné postavy tak, že mají charisma, je kumšt. Pár skvělých surovostí, škoda jen, že role USA jako dominantního podporovatele té bestiální války byla až na pár vět diplomaticky skryta, v tom se ten příběh nemůže rovnat ani Traffic, ani Sicariovi. Takže jako romantické dokudrama nebo jako komorní herecký koncert moc fajn. Mělo to našlápnuto na víc.

Ufff. Tenhle herecký megakoncert mne zasáhl docela záludně. Mozek a svědomí se těžko vyrovnává s tím, že se zalykáte smíchy u filmu, který s cynismem jatečního veterináře zobrazuje realitu vraždění, znásilňování a epidemickou paranoiu konce stalinismu. Jenže to nejhorší není to zjevné násilí. Je to poznání, že je prostě možné, aby velmi malá skupina namixovaná z pár psychopatů, několika nenávistných fanatiků a několika fanatických dobromyslů, s trochou zbabělců a užitečných idiotů ovládala strachem stovky milionů lidí a přitom se dotyční sami pochcávaj strachem. Buscemi exceluje jako Chruščev a vy mu fandíte hlavně proto, že víte ze školy, že tehdy vyhrál. Ale že by byl výhra? A tak jediné "čisté" sympatie získává Žukov, protože... ...protože je vlastně klasickej zelenej mozek, jaký jsou všude ve světě, a zdá se, že bez nich to nejde. Armáda je občas zárukou stability, ale blbě se to přiznává. Zpět k filmu: Úžasný dialogy! Tohle bylo lepší než House of Cards a Game of Thrones dohromady. Ale strašně, strašně z toho mrazí...

Takový jakoby malý a levný film... ...a přitom je to démant! Obsazení a výkon herců skvělý. Režie pokorná a při tom surově emocionální. Prostě démant!

Na Kvarteto se dá koukat jako na typický "český film", takový ten malý film o malých lidech s malými příběhy. Bez velkých vzedmutí a velkýho patosu žijí svý malý životy na malým městě. A tuším, že tak to budou někteří lidé a též i kritici vidět. Inu, porouchané citlivosti a chronické otupělosti neporučíš. Já si film užíval s neskrývaným potěšením. Nechával jsem se nachytávat více či méně skrytými odkazy a poctami k mnohým filmovým vlivům, a vždycky, když už jsem měl jakoby vyhmátlý, cože mi to připomíná (tu koncept dogma, tu bergmanovský motiv, tu dekadentní italskou novou vlnu, tu zas naše šedesátky), tak mi scénáristi Krobot se Smékalem ukázali dlouhej nos a prdli tam ten svůj humor bez srandy a posunuli to úplně jinam. Je to bezpochyby silný autorský film, oba jsou tam vepsaní jako nápisy na náhrobcích. Sevřeným sociálním prostorem Kvarteta si sami autoři nasadili vysokou laťku na kvalitu dialogů, na jejich načasování, vyladění i víceúrovňovou konotaci. A povedlo se jim to. Občas jsem se spolu s postavami filmu ptal, zda to myslí vážně, nebo si dělají legraci. Pro tenhle film bylo typické, že v okamžicích, kdy se smálo celý kino, tak se na plátně nesmál nikdo a když se tam pak někdo smál, tak z toho mi bylo buď spíš smutno nebo mrazilo. Je to film o štěstí, který tam nikde moc vidět není (a když se objeví rodiče hlavních dvou mužských protagonistů, tak je jasný proč). Jenže to štěstí je tam furt. Já ho našel ve vnitřní svobodě postav, protože chtít žít svobodně je štěstí. Já to štěstí cítil v trápení postav, protože se trápí jen ten, kdo cítí a cítit, to je štěstí. Já to štěstí cítil sám v sobě, protože jsem si asi v půlce filmu uvědomil, že je znám. Ty postavy a jejich příběhy. Protože Ponorka. Ta kultovní hospoda, která se ve mě nadosmrti otiskla, ta byla vždycky azylem pro přesně takový postavy. Jako je Tomáš, Bátrflaj nebo Simona. Jako jsem byl já sám. Ponorka je prostě pro ten film určující, stejně jako samotná Olomouc, kterou brázdí tramvaje jak bludní Holanďani, ale jinak jste tam na ulicích jakoby sami. Ty prázdný ulice i prázdný náměstí si vybavuju z osmdesátejch i devadesátejch let a jsem si jistej, že autoři je tak znaj z dekád dřívějších v ještě syrovější podobě. V tom olomouckým osamění maj vztahy víc intenzity, víc hloubky. Ale míň slov. Míň zbytečných, sladkých či vtipných slov. Proto tady mluvíme ve více rovinách, jedna věta, víc významů. Trápíme se náznaky a tím se tak lepíme k sobě. Takhle to tu máme. V Olomouci. V Ponorce. Díky za tenhle nadčasový film. Díky za skvělej scénář, silnou a pevnou režii, vynikající a do postav přesný herecký výkony, zejména pan Plesl je pro mě kandidát na Lva, beuchybná v roli Simony je pak Bára Poláková. Ale film je skvělý i díky výborně vybraným neokoukaným tvářím a jejich autentickému a pokornému herectví. Zvlášť Bátrflaj/Pavlína Štorková a Funés/Zdeněk Julina, ti jsou taky na Lva. Díky za kameru i střih, udělaly moc pro jedinečnou atmosféru. A hudba! Ač se občas u ní dalo jen trpět, seděla tam skvěle.

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ (1Kor 13, 1–8) Tohle byl ten hlavní příběh Anděla Páně 2. Ten příběh, který mnohým recenzentům chyběl. A to je mi líto. Je mi jich líto. Že jim to nebylo dopřáno. Na druhé straně je fér přiznat si, že "Pravda a Láska" jsou pojmu v našem politickém i kulturním kontextu zprzněné, mnohdy svými "rodiči". Je pak lehké nastavit vnímání pouze na vtip, křesťanskou sebeironii a hlavně na dokonalost "buddy movie" linie. Matla se Zmetkem pekelným dávali hlášky srovnatelné s tou nejlepší klasikou české filmové školy, katolické "švejkování" bylo prosyceno tolerancí a připomnělo mi jak dávnou tradici židovských vtipů, tak nepřekonatelnou knihu¨Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti. Ve dnešním světě ohroženém všemožnými fanatiky bez humoru tenhle přístup vnímám jako ozdravující. Mimochodem, potěšilo mne propojení novozákonního příběhu o nedokonalosti vyvážitelné láskou se starozákonní tradicí (např. přechod přes řeku). Nicméně souhlasím s kritiky, kteří ve filmu viděli příliš mnoho z "klasického" klišé českých filmových pohádek, včetně patosu, tklivé hudby alespoň cameo roliček VIP. Ano, bylo to tam. Klišé a stereotypy jsou totiž do jisté míry nezbytnou součástí všech rituálů. Většina z nás má přeci na Vánoce obligátní stromek, peče zhruba to stejné cukroví co loni a přes všechna předsevzetí to s ním dopadne na Silvestra tak podobně jako jiné roky. Anděl Páně 2 si přece na nic víc nehraje. Je přiznanou vánoční (ehm, Mikulášskou) pohádkou, je příběhem, který prostě musí končit nadějí. Je to pohádka, jejíž základní motiv, stejně jako Listy Korintským, máme všichni kdesi v sobě mít, kdesi v sobě cítit. A za to dík, pane režisére.

4* Po celou dobu docela dlouhého filmu jsem se snažil potlačit myšlenky na to, že se paní "Zrušte klecová lůžka" Rowlingová rozhodla tahat z diváků peníze pětidílnou sérií a tenhle díl má být něco jako první dávka, co nastřelí závislost. A bylo dobře, že jsem to potlačil. a) Moc pěkná podívaná na vymazlený New York, kostýmy a celou výpravu, podmanivý soundtrack a zvuk v Atmos Dolby skvělý. b) Sázka na Redmayna výborná. Ale ještě lepší bylo obsazení spíše neznámých herců do hlavních kladných rolí. Dan Fogler jako kámoš Kowalski byl přesný. Prostě takovej ten milej tlouštík, kterýho nelze nemilovat. Hlavní hrdinka, klasická agilní naivka, co je trošku trubka, ale milá, taky přesný. c) Ptakopysk Chmaták! Ten by zasloužil alespoň krátký film! Celej film samozřejmě stavěl na CGI, v některých scénách toho bylo na mě moc, až mi to připomínalo Dr. Strange. Prostě milá pohádková podívaná s milými hrdiny. Co je na Rowlingové hodno respektu, je to, jak dokáže podpořit lidi, kteří bývají terčem posměchu. V Harry Potterovi udělal hrdiny u brejlatýho kluka, z rezatýho, pihovatýho a chudýho kluka a za šprtky. Taky je hrdina spíše nesmělý podivín, hrdinka troublemaker co má cvoklou ségru, která má ale čisté srdce, které miluje tlouštíka smolaře. Lidi jak tlouštík Kowalski jsou prostě v tomhle světě potřeba.

Skvělá old school a retro podívaná. Připomínka drsných buddy movies 70-80th. Prostě fajn film na léto nebo neděli. Dělá přesně to, co má. Oba pánové jsou skvělí! Dcerka taky.

Revenant nenadchl. Tedy až na sound a kameru. Pokud za tohle dostane Leo sošku, měl by to brát jako blbej vtip. Chvílemi bych usnul, kdybych se nebál, že zmrznu. Ruský styl dohnat dlouhými záběry na nic diváka k pochopení vyššího záměru díla funguje jen tam, kde ten vyšší záměr je. A asi jenom u Rusů. Hardyho jsem nepoznal. Ten by sošku za vedlejšák dostat mohl...