psychohippo

Viděl jsem na Sv. Valentýna a sedlo to. Sedne to však i kdykoliv, kdy se rozhodnete, že opravdu chcete něco romantického, něco, co jen naznačí myšlenky, něco, v čem mraky na obloze jsou vždy pozvánkou pro svit slunce a šílený liják je erotickou předehrou vášnivého milování, nikoliv sexu. A vy víte, jak to bude, vždyť se vám, stejně jako postavám ve filmu, vše v životě točí dokola a chcete poslouchat a zažívat stále stejné příběhy, ty pohádky se šťastným koncem. Plně uznávám, že takové filmy mají své místo, obzvláště, když se povedou natočit tak, že výše uvedeným kritériím odpovídají. Zápisník se tak dle mého vyvedl. Doporučuji srovnat roli a projev Goslinga s novějším Blue Valentine. Dobře obsazená ženská generační linie (jak si povšimla má žena). A ta kamera a záběry vůkol... Byl Valentýn, vedle mne seděla moje žena, na stole růžový francouzský sekt, co jiného k tomu za film. 75% za pěkný večer...

Tedy nejvíc nedivácký film posledního roku. Chvílemi až působící utrpení. Vlastně ne, celý je utrpením. V podání Joaquina Phoenixe si na vás z plátna šahá, co šahá, osahává vás, oblizuje, až na dřeň provokuje. Živelná bezmocnost proti neotřesitelné vůli k moci, ztělesněné P. S. Hoffmanem. Nemůže to jinak dopadnout, než ještě pevnějším uzavření postav do vlastních bludných světů, kde každá má svůj vír, který stahuje vše okolo nich do nicoty. To není film na jedno podívání. To je film o rozhodnutí každého z nás. Jestli musíme sloužit svému Mistrovi a kdo to vlastně je...

Nevím proč, ale nečekal jsem "velký" film a tak jsem nemohl být ani zklamán. Byl to takový malý film, spíš etuda na téma jednoho výseku života velikána. A v té střepině příběhu se mihlo docela dost velkých herců a hereček na to, aby to mohlo nabídnout víc než náznaky. Možná byla chyba v názvu, místo Hitchcock to spíš mělo být About Psycho. Nikdo by tak nečekal rozmáchlý renesanční životopis Alfréda, bylo by méně zklamaných. Ale tím mi přišel film nejvíc sympatický, stejně jako Mistrovi filmy, nebyl k divákům napoprvé vstřícný. Za maskou skrytý Hopkins byl ve stínu skvělé Helen Miren, která držela film nad vodou, ostatně jako její postava svého Mistra.

Když člověk vidí tenhle film až poté, co shlédl všechna novější díla W.A. (a propadl jim), pak je to velmi zvláštní až kouzelný pocit, když sledujete v náznacích, co se v dalších dílech opulentně rozvine. Postavy jsou v tomhle filmu švihlé vcelku přijatelně (naplno pak v Tannenbaumových), Jacques-Yves Cousteau se zjeví jen v podobě jedné věty v knížce a moře je zatím skryté v akváriu (probudí se naplno v Životu pod vodou) atd. Proč to vidět? Máte rádi Wese a hlavně Billa Murraye.

Když jsem si pročítal ostatní komentáře, které často nabízely seznam, z čeho všeho Appleseed čerpal či kradl, tak mi došlo, že v tom výčtu chybí to základní - Karel Čapek a R.U.R. a téma robotů, kteří získají dar lásky (a asi i reprodukce) a přebírají po lidech jejich úděl. Je nepochybné, že Japonci našeho Čapka znají, v mnoha scifi anime lze najít jasné odkazy. Zvláštní je, že český divák to necítí. Komentuje odkazy na Matrix, GITS, Metropolis atd... Ale Čapek? Inu, jasné známky úpadku, bioroboti povstanou... K filmu: Vizuál výtečný, příběh skoro valentýnský, akce svižná, ale neobjevná. Ve světě po GITS to není lehké pro žádné další scifi mystic anime...

Souhlasím s tím, že film se občas rozpadal, byl nerozhodný, s technickými i logickými chybami, měnil tempo nahodile atd. Chvílemi mě děsně prudil a pak dokonale vzal u srdce. Jo, tak přesně takhle je to s teenagery... S těmi "teenagery", které si z dob trapasů, kamuflování, předvádění, šikany a muckáni neseme v sobě. Asi ne všichni. Já jo. A proto za 4*. Za své vlastní trapné chvíle, bez kterých bych nebyl.

Bídníci ve filmové podobě mě fascinovali od dětství, inu Jean Gabin, Lino Ventura... Na jejich moderní podoby se dívám hodně zostra. Vzhledem k tomu, že jsem zažil trauma zážitku české verze muzikálu "plného hvězd", jsem na tento film šel ostražitě jako cikán k výslechu. A film se choval jako zlej a hodnej polda v jedné, docela schizoidní, ale charismatické osobě. První sbory a scéna z doků byly ohromující, na to šup, nuzná, až meditativní horské putování k osvícení, pak zase střih a další sbor a další ohromující scény plné špíny země a lidí a pak zase střih... Jak maniodepresivní střídání nálad. Chvíli jsem byl naprosto pohlcen, chvíli jsem se cítíl za některé děsně zpívající postavy až trapně a držel jim palce, ať ze scény studem neutečou. Ve výsledku: Stojí to za zhlédnutí na velkém plátnu s dobrým zvukem, optimálně sedět spíše ve středním sále někde mezi první třetinou až polovinou od plachty. Scény, za které stojí film vidět vícekrát: Thénardierovi (Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter) - excelentní, dle mého překonávají dokonce i úžasného Bourvila z roku 1958. Pak slavný song Fantine. Červená a černá - sice revoluční jak sviňa, ale zážitek. Hodně patosu, ale přitom mrazivé - Marius oplákává přátele. Gavroche! Výborně vybraný kluk, výborně zahraný, včetně konce. A na závěr si nechám: Javert (má oblíbená postava) se Russelovi vyvedl, přesně do ní sedl. Zpěvem sic neohromil, ale netrýznil. Hlavní hrdina byl dle mého v jeho stínu... vlastně furt... Takže za mě tak 75%, přeci jen to byl muzikál a občas ty zpěvy byly jak trpět u výslechu... !!!Pozn.: Naprosto nevhodný, originálnímu dabingu neodpovídající překlad titulků. Zřejmě vycházel z textů české verze muzikálu, ale od titulků k filmu očekávám prostě a jednoduše překlad, nikoliv přebásnění s naprosto jinými slovy a v jiném smyslu. Kdo dnes sakra používá slova jako "jařmo"?

Pro mne první filmové zklamání tohoto roku. Což je dané především obrovským a nedočkavým očekáváním a nadšením z Hanebných... To, že USA je stát postavený na zbičovaných zádech černých otroků je otřesná pravda, na kterou bychom při zbožňování USA zapomínat neměli, ale až tak moc uvědomělý a angažovaný Tarantino mi prostě nesedl. V předchozím filmu bylo odsouzení nacismu a genocidy zpracováno v groteskní nadsázce, tady mi přerod cynického a pragmatického Němce do mstitele otroků, který zbytečným a hysterickým gestem ohrozí vše, o co jde v celém příběhu, přišel přirozený asi jako to, že by mohla být bájná Brunhilda se Siegfriedem tmavé pleti. A ještě do toho zamotají Alexandra Dumase (jako že byl černoch, což je pravda pouze z 25% viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Dumas_star). Docela podivný střih, ale výborná kamera a hlavně opět geniální hlášky, postavené však hlavně na Dr. Schulzovi, po jeho zbytečném gestu upadl film do tuctovosti. Role hlavního zloducha neumožnila víc využít formátu DiCapria, což je hodně škoda, protože si ji docela užíval, výborný S. L. Jackson by si taky zasloužil víc. Ale od pana Tarantina jsem fakt očekával víc než přestřelky ve stylu Johna Woo z 80. let a ty skvělé dialogy. Očekával jsem nezapomenutelný, jedinečný a přelomový film. Viděl jsem ale velmi kvalitní, nadprůměrný, společensky odpovědný western, u kterého si dva dny po shlédnutí mám problém mnohé vybavit. No, uvidím po nějaké době... Dnes 75%

Nic nového. Jenom dobré řemeslo, respekt k žánru, výborný casting, herci dobře posazení v rolích. Profesionální zábava. Připomínka všeho, proč jsem měl rád Bodieho a Doyla a britské krimi vůbec. Ano, product place na Ford Focus ST, že se jedná o Anglii poznáte leda tak z dialektu a pravostranného řízení auta, Angličany holt doběhl virus USA - špína mezi mrakodrapy a ani ty gangy už nejsou britské... Začátek má "koule", druhá půlka se trošku motá, konec si zasluhuje pokračování. Takže volba pro toho, kdo rád akčnější krimi staré školy, kdo zvládne buranského hrdinu, nesnáší úředníky a komu násada od krumpáče v rukou policejní zásahovky přijde zajímavá. Tak 78%

Velké poselství o chlapském přátelství, o lásce ke psům, o síle víry a lásky... Téměř výhradně mužská záležitost (na plátně, nikoliv však podívaná jen pro muže, má žena se řezala jak já), bylo viděl, že si to pánové užívají. Vzorově vykreslené charaktery, obsazení odpovídali dokonale rolím, včetně Toma Waitse s králíčkem. Ne, kdo čekal hluboký ponor jako v Bruggách, tak se netrefil. Kdo šel za názvem filmu a čekal šílenost, dostal to se surrealistickou šlehačkou navrch. Velká pocta žánrovým klišé, od psychothrillerů přes hongkongské kečupárny až po onkologická dramata. Jen toho country bylo nějak moc... "připadaj ti psychopati zajímavý? No, víš, po čase se omrzí..." :D