vyfuk

Slušný vyprošťovák. Ale jak v čem. Film nabídne v celku zajímavé akční scény, které jsou sice jistým stylem dobré, ale obecně se snaží jenom ukázat nějaké přednosti tohoto filmu, který je vlastně něco jako Taken, Leon a mnoho dalších filmů, které jsou vlastně na jedno brdo. Spíše je toto kombinace několika klasik, které zde jsou mnoho let a lze z nich čerpat. Tady se ukazuje, že tvůrci si chtěli zrealizovat vysnění projekt, což je hezké, ale na prdel si z toho nesedne asi nikdo, kdo někdy viděl alespoň základní klenoty filmografie.

Občas člověk narazí na něco zvláštního. Něco, co přesně odpovídá takovým klasickým dramatickým parametrům Hollywoodu, který ale není ani moc Hollywood jako spíš americká akademika. Plus k tomu člověk musí připsat velice intimní a líbivé zpracování pracovního života, který je opět okořeněný o trochu humoru, který je v celku prostý, ale efektivní. Minari je nakonec nečekaný výkvět tohoto roku, který asi neuvidí moc lidí asi nejde o nějaké geniální a legendární dílo. Stále si myslím, že ten kdo viděl, tak si myslím, že neprohloupí.

Tohle byla po dlouhé době pěkná smaženice. I s houbama samozřejmě. Tento počin se těžce hodnotí. Nejdříve si myslíme, že jde o nějaký manifest deprese a psychické nahlédnutí do hlubin mysli a duše. Pak se to nějak spíše vrhne v esejistické a kritické dílo života. Pak je to zase spíše mysteriózní cesta bez vysvětlivek a pak už je to jenom nějaký filozofický a chaotický free style, který se vzdaluje od jakéhokoliv chápání. Asi největší úspěch filmu však je, že i já jsem uvěřil tomu, že tento film vlastně chápu. Ale to by byl velký klam. Plně rozumím tomu, proč toto vzniklo a i věřím, že někdo přesně ví, o co jde. Já ne. A nejsem sám ani za zlaté prase.

Zajímavá originální snaha. Něco jako tajný vládní komplot, Ready Player One a nějaké Hromnice šoupnuté do další nekonečné smyčky. Když nad tím člověk víc a víc přemýšlí, tak zjistí, že asi neviděl nic extrémně originálního nebo převratného. Plusovými body je asi nějaké své pojetí, které nakonec dokázalo přeci jen i příjemně zabavit. Jinak si ale říkám, že jsme měli tu čest už několikrát. A asi i lépe.

Evropský film v americkém provedení. Dosti divný pakůň. Ale on běhá. A docela dobře závodně. Asi sice ne na první pozice, ale je to pakůň černý. Film začne dosti divně. Kupodivu hned tím, co by spousta lidí popsalo jako zázrak. Porod. Ten je asi popsán autenticky, ale upřímně i docela komicky. V celku jsem si myslel, že jestli to takto půjde dál, tak tento film mě silně obejde ve všem možném. Nakonec se ukázalo, že toto je více asi umělečtější, sofistikovanější a sušší Manželská historie. A opět na Netflixu. To skoro ani nezní jako náhoda. Nakonec se celý film dost dostane do festivalového ladění, které mi nakonec velmi sedne. Neuvěřitelným překvapením je hudba, která zní jako od skladatelského mistra z minulých století a on je to menší návrat legendy Shora. Plus k tomu sympatické i děsivé herecké výkony a obecně zajímaví souhra celého vedení filmu. Vlastně skoro takový filmově genetický experiment, který začal dosti pochybně, ale vyklubalo se z něj opravdu něco zajímavého.

Ona se ta skepse mnohdy nevyplatí. Nicméně výjimka asi nepotvrzuje pravidlo. Ani zde ne. Ale je to příjemné zpestření. Na první pohled feministické dílo, které má opět glorifikovat ženství a jejich práva se ukazuje být velice suverénní a hluboké drama, které rozehrává silné události 70. let, kdy se neperou jen feministky s macho blbečky, ale především a v první řadě boj feministek s feministkami samotnými. Ať už napříč politickým spektrem a nebo i ve vlastních řadách. Původně trochu pochybný seriál o feminismu se ukázal být spíše takovou větší a zajímavější kritikou a rozborem mezi liberalismem a konzervatismem světovým a hlavně v Americe. Poslední seriál roku 2020, který byl málem přehlídnut se velice snadno dostal mezi adepty na seriály roku. Už i kvůli skvělým hereckým výkonům, kvůli velmi příjemnému a srozumitelnému zpracování, hudebnímu podkresu nebo i poctivé filmařině.

Dvojice dobrodruhů a cestovatelů tady zanechala něco, z čeho se brala v mnoha měřítkách inspirace napříč zeměmi i časy. To, co se před skoro dvaceti lety nenápadně odstartovalo, dnes je v podstatě dlouhotrvající a žijící kult, který ožili přímo oni skoro samotní zakladatelé. Ti se snaží i tu dobu nějak dohnat a připodobnit a tak se snaží jezdit ekologicky a být v něčem nadčasový. Je otázkou, zda by seriál byl tak dlouhý a někdy obsáhlý, kdyby tyto moderní stroje nedělali takové problémy. A to říkám jako ekologický nadšenec. Je asi nutno podotknout, že obecně bych nemohl mluvit, o tom jak mě seriál velkolepě zaujal a bavil od začátku do konce. Ale za zlé to asi nikomu nemám. Ale kupodivu bych se bez tohoto díla asi cítil stejně jako po zhlédnutí.

Češi si udělali menší vandr. Ať už nucený v rámci našich statečných letců. Nebo i v rámci našich filmařů, kteří se rozhodli nám ukázat tento odvážný příběh. Ano, asi někdy trochu zbytečně romantický nebo přitažený za vlasy. Ale na tom už asi stejně nesejde, jelikož člověk i tak musí ocenit velice delikátní, vymazlenou a něžnou filmařinu, která toho řekla velice dost. Nakonec dojde i na dojemnou tečku za příběhem, který byl možná trochu čára přes rozpočet i na české poměry, ale stále asi nikdy nemůže mluvit, o tom, že bychom nemohli být hrdí. A pokud je nějaká chyba, já ji nevidím...

Země nikoho rozhodně není seriál pro nikoho. Taková jinačí a asi syrovější verze Netflix Chalífatu se ukázala být v mnoha směrech mnohem více efektivnější. Alespoň v rámci toho, že to nevypadá jak za krále klacka. Seriál nám je schopný ukázat lidi, kteří udělali těžké rozhodnutí a nemusí vás z toho trhat prdel. Obecně je i motivace postav, ale hlavně ta logika je alespoň kupodivu trochu logická. Celý seriál je schopný v celku autenticky zaznamenat potřebnou situaci bez nějakého obsrávání. Na samotném konci bohužel nemohu říci, že bych plně soucítil s postavami a byl plně pozorný. I tak jde o něco, co by nemělo zůstat v zapomnění roku 2020. Speciálně v roce 2020.

Na tomto seriálu je v celku zvláštní, že nejvíce zabíjí sám sebe svou originalitou. Snaží se totiž ukázat něco v novém světle skrze animovanou verzi, což je v celku zvláštní, ale budiž. Asi trochu vrávorá, tak animace samotná. Občas je dosti zvláštní, kdy se postava otáčí a její tvář jí zůstane na zátylku a podobně. I přesto je zajímavé, že postupem času se snad toto i změnilo. Asi nejsmutnějším na tom je, že film by mohl dost v podstatě dost fungovat i jako delší film. S úvodem, twistem, se vším. Mnohdy se proto plácáte ve zvláštních sekvencích, které nejsou nijak zajímavé, postavy se vám mění jako na páse a vy si ani na ně neuděláte citové závazky. A vlastně by to lépe fungovalo hlavně jako hraný film. Už kvůli tomu pocitu. Ale chápu záměr. Obecně vzato jsem jako vždy rád za popularizaci historie, ale mám zvláštní pocit, že se z toho dalo vyždímat ví, už s tím, že film se jen letmo zmíní o tom, že vlastně to bylo o lidech, kteří přes rasové rozdíly bojovali v jedné armádě. Z toho se určitě dalo vzít více. Ale co už. Jsem rád za to něco.