prezdivaka

Je to prostě marný. Jak chtít po tomhle osazenstvu, které také ocenilo jako komedii století velekýč S tebou mě baví svět a když má hodnotit komedii, zařadí v žebříčku na čtvrtou příčku Musíme si pomáhat, což komedie vzkutku není. Bohužel i Trhák má tady jen 68%. Ale je to prosté, když je něco, co vybočuje ze zaběhlých schémat, většina to neocení a smysl pro humor se s inteligencí snoubí, to je věc zřejmá. Už lecos pamatuji a tak vím, že Svěrákům cimrmanovský humor došel uznání až po mnoha letech. Zpočátku to bylo opravdu pro menšiny. A další věc: když dávám označení odpad! mělo by to znamenat, že film je po všech stránkách špatný a ne, že jsem ho nepochopil já.

Naprosto souhlasím s Tronem. Vážně se vám příběh líbí a nebo jste ve vleku konvencí, že jde o klasické dílo? Ten příběh je dosti chatrný a postavám se mění charaktery jako tamější počasí. Celé je to podivná konstrukce a jediné, co za něco stojí je výběr míst pro natáčení a kamera. Tato kniha je vlastně červená knihovna, která byla v Anglii velmi oblíbená a stala se klasikou. Je to jakoby jsme uctívali knihy Simony Monyové.

Humor je hodně slaboduchý, místy na hranici trapnosti. Skriptka asi byla u zubaře, když všichni na konci odjíždí autem, které je stejné jako při příjezdu - s nepoškozenou střechou - oba obrazy se točily po sobě.

Je to po dlouhé době dobře napsaný scénář k westernu. Tento téměř výhradně americký žánr většinou podlehne patosu, kýči a braku v různě míchaných poměrech. Dva výjimeční muži se postaví na obranu zákona. Jedním je Vigo Mortensen a druhý je Ed Harris. Ano ten Ed Harris, který je vždy tak skvělý ve vedlejších rolích. Tak přesvědčivý a přesto přes čtyři nominace (pro mě z nepochopitelných důvodů) neoceněný Oscarem. Pamatujete si ho jako šéfa pozemského řízení provozu Apolla 13 nebo jako blahosklonně arogantního režiséra Truman show. Ti dva se spolu už sešli ve filmu Davida Cronnenberga "Dějiny násilí." Oba byli skvělí stejně jako v tomto westernu, jen pár let a vrásek přibylo. Byl jsem velmi překvapený, když jsem na konci viděl titulky: režie Ed Harris. Vůbec jsem netušil, že podobně jako mnozí dobří herci se i on chopil režie. Už první pokus Pollock byl úspěšný a vynesl mu oscarovou nominaci.

Film dle mého pocitu trochu balancuje na hranici kýče. Ať už svou precizní stylizací, tak dialogy a okázalými (až nereálnými) detaily Františkova života a jeho prozření. Nijak mi to však nevadí a hodí se to k ýtickému zpracování filmu. Stejné je to například v Radůzovi a Mahuleně. Zeffirelli v konci kritizuje i samotnou církev, ale na Papeže si netroufne a jeho postavu lící jako oběť této instituce a loutku v rukou kardinálů. Vše v tomto filmu si zasluhuje vysoké hodnocení - výběr herců, kamera, stavba, výprava, kostýmy a v neposlední řadě hudba, která se stejně jako v Romeovi a Julii zaryje pod kůži. Franco Zeffirelli byl výtvarně nadaný a na filmu je to znát.

Absolutně autorská věc. Charlie film napsal, produkoval, režíroval, složil hudbu, napsal titulní píseň a hrál hlavní roli. Pohopil už tehdy, že většího kontrastu komedie dosáhne smutným koncem a tak proti všem trendům popíral happy end.

Proč mají režiséři tak často pocit, že si musí stoupnout za kameru. Když je pak z filmu naprosto zřejmé, které záběry byly ty jejich.

Od začátku do konce se prokousáváte dějem, který nemá žádnou vnitřní logiku, která je klíčem ke každému dobrému literárnímu dílu. Scénář nevyjímaje. Strážci osudu se chovají jako pitomci a v honbě Davida za Emily mohou udělat téměř, co se jim zlíbí, ale oni vyhodí pojistky a způsobí dopravní zácpu. Je to celé tak plytké a naivní, že v jiném zpracování hrozí odpad. Mělo mě varovat to, co je hrozbou každého filmu, který se snaží zalíbit všem - romantický, sci-fi, thriller, akční - blbost.

Krom jiného skvělá hudba, výborně použitá, mnohdy v nových a zajímavých coververzích.

Brilantní dokument. Díky také za seznámení se skvělým člověkem - Conanem Doylem. Jeho Ztracený svět jsem miloval.